OSN vyhlásil rok 2021 Rokem ovoce a zeleniny. Při této příležitosti Zemědělský svaz ČR, společně s Ovocnářskou unií ČR a Zelinářskou unií ČR, připravili kampaň na podporu těchto důležitých potravin. Přičemž na toto téma tyto organizaci uspořádali formou videokonference v pondělí 26. dubna 2021 tiskovou konferenci, na níž vystoupili předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík, předseda Zelinářské unie ČR Petr Hanka a za Zemědělský svaz ČR tiskový mluvčí Vladimír Pícha.
V úvodu se ujal slova představitel českých zelinářů Petr Hanka, který uvedl, že zelináři letos plánují úrodu na 11.000 hektarech, což je stejně, jako tomu bylo loni. Považuje to za poměrně dobré číslo, a to vzhledem k tomu, co za potíže prožívali zelináři v loňském roce. Tedy v době pandemie koronaviru, kdy se vypořádávali s nedostatkem pracovních sil. Proto je Petr Hanka rád, že se zelinářům podařilo udržet celkovou plochu pro pěstování zeleniny, a že se podaří i udržet úroveň jejího pěstování letos, jako loni. Ovšem, jaká bude celková sklizeň zeleniny u nás, se nyní nedá hovořit, protože se teprve zakládají její porosty. Určité zdržení mohou znamenat současné ranní mrazy, například u brambor to bude zdržení nejspíše o 10 až 14 dní. Jinak, u většiny zeleniny poškození mrazy zelináři nečekají.
Na něho navázal Martin Ludvík, který oznámil, že v současné době mají naši ovocnáři na skladě asi 13.000 tun jablek, které budou během následujících měsíců dodávány na náš trh. Zároveň upozornil, že český trh spotřebuje zhruba 30.000 tun jablek ročně, přičemž z toho vyplývá, že více než polovina jablek se doveze ze zahraničí.
Pokud jde o letošní úrodu, odhadovat její výši je v tuto chvíli velice brzo, neboť čelíme druhé vlně ranních mrazů.
Poté poznamenal, že za posledních 30 let zmizelo v české krajině více než 10 tisíc hektarů ovocných sadů, což je 42 % původní plochy ovocných sadů. Načež dodal, že každý obyvatel České republiky takto přišel o jeden ovocný strom. Zdůraznil, že je velice fatální, když se naše krajina mění velice nežádoucím směrem.
Skladovací prostory modernizovat a rozšířit
Poté následovala diskuse, během níž novináři kladli své dotazy. První dotaz se týkal skladovacích kapacit ovocnářů a zelinářů. Martin Ludvík k tomu odpověděl v tom smyslu, že skladovací kapacita ovocnářů je relativně dostatečná, ale je zapotřebí ji modernizovat. Protože jde o sklady, které jsou vybudovány před více než 20 lety a je zapotřebí do nich instalovat moderní technologii. Načež ale dodal, že přesto se mu zdá, že je skladovací kapacity navýšit. V této návaznosti poděkoval ministerstvu zemědělství, že v rámci programu rozvoje venkova na tuto modernizaci a rozšiřování plochy skladů pamatovalo, a to přidělením potřebných investic. To je, podle Martina Ludvíka, ten správný směr. To je pěstovat produkci, která bude uložena v nových a moderních skladech.
Načež se znovu ujal slova Petr Hanka, který dodal, že otázka mít dostatek skladovacích kapacit, se v této chvíli týká více zeleniny než ovoce. Protože současné kapacity zelinářů jsou nedostatečné. Zelinářům chybí skladovací kapacity zhruba pro 100.000 tun zeleniny. Poté dodal, že zelenina ze zahraničí se k nám dováží již počátkem roku, což je dáno tím, že právě počátkem roku nejsou naši zelináři schopni zásobovat náš trh čerstvou zeleninou, a to do poloviny či do konce února.
Podle Petra Hanky to úzce souvisí s koncepcí českého zemědělství. Poznamenal, že ročně se po České republice pohybuje zhruba 120.000 kamionů zeleniny, což je obrovská ekologická zátěž. Přičemž z toho, co se u nás ročně spotřebuje, tak asi čtvrtina této spotřebované zeleniny pochází ze sousedních zemí, to je z Německa, Polska, Slovenska a Rakouska. Jde o zeleninu, kterou si u nás nemůžeme vypěstovat. Kromě toho, asi dalších 50.000 tun zeleniny dovážíme z Nizozemí. Proto by mělo být, podle Petra Hanky, cílem snížit tuto dovozní závislost, to je i dopravní zátěž a produkci výfukových plynů. To je cíl, který by měla přijmout celá naše společnost.
Dotační politika státu je důležitá i pro ovocnáře a zelináře
Další otázka se týkala dotační politiky. Vladimír Pícha k tomu dodal, že je nutné podpořit pěstování citlivých komodit, a že na bude pamatovat podpora investic v rámci Programu rozvoje venkova, což ministerstvo zemědělství, jako myšlenku, bere velmi vážně, a to i v rámci přípravných programů. Načež dodal, že je zapotřebí nastartovat i zvýšení produkce ovoce a zeleniny. Ale, podle něho, to není jen otázka dotací. Česká republika v tomto směru závislá i na dalších faktorech, jako je otázka pracovní síly, zejména zahraniční pracovní síly. Je to dáno i tím, že český občan nemá zájem o krátkodobé práce. Přičemž dále poznamenal, že důležitým faktorem je i otázka dostatku vody a závlah. Proto je nutné budovat i nové přístupů k vodním zdrojům.
Poté na něho navázal Petr Hanka, který se rozhovořil o problému vysokých cen zeleniny, a hlavně její dostupnosti pro široké vrstvy spotřebitelů. Poznamenal, že například cibule za 25 až 30 Kč za kilo již není cenově dostupná pro nízkopříjmové občany. Zdůraznil, že „pokud máme mít cenově dostupnou zeleninu, a to po celý rok, musíme to postavit na nějakých základech soběstačnosti.“ Podle něho je Česká republika závislá na dovozech zeleniny. Přičemž dodal, že „pokud osáhneme toho, že budeme schopni zajišťovat minimálně 50 procent vlastní, tuzemské produkce, tak se dá o nějaké dostupnosti zeleniny hovořit. Když obchodníci vědí, že naše sklady jsou prázdné, potom si s tou cenou hrají. je to opakovaně každým rokem a nedá se čekat, že by se to zlepšilo.“
Martin Ludvík poté připomněl, že v minulém týdnu neprošla původní novela zákona o potravinách, která obsahovala paragraf o povinných kvótách českých potravin v prodejnách nad 400 m2, neboť ji napadal Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR s tím, že by kvůli tomu došlo k výraznému zdražení potravin, a to včetně ovoce a zeleniny. Martin Ludvík k tomu dále poznamenal, že v loňském roce, když byla Česká republika závislá na dovozu, tak u nás v té době byla nejvyšší ceny konzumních jablek. Podle něho to bylo kolem 50 Kč až 70 Kč za kilogram. Zkrátka, je to, podle něho, z důvodu, že když u nás chybí naše, to je česká produkce, znamená to ve skutečnosti výrazné zvýšení cen na trhu, a to především pro spotřebitele. Přitom pěstitelé zeleniny prodávají obchodním řetězcům své zboží za poloviční cenu, než jakou zaplatí spotřebitelé v obchodech. Načež dodal, že dostupnost ovoce a zeleniny pro spotřebitele je důležitá i pro samotné pěstitele ovoce a zeleniny. Zdůraznil, že by to mělo být i v zájmu samotného státu.
Vladimír Pícha k tomu dodal, že žádný zemědělec nemá zájem vydělat na úkor spotřebitele. Ale potřebuje mít potřebuje mít určitou jistotu, že bude mít zajištěn odbyt pro svoji produkci. Potom se i smíří s relativně nižší cenou, která pokryje vynaložené náklady. Konstatoval, že pokud ovocnáři a zelináři budou mít zajištěn odbyt jejich produkce, nebudou se bát zvyšovat výměru sadů a plochy pro pěstování zeleniny.
Ovocnáři a zelináři to u obchodních řetězců nemají jednoduché
Na otázku redaktora Asociace samostatných odborů, jaká je cenová politika obchodních řetězců při vykupování produkce od českých ovocnářů a zelinářů ve srovnání s cenami dováženého ovoce a zeleniny odpověděl Martin Ludvík, že problém spočívá v tom, že obchodní řetězce neumí nakoupit malé množství zboží, z místních zdrojů. Podle něho řetězcům jde především o velké dodávky zboží ve velkém objemu a v určitém, konkrétním čase. A to zejména v době slevových akcí. Přičemž dvě třetiny producentů ovoce a zeleniny v ČR jsou malé rodinné farmy, které se nemohou uplatnit v síti obchodních řetězců, protože produkují menší objem zeleniny a ovoce. Jediné řešení je jejich slučování do odbytových družstev, které by hájily zájmy určité skupiny pěstitelů ovoce a zeleniny. Ale v současné době jde o poměrně složitý problém jít tímto směrem. Řada věcí by se musel ještě vyjasnit.
Na něho navázal Petr Hanka, který uvedl, že kdyby řetězce změnili systém prodeje, aby nenakupovali pro celou republiku najednou, ale i pro místní prodej v daném regionu, to by hrozně ovocnářům a zelinářům hodně pomohlo. V tom, je podle něho nevyužitý potenciál. Pamatuje totiž dobu, kdy obchodní řetězce platily vyšší cena z tuzemské zboží s tím, že tuzemští ovocnáři a zelináři neměli vyšší náklady za dopravu. Jenže, situace posléze změnila. Ještě k tomu dodal, že když čeští producenti chtěli prodat na zahraniční trh, výkupní cena českých producentů musel být nižší, než byl výkupní ceny zahraničních dodavatelů těchto řetězců. Proto je u nás nutné vytvořit atmosféru, aby český zákazník chtěl české zboží. To je, podle něho trend, který se u nás pomalu začíná ukazovat.
