Zhodnocení současné ekonomické situace České republiky a její další výhledy v kontextu politiky Zeleného údělu (Green Dealu) v rámci EU – to byl hlavní námět Mezinárodní ekonomické konference Asociace samostatných odborů (ASO), která se uskutečnila v pátek 3. března v Lichtenštejnském paláci na pražské Kampě, v objektu Úřadu vlády ČR.
V úvodu vystoupil předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, který je za Českou republiku a za odbory členem Evropského hospodářského a sociálního výboru neboli poradního orgánu Evropské komise. Podle něho je největším ekonomickým problémem vysoká inflace. Připomněl, že žijeme v době, kdy jsme se velice těžce vyrovnávali s koronavirovou krizí s tím, že některé její nedostatky nadále přetrvávají. Načež dodal, že následovala energetická a ekonomická krize, kterou ještě více vyostřila agrese ruských vojsk na Ukrajině. Současně řekl, že se podařilo, jakž takž vyřešit nedostatek plynu, který v důsledku tohoto vývoje vznikl. Dále poznamenal, že se nepodařilo vyřešit ceny elektrické energie, plynu a zejména obrovský růst cen potravin. V důsledku toho vznikla u nás situace, kdy řada obyvatel České republiky upadá do finanční krize, protože se těžko vyrovnávají s nárůstem cen energií a potravin. Vláda sice zastropovala ceny energií, ale je otázkou, zda to neměla učinit podobným způsobem, jako tomu bylo v sousedním Německu. To však ať posoudí odborníci. Poté zdůraznil, že se, díky těmto ekonomickým problémům v republice, dramaticky zhorčuje sociální situace našich občanů.
Hlavním pozvaným řečníkem byl předseda vlády České republiky Petr Fiala (ODS), který zopakoval, že vláda chce stabilizovat veřejné finance, což může provést jen nepopulárními kroky. Za největší výzvu pro dlouhodobou udržitelnost označil financování penzí a přihlásil se k přípravě důchodové reformy pro lidi mladší 40 let. Dále připomněl debatu ve Sněmovně, kde vládní koalice usilovala o snížení mimořádné valorizace penzí. Zdůvodnil to růstem výdajů ve státní rozpočtu, a to i mandatorních. Úroky státního dluhu loni činily 50 miliard korun, letos to bude stát 70 miliard korun a v roce 2025 již 100 miliard korun. Zároveň dodal, že vláda nechce ohrozit životní úroveň občanů, naopak chce zavést systémové změny pro zlepšení stavu veřejných financí. Slíbil optimalizaci státní správy a zopakoval, že úpravy daní plánuje vláda tak, aby nezvyšovaly daňovou zátěž.
Premiér rovněž nepředpokládá, že odbory přestanou klást požadavky. Měly by, podle něho, být ale realistické, aby je bylo možné zaplatit a zároveň zvládnout ekonomickou situaci v příštích letech a desetiletích.
Premiér Fiala také věří, že inflace je za svým stropem. Dále podotkl, že je možné očekávat mírné zvýšení nezaměstnanosti, a to na 3,2 procenta, což bude nadále nejnižší hodnota v Evropské unii. Udržení zaměstnanosti, premiér Fiala, považuje za mimořádně důležité v době vysoké inflace. Dobrou zprávou je, podle něho, že Česko problémy na všech úrovních dosud zvládlo.
Druhým hlavním pozvaným řečníkem byl ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), který konstatoval, že ministerstvo průmyslu loni řešilo zásadní problémy, jak zajistit dodávky energií do České republiky. Přičemž se zaměřilo i na otázku zmírnění dopadů vysokých cen energií, jak zemního plynu, tak i elektřiny. Tyto otázky ministerstvo potom projednávalo s příslušnými institucemi na národní úrovni i na úrovni Evropské unie.
Pokud jde o Národní plán obnovy, ministr Síkela upřesnil, že ministerstvo průmyslu a obchodu jedná o navýšení financí z plánu obnovy na fotovoltaiku, to je financování fotovoltaických elektráren a dalších obnovitelných zdrojů. Loni na související projekty vyčlenilo pět miliard korun, ale sešly se mu žádosti celkem na deset miliard Kč.
Národní plán obnovy je, podle Síkely, potřeba změnit, protože byl vypracován jako nástroj obnovy po covidu. Nicméně nyní se rozšiřuje o pomoc při odklonu energetik jednotlivých zemí od ruských zdrojů. Změny by měly Česku umožnit čerpat dalších 14 miliard korun ve formě grantů. Také dodal, že Česká republika, kromě grantů, může v této souvislosti požádat i o půjčku, která by byla ve výši 350 mld. Kč s tím, že z hlediska úrokových sazeb, je tato půjčka pro Českou republiku daleko atraktivnější, než jsou peníze z finančních a kapitálových trhů.
Ministr Síkela dále hovořil o situaci v teplárenství. Poznamenal, že v dlouhodobém horizontu nejsme schopni výrobu tepla z uhlí z alternativních zdrojů, jako jsou například odpady, tepelná čerpadla nebo biomasa, nahradit. Transformace zdrojů pro tuto část energetiky probíhá z modernizačního fondu, kde je na to vyčleněno z Národní plánu obnovy 16,6 mld. Kč, a to především na financování rozvodné sítě. Aktuálně je v tomto systému podáno 22 žádostí v úhrnné výši jedné miliardy korun.
Dále zdůraznil potřebu posílení plynárenského spojení s Polskem a posílení transalpského ropovodu TAL a ropovodu IKL z Německa do České republiky, což by umožnilo nahradit dodávky ropy z ropovodu Družba.
Za zaměstnavatelské a podnikatelské kruhy vystoupil prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák, který řekl, že v ČR panuje sociální smír a zaměstnavatelé i odbory se chovají rozumně. Podle Hanáka je sociální smír klíčovou hodnotou.
Dále prohlásil, že v České republice není v pořádku trh práce, i když se vláda chlubí nízkou nezaměstnaností. Ale, kvůli odchodu silných ročníků do důchodu, mohou v naší ekonomice chybět až desítky tisíc pracovníků ročně, a vláda se přitom zdráhá přivést pracovníky ze zahraničí.
Řadě firem se, podle něho, loni dařilo velmi dobře. Například energetickým a farmaceutickým podnikům nebo bankám. Loňský 2,5procentní růst HDP, podle Hanáka, není špatným výsledkem a je to zásluhou exportu, přestože byl export celkově ve ztrátě.
Vládu kritizoval za to, že reformy hospodaření státu měly být připraveny již loni. Podle něho je nutné řešit prodej státních firem, zbytného majetku nebo agendy ministerstev. Resorty si, podle něho, dělají, co chtějí a úřad vlády neumí precizně koordinovat jejich činnost, což je špatně. Dále uvedl, že na pondělní tripartitě chce vyzvat vládu, aby se přepracovala surovinová a energetická politika ČR. Podnikatelé, podle něho, chtějí vědět, z čeho se bude vyrábět energie v příštích letech.
Rovněž podotkl, že již přes 20 let u nás hledá politika, který by dokázal do Ústavy České republiky vtělit pasáž o veřejném zájmu, neboť by to přispělo k lepší situaci například ve stavebnictví, při stavbě dálnic a jiných objektů veřejného zájmu.
V odborném programu konference vystoupil nejprve vystoupil bývalý člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Vladimír Novotný, který se zamyslel nad příčinami energetické krize, jejím vývojem a jejími souvislosti, a následně i nad cenami elektřiny. Podle něho jsou současné problémy v energetice logickým důsledkem energetické politiky EU za posledních 30 let. V 80. letech existovaly mohutné investice do evropské energetiky. Státní molochy především investovaly do výroby, do rozvodných sítí. Následovala privatizační vlna v 90. letech. Přitom po černobylské havárii v roce 1986 začíná v Evropě odklon od jaderné energetiky. Kjótský protokol 1996, Pařížská úmluva 2015 a Zelený úděl 2020 vytvořily trvalý tlak na omezení emisí skleníkových plynů, na omezování fosilních zdrojů a jejich odstavování bez náhrady. V roce 1996 se objevil první balíček opatření, při nichž došlo k počátkům liberalizace trhu s elektřinou. Nastala změna chápání elektřiny ze strategické komodity, kterou zajišťuje stát, na běžnou tržní komoditu, svěřenou soukromému sektoru a volnému trhu. Od roku 2004 následovaly další energo-klimatické balíčky, kdy k zásadním změním v legislativě dochází každé 3 roky, což je legislativní nejistota pro investory v energetice.
V podmínkách převisu nabídky nad poptávkou se zpočátku jednalo o funkční model, orientovaný na spotový trh s potenciálem dosažení optimální ceny. Ale elektrická energie charakter volně prodejné komodity na spotovém trhu nemá. Liberalizace nepřinesla slibované snížení ceny elektřiny. Regulatorní zásahy omezení emisí zásadním způsobem trh s elektřinou deformovaly.
Významnou roli na evropském energetickém trhu sehrál systém emisních povolenek (EU ETS), který byl zaveden v roce 2005, a to jako nástroj optimalizace ke snížení emisí. Systém ETS v EU, v průběhu prvních tří etap své realizace, to je v letech 2005 až 2020, celkem 5x zkolaboval, a to v důsledku chyb v systému. Po většinu této uvedené doby se povolenky pohybovaly na úrovni pod 10 euro za 1 tunu CO2. Na tyto závažné chyby v systému Evropská komise reagovala cestou pokusů a omylů, a také i řadou regulatorních zásahů, které vedly ke změně ETS z nástroje tržního na nástroj tvrdé administrativní regulace.
Posledním krokem Evropské komise potom bylo povolení obchodu s emisními povolenkami finančním a investičním institucím, a také i spekulativním obchodům. Tento krok vedl k současnému explozivnímu „vystřelení“ cen povolenek až na 100 euro na tunu CO2. Tedy k naprosto nereálné ceně. Negativní roli sehrálo i obchodování s elektřinou na Lipské burze EEX.
V současné době Evropská komise je připravena prezentovat svůj návrh na reformu trhu s elektřinou. Komise by měla tento návrh prezentovat 14. března 2023. Návrh počítá s rozdělením trhu s elektřinou na trh s tzv. čistou elektřinou, na trh s tzv. špinavou elektřinou, a na trh z plynových elektráren. Tento návrh, podle Novotného, ale neodstraňuje příčiny krize, pouze záplatuje dřívější chybná rozhodnutí Evropské unie.
Pro Českou republiku platí ztráta možností využívat výhod levného domácího energetického mixu. Česká republika vidí cestu k nápravě situace v tom, že dojde ke zdanění nadměrných zisků energetických firem ve výši 60 % od ledna 2023, což však nepokryje náklady kompenzací. Pro srovnání, Německo zdanilo tyto zisky se zpětnou účinností k 1. lednu 2020, a to ve výši 90 %. Zastropování cen elektřiny s kompenzací pro výrobu i obchod představuje enormní zátěž pro státní rozpočet a daňového poplatníka. Ceny na domácím trhu je třeba odvodit od výrobních nákladů a přiměřeného zisku. Je nutné oddělit ceny elektřiny od ceny plynu. Dalším opatřením by bylo dobré, vrátit přístup na trh povolenek zpět na začátek, to je na provozovatele emisních zdrojů. Spekulativní obchody by byly vyloučeny. Klíčové kroky dlouhodobého charakteru by měly směřovat na ovládnutí, případně posílení vlivu státu na českou energetickou infrastrukturu.
Podle Novotného evropská energetika prožívá v současné době mimořádně turbulentní období, které bude trvat minimálně dalších 15 až 20 let. Dochází k ústupu od původního záměru EU z volného tržního prostředí do prostředí plné regulace s kapacitními mechanismy. Ukazuje se totiž, že elektrická energie je strategickou komoditou a má charakter veřejného statku. Prioritou musí být bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny. Přitom odpovědnost za zajištění a dlouhodobou energetickou bezpečnost České republiky musí nést stát, který může nést rizika investic dlouhodobého charakteru.
Jednostranná orientace na OZE (obnovitelné zdroje energie), a zejména na větrné elektrárny a na fotovoltaiku, neřeší nereálné podmínky zapojení OZE do přenosových a distribučních sítí, a dopady na stabilitu sítí a dodávek elektřiny. Přitom energetické úspory by neměly být dosahovány za cenu vyšší, než je samotná cena elektřiny.
Dále vystoupil člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Jaroslav Ungerman. Podle něho je Česká republika v přelomové etapě. Svět okolo nás se velmi rychle změnil, a přitom se svým způsobem mění neodvratně. To určitě bude determinovat vývoj české ekonomiky na mnoho let dopředu. Dnes po konfliktu, který probíhá na Ukrajině, se Česká republika zbavila určité části ekonomických toků, které zde byly. Přitom ropa se v Evropě netěží, plyn ze 40 procent. Přitom Evropa nemá základní zdroje pro svůj další průmyslový rozvoj. Poté srovnal Evropu s USA. Tam mají plyn, ropu, železnou rudu, uhlí, zkrátka mají vše. Evropa, v konkurenci s USA, se dnes nachází ve velmi těžké situaci. Načež poznamenal, že k tomu je nutné připočítat všechny problémy s energetikou, jak o nichž hovořil energetický expert Vladimír Novotný.
Načež Jaroslav Ungerman dodal, že evropská ekonomika není schopna dlouhodobě konkurovat USA, pokud se Evropa odřízne od surovinových zdrojů, které potřebuje pro další vývoj ekonomiky, celé společnosti. Podle něho by o tom evropští politici měli přemýšlet a uvažovat, zda poroste evropská konkurenceschopnost či nikoliv. Přitom Evropa soutěží s dalšími velkými ekonomikami, to je s Čínou a Indií. I tyto země budou chtít mít větší podíl na rozdělení a distribuci světových nerostů.
Ekonom Ungerman dále poznamenal, že vědecký potenciál se stěhuje do USA, v Evropě nejsou pro něho vhodné podmínky. To Evropě bude dělat velké problémy pro budoucnost.
Dále poukázal na to, jak se český průmysl vyrovnal s problematikou výroby aut v Číně. Škoda Auto v Číně skončila. Přitom česká ekonomika je orientována jednostranně. Vždyť 20 % průmyslové výroby u nás je spojeno s automobilismem. Najednou se ukazuje, že se bude muset měnit strukturu výroby. Přitom v plánu vlády je podpora elektromobility, přičemž se má u Plzně stavět továrna na výrobu autobaterií, tzv. gigafactory. Jenže nejlacinější autobaterie se vyrábějí v Číně. Protože jsou tam nízké marže, a mzdy, navíc si tam nepřipouštějí problémy s emisemi. Navíc, je zde ještě jeden problém, aby to fungovalo, musí nová výroba elektroaut dostat vysokou státní pobídku.
Poté Jaroslav Ungerman upozornil na velký pokles exportní výkonnosti české ekonomiky. V roce 2020 aktivní saldo obchodu se zbořím bylo ve výši 180 mld. Kč, za loňský rok, je záporné 200 mld. Kč. Exportéři ztratili výkonnost. Ukazuje to, že čeští výrobci nejsou schopni turbulence kolem vývoje cen za energie a další vstupy do výroby, promítnout do ceny svého zboží, které jde na export. Výsledkem je tedy propad exportu. V České republice nejsme schopni vyrábět s tak velkým výnosem, který by dlouhodobě pokryl náklady českých firem, konstatoval. Rovněž si myslí, že to je jedna z věcí, která dokazuje, že struktura české ekonomiky je špatná, a že je nutné podporovat strukturální změny.
Načež dále poznamenal, že střední firmy, které mají je do 500 zaměstnanců, a je jich u nás hodně, tak tyto firmy nemají na to, aby si v zahraničí vybudovaly své vlastní obchodní zastoupení, například v jižní Americe. Velkých firem, které by byly úspěšnými exportéry, zase není tolik. Většinou jsou součástí nadnárodních koncernů. Právě ty však prodávají výrobky svých dceřiných společností přes své vlastní obchodní společnosti, které působí v zahraničí.
Poté ještě věnoval několik poznámek vysoké inflaci. Růst cen za měsíc leden 2023 o 6 procent označil za katastrofu s tím, že takto to nemůže pokračovat. Pouze to ukazuje, že vláda inflaci vůbec nereguluje. Přitom úrokové sazby centrální banky ve výši 7 procent vůbec nepomáhají. Ve srovnání s lednem 2021 došlo u nás ke zvýšení ceny o 29 %. Dostáváme se tak do neutěšené situace, kterou nikdo u nás neřeší.
V této souvislosti dále poukázal i na problémy s úrokovými sazbami. Říká se, že úrokové sazby centrální banky by mohly vzrůst o několik málo bodů. V tom případě vidí, jako důsledek tohoto zvýšení úroků centrální banky, že se zvýší i úrokové sazby komerčních bank a značně se tím sníží zájem lidí o hypotéky. Protože lidé nebudou schopni tyto hypotéky splácet. Tím se ovšem zastaví výstavba bytů u nás, což vytvoří negativní dopady pro budoucnost.
Dalším řečníkem by předseda představenstva a generální ředitel Brano Group Pavel Juříček, který nejprve ocenil spolupráci s odbory, protože to je jeden ze základů úspěšného rozvoje firmy. Dále představil svůj podnik, který podniká v automobilovém průmyslu, jako dodavatel automobilových součástek již přes 30 let. Jeho původní dodavatelská firma se rozrostla na 15 firem, které dodávají díly pro auta po celém světě, a to jak v USA, tak i v Číně a Japonsku. Zaměstnává zhruba 2000 zaměstnanců po celém světě.
Hlavní část své přednášky zaměřil na popis situace v automobilovém průmyslu. Konstatoval, že automobilový průmysl za poslední čtyři roky prožívá velká dramata. Dochází k omezení výroby, k odstávkám výroby. Automobilový průmysl sužují obrovské výdaje za energie, negativní dopady programu Green Deal, covid, válka na Ukrajině, vysoká inflace, dále nedostatek pracovních sil, zároveň i zvýšené náklady na vnitro i mezinárodní dopravu. Současně jsou i vyčerpané úrovně zdrojů pro výrobu, to je zvláště nedostatek nerostných surovin, jako jsou vzácné kovy, které se nacházejí především v Rusku a v Číně. Dá se také říci, že celková výroba automobilů v posledních letech klesá.
Podle Juříčka důvodem pro tento vývoj je celková politika Green Dealu. Podle něho Green Deal není „zelená cesta“, ale Black Deal. Je to dáno tím, že výroba elektromobilu je na spotřebu energie daleko více náročnější než výroba klasického automobilu se spalovacím motorem. Do tohoto procesu výroby se totiž musí počítat i s těžbou vzácných prvků, například lithia. Existují energeticky a ekologicky náročné technologie, které však využívají kyanidu, což z ekologického hlediska není jednoduchá záležitost. Výsledkem tohoto procesu je to, že výroba elektromobilu v Evropě pustí do ovzduší 252 gramů až 350 gramů CO2, zatímco v Číně je to 550 až 650 gramů CO2.
Poukázal také na to, že výroba spalovacího motoru je v Evropě 3x a v Asii až 6x ekologičtější než výroba elektromobilu. Na výrobu elektromobilu se spotřebuje 7x více energie než na výrobu vozu se spalovacím motorem. Dále poukázal na přítomnost karcinogenů v bateriích, což je stroncium a kadmium. Přitom je zde nevyřešená ekologická likvidace těchto prvků.
Hlavním problémem automobilového průmyslu je v současné době vysoká inflace, která zatěžuje náklady na výrobu. Například dříve Pavel Juříček platil 40 euro za 1 MWh, zatímco loni již to bylo 205 euro za 1 MWh. Přitom měl sjednánu jednu z nejlepších cen na trhu. Při této příležitosti konstatoval, že automobilky nepřijmou zvýšení cen od dodavatelských firem o 20 %, ale jen o tři, čtyři procenta, a to maximálně. Přitom je to mnohdy až po několikaměsíčních jednáních. Načež dodal, že některé firmy u nás jsou, díky tomuto ekonomickému vývoji, v nulovém zisku.
Podle Juříčka je Evropa, díky Green Dealu, odsouzena k deindustrializaci. Přitom Čína svými elektromobily zahltí svět. Přitom přijetí normy EURO 7 bude pro evropský automobilový průmysl posledním nárazem do zdi.
Poté se ujal slova profesor MUDr. Petr Fiala z 1. lékařské fakulty, který kriticky zhodnotil situace v českém zdravotnictví, a to ve srovnání se zdravotnictvím zemí EU-15. Nejsmutnější a nejtragičtější situace u nás je v následné péči. Naše nemocniční sítě jsou v nedobrém stavu, přitom u nás je asi 3x více fakultních nemocnic, než je tomu ve vyspělém světě. Provoz v nich je drahý a české zdravotnictví není schopno je financovat. Přitom některé obory jsou lukrativní a jiné nikoliv. Jsou prodělečné, například již zmíněná následná péče. Problém spočívá také v tom, že u nás nevíme, zda máme zvolit model evropského zdravotnictví, který je nejefektivnější nebo model tržního zdravotnictví, který je v USA.
Poté hovořil k ekonomice ve zdravotnictví. Poukázal na to, že válka na Ukrajině, dále energetická krize znásobily obrovské výdaje na provoz nemocnic, což má značné dopady na zdravotnictví a svým způsobem určuje jeho současné a budoucí priority. Přitom v České republice není zcela jasné, že zdravotnictví je veřejná služba, jako je tomu v zemích EU-15, nebo byznys, jako je tomu v USA. Náš „hybrid“ proto trpí řadou neduhů a nedostatkem finančních prostředků.
Srovnáme-li české zdravotnictví se zeměmi EU-15, výdaje na naše zdravotnictví jsou asi třetinové oproti výdajům na zdravotnictví ve vyspělých západoevropských zemích. Abychom tyto státy dohnali, museli bychom u nás vydávat na zdravotnictví mnohem větší peníze, než vydávají ony. Dle statistiky Eurostatu se v České republice dává na zdravotnictví až 7 % HDP, zatímco v zemích EU-15 minimálně 10 %. To je poměr zhruba 1500 euro u nás, oproti 4500 euro v zemích EU-15.
Profesor Petr Fiala se dále věnoval otázce nedostatku lidských zdrojů v českém zdravotnictví. Poukázal, že u nás, ale i západní Evropě, není již takový zájem mezi lidmi o práce ve zdravotnictví. Pro některé jednotlivce jsou tyto lékařské obory fyzicky a psychicky příliš těžké. Jsou namáhavé, rizikové a také málo placené. Rovněž se nevyplatí na ně tak dlouho studovat. Proto v západoevropských zemích existují programy, které mají za cíl zaměstnat v tamějších nemocnicích i jiné lékaře či zdravotní sestry z jiných zemí EU, hlavně z Východu. Mimochodem, lékaři z České republiky, jako erudovaní odborníci, najdou uplatnění již v sousedních zemích EU. Často se to, podle něho, týká i zdravotních sester.
Poté se profesor Fiala kriticky zaměřil na špatně nastavené vzdělávání mladých lékařů u nás, a zároveň i zdravotních sester. Pokud jde mladé lékaře doporučuje návrat k původnímu systému, to je před rok 2006. U zdravotních sester za vzor dává sousední Německo, kde nadále platí čtyřleté středoškolské vzdělání, zatímco u nás se vyžaduje vysokoškolské vzdělání (Bc, Mgr.) či Vyšší odborné vzdělání (BC, DIS) u všeobecných sester. U „praktických sester“ se vyžaduje nižší středoškolské vzdělání. Tento systém vzdělávání se, podle něho, podepsal na odchodech zdravotních sester z oboru.
Ve svém vystoupení také upozornil na některé nesystémové momenty v českém zdravotnictví, jako je například následná a dlouhodobá péče o pacienty. Dále porovnal úroveň sítě nemocnic v zemích EU-15 a v České republice. Poukázal na „lukrativní“ a „prodělečné obory“ a na různé úhrady za stejnou práci. Hovořil i o rozdílech mezi ambulantním a nemocničním sektorem. Zmínil se i o vyvádění finančních zdrojů mimo zdravotnictví.
O situaci v železniční dopravě z pohledu odborů, promluvil předseda Odborového sdružení železničářů Martin Malý, který věnoval hlavním problémům, kterými žije česká železnice. Uvedl, že za posledních 30 let, to je až do roku 2010, se snižoval počet cestujících, což vedlo ke snížení intenzity cestování vlakem, načež následovalo i propouštění zaměstnanců. Odbory se snažily o co nejměkčí propouštění. Odcházeli lidé v důchodovém věku či v těsně předdůchodovém věku. Pomohly i tehdejší vlády, které zavedly doprovodný sociální program.
Rok 2010 se však stal přelomovým rokem, kdy počet cestujících začal opět stoupat. Bylo to kvůli několika faktorům. Jednak již došlo k modernizaci hlavních železničních tratí a rychlostních koridorů. Druhou, daleko důležitější věcí, bylo, že se podařilo vydefinovat otázku financování osobní železniční dopravy. Stalo se tak prostřednictví závazku veřejné služby. V roce 2010 se poprvé uzavřely 10leté smlouvy na veřejnou osobní železniční dopravu, a to jak s ministerstvem dopravy, což se týkalo hlavních tratí, tak i s jednotlivými kraji, což se týkalo regionální dopravy. Začaly také postupně zvyšovat tržní podíly ostatních konkurenčních dopravců vůči Českým drahám.
Martin Malý dále poukázal na to, že běh vlaků v osobní přepravě stoupl o 20 %, a to o na úkor tras pro nákladní vlaky. Východiskem z této situace je další modernizace tratí. Finanční prostředky na to jsou. Ale aktuální přestavba tratí zase pro změnu snižuje jejich kapacitu. Hlavním otázkou dnešní doby je postupné zavádění zabezpečovacího systému ETS proti vlakovým nehodám, a to v celé EU, tedy i u nás.
V závěru svého vystoupení se Martin Malý věnoval nedostatku pracovních sil na železnici, jak například strojvůdců či výpravčích, ale také profesí technických řemesel. Poukázal na to, že hodně zaměstnanců je již v předdůchodovém věku, kolem 60 let. To vytváří do budoucna problém jejich nahrazení novými zaměstnanci. To, podle něho, není jednoduchá záležitost.
Závěrečnou řeč pronesl předseda ASO Bohumír Dufek, který zdůraznil, že je potřeba se postavit proti tomu, aby se potraviny převážely z jedné části Evropy do druhé. Měly by se podporovat potraviny, které jsou vyrobeny v České republice.
Zároveň označil Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal) jako brzdu, která odčerpává peníze z ekonomiky EU. V této souvislosti poznamenal, že ekologické organizace zvyšují svoji agresivitu, například požadují dřívější ostavení uhelných elektráren. ASO to nehodlá připustit, protože tato odborvá centrála obhajuje i zaměstnance uhelných elektráren. Zdůraznil, že je potřeba zafixovat ceny emisních povolenek. Konstatoval, že výkyvy na trhu vždy zaplatí jen spotřebitel.
Zkritizoval i délku stavebního řízení u nás a zpomalování stavebních investic kvůli ekologickým organizacím. Stavby se musejí povolovat v jiném systému řízení, než je tomu dosud.
Dále prohlásil, že je nutné stanovit nižší cenový strop u energií, než ho stanovila současná vláda. „ČEZ nehorázně vydělává, přitom elektřina nepřejde hranice ČR,“ dodal.
K aktuální debatě o růstu důchodů vyzval k tomu, aby se systém „opsal“ z Německa, protože 90 procent firem jsou stejně z Německa a jsou na to zvyklé. Snížení důchodů. Jak to prosazuje současná vláda, Asociace samostatných odborů odmítá. Také zkritizoval fakt, že vláda zrušila EET.
Vyzval také k účasti na demonstraci „Česko proti bídě“, kterou svolala strana Právo Respekt Odbornost (PRO) na 11. března na Václavském náměstí v Praze.
Pokud jde o vystoupení účastníků odborné části konference, některé z nich během několika příštích dnů, publikujeme samostatně, a to kvůli zajímavým údajům a argumentům, které jejich řečníci ve svých vystoupeních přednesli. A měla by je znát i širší čtenářská obec.
