„Evropská unie pod rouškou ochrany životního prostředí v režii aktivistů a ‚zelených teroristů‘ z několika starých zemí EU uplatňuje v agrárním sektoru a potravinářském průmyslu koloniální politiku,“ prohlásil v rozhovoru pro Parlamentní listy člen představenstva Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který je zároveň i předsedou představenstva akciové společnosti RABBIT Trhový Štěpánov, která se zabývá rostlinou a především živočišnou výrobou i nás.

Zdeněk Jandejsek v tomto rozhovoru nejprve odpověděl na otázku, jak bude v budoucnu vypadat oblast zemědělství a potravinářství? Uvedl, že dnes žije na planetě 7,5 miliardy obyvatel s tím, že populace roste rychleji tam, kde nejsou ani příznivé podmínky pro zabezpečení potravin. Příkladem může být Nigérie, dnes má 206 milionů obyvatel a načež v roce 2000 byl počet obyvatel na úrovni cca 120 milionů. Za dvacet let došlo k téměř zdvojnásobení počtu obyvatel. Přitom v roce 2050 až 2055 se předpokládá, že bude na naší planetě přibližně deset miliard obyvatel, a nejvíce poroste počet obyvatel tam, kde je výroba potravin náročná a nedostatečná. Současná výměra zemědělské půdy na jednoho obyvatele planety je cca 0,19 hektaru a za dvacet let se předpokládá, že klesne pod 0,15 hektaru na hlavu. 

Zdeněk Jandejsek dále poznamenal, že významně roste střední třída, hlavně v Asii, to je v Číně, Indii, Indonésii, kde se předpokládá, že až 70 procent obyvatelstva bude ve střední třídě a bude mít podstatně vyšší kupní sílu, která bude mít první potřebu v dostatku kvalitních potravin. V různých studiích se odhaduje, že potřeba potravin v roce 2050 vzroste minimálně o 70 procent, a to bychom měli mít na paměti, pokud chceme mít na naší planetě klid. Na planetě uchovat život bez nepokojů a nesmyslných migrací obyvatel, proto je nezbytné vyrábět dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin.

Na další otázku, jak chce zajistit, aby se vyráběl dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin, odpověděl, že to lze zajistit jen vysokou produktivitou práce, koncentrací výroby a ekonomickou efektivností výroby potravin. Načež dodal, že tyto zákonitosti v zemědělství a potravinářském průmyslu respektují zejména státy mimo Evropskou unii.

Podle Zdeňka Jandejska jsou to například Spojené státy americké, které každým rokem zvyšují koncentraci jak v rostlinné výrobě, což znamená, že zvyšují výměry jednotlivých podniků a využívají nejnovější vědecké poznatky ke zvyšování úrody, tak v živočišné výrobě, zvláště v produkci mléka a drůbežího masa. Zavádějí nové technologie a využívají nejnovějších poznatků při výrobě nejmodernějších a nevýkonnějších strojů.

Další zemí, která může posloužit jako názorný příklad, je Izrael, který má velmi složité přírodní podmínky k běžné produkci v zemědělské výrobě. Izrael se totiž pustil do unikátního systému hospodaření s vodou a velkou část své rostlinné produkce zajišťuje akvaponií a hydroponií při výživě rostlin a produkcí kvalitních potravin a zdravých ryb na svých farmách. Na relativně malých plochách přes roztoky optimálně nasycené dusíkem, fosforem, draslíkem a dalšími stopovými prvky vytváří optimální podmínky pro intenzivní produkci hlavně zeleniny ve vysoké kvalitě a s minimální potřebou ochranných chemických látek, které se používají k ochraně proti škůdcům, jež je z velké části řešená biologicky. Poznatky z Izraele jsou nejvíce využívány Čínou, která se snaží ve své režii zajistit dostatek vlastních potravin.

Také Brazílie a Argentina, jak dále dodal Zdeněk Jandejsek, jsou země s obrovským nárůstem intenzivní zemědělské produkce v rostlinné výrobě, hlavně u kukuřice a sóji. V živočišné výrobě pak u drůbežího a hovězího masa zaznamenávají obrovskou dynamiku. Stejným směrem se rozvíjejí také Austrálie, Nový Zéland a další země.

Na otázku, jak to vypadá v Evropské unii, odvětil Zdeněk Jandejsek, že Evropská unie pod rouškou ochrany životního prostředí v režii aktivistů a „zelených teroristů“ z několika starých zemí uplatňuje v agrárním sektoru a potravinářském průmyslu koloniální politiku. Evropská unie hlásá uplatňování Společné zemědělské politiky a jednotného trhu, ale ani jedno neexistuje, a tím hospodářsky velmi významně ovládá nové země, které přistoupily do EU v roce 2004 a později. Toto ovládání je způsobeno tím, že EU nastavila diametrálně rozdílné podpory pro zemědělskou a potravinářskou výrobu u starých a nových členských zemí.

Na otázku, co to znamená v praxi, odvětil, že jde především o výši podpor na plochu, tj. na zemědělskou půdu. U starých zemí EU jsou v průměru  1,7krát vyšší, někdy až čtyřikrát. Například Lotyšsko má 94 eur/hektar, v Belgie jsou tyto podpory ve výši 400 eur na hektar zemědělské půdy. Podpory v rámci Programu rozvoje venkova, což je kofinancování z národních rozpočtů, jsou v průměru dvakrát vyšší u starých zemí než u nově přistoupivších. Někdy však i čtyřikrát, Slovensko může přidat maximálně 25 procent, Česká republika maximálně 35 procent, ale Německo a Nizozemsko téměř 60 procent, Rakousko dokonce celých 100 procent prostředků z národního rozpočtu.

Prostě a jednoduše, konstatoval Zdeněk Jandejsek, podpory přímo z národních rozpočtů jsou zhruba čtyřikrát vyšší u starých zemí oproti novým. Tomu se prý říká Společná zemědělská politika a jednotný trh, dodal. Podle něho je to koloniální politika k ovládnutí trhu na území nově přistoupivších zemí. 

Zkrátka, jak dále uvedl Zdeněk Jandejsek, země, jako je Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko mají velmi dobré přírodní podmínky k produkci základních potravin, ale z důvodu nastavení likvidačních podmínek v rámci společné zemědělské politiky a takzvaného jednotného trhu poklesla jejich produkce na polovinu i méně.

Díky této politice, kterou prosazuje EU, je kvalitní orná půda zatravňována, místo toho, aby se na ní hospodařilo, a tím zvyšovala svou úrodnost. Tato zatravňovaná půda je v některých částech naší země i 25 let bez obnovy a tomu se prý zase říká ekologie, jak konstatoval šéf jednoho z nejvýkonnějších a nejznámějších zemědělských podniků u nás.

Zdeněk Jandejsek k tomu rovněž podotkl, že řada takzvaných ekologů často a ráda mluví o uhlíkové stopě a uhlíkové neutralitě, ale nikomu nevadí statisíce kamionů, které ročně přepravují potraviny do míst, kde si je mohou vyrobit sami a podstatně levněji. Zároveň dodal, že stovky tisíc lidí z agrárního sektoru nových členských zemí EU se přesunuly do montoven postavených na nejúrodnějších půdách, tedy do starých zemí EU na pole tamějších farmářů, do jejich stájí, a také i jako námezdní sezónní pracovníci při sklizni ovoce a zeleniny za směšné mzdy ve vztahu ke mzdám konkrétní země, přičemž o podmínkách ubytování této námezdní síly, jakou tam, v těchto zemích mají, raději ani nemluvit.

„Takto jsem si nepředstavoval silnou Evropu, která může konkurovat světovým velmocem, jako jsou Čína, USA a další, v potravinářském průmyslu. Moje představa byla v rovnoprávném postavení všech států EU a využití jejich vhodných přírodních podmínek k pěstování ovoce, zeleniny a chovu hospodářských zvířat s tím, že vše bude na nejvyšší hygienické, technické, technologické a dietetické úrovni na světě,“ sdělil Zdeněk Jandejsek v rozhovoru pro Parlamentní listy.

Poté Zdeněk Jandejsek vysvětlil, co je podstatou zemědělské politiky EU ne příštích sedm let, která má vycházet z loni v létě přijaté Zelené dohody pro Evropu neboli European Green Dealu. Konsatoval, že v rámci politiky Green Dealu se požaduje například snížit průmyslová hnojiva o 30 procent, což by asi bylo příjemné, ale ČR spotřebovává 124 kilo čistých živin na hektar, zatímco Belgie téměř 300 kilo čistých živin na hektar, a Irsko dokonce víc  než 500 kilo čistých živin na hektar. Pokud snížíme všichni o 30 procent, tak u nás bude možné aplikovat cca 80 kilo čistých živin na hektar, v Belgii 210 kilo čistých živin na hektar a v Irsku 350 čistých živin na hektar. Načež si Zdeněk Jandejsek položil řečnickou otázku, jak asi budou čeští zemědělci konkurovat na jednotném evropském trhu? Budou dotlačeni k další extenzitě zemědělské výroby a uvolňování našeho trhu zemím, kde pokles produkce bude minimální?

Poté dodal, že v rámci Green Dealu je zahrnuto i snížení pesticidů s tím, že jde o jejich 50procentní snížení. Ovšem, v případě ČR, která dnes spotřebovává 1,86 kila účinné látky na hektar, by to znamenalo snížení na 0,93 kila účinné látky na hektar. Zatímco v případě Belgie, kde dnes je užíváno 8,1 kila účinné látky na hektar, se spotřeba sníží jenom na čtyři kila a v Itálii na 3,9 kila účinné látky na hektar. Načež si položil další řečnickou otázku, zda je toto opatření, které prosazuje EU, spravedlivé? Je toto ochrana životního prostředí? – opět se řečnicky zeptal.

Zároveň k tomu Zdeněk Jandejsek ještě uvedl, že EU chce také snížit únik živin o 50 procent. Přičemž tento cíl bude mít ale zase rozdílné dopady. U nás je velmi nízké užívání průmyslových živin a nízké zatížení hospodářskými zvířaty. Pro srovnání je v Německu víc než trojnásobný počet hospodářských zvířat na hektar zemědělské půdy, konstatoval.

Dalším argumentem, že zemědělská politika EU směřuje proti novým členským zemím EU, je také to, že má být vyčleněno 10 % zemědělské půdy na neprodukční plochy, což bude mít negativní vliv na kvalitu orné půdy, právě u těchto vyčleněných ploch. Konstatoval, že Česká republika vyčlenila cca milion hektarů zemědělské půdy, z toho asi 600 tisíc hektarů bylo zatravněno. Pro vysvětlení k tomu dále dodal, že došlo k převodu z orné půdy do luk či trav na orné půdě a přibližně 400 tisíc hektarů nejúrodnějších půd bylo zastavěno, kdy se například vybudovaly cyklostezky, které nejsou vždy cyklisty využívány. Zároveň došli i k dalším velmi diskutabilním záborům půd. Konkrétně, orná půda byla za uplynulých 30 let u nás snížena o 28,6 %. Jestliže v roce 1990 bylo zhruba 3,5 milionu hektarů orné půdy, v roce 2019 to již bylo necelých 2,5 milionu hektarů orné půdy.

Podle Zdeňka Jandejska nově přistoupivší země do Evropské unie byly znevýhodněny už při vstupu nastavením podmínek, které se určily podle nejhorších výsledků a nyní se připravuje systém, kterým by se opět mělo směřovat k další extenzitě zemědělské výroby. Hospodářská politika EU od roku 2004 dovedla tyto země už nyní k značné extenzitě, což vidíme to na příkladu naší republiky.

Na další otázku Parlamentních listů, co bude dál, Zdeněk Jandejsek odpověděl, že zemědělskou politiku EU připravují „bruselští úředníci“, kteří nemají základní vědomosti o zemědělské výrobě. Konstatoval, že to není rozumný přístup, tímto způsobem Evropa nebude schopna konkurovat světovým velmocem. Načež dodal, že tuto politiku extenzity je zásadně nutné odmítnout. Jde o další likvidaci nových členských zemí EU a ovládnutí jejich trhů. „Vidíme, že opět se vychází z dat, která jsou pro přistoupivší země nevýhodná, a to není férový přístup. Takto nevybudujeme Evropskou unii, ale dosáhneme opaku. V každé zemi EU musíme vycházet ze stavu, ve kterém se v současné době nachází, jinak nelze při navržených podmínkách v EU setrvat,“ uvedl Zdeněk Jandejsek v závěru svého rozhovoru pro Parlamentní listy.