V cyklu Parlamentních listů na téma „Potravinová soběstačnost a suverénní stát“ byl v sobotu 4. července zveřejněn rozhovor s viceprezidentem Agrární komory ČR a předsedou Ovocnářské unie ČR Martinem Ludvíkem, který se věnoval situaci na trhu ovoce v České republice, a to jak v souvislosti s vývojem počasí v uplynulých několika měsících, ale hlavně i v důsledku ostrého konkurenčního prostředí v rámci jednotného trhu EU.

Na otázku Parlamentních listů, proč je u nás tak drahé ovoce, odpověděl Martin Ludvík, že současné zvýšení cen způsobila především letošní nižší sklizeň, kterou zapříčinily jarní mrazy a také škody od vydatných dešťů posledních týdnů. Zároveň však, ale konstatoval, že za vyšší cenou ovoce v posledních měsících stojí zřejmě i obchodní řetězce a jejich marže, a to i přesto, že jejich provoz při nouzovém stavu nebyl nijak omezen. Ubyla jim konkurence a lidé s vědomím potřeby více konzumovat ovoce a zeleninu na ceny tolik nehleděli.

Na další otázku Parlamentních listů, že téma potravinové soběstačnosti je v současnosti v médiích značně frekventované, jako ho tedy chápe on sám, Martin Ludvík prohlásil, že potravinová soběstačnost je důležitý parametr vyspělého státu. Podle něho nejde o to, aby čeští a moravští zemědělci měli ve všech komoditách produkci 100 procent, ale mělo by být stanoveno určité procento bezpečné soběstačnosti u jednotlivých důležitých komodit, které zabezpečí zásobování trhu i v určitých kritických situacích, jako bylo třeba omezení letos na jaře v souvislosti s pandemií viru COVID-19. Načež Martin Ludvík dále poznamenal, že v současné době je soběstačnost České republiky u čerstvého ovoce a zeleniny zhruba na jedné třetině. Takže jsme, podle něho, zemí velmi závislou na dovozu, přičemž taková míra soběstačnosti je kritická a dokonce může být i pro stát riziková!

„Myslím, že snad nikdo nepochybuje, že je u těchto komodit nezbytné ji zvýšit, troufnu si tvrdit, že v případě ovoce a zeleniny i zdvojnásobit,“ zdůraznil Martin Ludvík potřebu zvýšit soběstačnost v ovoci a zelenině. Podle něho zvýšení soběstačnosti u ovoce má v sobě i celou řadu pozitivních vlivů. Především by v naší krajině přibylo ovocných stromů, které jsou tolik důležité pro zvýšení biodiverzity, dále pro eliminaci eroze či lepšího jímání vody v krajině. Zároveň podotkl, že právě tyto, byť nepřímé vlivy zvýšení soběstačnosti, jsou vysoce pozitivní pro zlepšení naší krajiny. Načež konstatoval, že nezanedbatelné by bylo i snížení dopravy, pokud bychom si více ovoce vypěstovali u nás. Přičemž dále uvedl, že i sama Evropská unie nyní výrazněji mluví o lokální produkci a krátkých dodavatelských řetězcích, což je vlastně nepřímé vyslovení podpory pro vyšší soběstačnost v oblastech, kde je to klimaticky pro dané plodiny možné.

Na další otázku Parlamentních listů, co vše ovlivňuje, kromě počasí, cenu ovoce, Martin Ludvík uvedl, že za poslední rok ovoce hodně zdražilo, zejména v meziročním srovnání, a to i proto, že před rokem byly ceny hodně nízké. Přičemž dodal, že produkce ovoce je velmi riziková a úroda na rozdíl od polních plodin výrazně kolísá vlivem případných negativních klimatických jevů. S tím souvisí i velké kolísání cen. Podle něho současné zvýšení cen způsobila především letošní nižší sklizeň, kterou zapříčinily jarní mrazy, a v případě třešní či jahod také škody od vydatných dešťů posledních týdnů. Přičemž uvedl, že se do nákladů samozřejmě promítají i vyšší náklady na sezónní pracovní sílu, která kriticky chybí, zejména dnes, v době koronavirové krize, a pěstitelé ji, nejen u nás, musí promítnout do ceny, jinak ekonomicky neuspějí. Přičemž dodal, že za vyšší cenou ovoce v posledních měsících bohužel stojí zřejmě i obchodní řetězce a jejich marže, a to i proto, že jejich provoz při nouzovém stavu, například od farmářských trhů, nebyl omezen, ubyla jim konkurence a lidé s vědomím potřeby více konzumovat ovoce a zeleninu na ceny tolik nehleděli. Připomněl i fakt, že cenu ovoce a zeleniny u nás ovlivňuje také vysoké 15procentní DPH, které je jedno z nejvyšších v celé EU.

Na otázku Parlamentních listů, zda se u nás vůbec vyplatí ovoce pěstovat a v čem je konkurence v Evropě před námi, odpověděl, že ekonomika ovocnářství je v posledních letech špatná, a proto nám stále ubývají ovocné sady a produkce se snižuje. Výnosy výrazněji kolísají vlivem stále častějších jarních mrazů, vln sucha či krupobití. Zabezpečit sady proti těmto vlivům je sice díky moderním technologiím možné, ale velmi investičně náročné.

Dále podotkl, že Česká republika čelí i blízké konkurenci, tj. ovocnářské velmoci – Polsku. Jejich cenám naši ovocnáři nemohou konkurovat, neboť jejich ovocnáři mají řadu úlev a podpor. Polští ovocnáři svoji produkci neustále zvyšovali s cílem stále více expandovat na ruský trh, ale s tím je od zavedení embarga na vývoz do Ruska již několik let konec, a takže jejich nadprodukce končí za nízké ceny i na našem trhu. Dnes je již každé třetí jablko vypěstované v EU původem z Polska a tahle skutečnost táhne ceny dolů i našim ovocnářům na našem trhu. Konkurence ovoce na našem trhu z dalších zemí EU tolik ceny dolů netlačí, jako ta polská.

Na otázku Parlamentních listů jaké ovoce, u nás vypěstované, nejvíce konkuruje tomu dováženému, odvětil, že to platí o jablkách, byť konkurovat cenám z Polska nejde. Daří se švestkám, zejména díky možnosti jejich zpracování, třeba na pálení. Slušná je i produkce višní, určená také na zpracování. Bohužel u nás se pěstuje už jen asi desetina broskví, než před třiceti lety, a nyní se také razantně snižují plochy rybízu a s pěstováním angreštu se skončilo u nás před lety úplně.

Na otázku Parlamentních listů, že potravinovou soběstačnost lze chápat i jako určitou suverenitu státu, a jak to jde s tím, že naši ovocnáři spoléhají při sklizni i na práci cizinců, Martin Ludvík odpověděl, že potravinová bezpečnost by měla být součástí krizových plánů suverénního státu. Svědčilo by to i o jeho vyspělosti a odpovědnosti. Podle Martina Ludvíka sezónní pracovní síla s tím až tak nesouvisí. Toto je problém celé EU. Sezónní práce nejsou pro místní pracovní sílu zajímavé a jsou hlavně náročné, a to platí jak o České republice, ale také například i o Polsku, Španělsku či Itálii. Všechny země jsou závislé na sezónní pracovní síle z třetích zemí nebo z Balkánu. Rozdíl je ale v tom, že některé země zjednodušují a zrychlují možnost vstupu této krátkodobé a dočasné pracovní síly, přičemž v České republice jsou v tomto směru určitě rezervy a je potřebné, aby náš stát v této věci pomáhal více a rychleji i našim ovocnářům.