V loňském roce, 19. června, se ve Voletinách na Trutnovsku konala akce, která je tradičně, tedy každoročně nazývána „Den otevřených dveří“. Podle majitele zemědělské společnosti Farmers spol. s r.o. Lubomíra Burkoně, jsou tyto akce, které se konají každoročně již 20 let, krásnou příležitostí, aby mládež ze škol z blízkého okolí, poznala na jaké úrovni je dnes české zemědělství.
Jelikož je farmář Lubomír Burkoň členem předsednictva Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů (ČSZP), tedy významného sociálního partnera Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO, požádali jsme jej o rozhovor na téma: Jaké je současné zemědělství a jaké přináší perspektivy pro mladého člověka, který se rozhodne pro toto celoživotní povolání.
Mohl byste čtenářům přiblížit význam této akce „Den otevřených dveří“?
Hodně lidí si stále u nás myslí, zvláště ti, kteří se dívají na 40, 50 i 70 let staré filmy, že zemědělství je nemoderní, a že k němu patří holínky a vidle. Ale v současné době již jde jen o nějakou výjimečnou záležitost. Moderní technika si razí cestu i v zemědělství. Automatizace a robotizace se dostala i k nám, k zemědělcům, a nejen k těm, kteří dělají rostlinnou výrobu, kdy jsou vidět na poli traktory s minimální lidskou obsluhou, ale i k nám, kteří se zabývají živočišnou výrobou. V našich kravínech je čisto a uklizeno. Dá se jimi projít i v sandálech. To vše si děti mohou sami ověřit, navštíví-li tuto naši akci.
Snahou je, aby děti, které k nám zavítají, a jsou jich obvykle stovky z celého okolí, pochopili, že práce na farmě jim může dát solidní zaměstnání na celý život. Uvidí-li živá zvířata, tedy naše kravičky, řada z nich pochopí, že jim tato práce může dát pocit vnitřního uspokojení, co každý člověk v práci potřebuje mít, jinak by ji nedělal. Mimochodem, dnes zaměstnáváme dva mladé hochy, kteří sem před 18 lety přišli se na tuto akci se školou podívat. Zkrátka, tato akce má pozitivní přínos v tom, že mladí lidé si udělají vlastní obrázek o práci v zemědělství za současných podmínek.
Zmínil jste se o živočišné výrobě. Na plakátech, na vašich webových stránkách, ukazujete vyšlechtěné kravičky masného plemene Aberdeen-Angus. Jak jste se k tomu dostali?
Zde ve Voletinách byl původně státní statek, kam jsem nastoupil do zaměstnání. Byla tu tehdy normální, běžná rostlinná a živočišná výroba. V roce 1991 jsme se rozhodli, původně nás bylo sedm kamarádů, že uděláme „revoluci“ a státní statek zprivatizujeme. Dnes jsem zůstal již sám. Zpočátku jsme dělali vše, jako za doby státního statku, ale brzo jsme pochopili, že je nutné se v zemědělské výrobě, zvláště zde – v podhorské oblasti na Trutnovsku – specializovat. Jezdili jsme do zahraniční poznávat jiné možnosti výroby a produkce a při jedné návštěvě USA a Kanady v roce 1996 jsme viděli, jak se v Kanadě chovají krávy až při minus 30 ℃, a přitom se telí krásná malá životaschopná telata. To nás zaujalo.
Navíc, v té době u nás se začali projevovat první problémy s odbytem mléka, kterého byl nadbytek, přičemž bez stálých smluv s mlékárnami, byl vážný problém ho prodat. Proto jsme se rozhodli, že zahájíme chov masného plemene Aberdeen-Angus, tedy toho, které jsme viděli v Kanadě. Zároveň jsme zrušili rostlinnou výrobu a ponechali si jen dvě stě kusů kraviček českého strakatého plemene s tím, že pro těch několik tisíc litrů mléka, které denně nadojíme, budeme mít zajištěný odbyt. Takže, původní pole jsme zatravnili a staly se z nich pastviny a plochy pro výrobu objemového krmiva pro naše krávy mléčného, ale i masného plemene.
V současné době máme cca 2000 kusů dobytka, z toho 200 krav českého strakatého skotu pro naši produkci mléka. Dále asi 820 krav masného skotu, tedy plemene Aberdeen-Angus. K tomu ještě musím připočítat 10 plemenných býků. Když to shrnu z hlediska produkce, denně nadojíme zhruba 4 tisíc litrů mléka. Přičemž máme vlastní mlékárnu, která zpracuje 1000 litrů mléka denně s tím, že z mlékárny do prodeje odchází 32 mléčných výrobků, kdy řada z nich získala ocenění kvalita KLASA. Ostatní objem vyprodukovaného mléka dodáváme na trh přes mlékařské odbytové družstvo. Ovšem, zde musím říci, že veškeré mléčné výrobky dodáváme na trh, a to spolu s masnými výrobky, přímo jednotlivým spotřebitelům. Mohu k tomu dodat, že naším dalším produktem je také produkce masa a masných výrobků, pro které máme rovněž zajištěn odbyt.
Všiml jsem si, že na webových stránkách vaší zemědělské společnosti Farmers spol. s r.o., kromě tohoto názvu, figuruje i název akciové společnosti DIANA SEVEN. Jaký je mezi nimi vztah?
Jednoduchý. Farmers spol. s r.o. je jednoznačně zemědělská firma, která vlastní dobytek, pole, zemědělské stroje, zatímco DIANA SEVEN je akciová společnost, která obchoduje s výrobky společnosti Farmers spol. s r.o., a které dovážíme přímo spotřebitelům. To znamená lidem domů i na jejich pracoviště. Vytvořili jsme si, řekl bych, přímo rozvozné linky, kdy naše chladící vozy zavážejí převážnou část naší produkce – masné i mléčné - nejen v okolí Trutnova, ale také do Hradce Králové a Pardubic, mimochodem ale i do Prahy, Kladna a Plzně. V tom spočívá náš obchodní úspěch, že máme vlastní zákazníky, kteří odebírají naše zboží, a nemusíme mít obavu, zda náhodný zákazník si naše maso koupí či nikoliv.
Přejděme k celospolečenským tématům českého zemědělství. Jste členem předsednictva Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů. Jak se díváte na návrh Evropské komise (EK), který předložila k diskusi o tom, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika po roce 2020?
Mohu jen podotknout, že se otázkou Společné zemědělské politiky zabývám řadu let. Mimochodem, před několika lety jsem býval předsedou našeho svazu, takže tato otázka přirozeně patřila do mé kompetence. Když tedy shrnu stanovisko svazu, nesouhlasíme s návrhem Evropské komise (EK) na zavedení povinného zastropování přímých plateb na hektar, případně zavedení jejich povinné degresivity. Podle našeho názoru, pokud by již zastropování mělo být uvedeno do praxe, tak navrhujeme, že by se mělo týkat farem o velikosti 1500 až 2000 hektarů. V České republice má většina našich zemědělských farem mnohem větší velikost, než je tomu u rodinných farem v sousedním Rakousku či v jiných státech. Zároveň požadujme navýšení rozpočtu EU pro zemědělství. Nesouhlasíme s návrhem EK krátit finanční podporu společné zemědělské politiky o 5 % a o přibližně 7 % v případě politiky soudržnosti. Podle nás by Ministerstvo zemědělství ČR, a také i vláda ČR, se měly snažit vyjednat v Bruselu co nejlepší podmínky pro české farmáře. To je náš požadavek. Doufejme, že se našim představitelům podaří přesvědčit příslušné činitele orgánů EU, aby pochopili, že politika povinného zastropování velkých farem naše farmáře poškodí, a že to není cesta vedoucí k dobrým vzájemným vztahům mezi státy EU.
Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů je sociálním partnerem Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů. Navzájem podepisujete Kolektivní smlouvy vyššího stupně (KSVS). Jak hodnotíte tuto vaši spolupráci?
Jestliže mohu zhodnotit naši spolupráci, mohu říci, že ji, jako představitelé zemědělských podnikatelů hodnotíme velmi pozitivně, neboť KSVS objektivně přispívají k sociálnímu smíru mezi oběma stranami, to je mezi zaměstnavateli a odbory, jakožto zástupci zaměstnanců. Je logické, že se každý rok, při našich jednáních, dohadujeme, jak si na tom stojí české zemědělství, jak musejí majitelé zemědělských firem bojovat o to, aby se jejich farmy mohli rozvíjet a přinášely dostatečný zisk na jejich další rozvoj a v této souvislosti i na mzdy zaměstnanců. Z toho vyplývá, že každoročně se snažíme najít rozumný kompromis mezi požadavky odborů na zvýšení mezd a našimi podnikatelskými možnostmi. A právě v tomto případě bych chtěl ocenit dlouholetou spolupráci s předsedou OSPZV-ASO panem Bohumírem Dufkem. Výsledkem je každoročně uzavřená Kolektivní smlouva vyššího stupně.
Co získají vaši zaměstnanci společnost Farmers v rámci kolektivního vyjednávání?
Musím říci, že v naší zemědělské společnosti sice není odborová organizace, ale jako člen předsednictva ČSZP a jeho bývalý předseda, plně chápu, že lidé by měli mít dobré pracovní podmínky a aby ze svého pracoviště odcházeli domů dobře naladěni. Proto také, jako majitel společnosti, určité benefity svým zaměstnancům nabízím, ať již je to pravidelný měsíční benefit tzv. věrnostní příplatek za dobu práce u společnosti, který bere každý zaměstnanec, dále dovoz teplých obědů přímo na jejich pracoviště, případně i jiné drobné benefity. Přirozeně, že naši zaměstnanci dostávají i cílové roční odměny. Promiňte, já neuznávám jinde používaný výraz 13. plat. Takže, jsou to cílové roční prémie. To vše, podle mého názoru, vytváří prostor, aby byli lidé u nás spokojeni.
Když jste se zmínil o spokojenosti lidí, také u vás stárnou zaměstnanci a odcházejí do důchodu. Máte je kým nahradit?
To je přirozeně problém nejen naší společnosti, ale celého českého zemědělství. Již jsem se zmínil o akci „Den otevřených dveří“ a také i o tom, že jsme získali dva mladíky, a to na základě jejich návštěvy této akce před mnoha lety. Pokud jde o otázku získávat v současné době mladé lidi do zemědělství, tak zde hraje svoji roli řada faktorů. Především si musíte uvědomit, že práce v zemědělství je práce po 365 dní v roce. Zejména se to týká živočišné výroby, která je základem našeho podniku. V dnešní mladé generaci najít kluka či holku, kteří se pro tuto práci rozhodnou, není jednoduché. Bohužel, nahrávají tomu i takové věci, jako je postupný zánik středních odborných zemědělských učilišť a středních zemědělských škol u nás, v republice. Prostě, chybí nám příprava mladých lidí do práce, do života v zemědělství. Přitom je nutné, aby se tato budoucí zemědělská mládež v rámci svého středního vzdělávání naučila obsluhovat moderní zemědělskou techniku, protože automatizace a robotizace postupuje i v našem oboru. Mimochodem, je zde i Česká lesnická akademie Trutnov - střední škola a vyšší odborná škola, která se stala zdrojem získávání traktoristů pro náš podnik. Protože střední zemědělské učiliště v našem okolí není. Pokud jde o vysokoškoláky. Tak mnozí z nich, po vystudování zemědělské univerzity, hledají uplatnění jinde, v příbuzných oborech, kde své zemědělské vzdělání uplatní, ale přímo v zemědělské výrobě je najdete pomálu. Ale, to není jen otázka zajištění nových pracovníků v našem podniku, ale jde o celospolečenský problém, který vyžaduje aktivní roli státu při jeho řešení.
Jste významný zemědělský podnikatel v oboru chovu masného skotu. Jak vidíte jeho další budoucnost u nás?
Mám více než 45 let práce v českém zemědělství a mohu tak, na základě svých životních zkušeností, odhadnout, co se bude v našem, ale i světovém zemědělství v příštích letech dít. Uvědomte si, že svět hladoví a počet obyvatel na naší planetě bude i nadále růst. Takže, potřeba zajistit jim dostatek potravin zde bude i nadále. To logicky platí i pro české zemědělství včetně chovu masného skotu. Jenom podotknu, že před deseti, patnácti lety jsme měli ČR zhruba 90.000 kusů masného skotu a dnes máme cca 240.000 kusů masných krav. To je pozitivní vývoj. Jenom dále řeknu tolik, že právě v podhorských oblastech, jako je ta naše na Trutnovsku, se náramně hodí chov masného skotu, neboť využití chlévské mrvy, kterou využíváme jako hojení na poli, neustále zlepšuje bonitu půdy. Což pomáhá i k zadržení vody v krajině, která je potřebná, jako jeden ze základních prvků pro zemědělskou výrobu. Díky tomu, kvalitě půdy a využití nejmodernějších výrobních technologií, vyrábíme u nás kvalitní hovězí maso. Tedy maso, které dáváme na trh pro naše spotřebitele v České republice, a které by se nemělo vyvážet do zahraničí. Vždyť právě naši občané by měli mít k dispozici to nejlepší, co vyprodukujeme a nedovážet, prostřednictvím zahraničních obchodních řetězců, levné potraviny, které mnohdy nejsou ani tak kvalitní.
