Rozhovor Haló novin s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR
Na nedávné mezinárodní konferenci v Praze, kterou uspořádal Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR o Společné zemědělské politice EU (SZP) na léta 2021-2027 a o dopadech Zelené dohody pro Evropu na české zemědělství, jste navrhl několik bodů, jak co nejlépe dosáhnout toho, aby české zemědělství bylo prosperujícím oborem. Můžeme je postupně probrat?
Nejprve musím připomenout, že jsem za Českou republiku rovněž členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, tj. poradního orgánu Evropské komise. Evropský parlament na sklonku loňského roku schválil Společnou zemědělskou politiku (SZP) na léta 2021-2027.
Je zapotřebí se soustředit na modernizaci, na zavádění robotů, což přináší snížení ještě většího počtu zaměstnanců, a to se mi, jako odboráři, neříká s lehkým srdcem, protože pracovníků v zemědělství stále ubývá. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že se Agrární komoře ČR a dalším zemědělským podnikatelským svazům podaří najít takový model činnosti našich zemědělců, který jim pomůže získat zpět ztracené pozice.
Navrhl jste tedy konkrétně devět bodů pomoci českým zemědělcům, pojďme k prvnímu…
Zaprvé, čeští zemědělci musí požadovat, aby se v rámci EU vytvořila potravinová politika, která bude jednoznačně podporovat spotřebu potravin, a to tam, kde se vyrobí. Tedy, aby se tuny potravin nepřevážely napříč Evropou. Ale měly by být spotřebovány tam, kde se vyrobí.
Uhlíková stopa kamionů není zanedbatelná. Přitom zdůrazňuji, že nelze snižovat objem CO2 v živočišné výrobě snížením počtu kusů hovězího skotu, a přitom podporovat kamionovou dopravu v rámci převozu zboží, jak to požadují a organizují supermarkety a obchodní řetězce. K tomu také dodávám, že příslušné pasáže tohoto omezení kamionové dopravy, které jsou stanoveny ve strategii »Od zemědělce ke spotřebiteli«, musí mít v ČR jednoznačnou prioritu.
Druhým významným prvkem, jak pomoci českým zemědělcům, je, podle vás, dosažení zkrácení potravinového řetězce. Co tím míníte?
Českým zemědělcům jde o to, aby sami mohli dostatečně zásobovat náš tuzemský trh svými zemědělskými výrobky, to je především potravinami, které jsou kvalitní a z hlediska zdraví člověka bezpečné. Proto naši zemědělci požadují, aby české potraviny zaujaly odpovídající místo na pultech supermarketů, hypermarketů a zahraničních obchodních řetězců.
Věřím, že některé věci se dají zorganizovat tak, aby byla nastolena podpora domácí produkce. Cestu vidím v iniciaci vhodné reklamy s tím, že tuto veřejnou prezentaci činnosti našich zemědělců je nejlepší sdělovat našim občanům přímo. Svoji úlohu by v tomto směru mělo sehrát rovněž ministerstvo zemědělství. To by mělo propagovat nejen regionální potraviny, ale i přímo některé výrobky, jako je například české pivo či české vepřové maso. Jestliže ministerští úředníci budou tvrdit, že na tuto reklamní kampaň nemají vyčleněny peníze, řešením je i to, že by se ušetřily peníze snížením počtu úřednického aparátu ministerstva zemědělství. Takto uspořené prostředky by se věnovaly právě na tuto propagaci českých potravinářských výrobků. Reklama je jednou z cest, jak lze pomoci dobýt zpět pozice, které čeští zemědělci a potravináři měli.
Zemědělští odboráři vehementně podporují Agrární komoru ČR, která se snaží zachránit české vepřové maso. Česká veřejnost by si měla uvědomit, že české vepřové maso je daleko kvalitnější než to zahraniční. Vždyť v něm není tolik antibiotik a léčebných přípravků, jako je tomu v tom zahraničním, jako je tomu například i v tom dovezeném ze Španělska. Naši zemědělci a potravináři mají spotřebitelům co nabídnout.
Díky pravidelnému nákupu českých domácností by se mohli čeští zemědělci dostat ekonomicky z toho nejhoršího, a to i přesto, že jim české vlády v minulosti fakticky nepomohly a nechaly je v nejhorší ekonomické situaci.
Zde se také nabízí určité řešení, to je využití portálu Naši zemědělci.cz, kde si zájemci mohou najít nejbližší výdejnu masa. Poté i objednat konkrétní objem a druh masa a následně si zvolit i den a čas odběru, potom zbývá jen si balíček masa vyzvednout. Právě tento způsob prodeje, to je »Od zemědělce ke spotřebiteli«, je to, co oběma stranám, tj. zemědělcům i spotřebitelům, pomůže. To znamená zemědělcům stabilizovat jejich ekonomickou situaci a našim občanům, že dostanou čerstvé a kvalitní maso.
Třetím bodem opatření ke zlepšení situace českých zemědělců je podle vás Zemědělství 4.0. V čem konkrétně?
Přínos vidím hlavně v tom, že je to příležitost k vytváření nových podnikatelských příležitostí, a hlavně k vybudování odolného zemědělství, které pravděpodobně odolá klimatickým nástrahám, ale i predátorským supermarketům a obchodním řetězcům, které se mnohdy nechovají k prvovýrobě a zemědělcům slušně.
Přirozeně, že je nutné zabránit bezohledné expanzi politiky dovozců potravin, jak si tyto dovozy obchodní řetězce rády objednávají. Tyto dovozy jsou příčinou, proč se zužuje prostor pro české zemědělce, aby mohli dodávat své potraviny přímo na pulty supermarketů a hypermarketů obchodních řetězců.
Co je vaším čtvrtým návrhem?
Čtvrtým bodem je to, že čeští zemědělci by měli tvrdě vyžadovat srovnávání kvality potravinářských výrobků, a to nejen na území ČR, ale i na celém území EU. Musí být spuštěna jednotná metodika pro ochranu spotřebitele, aby jednotlivé vnitrostátní orgány pro ochranu spotřebitele mohly zavádět zkoušky pro porovnání kvality, složení a vlastností potravin, které jsou prodávány v obdobných obalech. Je nehorázné, že jsou čeští spotřebitelé neustále klamáni a podváděni.
Velice mne zaujal i pátý bod vašich doporučení, to je značení potravin. Co k tomu můžete říci?
Dalším bodem, jak pomoci českým zemědělcům, je to, že značení výrobků musí být jednoduché, čitelné a musí obsahovat nutriční hodnotu a další údaje. Je veliká škoda, že se Parlamentu ČR nepodařilo schválit kvalitní zákon o potravinách. Jsem přesvědčen, že na tom velkou vinu nese také práce ministerstva zemědělství. Jednoznačně budeme podporovat taková značení potravin na obalech, která budou jednoduchá, nebudou klamat spotřebitele, bude na nich uveden stát, kde byla potravina vyrobena, a také tam bude uvedena doba trvanlivosti.
Šestým bodem je to, aby ke zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství přispěla i další koncentrace výroby, která bude provázána vysokou produktivitou práce…
Ano, ale přitom je ovšem nutné důsledně ochraňovat životní prostředí. K tomu je ovšem zapotřebí dobře zorganizovaná logistika prodeje přes odbytové organizace. Ten, kdo se nebude chtít na tomto prodeji přes odbytové organizace podílet, bude mít velké odbytové problémy při prodeji svých výrobků. Zemědělci musí koncentrovat prodej svých potravinářských výrobků právě přes odbytové organizace. Velice dobře si vzpomínám, kdy se nám podařilo v rámci podpory zemědělství schválit dotační program na podporu vytváření odbytových organizací. Musím říci, jak to skončilo. Velice špatně! Protože každý podnik si založil odbytovou organizaci, neboť program byl špatně nastaven. Tady musím říci, že to bylo vlastně kontraproduktivní, protože se nepodařilo dát zemědělce dohromady tak, aby zde byly silné odbytové organizace ve prospěch zemědělců, jak tomu bylo za první republiky. Tehdy totiž na každém nádraží stála budova hospodářského družstva, která nabízela veřejnosti produkty zemědělců z okolí. Myslíme si, že do budoucna je potřeba silným nadnárodním řetězcům konkurovat silným zastoupením českých odbytových organizací.
Na konferenci jste hovořil i o využití zemědělské ekologie. Jak konkrétně?
To je sedmý bod, jak pomoci českým zemědělcům. Všichni vidí, jak ubývá vody v krajině. Měli bychom se zasadit, aby ČR podnikla taková opatření, která dokážou zadržet vodu v krajině, aby následně mohli tuto vodu použít čeští zemědělci bez toho, aby tuto vodu museli platit. Před několika lety jsme pořádali velice důležitou konferenci o vodě a mně je velice líto, že ministerští úředníci nevzali v potaz to, co si o vodě myslí a přeje zemědělská veřejnost. Jsme přesvědčeni, že do budoucna bude mít zadržování vody a zavlažování krajiny vodou nesmírný význam.
Evropský hospodářský a sociální výbor bude projednávat podporu evropské vnitrozemské vodní dopravy, která by měla v budoucnu obstát. Musím se zasmát informacím, které čte v médiích o vodním kanále, který na Moravě vybudoval velkopodnikatel Tomáš Baťa za první republiky, a ke kterému předseda odborů shlíží s úctou. Kdyby dnes Tomáš Baťa žil, tak by se divil, co z některých ekologických organizací leze doslova za nesmysly. Tito ekologové dnes zpochybňují všechno, dokonce i to, co je zde historicky dáno. Jenom čekám, kdy začnou zpochybňovat jihočeské rybníky. Ty, které postavil rybníkář Jakub Krčín.
Nová vláda ze svých programových priorit vyškrtla stavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe, což je velká škoda, protože Evropská unie bude poskytovat evropské dotace na kvalitní vodní dopravu. Protože pokud Morava nebude mít vybudován kanál tohoto typu, tak hrozí, že do budoucna již Morava vyschne, protože je tam velký nedostatek vody.
Zde musím zmínit i koncepci Lesů ČR, která je věnována i systému zadržování vody v krajině a zavlažování zalesněné půdy. Les je velice důležitý prvek, který nejen zadržuje vodu v krajině, ale také snižuje tepelnou potenci pozemků.
Takto se určitým způsobem udržuje stabilita v krajině. Nemohu jinak než doufat, že Česká republika do roku 2030 zvládne i koncepci lesní politiky, protože je to pro ni velice důležité. Je to důležité pro občany, pro životní prostředí, ale i pro zemědělce.
Předposledním bodem pomoci českým zemědělcům je podle vás i využití ekologie přímé….
Jsem přesvědčen, že nová lesní strategie pomůže nejenom zemědělcům, ale i občanům, že pomůže zemědělství, že pomůže krajině. Jsem přesvědčen, že přínosem pro české zemědělce bude i výroba organických hnojiv, a to v rámci Zelené dohody pro Evropu. Je nepsaným pravidlem, že na hektar se dává 750 až 850 kg hnojiv organického typu. Toto hnojivo potom velmi zkvalitňuje celý půdní systém. Doporučuji všem, aby se podívali na webové stránky Odbory.info, kde je publikován rozhovor s ředitelem Potravinářské komory ČR Miroslavem Kobernou k dopadům Green Dealu na české potravinářství. S Miroslavem Kobernou absolutně souhlasím v jeho pohledu na ekologii a jeho pohledu na budoucnost nejen českého zemědělství, ale i potravinářského sektoru. A to i v tom směru, že nemůžeme neustále podléhat různým zeleným lobbistickým skupinám, které nejen, že se nestydí, ale ani nemluví pravdu, protože jejich návrhy nejsou v žádném případě ničím podloženy.
A jdeme do finále…
Devátým bodem pomoci českým zemědělcům je i sociální dialog v zemědělství a kolektivní vyjednávání. Jsem velice rád, že i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na plenárním zasedání Evropského hospodářského a sociálního výboru jednoznačně prohlásila, že některé dotace budou podmíněny kvalitním sociálním dialogem, podpisem kolektivní smlouvy a dodržováním bezpečnosti práce. Zároveň bych rád dodal, že když někdo čerpá zemědělské dotace, měl by se ke svým zaměstnancům chovat velmi slušně. Jsem zvědav i na to, jakým způsobem v tomto pětisetstránkovém dokumentu za Českou republiku, který bude schvalovat česká vláda, bude mít zastoupení právě sociální dialog, kolektivní vyjednávání a dodržování bezpečnosti práce. Všichni čeští zaměstnanci by měli mít stejná práva, a to napříč celým zemědělským sektorem.
