Napětí mezi zemědělci roste. Jsou nespokojení kvůli dlouhodobému přehlížení požadavků a priorit vznesených vůči české vládě, která tím zvyšuje jejich náklady na produkci již tak levných zemědělských komodit. Hrozí další protesty, a jak by mohly vypadat? O tom mluví v rozhovoru pro AGRObase prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal.
Prezidium Agrární komory ČR svolalo na konec ledna mimořádné jednání představenstva, proč?
Situace českého agrárního sektoru skutečně není dobrá. Neustále to opakuji během rozhovorů s médii i na interních jednáních se zástupci naší vlády. Pan ministr Výborný za relativně krátkou dobu ve funkci začíná chápat, kde je problém. Lze mu objektivně připsat plusové body za aktivní přístup k řešení celé řady věcí. Nestrká hlavu do písku a chce se za důstojné podmínky pro všechny zemědělce porvat.
Přesto pokrok v řešení zásadních požadavků, především z pohledu zástupců zemědělské každodenní praxe, nejde tak rychle, aby se dalo mluvit o záchraně českého zemědělství, a nerad bych se dostal do bodu, kdy už v případě mnoha doposud úspěšných zemědělských podniků nebude co zachraňovat. Jednoduše řečeno, vysoké náklady, nízké výkupní ceny a nespočet nových požadavků drtí chovatele a pěstitele tak, že se bojí o vlastní existenci. Napětí roste, zemědělské podniky zaznamenaly strmý propad tržeb a pozdní a komplikované několika mnohdy zbytečnými kontrolami „vylepšené“ výplaty podpor mnohé radikalizují. Zemědělci ztrácejí víru ve vládu, ministerstvo a další instituce a jejich případní nástupci v obor jako takový. To přece nelze brát na lehkou váhu. Proto jsme se společně s viceprezidenty dohodli na mimořádném jednání představenstva, které se uskuteční v pátek 26. ledna 2024 ve Větrném Jeníkově, tedy symbolicky uprostřed republiky. Jedině představenstvo má mandát rozhodnout o uspořádání celorepublikových protestů zemědělců. Případné protesty je třeba dobře připravit a zároveň umět politikům i veřejnosti vysvětlit, za co přesně chceme protestovat. Ideálním tématem by, podle mého názoru, měly být za mě srovnatelné podmínky v Evropě a řešení situace na zemědělských trzích. K tomu je ale třeba najít shodu všech zemědělců, abychom jako obvykle nebyli sami sobě největším nepřítelem. Protesty, podle mého názoru, nemohou být cílem jednání, ale mohou být v určitou chvíli vhodným nástrojem. Takový nástroj je ale třeba umět správně uchopit a využít, protože se může obrátit proti nám, jak se ostatně v minulosti stalo. Každopádně platí, že představenstvo rozhoduje kolektivně a demokraticky na základě požadavků členské základny.
Někteří už protestovali, například na Chomutovsku nebo před sídlem Úřadu vlády ČR ve Strakově akademii, jak se k tomu stavíte?
Rozumím nespokojenosti zemědělců a chápu, že jim už došla trpělivost. V obou případech se jednalo o individuální a spíše spontánní akce. Znovu říkám, že k uspořádání protestů má mandát pouze představenstvo. Taková jsou, a i v minulosti vždy byla pravidla, a ta, protože jsme demokratická organizace, je nezbytné respektovat.
Aktivisté, kteří vysypali 15. ledna před sídlo Úřadu vlády ČR hnůj, se sice zaštiťovali Agrární komorou ČR, ale bez našeho vědomí, a také proto jsme se vůči jejich činu a tvrzení vymezili. Tyto osoby jsou považovány za přední postavy české dezinformační scény, a i důvodu, že jednu z nich loni v prosinci soud shledal vinným z trestného činu veřejného schvalování a ospravedlňování zločinu proti míru. Nejsme spolu jakkoliv v kontaktu, natož pak v koordinaci vzájemných aktivit. Lze se tedy jen dohadovat, z jakého důvodu nyní vystoupili na podporu českých zemědělců a proč se odvolávali na Agrární komoru ČR, ale opakuji, s naší podporou to nebylo.
A co masivní a mediálně hodně sledované protesty zemědělců v Německu?
Situaci v Německu od začátku bedlivě sledujeme, dokážeme se vžít do postoje tamních zemědělců a jsme s nimi stoprocentně solidární. Potýkají se totiž s podobnými problémy, jako naši chovatelé a pěstitelé, dlouho si vyhodnocovali, zda mají vyrazit do ulic, až to za ně rozhodla spolková vláda a její „úsporný“, ve skutečnosti daňový balíček. Jejich akci jsme veřejně podpořili, a i proto jsem se v rámci berlínského veletrhu Grűne Woche s jejich zástupci osobně potkal. Organizace DBV (Svaz německých zemědělců), která organizovala blokády zemědělskou technikou ve městech či na hranicích a další veřejné akce, dokázala shromáždit a koordinovat ohromnou sílu lidí i strojů a vybudit také mnoho dalších aktivních účastníků akcí i podporovatelů napříč spotřebiteli. Německá „semaforová“ koalice se ukázala v reakci na oprávněné obavy zemědělců jako asociální a odtržená od reality. Sám jsem zvědav, jak se postaví „naše“ pětikoalice k požadavkům, které jim představí pan ministr, a které vychází z jeho vyhodnocení potřeb sektoru.
Inspirace je tedy zřejmá, tak jakou by mohly mít podobu protesty, které Agrární komora ČR podpoří?
Také o tom budeme jednat na představenstvu. V tuto chvíli to není možné říci, ale osobně si dokáži představit formu, s jakou uspěli němečtí kolegové. S případnou podobou pro testů bychom včas seznámili veřejnost, stejně jako jsme to udělali během protestních akcí předloni. Naším cílem rozhodně není někomu komplikovat život, ochromit ve městech dopravu a paralyzovat život společnosti, chceme ale důrazně upozornit na široké a prohlubující se problémy zemědělců. Obecně platí, že když vás někdo neposlouchá nebo vás ignoruje, tak zvýšíte hlas s cílem na sebe upozornit. Stejné je to i s protesty zemědělců. Mnozí z nich jsou skutečně zoufalí, a z této zoufalosti, a důvodu, že nevidí žádnou pomoc, tak své nálady radikalizují. Pak volíte, nazvěme to, poněkud důraznější prostředky komunikace. Ale reálné návrhy a finální podobu případných protestů nebudu předjímat.
Plánujete tedy pozvat na mimořádné jednání představenstva i ministra, aby si zemědělce vyslechl přímo?
Pro jakýkoliv dialog jsou potřeba obě strany. To by mělo platit v každé slušné diskusi, jinak se nikdy nedobereme nějakého efektivního řešení, o což nám jde především. Samozřejmě, pana ministra Výborného jsem osobně pozval, a on slíbil, že přijde s představenstvem komory, tedy přímými zástupci zemědělců, diskutovat. Zásadní ale pro nás také je, aby se naše požadavky přenesly na úroveň celé vlády a koaliční rady. Tam asi stále nikdo nechápe, že problém nevnímat neznamená problém řešit.
Vraťme se tedy k podstatě, proč vaši členové chtějí protestovat?
Jak už jsem uvedl, hlavním důvodem je dlouhodobá nespokojenost s přístupem vlády k řešení reálných problémů. O protestních akcích uvažujeme z důvodu zásadního nesouhlasu s opakovaným neřešením požadavků a priorit, vznesených právě vůči naší vládě. Zemědělci se potýkají s nízkými cenami zemědělských komodit, které se v řadě případů pohybují pod evropským průměrem. Tuto situaci zhoršuje bezcelní dovoz zemědělských komodit z Ukrajiny, které, místo třetích zemí, končí na evropském trhu a deformují jej. Ukrajinská produkce nemusí splňovat vysoké evropské standardy, a je tak pro překupníky levnější a výhodnější, i když nemusí být kvalitní. Je nezbytné tyto komodity odčerpat z evropského trhu nebo zajistit jejich zpracování, například do biopaliv.
Náklady na produkci zvyšují stále nová pravidla, která zavádí Evropská unie, a na národní úrovni je ještě zpřísňujeme. Současně ale vláda nenabízí žádné, natož pak adekvátní kompenzace za jejich plnění. K důvodům patří i takzvaný konsolidační balíček, který má sice ozdravit veřejné finance, ale zároveň přispívá k dalšímu rozvratu agrárního sektoru, například zvýšením úrovně zdanění zemědělské půdy. Pokračuje také zvyšování nákladů na energie, mzdy a další vstupy. Vláda dosud nepřišla s plánem na podporu agrárního sektoru, který by zemědělcům skutečně pomohl. Zároveň ignoruje požadavky ze strany AK ČR, jako je Olomoucká výzva, která vzešla z 32. sněmu AK ČR v květnu 2023, či nedávná Táborská výzva, plně podpořená představenstvem AK ČR, jež by představovaly přímou i nepřímou podporu pro zemědělce.
Myslíte, že se s ministrem zemědělství dohodnete?
Doposud se v řadě případů dařilo najít s ministrem Výborným společnou řeč. Otázkou je, zda bude mít dostatečně silný mandát, aby dokázal naše priority nějakým způsobem posunout. Chci tomu věřit, ale uvidíme. Když mluvíte o společné řeči, co se povedlo? Ministerstvo zemědělství uznalo, že současná podoba národního strategického plánu pro provádění Společné zemědělské politiky Evropské unie dopadá negativně na podniky střední velikosti, což jsme společně se Zemědělským svazem ČR říkali od začátku. Proto se nyní bavíme o jeho revizi, a především o změně parametrů redistributivní platby, která je nastavena na úrovni 23 % z obálky přímých plateb, a je určena pro prvních 150 hektarů podniku. To je vysoko nad průměrem Evropské unie, které se pohybuje mezi 10 až 12 %. Prosazujeme proto navýšení na nejméně 500 až 600 hektarů. Bavíme se také o systému protierozních opatření či systému vyčlenění ploch mimo produkci. Tato pravidla v podstatě zabraňují zemědělcům produkovat komodity pro výrobu potravin, a logickým důsledkem je prohloubení závislosti na dovozu potravin. S tím souvisí i chybějící jasná vize pro agrární sektor a jeho budoucí podobu, přičemž současná strategie Ministerstva zemědělství ČR do roku 2030 je již zastaralá, jak ostatně uznává i ministerstvo. I to je téma, které se se současným ministrem podařilo otevřít.
Přesto na tom ale agrární sektor není moc dobře, že?
Bohužel ne. Ministerstvo je třeba za výše uvedené pochválit, ale, z pohledu celku, jsou to jen dílčí věci. Problém nespravedlivého, až diskriminačního rozdělení zisků v rámci vertikály zemědělec – potravinář – obchodník zůstává. Nedávná studie Mendelovy univerzity v Brně poukázala na oligopolní strukturu obchodních řetězců v Česku, a setrvalý růst jejich obchodních přirážek, což se v zemědělství rozhodně říci nedá. Toto se projevuje také na výsledcích agrárního sektoru. Aktuální průzkum Zemědělského svazu ČR mezi podniky ukázal, že se zisk zemědělců za loňský rok propadl v meziročním srovnání o 60,5 % na 8,7 mld. Kč, oproti loňským 22 mld. Tato situace nutí zemědělce půjčovat si, ale ne na investice, nýbrž na samotný chod podniku, což lze považovat za velmi rizikový trend.
S podobně neveselými výsledky přišel v loňském prosinci i Český statistický úřad. Podle prvního odhadu je podnikatelský důchod ze zemědělské činnosti za rok 2023 očekáván ve výši 16 mld. Kč, což představuje meziroční pokles o 37,5 %. Nikdo se nemůže divit, že napětí mezi zemědělci roste, a podle mého názoru mají na protesty plné právo.
