V úvodu konference vystoupil předseda Asociace samostatných odborů (ASO) a předseda OSPZV-ASO ČR Bohumír Dufek, který je zároveň i členem Evropského hospodářského a sociálního výboru za Českou republiku a za zaměstnance. Ve svých úvodních slovech konstatoval, že dnešní doba je velice složitá, protože všichni prožíváme nejtěžší období jak energetické, tak ekonomické krize, kdy došlo k obrovskému propadu životní úrovně v České republice. Uvedl, že až 90 % zaměstnanců se ve svých příjmech propadlo, a to nejen proti době covidové pandemie, ale i proti době před touto covidovou pandemií. Současně připomněl, že tento jev sebou nese jeden důležitý aspekt, a to zvyšování vývoje inflace a růst cen potravin i ostatních životních nákladů. Dále konstatoval, že i současné obchodní řetězce udávají, že je v současném období u nás 10procentní propad obratu a tržeb, přitom se předpokládá, že v prvním kvartále roku 2023 bude tento propad obratu a tržeb pokračovat.
Zároveň uvedl, že zemědělské odbory čeká v nejbližší době kolektivní vyjednávání a podepsání kolektivních smluv. Přičemž tyto kolektivní smlouvy obsahují jeden důležitý aspekt, a tím je otázka bezpečnosti práce. V této návaznosti představil tajemníka Evropské federace odborových svazů v pohostinství, zemědělství a cestovních ruchu (EFFAT) Arnda Spahna.
Bohumír Dufek se dále věnoval vysvětlení toho, jak mají postupovat odbory při řešení pracovních úrazů. Konstatoval, že v první řadě je důležitá okamžitá pomoc zaměstnanci, kterému se stal pracovní úraz. Podle něho by dále mělo následovat objasnění příčiny tohoto úrazu. Přitom je velmi důležité zpracovat záznam o této události a učinit zápis do knihy úrazů. Přičemž poznamenal, že není-li proveden zápis v knize úrazů, potom je tímto způsobem poškozen pracovník, kterému se úraz stal. Přitom firma či podnik, kde se úraz stal, má povinnost tuto událost nahlásit oblastnímu inspektorátu bezpečnosti práce a zároveň zdravotní pojišťovně a odborové organizaci. Je to důležité z hlediska následného odškodnění a vypořádání pracovního úrazu, to je zaplacení bolestného, nákladů na léčení a věcné škody, k níž během pracovního úrazu došlo.
Bohumír Dufek v této souvislosti připomněl, že v České republice se vypořádáním pracovních úrazů zabývají Kooperativa a Generali Česká pojišťovna. Načež dodal, že otázka posouzení, zda se stal pracovní úraz či nikoliv nepatří k rozhodnutí pojišťovně, ale zaměstnavateli. Zároveň uvedl, že se Asociaci samostatných odborů zatím nepodařilo prosadit ve vládě její návrh, to je, aby byla ustavena státní úrazová zdravotní pojišťovna, jako je tomu v některých evropských zemích. Konstatoval, že tuto myšlenku neakceptovali nejen pravicové vlády, ale i vlády, v nichž byla zastoupena ČSSD. Rovněž Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) tento návrh nepodpořila, což je škoda. Předseda ASO Bohumír Dufek doufá, že až nastoupí vláda, která bude svým složením příznivěji naladěna tuto myšlenku přijmout, že se to nakonec podaří i u nás. To je zřídit státní úrazovou zdravotní pojišťovnu.
Poté se ujal slova tajemník EFFAT Arnd Spahn, který připomněl, že v roce 2019 se v Praze uskutečnila mezinárodní konference odborů, během níž se mimo jiné řešily i otázky, které se týkaly bezpečnosti práce. Podle něho je zemědělství patří k nejhorším sektorům národního hospodářství, pokud jde o bezpečnost zaměstnanců. V Evropě bývá až 6000 smrtelných úrazů v zemědělství, což je více než je tomu v jiných sektorech národního hospodářství. Načež dodal, že toto číslo stejně neodpovídá skutečnosti. V některých státech se do statistiky smrtelných pracovních úrazů nedostanou OSVČ, děti, důchodci nebo lidé, kteří mají částečné pracovní úvazky. Některé státy zase počítají osoby usmrcené při pracovních úrazech hromadně, tj. nerozlišují je podle oboru činnosti či profese.
Arnd Spahn dále uvedl, že odbory si řekly, že chtějí, aby byla v Evropě ratifikována Konvence Mezinárodní organizace práce č. 184. Nyní ji ratifikovaly další čtyři evropské země s tím, že Německo prohlásilo, že ji bude ratifikovat v příštím roce. Tajemník EFFAT doufá že i Česká republika podepíše tuto konvenci. Odbory chtějí, aby se tato konvence, zejména její část o BOZP, stala součástí reformované Společné zemědělské politiky (SZP) v Evropě. Současně poznamenal, že právě toto bylo hlavním rozhodnutím konference, která se konala v roce 2019 v Praze. Načež dodal, že odbory využily koronavirové pandemie k tomu, aby byl tento jejich požadavek přijat v Evropské unii, což znamená, že do roku 2025 musí každý členský stát EU přijmout tzv. sociální kondicionalitu v rámci Společné zemědělské politiky. Z toho vyplývá, že finanční částky, které směřují do SZP EU musejí být v souladu s touto směrnicí, která se týká bezpečnosti práce.
Podle Arnda Spahna je potřebné ustavit v rámci EU jednu instituci, která bude mít odpovědnost za splnění těchto podmínek. Zároveň uvedl, že národní inspektoráty bezpečnosti práce budou muset, kromě evidence pracovních úrazů, kontrolovat obsah a znění pracovních smluv zaměstnanců. Zdůraznil, že každý zaměstnanec má nárok na písemnou pracovní smlouvu.
Dále hovořil o možnostech využití digitalizace v zemědělství, například z hlediska možnosti přivolání první pomoci pracovníkovi na poli, když se mu stane pracovní úraz. Poukázal i na změnu klimatu, kdy v jižních státech Evropy dochází k tomu, že lidé v terénu pracují i při 50 stupních Celsia.
V následné diskusi, po jeho vystoupení, Arnd Spahn podpořil Bohumíra Dufka v záměru Asociace samostatných odborů a OSPZV-ASO ČR prosadit v České republice státní úrazovou pojišťovnu. Vždyť tato pojišťovna funguje například v Německu, Francii, Rakousku, Finsku či v Polsku.
Poté následovalo vystoupení člena představenstva Agrární komory ČR a generálního ředitele akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov Zdeňka Jandejska, který se zaměřil na zhodnocení současné ekonomické situace v zemědělské a potravinářské výrobě. Především upozornil na to, že v této době na veřejnosti vystupuje řada rádoby odborníků, kteří ve svých tvrzeních de facto dehonestují práci českých zemědělců. Patří k nim například současný prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza. Zdeněk Jandejsek v této souvislosti zdůraznil, že podstatou práce v zemědělství je výroba potravin, a v tom je zemědělství nezastupitelné. Vždyť potraviny jsou základní potřebou pro obyvatelstvo. Načež konstatoval, že zemědělství, ve srovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství, spotřebovává více prostředků, které potřebuje pro zajištění zemědělské výroby. Patří sem například budovy, stroje, finanční prostředky na obnovu pracovní síly atd.
Poté uvedl, že v naší veřejnosti nejsou v současné době zájemci o práci v zemědělství Podle něho vliv na to mají i postoje řady redaktorů, kteří práci v zemědělství vůbec neznají a v jejich médiích publikují právě názory těchto rádoby ekonomů, kteří naší veřejnosti předkládají různé nesmysly, v řadě případů přímo i lži. Jednou z nich je tvrzení pana Prouzy, ale i jiných představitelů obchodu či ekonomů, že nejvyšší zisky mají právě zemědělci. Podle Zdeňka Jandejska jde o záměrnou manipulaci veřejného mínění u nás.
Načež Zdeněk Jandejsek toto své tvrzení doložil několika ekonomickými údaji. Uvedl, že například například v případě středního zemědělského podniku, který hospodaří na půdě o 2000 až 2500 hektarech, a který má vyváženou rostlinnou a živočišnou výrobu, jeho roční výnos činí cca 150 milionů korun, a to při 5procentní rentabilitě výroby. Což znamená 6 milionů korun zisku za celý rok. Zdeněk Jandejsek si následně položil řečnickou otázku, co si zemědělec, za tuto sumu šesti milionů korun, vlastně může pořídit, vezme-li v úvahu třeba cenu strojního vybavení či jiné položky.
Poté se Zdeněk Jandejsek rozpovídal o skutečné ekonomické situaci v českém zemědělství. Uvedl, že celková výnosová rentabilita v zemědělství se pohybuje na úrovni 3 až 4 procent. Přičemž u řepky a obilí je to 8 až 10 %, u brambor 0 až 5 %, u mléka 5 %, u vepřového masa je rentabilita ve ztrátě, u drůbeže je to od minus 2 až po plus 2 % a u ovoce od minus 2 do plus 5 %, u zeleniny od 2 až po 3 procenta. Zároveň dodal, že u ovoce hrozí postupná likvidace osázených ploch s tím, že hrozí, že zhruba do pěti let se ovoce u nás již nebude pěstovat. Dále konstatoval, že složitá situace je rovněž u zeleniny. Podle něho přežívají podniky, které mají své vlastní skladovací prostory. Naproti tomu, podniky, které se soustřeďují jen na prodej, ty jsou ve ztrátě.
Významný zemědělský podnikatel k tomu dále poznamenal, že postupně vzroste dovoz ovoce a zeleniny. Načež, v důsledku dovozu, značně vzrostou i ceny tohoto dováženého ovoce a zeleniny. Zatímco dnes I kilogram jablek na pultech obchodů stojí asi tak 40 Kč, tak se dá předpokládat, že v důsledku těchto dovozů, bude stát až 80 korun.
V této návaznosti Zdeněk Jandejsek poukázal i na rostoucí saldo zahraničního obchodu v zemědělství a potravinářství. Zatímco v roce 1994 bylo ještě ziskové, poté se postupně propadalo do stále větší ztráty. Výsledkem tohoto ekonomického vývoje českého zemědělství je postupná likvidace chovů hospodářských zvířat. Dalším důsledkem tedy bude zvýšení dovozu potravin k nám. Jestliže ostatní státy EU případné problémy v zemědělství řeší navýšením svých podpor, současná česká vláda naopak sáhla k tomu, že tyto podpory pro příští rok snížila skoro o polovinu, a to z letošních 5 mld. Kč na 2,6 mld. Kč v roce 2023.
V závěru svého vystoupení Zdeněk Jandejsek uvedl, výsledkem zemědělské politiky současné vlády bude rostoucí závislost na dovozu potravin, které budou tím pádem dražší. Zároveň dodal, že, na rozdíl od kvalitních českých potravin, nelze u potravin, které budou dovezeny ze třetích zemí, zajistit jejich kvalitu. Protože vůbec neznáme jakou technologii výroby producenti potravin v těchto zemích uplatňují.
Dalším řečníkem byla Jana Ranglová z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, která uvedla, že výzkumný ústav navázal spolupráci s Asociací samostatných odborů. Načež účastníkům konference představila činnost výzkumného ústavu s tím, že jeho zřizovatelem je ministerstvo práce a sociálních věcí. K hlavním výzkumným úkolům patří především ty, které se týkají prevence rizik pracovních úrazů a nemocí z povolání. Současně konstatovala, že výzkumný ústav se ve své činnosti snaží kopírovat i strategii Evropské komise pro oblast BOZP.
Zároveň sdělila, že například o 1. ledna 2023 je možné nově uznat jako nemoc z povolání i těžké onemocnění bederní páteře, což v minulosti nebylo možné. Načež dodala, že právě u pracovníků v zemědělství těžké onemocnění bederní páteře může být jednou z jejich častých zdravotních potíží.
Současně konstatovala, že další výzkumný úkol se týká i klimatických změn, a to především otázky extrémních teplot u pracovníků v zemědělství a lesnictví. Pracovníci výzkumného ústavu kromě toho sledují i další změny teplot, k niž v posledních letech došlo, a to z hlediska jejich výkyvů. V této souvislosti připomněla tornádo na jižní Moravě, které u nás nikdo předtím nečekal.
Poté konstatovala, že v současné době v Evropské unii hodně rezonují psychosociální rizika. Celkově se zhoršilo mentální zdraví evropské populace, což může mít i přímou souvislost s pandemií coronaviru, což sebou nese i zvýšenou spotřebu antidepresiv. Načež dodala, že zemědělci v Evropě vykazují i vyšší míru sebevražd než jiné profese.
Dále také potvrdila slova tajemníka EFFAT Arnda Spahna, že úrazy OSVČ se vůbec nedostávají do statistik pracovních úrazů. Přitom poznamenala, že zemědělství, z hlediska statistiky, patří, vedle stavebnictví a zpracovatelského průmyslu, k nejrizikovějším povoláním.
V závěru svého vystoupení uvedla, že k pracovním úkolům výzkumného ústavu patří i oblast vzdělávání. Mimo jiné organizují například certifikované kurzy, které jsou zakončeny zkouškou pro bezpečnostní techniky, techniky požární ochrany apod. Kromě toho ověřují i kvalitu různých pomůcek. Například v době covidu prověřovali kvalitu respirátorů.
Člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Jaroslav Ungerman prohlásil, že bychom si měli uvědomit, že vstupujeme do období změn, které nazrávaly v předchozích letech. Konstatoval, že přitom málokdo z nás si umí představit, jak nakonec vše, v rámci těchto změn, dopadne. Připomněl přijetí Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která byla podepsána ve finských Helsinkách v roce 1975. Přičemž uvedl, že jedním z hlavních výsledků této konference bylo přijetí úmluvy o tom, že hranice evropských států jsou nedotknutelné, a že musí zůstat tak, jak jsou. Tato konference se udála 30 let po skončení druhé světové války, a přitom za dalších 15 let, tak Jugoslávie, která podepsala Závěrečný akt v Helsinkách, přestala existovat jako jednotný stát. Rozpadla, a to ne za úplně mírových podmínek. Načež dodal, aby si každý účastník konference spočítal, kolik od té doby vypuklo různých konfliktů. Přitom se zde, v Evropě, najednou objevila země, která předtím vůbec neexistovala. Vzniklo totiž samostatné Kosovo, které se odtrhlo od Srbska.
Podle Jaroslava Ungermana tyto změny neprobíhají jen v Evropě, ale i jinde ve světě. Přitom bychom si měli uvědomit, že svět se mění, a přitom naše generace na to není vůbec připravena. Podle něho pořád lidé žijí v domnění, že vše zůstane takové, jak to fungovalo předchozích 70 let, jenže, to, co ještě lidé prožijí do konce svého života, nebude, podle něho, vůbec dobré.
Dále připomněl i další zajímavý fakt, a to, že dříve, když jsme chodili ještě do školy, žilo na Zemi asi 4 až 5 miliard lidí. Dnes je to 8 miliard. Přitom se každý zhruba 40 let toto číslo významně zvyšuje. V Číně žije 1,5 miliardy lidí, v Indii 1,2 miliardy obyvatel. Jenom v těchto dvou zemích žije třetina obyvatelstva na Zemi. To je již významný ekonomický potenciál. Je logické, že tyto dvě země budou chtít vyšší podíl na energetických surovinách, prakticky na všech surovinách.
Načež poznamenal, že v Číně se vyrábí cca 25 milionů osobních vozů ročně a cca 5 milionů autobusů a nákladních vozů. Takže, dá se také přibližně spočítat, kolik aut tam bude jezdit za 10 let. Přitom pro výrobu těchto aut bude Čína potřebovat ropu a další suroviny. To naznačuje, jakým směrem se budou ubírat změny ve světě. Změní se tím i mocenské poměry mezi státy. Pokud Západ nebude chtít přijmout tento vývoj, bude docházet ke konfliktům. Dostaneme se tak do situace, kdy se svět bude měnit ve svých základních vazbách.
Jenže, jak se dnes Evropa chová? Podle Jaroslava Ungermana se zadlužuje s tím, že zadluženost EU činí 100 procent, to je na úrovni roční produkce HDP v EU. Tyto velké dluhy se v dějinách dosud řešily velkými konflikty, to je nejsnáze válkou, takže z této situace hrozí nějaký větší sociální otřes.
Načež ekonom Ungerman k tomu dodal, že dnes výrazně rostou rozdíly mezi příjmy šéfů firem a řadovými zaměstnanci. Zatímco dříve byl tento rozdíl 5x vyšší, dnes majitel firmy má až 50x vyšší příjem než zaměstnanec. Potom, ale nelze hovořit o vnitřním souladu mezi majiteli a manažery firem a řadovými zaměstnanci, o jejich koexistenci. To jsou věci, nad kterými je nutné přemýšlet.
Potom se Jaroslav Ungerman pustil do objasnění ekonomické situace v našem státě, a to z hlediska ekonomické síly a zisků největších firem, podnikajících u nás, a to včetně obchodních řetězců. Uvedl, že v České republice působí cca 10 největších zahraničních obchodních řetězců, které zaujímají asi 40procentní podíl na našem obchodním trhu. Přitom většina z nich při svém miliardovém obratu ročně přiznává zisk ve výši asi 200 milionů korun ročně. Avšak, existují dva řetězce, to je Lidl a Kaufland, které mají zisky v miliardách korun. Jenže tyto dva řetězce jsou registrovány jako veřejná obchodní společnost. Podle platného zákona mají společníky s tím, že společník si celý zisk převádí k sobě, na své účetnictví, a teprve potom ho může zdanit. Ale, struktura obou těchto společností vypovídá o tom, že 99,99 % majetku firmy vlastní společník, který sídlí v Německu, zatímco český společník vlastní jen 0,01 % majetku. Je to proto, aby to vypadalo, že jde o českou společnost. Zisk řetězců Lidl a Kaufland činí minimálně ročně 2 miliardy korun. Tento jejich zisk se odvádí do Německa a tam se potom daní. Stává se tak součástí německého státního rozpočtu. Výsledkem je, že čeští zákazníci, kteří kupují zboží v prodejnách obou řetězců v Čechách a na Moravě, tímto způsobem vlastně pomáhají německému státnímu rozpočtu.
Kromě toho další odvody peněz do zahraničí spočívají i v tom, že budova, kde sídlí prodejna zahraničního řetězce, je rovněž v rukou zahraničního vlastníka. Této firmě se platí nájem, a to například i z českých prodejen jiného zboží, které se prodává v obchodním domě, jako je například obchodní centrum v pražském Zličíně či v obchodním domě na Chodově na pražském Jižním Městě.
V této části svého výkladu se Jaroslav Ungerman ještě zmínil o ziscích plzeňského Prazdroje, který je ve vlastnictví japonské nadnárodní společnosti. Prazdroj má tržby ve výši cca 16 miliard Kč ročně, přitom jeho zisk činí 5 mld. Kč. Je to dáno jeho obratem a cenou. Jestliže, v Německu stojí jedna láhev Prazdroje, v přepočtu 15 Kč, u nás je to necelých 30 Kč, ve slevě 23 Kč. Pravdou však je, že jednu miliardu korun ročně daní u nás a odvádí tak do českého státního rozpočtu, dodal k tomu ekonom Ungerman.
Zároveň ale dodal, že v zahraničí si tyto zisky a případné odvody dividend do zahraničí hlídají tamější finanční úřady. Uvedl příklad jednoho českého podnikatele v Německu, který si chtěl dividendy odvést k nám, ale německý finanční úřad ho zarazil s tím, že by se dopustil daňového podvodu, protože on tyto dividendy musí investovat do dalšího rozvoje firmy. Jinak, by hrozilo, že by firma mohla zkrachovat, před německými úřady by stál problém, jak se postarat o nezaměstnané. Podle Jaroslava Ungermana by stálo za to obdobný přístup finančního úřadu zavést i u nás.
V závěru konference vystoupil svazový inspektor BOZP OSPZV-ASO ČR Jaroslav Hotový, který hovořil o riziku práce a jeho vlivu na pracovní úrazovost. Konstatoval, že podle paragrafu 102 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vyhledávat rizika pracovních úrazů, odstraňovat je nebo alespoň vylepšovat pracovní prostředí tak, aby nedocházelo k těžkým pracovním úrazům. Proto se často používají ochranné pracovní prostředky.
Načež podotkl, že v zemědělství zná hodně pracovních úrazů, které nejvíce vznikají tím, že zůstávají zemědělským podnikům budovy, které kdysi sloužily v rámci živočišné výroby těchto podniků. Ovšem, v těchto budovách často zůstává krmivo, které bylo určeno pro hospodářská zvířata. Jde o slámu či seno, které jsou uskladněny v balících. Zaměstnanci, posléze, tyto balíky sundávají, ať již ručně či strojně. Právě z toho plyne riziko pracovních úrazů, podotkl.
Jaroslav Hotový k tomu dále dodal, že právě Zemědělský svaz ČR či Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů na tuto skutečnost v poslední době hodně upozorňují. Ale, bohužel, do dnes se tento problém, jak se takto vyskytuje, nepodařilo zvládnout. Zároveň uvedl, že svazoví inspektoři BOZP zjišťují, že tato problematika rizika práce a možných pracovních úrazů je u nás dosti špatně vedena. Hlavním důvodem tohoto stavu je, že školení zaměstnanců jsou vedena v obecném duchu, neproškolují se konkrétní rizika možných pracovních úrazů v konkrétním prostředí daného zemědělského podniku. Je to hodně dáno i tím, že si majitelé firem či manažeři pozvou ke školení společnost, která to má v popisu práce, takže její pracovníci hovoří obecně o těchto rizicích a možných nebezpečích. Přitom svůj účel by splnilo právě ono konkrétní školení v dané firmě.
Jaroslav Hotový dále uvedl, že při pracovním úrazu, po určité době, když svazoví inspektoři dělají kontrolu na pracovišti, kde našli možná rizika, zjistí, že zaměstnavatel toto riziko pracovního úrazu neodstranil, a ba ani ho nezmírnil. Je to kvůli tomu, že svazoví inspektoři nemají až takové pravomoci, jak je tomu v případě státního dozoru. Takže, na zaměstnavatele zatím platí pouze to, že právě v případě vážnějšího pracovního úrazu dorazí k vyšetření události státní dozor. Zaměstnavatelé si totiž přitom uvědomí, že jim hrozí i finanční postih.
V závěru svého vystoupení Jaroslav Hotový zdůraznil, že zaměstnavatelé by se měli při kontrolách konkrétně vyjádřit, kde ta rizika v jejich firmách jsou a nespoléhat se na obecné deklarace o rizicích pracovních úrazů, jak se to při školeních často děje.
Poté se ujal závěrečného slova předseda ASO a OSPZV-ASO ČR Bohumír Dufek, který ocenil průběh konference s tím, že v úplném závěru své řeči popřál všem účastníkům konference, a zároveň i všem zaměstnancům klidné prožití vánočních a novoročních svátků a vše nejlepší do nového roku 2023.
