Rozhovor se členem představenstva Agrární komory ČR a generálním ředitelem akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov Zdeňkem Jandejskem

Nedávno, v sobotu 3. září 2022, jste byl, za české produkční zemědělce, jedním z řečníků na demonstraci našich občanů proti velmi špatnému řízení této země současnou vládou premiéra Petra Fialy. O čem jste hovořil a jaký dojem z tohoto protestního shromáždění máte?

Snažil jsem se vysvětlit, že ceny potravin nemohou klesat, když vstupy energií se několikrát zvýšily a způsobily nejen přímý růst vstupů za energie zemědělcům a potravinářům, ale zprostředkovaně i růst všech vstupních nákladů o desítky až stovky procent.

Upozornil jsem, že nesmyslný Zelený úděl, anglicky Green Deal, rozhodl o přechodu k extenzitě výroby a útlumu živočišné výroby, což přinese nejen nedostatek potravin, ale i další zvýšení cen jídla. Půjde, stejně tak jako u růstu energií, i o vysávaní úspor všech spoluobčanů a jejich zbídačování. Velmi kriticky jsem reagoval na vystoupení pana premiéra (Petra Fialy – pozn. red.) na letošním agrosalonu Země živitelka, kde pravil, že nemáme podmínky k zvyšování soběstačnosti v potravinách mírného pásma. Podle mne, jako dlouholetého zemědělského podnikatele, šlo, z jeho strany, o ničím nepodložený blábol.

Také jsem navrhl, jak zvýšit soběstačnost. Podpory, které směřují do zemědělství a potravinářského průmyslu ve výši 58,7 mld. Kč v roce 2022 je zapotřebí směřovat k těm, kteří vyrábí, a tím je motivovat k zvyšování produkce, a to hlavně v produkci ovoce a zeleniny, vepřového, drůbežího masa a vajec.

Ceny základních potravin soustavně a poměrně prudce rostou. Pro veřejnost se to zdůvodňuje hlavně růstem cen energií, což se projevuje především v růstech nákladů na výrobu. Co by měla, podle vás, česká vláda učinit, aby tomuto soustavnému zdražování zabránila?

Podle nás, produkčních zemědělců, musí jít o jednoduchá rozhodnutí:

1. a) zrušit prodej elektrické energie přes Lipskou burzu a tím by energie při zrušení nesmyslných emisních povolenek stála cca 3 Kč za kWh.
2. b) ihned jednat o přímé dodávce plynu od společnosti Gazprom, jak je tomu v Maďarsku, Bulharsku, Německu a dalších zemích. Cena by se dostala na úroveň cca 6 Kč za m³.
3. c) vytvořit motivační systém vyplácení podpor podnikům, který podmínit objemem vykazovaných tržeb v závislosti na přírodních podmínkách. Na polích a ve stájích by byli hospodáři a sedláci. Přičemž ti, kdo v současné době jen pobírají dotace bez produkce, by svou půdu pronajímali a pobírali by pachtovné, jako je tomu ve všech prosperujících zemích s plnou soběstačností. Pak by se rychle zvyšovala potravinová soběstačnost naší země a ceny by se vrátili na úroveň roku 2021 a bylo by na pultech podstatně více českých, tedy domácích potravin.

Vraťme se k situaci v zemědělství. Strategický plán Společné zemědělské politiky pro ČR na léta 2023 až 2027 vláda premiéra Petra Fialy v lednu t.r. změnila ve prospěch malých zemědělců, a to na úkor středních a velkých zemědělských podniků. Právě v této době, v rámci připomínkového řízení, ho projednává Evropská komise. Jak myslíte, že to dopadne a co z toho vyplývá pro české produkční zemědělce?

Současná vládní garnitura změnila Strategický plán společné zemědělské politiky pro Českou republiku tak, aby rozházela finance pro ty, co téměř nic neprodukují, zajistila si voliče z jejich řad a současně uvolnila trh kolonizátorům německým, španělským, francouzským, belgickým a dalším, kteří své původní trhy ztratili, a nyní hledají náhradu, kde by ve svém drancování pokračovali.

Pokud se neprosadí změna ve Strategickém plánu a neschválí zákon o významné tržní síle v obdobném znění, jako byl přijat ve Francii, Itálii, Španělsku a jiných zemědělsky rozvinutých zemí, dojde u nás k viditelnému nedostatku potravin a růstu cen většiny potravin. V produkční zemědělství dojde ke stagnaci a vlivem chování maloobchodu k postupnému poklesu výroby nebo k vývozu potravin pokud, jak se předpokládá, bude prodejní cena uhrazovat výrobní náklady, a přitom bude ve státech kde je ještě nižší soběstačnost než u nás, koupěschopná poptávka.

V nedávno vydané zprávě Agrární komory ČR, a její členské organizace Zemědělského svazu ČR, o stavu českého zemědělství se uvádí, že větší rozloha zemědělských podniků je výhodou. Co k tomu můžete říci, jako člověk s dlouholetou praxí v zemědělství a potravinářství?

Určitě větší rozloha zemědělských podniků je výhodou. Větší velkost mají východní země Německa, USA, Velká Británie i další regiony v Evropě, Austrálii i Americe, pokud naše velitelstvo nebude dále snižovat výměru jednotlivých honů i když nedochází k erozi. Menší rozloha byla vždy kompenzována jak redistributivní platbou, tak platbou za LFA (dnes ANC) a dalšími zvýhodněním u investičních podpor. Smutné je ale to, že žádné z preferencí nevedly k alespoň průměrným výsledkům v hrubé zemědělské produkci na hektar u většiny farmářů, ale naopak k větší extenzitě, a to z důvodů, že výhodnější podpory nebyly nikdy podmíněny alespoň průměrnou výrobou na 1 hektar zemědělské půdy. Uvedená situace u nás je z důvodu nesprávně nastaveného systému, tj. platba na plochu, nikoliv platba na farmu. Přitom ve starých členských zemích EU je systém nastaven tak, že farmy mají systém podpor nastaven tak, že se produkce zvyšuje, a to v rostlinné i živočišné výrobě.

Na letošním agrosalonu Země živitelka opět zaznělo, že nás trápí nás nízká potravinová soběstačnost, neboť za posledních 20 let významně poklesla a dále klesá. Proč a z jakého důvodu?

Mrzí mě, že soběstačnost, a možnou výkonost, hodnotí pan premiér a jeho „poradci“, kteří přitom o skutečné výkonnosti českého zemědělství nemají ani tu elementární znalost. Z pohledu zemědělství a potravinářské výroby jde o úplně negramotné lidi.

Jejich tvrzení, ústy pana premiéra, že nemáme přírodní podmínky si potraviny vyrobit, je nejenom směšné, ale hlavně lživé. Právě toto si pan premiér dovolil vyslovit v Českých Budějovicích. Pokud pan premiér používá řadu titulů, mohl by si alespoň přečíst publikaci „20 let Československého zemědělství 1918 až 1938“, a zároveň se seznámit i se statistikou zemědělské výroby z roku 1990. Kdy, v té době, u nás nebyly zavedeny výkonné technologie, výkonná technika ani nejlepší genetika a nemohli jsme také užívat nejlepší vědecko-technické poznatky. Výsledky roku 1990 je třeba srovnat s výsledky roku 2021, kdy máme přístup ke všem nejnovějším poznatkům. Pan premiér se přitom dozví, že došlo k snížení zemědělsky využívané půdy o přibližně 800 tis. ha, to je mínus 17,5 %, a u orné půdy o více než 1 mil. Ha. Dále, že došlo k snížení ploch zeleniny cca na 25 %, ovoce na cca 30 %, brambor na cca 20 %, skotu na cca 40 %, dojnic na 28,9 %, prasnic na 23 %, nosnic 36,9 %.

Když si položím otázku, jaký může být důvod nezvyšování soběstačnosti, když výsledky v užitkovosti všech kategorií zvířat jsou nad průměrem EU? Odpovím si na ni sám. Jde totiž o katastrofální zemědělskou politiku všech polistopadových vlád a diskriminační a koloniální agrární a obchodní politika lídrů EU.

Ani jedna naše vláda po vstupu do EU v roce 2004 nejednala o plnění přístupových dohod v oblastí zemědělství, kde bylo opakovaně slíbeno, že podmínky v podporách se srovnají do 10 let od našeho vstupu do EU. Bohužel ani po 18 letech se téměř nic nezměnilo. To jsou hlavní důvody poklesu soběstačnosti a uvolňování našeho trhu pro koloniální politiku starých zemí EU.

Přejděme opět k potravinové soběstačnosti. Jak to, na rozdíl od premiéra Petra Fialy, vidíte vy?

Je to samozřejmě hloupost tvrdit, že pro potravinovou soběstačnost nemáme u nás podmínky. Ještě v roce 1993 měla naše republika kladné saldo agrárního zahraničního obchodu ve kterém se započítávají i produkty zemědělského původu, které se u nás nedají pěstovat, tak v zemědělských komoditách jsme byli výrazně přebytkoví. Naše soběstačnost výrazně překračovala 100 %, a to jsme neměli kvalitní technologie, stroje, genetiku chovných zvířat atd. Kdyby pan premiér jen trochu přemýšlel, dospěl by k tomu, že při současné dvojnásobné užitkovosti u zvířat při současných výnosech rostlinných komodit by stačilo, abychom chovali 60 až 65 % stavu hospodářských zvířat oproti roku 1990. Tím by naše průměrná soběstačnost dosáhla úrovně kolem 80 až 90 %. Některé komodity by byly přebytkové, mohli by se vyvážet a zlepšit tak saldo agrárního zahraničního obchodu. To je ale asi pro politologa složitá disciplína. Chce to jen nastavit pro zemědělce motivační podmínky a budou intenzivně produkovat ti, kteří mají zájem a ostatní budou pobírat dnes již slušné pachtovné.

Podle Agrární komory ČR je živočišná výroba u nás na úbytě, protože pokračuje pokles počtu chovaných hospodářských zvířat. Co je příčinou, v čem za 30 let postupovaly české vlády špatně, dá se tato situace ještě napravit?

Určitě, pokud chceme zajistit co nejvyšší soběstačnost, musí být vyvážená rostlinná a živočišná výroba. Při současném tržním hospodářství musí podpory odpovídat náročnosti jednotlivých komodit. Nemůžeme, jak je tomu dnes, rozdávat podpory na plochu bez podmínky produkce živočišných produktů, to je zatížení hospodářskými zvířaty. Vyjednání evropských podpor jen na plochu byla kardinální chyba toho, kdo tyto podmínky odsouhlasil, byla to buď chyba z neznalosti, nebo záměr u nás zlikvidovat živočišnou výrobu.

Není nic jednoduššího než si zjistit roky přípravy Společné zemědělské politiky v letech 2002 až 2003. Vstup byl 1. května 2004. Velice často srovnáváme podpory naše a starých zemí EU, které nejen že jsou podstatně vyšší, ale jsou počítány na farmu, kde se vychází z celé struktury farmy, tedy i se zvířaty, které se na farmě chovají.

Důvodem poklesu chovaných hospodářských zvířat u nás je i výše národních dotací, která je na jedné čtvrtině ve srovnání se státy starými, přitom tehdejší premiér Petr Nečas měl již k dispozici vyhodnocení národních podpor starých zemí, ale neučinil ani v nejmenším rozhodnutí, které by vedlo k narovnání diskriminačních podmínek likvidující naše chovy a současně nízké zatížení živočišnou výrobou, které postupně způsobuje nedostatek organické hmoty a špatnou zadržitelnost vody v půdě. Je velice smutný, že naší lodivodi opomíjí následky výše uvedených skutečností.

Situace se dá vždy napravit, musí ale ve vládě a na postě ministra zemědělství sedět hospodářsky resp. zemědělsky gramotní lidé, kteří mají zájem situaci řešit ve prospěch našeho obyvatelstva. Zatím vidím opak, všechna rozhodnutí ve vztahu SZP jsou novou vládou a novým ministrem zemědělství koncipována tak, abychom dále razantně tlumili jak rostlinnou, tak živočišnou výrobu, a přitom uvolnili trh západním sousedům, kteří z nás dělají svoji kolonii.

Řešení této situace je velmi jednoduché:

1. Vyhodnotit plnění přístupové smlouvy z roku 2004. Byli jsme ujišťováni, že do deseti let budeme mít v podporách obdobné podmínky jako staré země, jsme 18 roků po roce 2004 a skutek utek.
2. Dotace rozdělovat jen těm, kdo produkuje a vytváří hodnoty. Přitom, kdo nebude chtít vyrábět, pronajme svou půdu a bude pobírat pachtovné, které v současné době je již slušné.

Dnes se dotace rozhazují a nejvyšší objemy na hektar zemědělské půdy dostávají ti, kteří téměř nic neprodukují. Je to velmi smutné pro zemědělskou výrobu, ale hlavně pro spotřebitele, protože při správném cílení dotací tam, kde se vyrábí, by ceny, za které se prodává do maloobchodní sítě, byly nižší.

Dotační podpora v České republice je ale nižší než v jiných zemích EU. Proč je to tak nastaveno a je zde možnost to změnit?

Dotační podpory starých zemí jsou v průměru přibližně dvojnásobné a národní podpory cca čtyřnásobné. Nastavení to bylo záměrné, bylo přece třeba umístit svojí nadprodukci na nekonkurenceschopné trhy, a přes maloobchodní prodej do vlastních zemí, při vysokých maržích, transportovat zisk. V Evropské struktuře nejsme rovnocenná země, ale fungujeme jako kolonie, vždyť podle řady ekonomů odchází z naší země ročně minimálně 500 miliard korun, a to jen oficiálně. Další kapitál u nás odchází přes různé nájmy a služby související s prodejem potravin.

Změnu lze uskutečnit podle uvedených argumentů v předchozí otázce a schválením zákona o významné tržní síle (nekalých obchodních praktikách) v obdobném znění jako byl schválen ve Francii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.

Pokud bude schválen návrh ministerstva zemědělství, tak na základě tohoto zákona, dojde k další likvidaci českých zemědělců a potravinářů.

Když už hovoříme o českém zemědělství, jak je to u nás s výměrou zemědělské půdy?

Výměra zemědělské půdy se za 30 let snížila o cca 800 tis ha, byla odňata na zástavu montoven, cyklostezek, převodem do lesní kultury, úhoru a do ostatních ploch. Dnes hospodaříme na cca 3,5 mil. ha a v roce 1989 to bylo cca 4,3 mil. ha. U orné půdy je to ještě větší tragédie, v roce 1990 jsme obhospodařovali cca 3,5 mil. ha orné půdy, v současné době je to cca 2,5 mil. ha, to je snížení o 28,5 %, „to nikdo nikdy v historii nedokázal“. Je to k pláči, chránit půdní držbu půdy je základní povinností každé vlády, v ČR to bylo naopak, v roce 1992 jsme schválili zákon 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, který ani v nejmenším půdu neochránil, ale umožnil spekulace a keťasení s půdou.

V uplynulých šesti letech jsem několikrát navrhoval v zemědělském výboru parlamentu ČR schválit zákon, který by opravdu naší půdu chránil tak, jak je tomu ve všech okolních státech, ale nebyl zájem.

⃰Mimochodem, kolik je u nás vlastně zemědělských podniků a jaká je jejich struktura?

Všech subjektů je cca 30 až 31 tisíc, to je počet těch, kteří pobírají podpory, ale pozor, cca 1 850 podniků z nich produkuje cca 80 % veškeré zemědělské produkce. To ukazuje, jak jsem již uvedl, že podpory necílíme na ty, kteří produkují suroviny pro výrobu potravin, ale rozdávají se prostředky voličům, tedy těm, kteří téměř neplatí žádné daně a téměř nic neprodukují. To je výsledek v mizerné soběstačnosti, brzy budeme vidět, jak se tento stav projeví v obchodech s potravinami

⃰V této návaznosti se musím také zeptat, jak je to s hodnotou produkce českého zemědělství?

Odpovím prostřednictvím údajů v tabulkách. V první tabulce je uvedena:

Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989/v tisících Kč

Ve druhé tabulce je uvedena:

Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989/v tisících Kč (skot, prasata a výroba mléka a statkových hnojiv)

K tomu mohu jenom dodat, že je to velmi smutné, když současná HZP celkem je na úrovni 71 % roku 1990 a ve srovnání s rokem 1936 je také nižší.

Jak byste charakterizoval otázku zajištění českého potravinářského trhu základními potravinami z tuzemských zdrojů či jejich dovozem ze zahraničí?

Podle dostupných zdrojů z vlastních potravin zajistíme celkovou potřebu potravin pro veškeré obyvatelstvo:

- mléko cca z 90 %, pokud započteme konzumaci mléka včetně všech mléčných výrobků i spotřebu v pekárenském a cukrárenském průmyslů,

- vepřové maso z cca 35 %, pokud počítáme spotřebu veškerého masa bez kostí a veškeré maso spotřebované v masných výrobcích všech druhů,

- drůbeží maso z cca 57 %,

- vejce cca z 54 %,

- zelenina z cca 25 %,

- ovoce z cca 34 %,

- hovězí maso z 100 % a ještě část vyvážíme, jelikož spotřeba rapidně klesla z 23,5 kg na osobu a rok na cca 7 kg.

Jak je to vlastně s vývozem českých zemědělských a potravinářských produktů na zahraniční trhy?

Vývoz českých produktů se, ve své podstatě, uskutečňuje velmi sporadicky, a to v období nadprodukce v EU, kde dovoz komodit úplně vytlačuje českou produkci velmi nízkou cenou, která je způsobena obrovskými národními dotacemi, v řadě zemí ještě dochází k samostatným podporám exportu.

Závěrečná otázka přirozeně patří budoucnosti českého zemědělství, potažmo potravinářství. Co byste k tomu dodal?

Pokud by naše zemědělství mělo obdobné podpory jako staré země, nebo by podpory neměl skutečně nikdo, a současně by se u nás motivovali producenti surovin pro potravinářský průmysl, produkce jednotlivých komodit by dynamicky rostla. Proč? U většiny kategorií hospodářských zvířat máme nadprůměrný výsledky ve srovnání se zeměmi Evropské unie, máme třetinové mzdy, výhody z rozsahu a přírodní podmínky na průměru Evropy. Je jen třeba řešit neplnění přístupových smluv do Evropské unie v zemědělských a potravinářských otázkách.