*Vláda ČR v boji s pandemií koronaviru vyhlásila řadu závažných opatření s cílem zmírnit negativní dopady této pandemie na zdraví občanů. Tato opatření se přirozeně promítla i v ekonomice našeho státu. Řada provozů, zejména ve službách, musela dočasně ukončit svoji činnost. Přesto v říjnu činila nezaměstnanost 3,7 procenta. Jak si to vysvětlujete?
Víte, na první pohled to vypadá, jako velmi dobré číslo. Bylo to především díky různým podporným programům pro zaměstnavatele a podnikatele. Zejména program Antivirus se ukázal jako velmi potřebný, neboť dokázal, že podnikatelé se snažili udržet řadu svých zaměstnanců i nadále ve své firmě. Ale zde musím ovšem upozornit, že program Antivirus končí koncem letošního roku, přičemž program Kurzarbeit, který by ho měl nahradit, podléhá tomu, že ho musí spustit vláda ČR, byť na základě dohody v tripartitě. Ovšem, pokud jde o možnost, že Antivirus skončí a program Kurzarbeit zůstane jen „na papíře“, vytváří to, podle řady ekonomů, situaci, že tato skrytá zaměstnanost v průběhu příštího roku skončí a řada podnikatelů začne své zaměstnance opravdu propouštět. Osobně si myslím, že k tomu může dojít již v prvním čtvrtletí roku 2021. Podle mne, v průběhu příštího roku může nezaměstnanost vyskočit až na 6 procent.
Jak jsou, podle vás, na masovější propouštění zaměstnanců připraveny úřady práce v jednotlivých krajích?
Podle statistiky zaměstnavatelé u nás nabízejí přes 300.000 volných pracovních míst. Zdánlivě to tedy vypadá, že propouštění zaměstnanci by mohli být vstřebáni, ale skutečnost bude jiná. Díky pandemii koronaviru jsou propouštěni zejména lidé, kteří pracují ve službách, to je v hotelnictví, v restauracích a obecně v cestovním ruchu. Samozřejmě, když hovoříme o službách, tak se propouštění dotýká i jejich dodavatelských firem, jako jsou prádelny apod. Když se ale podíváte na nabídku volných pracovních míst, zjistíte, úřady práce nabízejí volná místa především v dělnických a technických profesích. Na trhu práce jsou potřeba šikovní řemeslníci, ale také i středoškoláci, kteří jsou schopni obsluhovat moderní techniku a stroje a o vysokoškolácích technického zaměření ani nemluvě. Právě v těchto případech by měly sehrát svoji roli úřady práce, a to organizováním rekvalifikačních kurzů, jichž by mohli využít lidé, kteří jsou a budou propouštěni ve službách, a kteří by se měli rekvalifikovat pro jiné profese. Podle mého názoru úřady v posledních letech tuto činnost nevykonávají v dostatečné a potřebné míře!
*Podotknu, že když se podíváte na internet, vidíte řadu nabídek rekvalifikačních kurzů. Jak to tedy je?
To, co jste, pane redaktore, zmínil, jsou rekvalifikační kurzy, které pořádají různé podniky a firmy. Ty si to také organizačně a finančně zajišťují samy. V podstatě jde většinou o nabídku rekvalifikačních kurzů pro lidi, kteří chtějí změnit zaměstnání a dosáhnout touto změnou lepšího pracovního zařazení a finančního ohodnocení. Ale úřady práce mají zajišťovat rekvalifikaci nezaměstnaných, kterou platí stát.
Myslím si, že to nedělají tak, jak by měly. Ostatně, vidím to i na našem serveru, kdy jsme přímo propojeni na příslušný server Úřadu práce ČR, který v podstatě nabízí jenom různá pracovní místa. Myslím si, že rekvalifikace, to je o něčem jiném! V tomto případě by ministerstvo práce a sociálních věcí mělo co nejrychleji změnit přístup k politice rekvalifikačních kurzů a po vedení Úřadu práce ČR to vyžadovat. O tom, že mám vlastně pravdu, vypovídá i můj nedávný rozhovor v České televizi se šéfem jedné významné poradenské firmy, která se zabývá, kromě řady jiných činností, i problematikou rekvalifikačních kurzů. Její šéf mimo jiné prohlásil, že před deseti lety se rekvalifikovalo na úřadech práce přes 70.000 lidí s tím, že od té doby, toto číslo postupně každý rok klesalo a nyní se to nedá s tím, co bylo před lety, ani srovnat. I podle něho je nabídka rekvalifikačních kurzů ze strany úřadů práce nedostatečná. Ve svém televizním vystoupení rovněž uvedl, že například Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů odhaduje, že v příštích dvou letech bude potřeba, aby rekvalifikačními kurzy u nás prošlo řádově asi sto tisíc lidí.
Jsem toho názoru, že je zapotřebí, aby systém rekvalifikačních kurzů byl více předvídatelný. To je, aby dokázal včas reagovat na vzniklou situaci, která nastane nejen v průběhu příštího roku, ale i v několika následných letech. Znamená to tedy vytvořit a zorganizovat rekvalifikační kurzy, a to jak pro profese, které jsou dnes v nabídce volných pracovních míst, ale také hlavně i pro nově vzniklé profese, které se objeví na trhu práce. Protože, jak se v příštích několika letech bude měnit ekonomika státu, bude přirozeně vznikat i potřeba nových profesí. Pro názornost uvedu konkrétní příklad. Starší generace si ještě pamatuje klasické dojičky, které podojily krávy ručně, což v současné době nahradila moderní technika. Takže dojička spíše zajišťuje obsluhu a provoz těchto zařízení. Dalším příkladem je i to, že na polích u nás již jezdí traktory bez obsluhy, protože jsou řízeny na dálku, to je digitálně. To ovšem znamená, že místo klasického řidiče traktoru zemědělské družstvo potřebuje odborně vzdělaného středoškoláka, který tuto moderní techniku umí obsluhovat, řídit a případně i seřizovat. I když v tomto konkrétním případě, který jsem uvedl, jde spíše vystudování daného oboru. Musím však zdůraznit, že rekvalifikační kurzy by měly jít tímto směrem, to je k přípravě zaměstnanců na obsluhu nové, moderní techniky. Zkrátka, zaměřit se na tu sféru pracovní činnosti, kterou budou lidé ve své nové profesi potřebovat.
*Jenže, podnikatelé dnes řeší situaci tím, že požadují po vedení našeho státu, aby volná místa v jejich firmách měli možnost obsadit pracovníci ze zahraničí, když jim chybí ti tuzemští. Jaký je názor odborů na tuto situaci?
Odbory v celé Evropě odjakživa hlásaly, že jde o nebezpečí, že jde o levnou pracovní sílu, kterou si podnikatelé snaží najmout v řadě případů i za dumpingové mzdy. S tím odbory samozřejmě nesouhlasí. Naše odborová centrála rovněž zastává toto stanovisko. Ale na druhé straně si uvědomujeme, že v daném okamžiku, to asi nejde jinak, když na pracovním trhu chybí pracovníci určitých profesí. Takže, tito zahraniční pracovníci svým pracovním zařazením v tuzemských firmách pomáhají rozvoji české ekonomiky.
Jako odbory říkáme, že do budoucna je zapotřebí tuto situaci změnit. Znamená to postupně připravovat novou pracovní sílu z našich, tuzemských zdrojů. Ta by měla volná pracovní místa začít v dohledné době obsazovat. Na to by rovněž měly i pamatovat rekvalifikační kurzy. V předchozí části našeho rozhovoru jsem se zmínil, že díky automatizaci, robotizaci a digitalizaci řada profesí zanikne a řada nových vznikne. Na tuto situaci se musí připravit, jak odpovědné státní instituce, tak i samotní zaměstnanci.
*Avšak kvůli pandemii koronviru je nejvíce postižen sektor služeb. Lidé z těchto profesí by měli, podle vás, rovněž využít rekvalifikačních kurzů?
Máte pravdu v tom, že nejvíce je postižen segment hotelnictví, restaurací a cestovního ruchu, a to zejména v Praze. Podle údajů Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů sektor služeb tvoří až 60 % objemu českého hospodářství. Takže i tímto směrem bude asi nutné jít organizováním rekvalifikačních kurzů, aby i lidé z této oblasti se dokázali přeškolit na jiné profese. Jenom znovu připomenu, že náš trh práce potřebuje především dělnické a technické profese. Chybí kvalifikovaní řemeslníci a současně i středoškoláci s maturitou, kteří dokáží ovládat moderní techniku, která se prosazuje především v průmyslové výrobě, ale i jinde.
*Když hovoříme o službách, teď se ovšem dostáváme k vašemu „proslulému“ výroku v CNN Prima NEWS, který volně parafrázuji, že restaurací je nadbytek, a že mnohé z nich mohou i zkrachovat. Myslíte si, že tito lidé najdou novou práci?
K mému výroku, který prošel mnoha médii v podobě, která jej bohužel ne úplně přesnou interpretací posunula do jiné roviny, než byla moje odpověď na mikrofon, mohu jenom dodat, že pandemie koronaviru mění vývoj ekonomiky v celém světě, a přirozeně i u nás. Zkrátka, trh práce se mění a nikdo již nemůže počítat s tím, že se, po odeznění pandemie, situace vrátí do stavu, jako tomu bylo v únoru letošního roku, než pandemie vypukla u nás i v Evropě. Takže, když jsem o tom hovořil, měl jsem na mysli skutečnost, že prostě návrat hostů do restaurací již nebude v takovém množství, jako tomu bylo před pandemií. Proto také logicky řada z nich ukončí svůj provoz. Nedokáži odhadnout, kolik jich přesně bude, to je věcí příslušných odborníků, ale problém spočívá v tom, že řada majitelů hotelů a restaurací, a to včetně jejich zaměstnanců, se bude muset nakonec poohlédnout po jiném zaměstnání. To je prostě zákonitost vývoje ekonomiky.
Problém spočívá v tom, že zaměstnanci, které jako odbory zastupujeme, jsou zvyklí počítat i s vynucenou změnou zaměstnání či dokonce profese, ale pro živnostníky a samostatné OSVČ je to nová životní situace, se kterou se řada z nich zatím neumí myšlenkově srovnat. Ale i oni si nakonec budou muset připustit, že ne všichni se vrátí ke svým vysněným metám, to je k tomu, jak budou i nadále dobře podnikat v jejich oboru a jak se budou snažit dobře posloužit jejich hostům a zákazníkům.
*Jenom podotknu, že západní ekonomiky jsou, jak tvrdí ekonomové, postaveny na službách. Mnohým podnikatelům v této sféře života se nelíbí, že by měli říci, nevyšlo to, končíme a půjdeme dělat něco jiného. Co byste jim poradil?
Samozřejmě, že nezkrachují všichni. Neměli bychom rezignovat na určitou část služeb, protože to ukazuje i na celkovou prosperitu naší společnosti. Značná část tohoto segmentu se určitě obnoví, po odeznění pandemie, a to v plné síle. Jakmile se obnoví turistický ruch. Přirozeně, že i nadále bude zájem o takové profese, jako jsou kadeřnice či pedikérky apod. Ale v současné době se, bohužel, nacházíme v přechodném období ve vývoji naší ekonomiky. Zkrátka, zaměstnanci se přesouvají z jednoho segmentu trhu do druhého. Mimochodem, to bylo u nás vidět i po roce 1990, kdy se v naší zemi měnila celá struktura ekonomiky a kdy se začali zaměstnanci přesouvat do jiných oborů. Pokud jde o služby, Česká republika měla, má a bude mít vždy co nabídnout. Vždyť Praha, Český Krumlov a několika dalších památek vytváří pro turistický ruch neopakovatelnou atmosféru.
*Vidím, že se to podnikatelům v cestovním ruchu snažíte logicky vysvětlit. Ale, nedávno jste také absolvoval pořad moderátorky České televize Michaely Jílkové, kde zazněla slova, že stát hází živnostníky přes palubu. Co byste k tomu dodal?
Celý pořad moderátorky Michaely Jílkové se týkal především situace v hlavním městě v Praze. Bývalý ministr financí, nyní pražský zastupitel, Ivan Pilný, tam uvedl, že v Praze přijde o práci cca 40.000 lidí, kteří pracují v službách. Zároveň dodal, že tyto lidi je možné zaměstnat v jiných profesích, například v největší společnosti přes logistiku, jakou je americký Amazon, který neustále inzeruje, že potřebuje zaměstnance. Pokud jde o průvodce zahraničních turistů, kteří jsou vedeni jako OSVČ, a rovněž přišli o práci, doporučil jim, aby se věnovali oboru, ve kterém uplatní svoje značné vědomosti a jazykové znalosti, jako je například příprava videoprogramů pro školní výuku apod. Zdůraznil, že je nutná změna myšlení lidí, aby se s touto situací dokázali co nejlépe vyrovnat.
Proč o tom mluvím, protože i on, jako člověk, který toho v životě hodně dokázal, když u nás řídil jednu z nejvýznamnějších zahraničních společností, v podstatě hovořil obdobným jazykem, jako já, odborář. Prostě, řadě lidí nezbyde, než se snažit najít si další svoje uplatnění v životě. Taková je skutečnost.
Ještě bych k tomu dodal, když živnostníci požadují po státě finanční výpomoc s tím, že řada z nich je na tom ekonomicky špatně, musím konstatovat, že i náš stát se musí vyrovnat se složitou ekonomickou situací. Stačí se podívat na státní rozpočet pro letošní i na návrh rozpočtu pro příští rok.
Na adresu těch, kteří se projevují tím, že si stěžují na to, jaká opatření jsou přijímána, bych rád podotkl, že kdybychom si všichni stěžovali a nadávali na poměry, jako to činí oni, tak se naše společnost nikam nedostane!
