Před několika dny oznámil moderátor televize CNN Prima NEWS v pořadu „Co na to vaše peněženka?“, že pokud jde o cenu másla, tak v současné době, to je v létě roku 2022, činí téměř 65 Kč. Podle něho tedy máslo meziročně zdražilo o více než 40 procent (o 40,5 %). Zároveň dodal, že stejným tempem rostla také i cena chleba (o 40,5 %). O něco méně zdražilo mléko (o 26,9 %), to je o více než čtvrtinu. Dále konstatoval, že, podle statistických údajů, nejpomaleji rostla cena vepřové pečeně (o 15,6 %). Následně tuto situaci shrnul s tím, že potraviny celkově zdražují a táhnou celkovou inflaci vzhůru. „Kdo za to může? Zemědělci nebo obchodníci? Kdo si na inflaci tzv. mastí kapsy?“, položili si řečnické otázky moderátor pořadu. Načež prohlásil, že právě toto jsou otázky a téma pro diskusi mezi prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomášem Prouzou a prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem.
V úvodu této jejich diskuse nejprve vystoupil Tomáš Prouza, který odmítl nedávno zveřejněný názor makroekonomky Jany Matesové, která je poradkyní vicepremiéra ČR při českém předsednictví Rady EU, a před několika lety zastávala funkci zástupkyně České republiky ve Světové bance. Jana Matesová totiž nedávno prohlásila, že za zdražování potravin může politika obchodních řetězců. Právě na její slova v úvodu televizní diskuse reagoval Tomáš Prouza, který řekl, že tato záležitost má několik rovin. Konstatoval, že potraviny v průměru zdražují o 18 %, zatímco ceny zemědělských komodit o 40 až 60 %. „Čili, pokud se něco děje, tak obchody brzdí masivní růst, který je tažený problematickou situací, to je růstem cen energií, a to i s rostoucí cenou práce,“ prohlásil.
„Druhá věc, která je klíčová. Když vidím, jak obchody mezi sebou soutěží, jaké mají marže, jak fungují s výrazně nižšími maržemi než ve velké části Evropy. To, že se zde bilancuje nějaká cena potravin, že je zde velká snaha udržovat základní potraviny co nejlevnější, a potom logicky, na nějakých jiných potravinách, to je na těch, které si většinou kupují bohatší lidé, tak na cenách těchto potravin se tyto průměrné marže dorovnávají,“ konstatoval. Načež zdůraznil, že právě dnes je velmi důležité, to je lidem, kteří mají co nejhlouběji do kapsy, udržet ceny, a to co nejnižší!
Na jeho slova reagoval Jan Doležal s tím, že zčásti souhlasí s tím, co říká prezident SOCR ČR. „Myslím si však, že bychom se měli spíše soustředit na otázku, co za to může, než, kdo za to může. V úvodu pořadu zde zaznělo, že jde o růst cen za energie. To je asi ten hlavní faktor. My máme nejdražší energie v Evropě. Potom také zdražování, tedy včetně potravin, má právě největší dopad na Českou republiku. Nesouhlasím úplně s tím, že nějakým způsobem se na tom podílí zdražování zemědělských komodit. Když se podíváme na cenu rohlíku, chleba apod. Dlouhodobě se mluví o tom, že cena suroviny (z celkové ceny potraviny – pozn. red.) činí nějakých 10 až 15 procent. Znamená to, že když jsme měli rohlík v ceně koruny, tak cena obilí v tomto případě činila nějakých 20 haléřů. Takže, i kdyby obilí stálo dvojnásobek, bavíme se o 40 haléřích. Pekaři nedokáží rohlík či chleba upéci někde na ohníčku, potřebují k tomu energie, a ty jsou nyní velmi drahé,“ prohlásil Jan Doležal. Přitom dodal, že i z úst prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého zaznělo, že právě pekaři nedokáží tento razantní nárůst energií nějakým způsobem snášet a musí dokonce propouštět zaměstnance. Podle Jana Doležala právě v tom spočívá největší problém celé záležitosti kolem zdražování, a na to bych se Česká republika měla soustředit. „Pojďme vyřešit ceny energií, abychom se nějakým způsobem vrátili do normálu. Pokud se podíváme například na čerstvé mléko, plnotučné mléko, tak tam je ten příběh podobný. U plnotučného mléka jsou to obaly. Obaly jsou výrazně nahoru,“ dodal Jan Doležal. Zároveň uvedl příběh jednoho ovocnáře, který říkal, že ovocnářům narostly ceny obalu takovým způsobem, že obal je pomalu dražší než jablka, která jsou uložena v tomto obalu. To je naprosto paradoxní situace, zdůraznil prezident Agrární komory ČR.
Moderátor poté ocitoval názor bývalého člena rady ČNB Vojtěcha Bendy, který v průběhu června řekl, že marže obchodníků tlačí velkou část inflace a je třeba s tím bojovat.
Na tato slova okamžitě reagoval Tomáš Prouza, který řekl, že si dovolí spíše argumentovat nefunkční politikou České národní banky (ČNB) s tím, že ČNB není právě ten nejúspěšnější subjekt v boji s inflací. „Pojďme se podívat na reálná data Českého statistického úřadu, který je sleduje ziskovost všech odvětvích české ekonomiky. Z nich je jasně vidět, že jak obchod, tak i potravináři, mají ziskovost někde mezi 4 až 5 procenty, což není nikterak závratné. Nevím, z čeho pan Benda vycházel, a přitom ČNB nikdy nepodpořila toto vyjádření pana Bendy. Spíš si dávali velký odstup od toho, co říkal. Já to beru jako jeho osobní názor, nikoliv jako reakci ČNB,“ dodal.
Poté se Jan Doležal vyjádřil k otázce ziskovosti v zemědělství. Podle něho „hodně záleží na tom, jaká statistika se právě čte. V případě dat ČSÚ lze říci, že nejde o statistiku, kolik činil zisk, je to spíše statistika celkové produkce a její teoretické hodnoty,“ konstatoval. Načež k tomu dodal, že v České republice existuje cca 30.000 zemědělských subjektů. Takže, podle něho, je potřeba se na tuto záležívat z tohoto spektra, z tohoto úhlu. To je, že pokud tyto údaje, které oznámil ČSÚ, se vydělí počtem zemědělských subjektů, tak se tím dostáváme k relativně nízké ziskovosti. Načež dále uvedl, že jsou to právě polní plodiny, kde se v posledních letech dařilo dosahovat ziskovosti. Tudíž, jde o pšenici, řepku, kukuřici. Naopak, kde se zemědělcům nedaří dosáhnout ziskovosti v tak dobrém výsledku, tak je to ve vztahu k obchodním řetězcům. Přičemž dále uvedl, že jde také o otázku dotační politice státu. Zemědělci dlouhodobě upozorňují, že mají-li konkurovat, například Polsku, které se rozhodlo stát se ovocnářskou velmocí, tak naši zemědělci nemohou dostávat dotační podporu, která je výrazně nižší. Podle něho vznikla paradoxní situace, kdy se například pěstování polních plodin rentuje, což znamená, že jejich cena šla směrem vzhůru. Takže je, tato jejich vyšší cena, alespoň částečně schopna pokrýt vyšší náklady, ale u takového ovoce a zeleniny to neplatí. Načež dodal, že právě v tomto případě není Česká republika se na tak vysoce předotovaném trhu uplatnit. Přičemž není v těchto komoditách konkurenceschopná. „Takže jde zde otázka, což je naše obvyklé téma, jestli by nebylo lepší dotační podpory zrušit, a to úplně. Ale v tomto případě musíme také počítat i s tím, že to (zrušení dotací – pozn. red.) bude mít dopad na spotřebitele,“ uvedl.
Podle něho, vrátí-li se ceny energií na předválečnou úroveň, půjdou ceny potravin dolů. Jan Doležal si to dokáže představit. Načež dodal, že pokud jde o ceny zemědělských výrobců, jak o tom Tomáš Prouza v úvodu pořadu hovořil, tak, podle prezidenta AK ČR, je tato statistika poněkud zastaralá. Dnes se totiž již ukazuje, že ceny na komoditní burze se minimálně vrací na jejich předválečnou úroveň. Týká se to nejenom cen energií, o i cen pohonných hmot, a přeneseně i minerálních hnojiv, pro které jsou plyn a ropa významnou surovinou. Ovšem, jak dále poznamenal, v tomto případě se ale nebavíme o cenách na jejich předválečné úrovni. Podle něho, to je doby než se situace na trhu, nějakým způsobem zklidní, anebo se alespoň přiblíží normálu. Jan Doležal si tím pádem myslí, že v současné době nelze hovořit o zlevňování potravin.
Poté se moderátor zeptal, jaký efekt by přineslo snížení či odpuštění DPH u potravin? Tomáš Prouza k tomu uvedl, že příslušný efekt by toto opatření mělo. Podle něho pomalu nastává čas tak učinit. Načež dodal, že výhoda spočívá v tom, že si každý pamatuje, za kolik a kdy nakoupil základní potraviny. „Základní data máme všichni v hlavě, takže kdyby se výše DPH snížila z 15 % na 5 %, tak v případě snížení o 10 %, všichni dobře uvidí, jestli se zlevnilo nebo nikoliv. To je věc, kterou nekupujete jednou za půl roku, takže vnímáte změnu DPH u potravin, a to absolutně. Kdyby někdo tyto slevy neučinil, bude mediálně ukřižován, protože všichni to uvidí,“ konstatoval.
Následovala otázka moderátora, jestli by to nebyl konec, mezi zákazníky oblíbených slevových akcí? Přičemž Tomáš Prouza odvětil, že otázka slev bude vždy součástí obchodní politiky. Otázkou ovšem je, v jaké míře! Načež dále uvedl příklad politiky obchodního řetězce ve Francii, který tam osobně viděl. Uvedený řetězec totiž používá pojem: stabilní nízké ceny potravin, to je několika vybraných potravin. Podle Tomáše Prouzy jde ve své podstatě o slevovou akci, která jen dostala jinou nálepku. Načež dodal, že slevy jsou podstatou obchodu, vždy byly a budou.
Poté se moderátor pořadu obrátil na Jana Doležala s tím, že Agrární komora ČR před časem publikovala zprávu o stavu českého zemědělství. „Z ní by člověk nabyl dojmu, že farmáři vlastně stojí před bankrotem. Jak na tom české zemědělství je,“ zeptal se.
Jan Doležal odpověděl, že pokud se bavíme o základních polních plodinách, tak v tomto případ jsou zemědělci schopni dosahovat určité rentability. Ale, pokud se hovoří o živočišné výrobě nebo speciální rostlinné výrobě, to je typu ovoce, zelenina, tak v těchto případech se zemědělci dostávají do kleští skutečně extrémně rostoucích nákladů, a nikoliv dobře nastavených cen, za které tyto své komodity nabízejí na trhu. Přičemž prezident Agrární komory ČR to dále charakterizoval v tom smyslu, že jde o otázku dlouhodobých vztahů se zpracovateli a s obchodními řetězci. Jde totiž o to, že, že jak zpracovatelé, tak i obchodní řetězce, mají možnost tuto produkci, ať jde již o produkty živočišné výroby či o ovoce a zeleninu, dovézt ze zemí, kde je produkce těchto komodit extrémně vysoce dotována. Proto jsou, podle něho, právě tyto náročnější obory na výrobu, u nás vice méně na úbytě. „My před tím dlouhodobě varujeme, a říkáme, pojďme s tím něco udělat. Pojďme jednak změnit dotační systém, tedy narovnat to dotační prostředí, které, podle nás, není úplně fér v rámci EU, nebo pojďme se vzájemně domluvit v rámci toho obchodního a zpracovatelského řetězce, aby zde, u nás, mohli primární producenti nějakým způsobem fungovat,“ prohlásil k tomu Jan Doležal. Načež dodal, že produkční zemědělci ze strany českého státu nevidí nějakou dlouhodobou vizi. „Přijdou nové volby a najednou nám nová vládnoucí garnitura oznámí, že to, co dělala ta předchozí, je úplně špatně. Takto, potom zemědělství prostě nemůže fungovat. Pokud máte mít nějaký chov hospodářských zvířat nebo máte mít nějaké trvalé rostlinné kultury, tak samozřejmě potřebujete nějakou dlouhodobější vizi,“ konstatoval Jan Doležal. Přitom dále uvedl, že když jdou investice do zemědělství, zejména do živočišné výroby, musí se zemědělcům umožnit, aby je dokázali splatit. Jenže, současná vláda kormidlo dotační politiky našeho státu naopak otáčí úplně jiným směrem. To je ve prospěch rostlinné výroby, to je ve prospěch základních polních plodin. Přičemž produkční zemědělci si myslí, že z hlediska státu, z hlediska další budoucnosti českého zemědělství, je to velkou chybou.
Načež se moderátor zeptal, co by vlastně měla být dlouhodobá vize?
Jan Doležal k tomu uvedl, že musí trochu poopravit komentáře, které se někde v médiích objevují. Načež parafrázoval slova premiéra Petra Fialy, která pronesl na zahájení letošního ročníku agrosalonu Země živitelka, kdy premiér prohlásil, že Česká republika nepotřebuje soběstačnost, protože si potřebné potraviny, podle potřeby, doveze. „My, naopak říkáme, že musíme být schopni pokrýt domácí spotřebu alespoň z nějakých 65 až 70 procent, což má potom pozitivní efekty pro toho spotřebitele,“ řekl k tomu Jan Doležal. Přitom uvedl konkrétní příklad, kdy došlo k výpadku zásobování vepřovým masem na evropském trhu. Konkrétně to bylo v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy se španělští chovatelé prasat najednou nemohli spolehnout na levná krmiva z Ukrajiny, a vepřového masa bylo na evropském, a tudíž i na českém trhu, málo. Přičemž čeští spotřebitelé zažili skokový nárůst cen vepřového masa na pultech. „Kdybychom se pohybovali na těch 65 až 70 procentech, kde už dávno nejsme, protože ve skutečnosti se pohybujeme na nějakých 35 až 40 procentech, tak si troufnu tvrdit, že by spotřebitel takový skokový nárůst cen prostě nezaznamenal. Je to přece základní ekonomická poučka, že pokud je dostatečná nabídka, tak samozřejmě není problém s těmito cenovými výkyvy,“ dodal Jan Doležal.
Poté se moderátor zeptal prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, zda Česká republika potřebuje zvýšit potravinovou soběstačnost? Tomáš Prouza odpověděl, že to považuje za absolutní nesmysl, protože Česká republika nikdy nebude úplně soběstačn8. Podle něho číslo o dosažení 65procentní soběstačnosti je uměle vytvoření. Bylo vyhlášeno proto, aby zemědělci dostali další dotace, které přitom nejsou pro ně potřeba. „Myslím si, že je potřeba udělat dvě jiné věci. Tou první je výrazně navýšit podíl investičních dotací do zemědělství a potravinářství, a to na úkor dotací provozních. Zde dlouhé roky neexistoval tlak na modernizaci výroby. Přitom můžeme zemědělský a potravinářský průmysl velmi rychle zmodernizovat, to je, když bude více peněz do těchto investic,“ uvedl Tomáš Prouza.
Podle něho, druhou věcí, kdy souhlasí i s Agrární komorou ČR, je, že u nás chybí dlouhodobá politika státu. „To je, abychom konečně přestali být potravinovou montovnou, kterou dnes jsme,“ dodal. Načež konstatoval, že z velké části se u nás vyprodukují základní komodity, které se potom vyvážejí. „Vyvážíme pšenici, dovážíme namletou mouku. Vyvážíme živá zvířata, dovážíme maso. To je prostě fakt. To je věc, která se nemá dít. Máme být schopni zpracovat to, co vypěstujeme, vychováme, není důvod, aby většina přidané hodnoty na potravinách končila v Německu nebo v jiných zemích. Ta má zůstat v Česku,“ řekl.
Následovala otázka moderátora na prezidenta Agrární komory ČR, proč to zemědělci dělají, že vyvážejí nezpracované maso č obilí? Jan Doležal odvětil, že „pokud se podíváme na současnou dotaci v mléce, tak se potýkáme s obrovským nárůstem nákladů. Takže, pokud chceme skončit v určitých základních černých číslech, a mít alespoň nějakou minimální rentabilitu, občas se musíme obracet na odbytiště mimo Českou republiku. Prostě, německé mlékárny jsou schopné dát českým zemědělcům lepší cenu. Jsme na jednotném trhu. Pokud řetězce jsou k nám schopny dovážet vepřové maso ze Španělska, my jsme zase schopni, na jednotném trhu EU, vyvážet naše mléko do Německa. Je to vše o dosažení základní ekonomiky. Když se vrátím zpět, to je, jestli soběstačnost je potřeba nebo není. Potom vzniká otázka, co je naší prioritou? Jestli je to, jenom nízká cena potravin, tak potom hoďme soběstačnost úplně přes palubu. Ale pokud se bavíme o nějakých jiných aspektech, třeba o otázce kvality, tak potom, když se vrátím k vepřovému masu, tak v tomto případě v české produkci jednoznačně dosahujeme nejlepších parametrů. Máme daleko nižší spotřebu antibiotik než například ve Španělsku. Pojďme podpořit místní chovatele v tom, aby dělali to, co dělají, aby dělali kvalitu, pokud chceme domácí kvalitu, tak je to prostě cesta, nelze se jen spoléhat na dovozy,“ prohlásil Jan Doležal.
Poté moderátor připomněl, již dva roky starou věc, to je, kdy se řešilo, že by se měly zavést potravinové kvóty na prodej českých potravin. „Pane Prouzo, vy jste se tehdy proti tomu velmi vymezoval. Pořád to hrozí, že by někdo s tímto nápadem přišel,“ zeptal se.
Tomáš Prouza odpověděl, že si myslí, že „již i předchůdce současného prezidenta Agrární komory ČR (Zdeněk Jandejsek – pozn. red.) narazil a pochopil, že tato věc (stanovit kvóty potravin od českých zemědělců na pultech – pozn. red.) je totálně neproveditelná. Argument, že by se tím podpořila česká produkce, absolutně neplatí. Uvedu příklad. Před dvěma lety jsme přišli za českými ovocnáři s nabídkou, že pokud dokáží pěstovat jablka s výrazně nižší reziduí pesticidů, než jaký je povolený legální limit, tak to rádi budeme odebírat a platit za to vyšší cenu. Po roce a půl jsme k tomu dostali jejich odpověď. Takže, se stejnou nabídkou jsme šli do Rakouska. Tam potom skočili všemi deseti. To je možná ten rozdíl. Je zde příliš hodně konkurentů, vůči České republice, kteří vědí, že na kvalitě vydělají. Zde, u nás, existuje pocit, že je jedno, co děláme. Hlavně nám dejte dotace, budeme fungovat dále,“ řekl Tomáš Prouza.
Na jeho slova přirozeně reagoval Jan Doležal, a to tím, že řekl: „Za kvalitu je nutné zaplatit. Pokud slyším od ovocnářů, jak jsou ohodnoceni od obchodních řetězců, myslím si, že takové obchodní vztahy prostě fungovat nemohou. Je to třeba o obalech. Skutečně jsem dostal zprávu, že jsou vyžadovány obaly od konkrétního dodavatele, které jsou potom dražší než to, co ovocnáři dostanou zaplaceno od obchodníků za odevzdanou produkci,“ dodal k tomu Jan Doležal.
Těmito jeho slovy celá televizní diskuse v podstatě skončila.
