Rozhovor s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem
Jak v současné době pokračují jednání vrcholných orgánů EU v Bruselu o vyjednávání reformy Společné zemědělské politiky (SZP) na léta 2021-2027 a co chtějí v těchto týdnech či měsících předložit jednotlivým členským zemím EU k projednání?
Nejprve je nutné poznamenat, že vyjednávání oproti původnímu plánu nabrala velké zpoždění. O reformě se jednalo více než čtyři roky, přičemž první oficiální návrh Evropské komise, na který měly členské státy a Evropský parlament reagovat, v červnu “oslavil” tři roky. Kvůli tomu bylo před rokem schváleno tzv. přechodné období do konce roku 2022, a nová pravidla tak budou platit až od roku 2023. Základní dohody tzv. trialogu, tedy zástupců Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady bylo nakonec dosaženo těsně před letními prázdninami, nicméně institucionální dohodu bude ještě potřeba přetavit do konkrétní legislativní podoby. Ministři zemědělství kompromis posvětili na konci června na jednání Rady v Lucemburku, teď se ještě čeká na konečné schválení dohody plénem Evropského parlamentu, k čemuž by mělo dojít v červenci nebo po prázdninové pauze, tedy v září nebo říjnu.
Zástupci členských zemí Evropské unie a Evropského parlamentu dosáhli na politické úrovni dohody o reformě unijního systému zemědělských dotací. Jaké je stanovisko České republiky k této dohodě a jaký je názor Agrární komory ČR?
Agrární komora ČR vnímá dohodu jako přijatelný kompromis. Bude ale velmi záležet na tom, jakou podobu budou mít nová pravidla v evropské legislativě, potažmo v národních zákonech. V souvislosti s tzv. novým prováděcím mechanismem má Evropská unie dát členským státům větší flexibilitu, jak nové zákony převést. V kontextu České republiky tak bude záležet na tom, jak bude vypadat tzv. Strategický plán. Ten má být jakousi kuchařkou, v níž si jednotlivé členské státy připravují v rámci obecných mantinelů svoje vlastní pravidla. Současně je potřeba říct, že se dostáváme do časového presu, protože do konce roku musíme tento Strategický plán předložit Evropské komisi, aby se k němu mohla vyjádřit.
Když hodnotíme situaci kolem reformy SZP, jak byste ji charakterizoval, pokud jde o výši a zastropování dotací v prvním pilíři?
Debata kolem zastropování byla poměrně vypjatá a náročná. Pro některé členské státy dává totiž tento nástroj větší smysl než třeba pro Českou republiku. I v případě zastropování máme na základě nového prováděcího mechanismu možnost volby. Dohoda trialogu dává pouze obecný mandát, který členským státům říká, že mají využít nástroje vedoucí k větší redistribuci dotačních podpor. Tímto nástrojem může být zastropování, degresivita plateb a vyšší podpory menším zemědělcům na tzv. na první hektary. Ještě, než byl tento nástroj schválen Evropskou unií jako povinný, rozhodla se Česká republika zavést platbu na první hektary dobrovolně. Naopak zastropování je pro Česko krajně nevhodné, a proto tímto směrem ministerstvo zemědělství jít nechce.
Pokud jde o druhý pilíř SZP, tj. Program rozvoje venkova, požadavek Agrární komory ČR zní, že by se v souvislosti úspornými opatřeními EU, mělo zvýšit jeho kofinancování. Jak se k tomu staví ministerstvo zemědělství, potažmo vláda ČR?
Požadavek na navýšení kofinancování považujeme vzhledem ke škrtům ve druhém pilíři za zásadní. O to více, pokud vezmeme v úvahu, že v okolních zemích je míra kofinancování na vyšší úrovni než v České republice. V návrhu Strategického plánu ministerstvo zemědělství počítá s kofinancováním na úrovni 60 procent. Máme nicméně informaci, že v okolních členských státech bude pravděpodobně míra kofinancování vyšší. Chápeme, že v současné situaci rostoucího státního dluhu nebude mít ministerstvo financí snadné rozhodování, ale pro zachování konkurenceschopnosti potřebujeme kofinancování co nejvyšší.
Vzhledem k blížícím se volbám bude toto rozhodování pravděpodobně na příští vládě. Chceme se proto ještě před volbami všech potenciálních ministrů zemědělství a financí zeptat na jejich názor na toto téma. Z druhého pilíře SZP se totiž financuje například ekologické zemědělství, oblasti s přírodním znevýhodněním (horské oblasti), agroenvironmentálně klimatická opatření, dobré životní podmínky zvířat, investice do moderních stájí, do šetrnější agrotechniky nebo třeba místní akční skupiny. Vyšší kofinancování tak bude znamenat pestřejší krajinu a modernější zemědělství s nižším dopadem na životní prostředí, což si ostatně podle dosud zveřejněných volebních programů přejí téměř všechny politické strany, které mají šanci uspět v podzimních volbách.
Přejděme nyní k otázce narovnání obchodních vztahů mezi producenty zemědělských výrobků, tj. potravin, a obchodníky, tj. obchodními řetězci. Jak byste charakterizoval současnou situaci?
Nedávný sněm Agrární komory ČR pověřil vedení této profesní organizace zastupující malé, střední i velké zemědělské podniky různého výrobního zaměření, aby znovu začalo aktivně jednat s obchodními řetězci s cílem zajistit férové zacházení s dodavateli a srovnatelné podmínky jako v ostatních členských zemích Evropské unie. Napřímo do řetězců dodávají především ovocnáři, zelináři či někteří pěstitelé brambor, nicméně férovější výkupní ceny pro zpracované výrobky, tedy potraviny by se mohly odrazit také v přijatelnějších cenách pro prvovýrobce. Výkupní cena masa či mléka jsou dlouhodobě pod skutečnými výrobními náklady, což považujeme za jeden z největších problémů českého zemědělství.
Proto jsme opakovaně vyzvali vlastníky největších obchodních řetězců v Česku, kterými jsou německá Schwarz Gruppe, nizozemský Ahold Delhaize, britské Tesco a německá REWE Group ke společné schůzce o nastavení dodavatelsko-odběratelských vztahů. Když jsme se po prvním neveřejném dopise ze začátku května nedočkali po měsíci a půl žádné reakce, poslali jsme druhý dopis a ten jsme již představili veřejnosti.
Nálady mezi zemědělci se vyostřují a začínají mluvit otevřeně o tom, že zablokují distribuční centra velkých obchodů. V tuto chvíli nicméně preferujeme jednání, ke kterému jsme vyzvali také Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, jenž hájí zájmy obchodních řetězců v Česku. Uvidíme, jak dopadnou zmíněná jednání a o dalších krocích rozhodne vedení komory na agrosalonu Země živitelka koncem srpna. K narovnání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi zemědělci a obchodníky by mohla přispět také chystaná novelizace zákona o významné tržní síle.
Co by mělo být cílem, v pořadí, jestli se nemýlím, již druhé novely tohoto zákona?
Do novely zákona o významné tržní síle měla být převedena evropská směrnice o nekalých obchodních praktikách, a to do začátku května. Termín nebyl splněn a bude to patrně úkolem příští vlády.
Tato směrnice například zakazuje situaci, kdy kupující nutí dodavatele podílet se na nákladech za slevové akce. Právě to bývá podle našich informací jedním z nejčastějších nešvarů tuzemských obchodníků. Dále směrnice posiluje práva dodavatelů při zrušení objednávky na poslední chvíli ze strany kupujícího nebo při příležitosti jiných neočekávaných změn smluvních podmínek. Současně dává za povinnost kupujícím zaplatit dodavatelům za zboží podléhající rychlé zkáze nejpozději do 30 dnů po dodání.
Směrnice, na rozdíl od nařízení, navíc umožňuje členským státům určitou míru flexibility při transpozici do národní legislativy. V případě této směrnice je tak možné rozšířit minimální seznam nekalých obchodních praktik a přizpůsobit ho situaci v České republice. Podle našich informací se zemědělci potýkají také s dalšími praktikami obchodníků, které směrnice explicitně nejmenuje. Mezi ty patří podle nedávného průzkumu, který jsme provedli mezi členy Agrární komory ČR, odběr zboží za podnákladové ceny ve vazbě na zneužití výsadního tržního postavení, příspěvek na propagaci, nutnost odebrat si zpět zboží, které obchod neprodal, nebo nedodržení lhůty pro fakturaci.
Ve značné části naší veřejnosti přetrvávají argumenty, které zazněly v médiích, že vyšší zastoupení českých potravin na pultech obchodu povede k jejich zdražení a nedostatku. Proč nejsou, podle vás, tato tvrzení na místě a co bylo cílem novely zákona o potravinách?
Novela zákona o potravinách, jejíž součástí se nakonec stal i pozměňovací návrh z dílny SPD s cílem zavést povinné podíly potravin z tzv. krátkého dodavatelského řetězce na pultech velkých obchodů nebyl, podle našeho názoru, optimálním řešením situace, nicméně diskuze kolem zákona otevřela důležitou debatu o domácí produkci a jejím zastoupení v regálech a také zmíněných dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi českými zemědělci a obchodníky.
Co se týče cen potravin, za které je zákazník koupí v obchodech, zemědělci jakožto prvovýrobci jsou nejslabším článkem celé potravinové vertikály a tahají takzvaně za kratší konec provazu. Jako příklad lze uvést konzumní brambory, které stály v obchodech podle dat Českého statistického úřadu od začátku roku průměrně 13 korun za kilogram, zatímco čeští zemědělci prodávali kilogram za 3 až 4 koruny. To znamená, že cena základní suroviny se na konečné ceně pro spotřebitele podílela pouze zhruba třetinou. O tom, zda potraviny zdraží, nebo ne, tedy nerozhodují zemědělci, ale obchodní řetězce.
Řetězce argumentují náklady, jako je přeprava, uskladnění, balení, nájem, mzdy a další. Tyto nákladové položky nicméně v posledních měsících nezadržitelně rostou i pro dodavatele. Chceme se proto s řetězci bavit o tom, jak nastavit distribuční kanály tak, abychom tyto náklady optimalizovali takovým způsobem, který nepovede ke zvýšení cen pro spotřebitele, ale zároveň zajistí dlouhodobě udržitelné ceny pro zemědělskou prvovýrobu.
Nedávno postihla jižní Moravu přírodní katastrofa v podobě tornáda. Je logické, že to, kromě materiálních škod v postižených obcích na Břeclavsku a Hodonínsku, napáchalo i obrovské škody v zemědělské a potravinářské výrobě. Jak se s tím, podle vás, jihomoravští zemědělci nejlépe vyrovnají?
Zemědělci na jižní Moravě, přes jejichž pole, sady a vinice se přehnala bouře s tornádem a následně kroupy jako doprovodný jev, jsou ve složité situaci. Značná část jejich úrody je nenávratně pryč a porosty, které živelní pohromu přečkaly s různou mírou poškození, jsou doslova zasypány odpadem, jako je polystyren, kousky dřeva, plech a další trosky. Tyto plodiny proto není možné sklidit bez poškození techniky a nemají o ně zájem zákazníci, což je pochopitelné. Vedle toho jsou poškozeny zemědělské stroje, stáje pro zvířata a další zemědělské budovy nebo zpracovatelské kapacity či skladovací prostory. Nyní probíhají odklízecí práce, které je potřeba dokončit co nejdříve, protože do měsíce se musejí zasít první plodiny pro sklizeň na další rok. Zemědělci v místě si mezi sebou vypomáhají vzájemným půjčováním techniky nebo darováním krmiv pro zvířata a podobně. Ze vzdálenějších míst republiky pak posílají například stavební materiál nebo plachty na zakrytí střech, které jsou aktuálně velmi potřeba.
Problém je s tím, že pojistné plnění bude pravděpodobně nedostatečné, protože pojistky s touto situací nepočítají. Pojistky jsou stavěné na vichřici, která obvykle napáchá statisícové škody. Jenže tady se v plné síle projevilo tornádo, které způsobilo škody za stovky milionů korun. Jsme rádi, že se ministerstvu zemědělství soustředilo na okamžitou pomoc. Je to maximum toho, co se dalo udělat v první chvíli, ale obnova bude běh na dlouhou trať.
Agrární komora ČR také sama organizuje finanční sbírku, jejíž výtěžek bude předán nejvíce poškozeným obcím a může sloužit hlavně pro malé zemědělce, pro které bude obnova ještě složitější.
