Zemědělský svaz ČR, Agrární komora ČR a Slovenská poĺnohospodárska a potravinárska komora jsou zklamány z neuzavření dohody o budoucích pravidlech Společné zemědělské politiky (SZP) EU na léta 2021-2027 mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropskou radou v rámci jejich trialogu, který se uskutečnil v minulém týdnu. Představitelé těchto tří nevládních zemědělských organizací v České republice a na Slovensku na tiskové konferenci v Praze oznámili, že tuto nedohodu vrcholných orgánů EU považují za jejich selhání. Podle nich totiž představitelé EU nepochopili realitu současného evropského zemědělství a jeho úlohu při udržení rovnováhy mezi produkcí potravin a ochranou životního prostředí.
V úvodu tiskové konference vystoupil viceprezident Agrární komory ČR a předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který uvedl, že zástupci těchto nevládních zemědělských organizací, kteří reprezentují naprostou většinu zemědělské veřejnosti u nás a na Slovensku, jsou velmi zklamáni, protože zemědělcům bylo slibováno, že tento trialog rozhodne o tom, jak bude vypadat budoucí Společná zemědělská politika EU na příští období. Zároveň konstatoval, že tato nedohoda vrcholných orgánů EU je pro zemědělce velkým rozčarováním, protože evropské zemědělství se tak ocitá již za prahem časového období, kdy zemědělci v jednotlivých zemích EU měli znát zásady a principy budoucí Společné zemědělské politiky.
V této návaznosti Martin Pýcha připomenul, že první diskuse o reformě Společné zemědělské politiky začaly již v roce 2016. Podle něho představitelé EU a jednotlivých členských států již roky diskutují se zástupci zemědělské veřejnosti o nové Společné zemědělské politice, přitom tyto klíčové orgány EU nebyly schopny se za tuto dobu dohodnout na tom, jak by Společná zemědělská politika měla vypadat. Načež dodal, že nyní existuje dvouletý odklad zahájení realizace SZP, neboť již po prvních pět měsíců letošního roku měla, podle původních plánů, fungovat. Zemědělci prakticky zatím nevědí nic o tom, jak bude SZP vypadat. Přitom se dostávají do značného časového presu, protože potřebují si prodiskutovat, jak budou zásady a principy EU fungovat na národní úrovni.
To je, podle Martina Pýchy, pro zemědělce již neakceptovatelné, neboť neznalost těchto zásad a principů SZP přináší pro řadové zemědělce velkou míru nejistoty, jak budou v příštích letech hospodařit. Zároveň k tomu dodal, že požadavky, které jsou z některých vrcholných orgánů EU předkládány, jsou na takové úrovni, že mohou velmi významně ovlivnit nejen ekonomiku, ale i životaschopnost a fungování zemědělství v jednotlivých členských zemích EU, a to včetně České republiky. „Jsme v situaci, kdy zemědělci nemohou plánovat. Přitom zemědělství je o dlouhodobém plánování. Zemědělci nevědí, jak bude vypadat SZP, jak budou fungovat dotační podmínky. My se dostáváme do časového presu, a to nejen z hlediska přípravy z hlediska zemědělců, ale i z hlediska přípravy národních strategických plánů,“ prohlásil Martin Pýcha.
Podle předsedy Zemědělského svazu ČR je potřebné mít nějaký čas na diskusi v rámci České republiky o tom, jak by měly vypadat národní strategické plány. Vždyť Česká republika je musí do konce letošního roku předložit Evropské komisi ke schválení. Současně připomněl, že se v říjnu konají volby do Poslanecké sněmovny, takže i tato skutečnost ovlivní výsledek této diskuse o národních strategických pánech. Martin Pýcha dále upozornil, že je nutné, v rámci těchto národních strategických plánů, připravit dotační systém pro zemědělce. „Ti se s ním musejí seznámit a přizpůsobit k tomu i svoje hospodaření. To však nelze udělat ze dne na den,“ dodal Martin Pýcha.
Načež dále uvedl, že pro zástupce zemědělské veřejnosti je takovýto přístup vrcholných orgánů EU k danému problému nepřijatelný. Podle něho některé evropské orgány dostatečně neplní svoji roli, kterou mají hrát. „Zklamáním je pro nás role komisaře (pro zemědělství Janusze) Wojciechowského. On má být tím garantem, který dovede dva hlavní orgány EU, to je Evropský parlament a Evropskou radu k nějakému kompromisnímu stanovisku, ke kompromisní dohodě. Máme dojem, že Evropská komise, místo aby hrála roli mediátora, tak přichází s dalšími vlastními návrhy. Takže se ze dvoustranného jednání stává třístranné jednání, proto ta nedohoda,“ konstatoval Martin Pýcha. Podle něho jde mnohdy o požadavky, které jsou obtížně uskutečnitelné, neboť jsou velmi zatěžující pro zemědělce, a to především po byrokratické stránce. „V6dyť ti již dnes trpí přemírou byrokratické zátěže,“ dodal. Přičemž upozornil na to, že jsou to právě zemědělci, kteří musí každý den pečovat o svá pole, o svá hospodářská zvířata. V tom Martin Pýcha vidí i neúctu k práci zemědělců.
Na svého předřečníka navázal prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který uvedl, že zemědělci v tomto trialogu stojí na straně Evropské rady, to je představitelů jednotlivých členských států EU. Zemědělci sice uznávají, že Společná zemědělská politika má být ambiciózní, ale současně má být i uskutečnitelná. Neměla by vytvářet přílišnou zátěž pro jednotlivé členské státy EU, ale i pro samotné zemědělce. Zároveň konstatoval, že Evropská komise selhává ve své úloze v pozici mediátora, tedy toho, kdo bude hledat pozici možné dohody mezi Evropským parlamentem a členskými státy EU. Podle něho se Komise populisticky staví na stranu té části Evropského parlamentu, která vyslovuje požadavky, které jsou ve své podstatě neuskutečnitelné, protože do budoucí Společné zemědělské politiky se snaží vnést prvky předložené a schválené Zelené dohody pro Evropu, které jsou v řadě jednotlivých bodů v rozporu s tím, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika, jejímž cílem je zabezpečit dostatek kvalitních a bezpečných potravin pro obyvatele EU.
Jan Doležal v této souvislosti připomněl, že Strategie Z farmy na vidličku a Strategie pro biodiverzitu, což jsou dva hlavní pilíře Zelené dohody pro Evropu, jsou velmi ambiciózní ve svých plánech a požadavcích. Poznamenal, že zatím byly předloženy jako nepovinné nástroje. Přitom se ukazuje, že řada cílů Zelené dohody pro Evropu bude pro zemědělce v příštích letech povinnými, a to v souvislosti s vytvářením a koncipováním nové Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027.
V další části svého vystoupení Jan Doležal prohlásil, že Česká republika musí Evropské komisi národní strategický plán odevzdat ke schválení, přičemž nebude-li strategický plán v souladu s Evropskou zelenou dohodu, lze očekávat, že nebude Evropskou komisí schválen. S tím, podle něho, nemohou čeští zemědělci souhlasit. Hlavním důvodem je skutečnost, že Evropská komise nepředložila dílčí a ani komplexní studii dopadů Zelené dohody pro Evropu. Přitom právě tyto cíle Zelené dohody komplikují celou situaci v souvislosti s vytvořením nové koncepce Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027.
Jan Doležal k tomu dále dodal, že jedním z požadavků Zelené dohody pro Evropu je, aby Program rozvoje venkova se alespoň ze 30 procent zaměřil na opatření určených k ochraně přírody a boji proti klimatické změně. Podle něho Česká republika v současné době plní tento požadavek z 57 procent, to znamená, že je to o 20 procent více, než požadují evropské orgány.
Přitom Česká republika, podle Jana Doležala, plní řadu dalších závazků Zelené dohody, načež paradoxně má řadu těchto požadavků již splněno, a to na rozdíl od jiných států EU. V tom vidí Jan Doležal zásadní rozpor, který je nutné vyřešit. „Je třeba jednoznačně oddělit Evropskou zelenou dohodu od vyjednávání o Společné zemědělské politice,“ konstatoval Jan Doležal. Podle něho je nutné apelovat na vrcholné představitele EU, aby dokončili reformu Společné zemědělské politiky tak, jak o tom hovoří představitelé jednotlivých členských států EU, kteří navrhují a prosazují zachování současných podmínek evropského zemědělství.
Jan Doležal v této návaznosti připomněl, že Evropská komise není ochotna přistoupit na ochranu evropského trhu před levnými dovozy ze zemí, které nedodržují standardy ochrany přírody. „Rozpor je v tom, že zde budujeme ´zelený skanzen´ a přitom sem pustíme zboží ze zemí, kde dochází k drancování jejich tamějších přírodních podmínek. Naopak je potřeba podpořit udržitelnost, abychom byli schopni produkovat kvalitní a bezpečné potraviny, a to přímo v místě spotřeby,“ dodal Jan Doležal.
Poté se ujal slova předseda Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej komory Emil Macho, který ocenil aktivní komunikaci, kterou mezi sebou vedou představitelé české a slovenské zemědělské veřejnosti k evropským tématům. Připomněl, že jsou to právě tři roky, kdy Evropská komise zveřejnila první návrh toho, jak by měla Společná zemědělská politika na léta 2021–2027 vypadat. Podle Emila Macha, je ale nyní zapotřebí vyslovit obrovskou kritiku k evropským institucím, že se dosud, to je po tři roky, nedokázali na tom dohodnout. Zároveň dodal, že musíme vyslat vůči evropským institucím vyslat signál, že toto jejich jednání je pro zemědělce nemyslitelné.
Emil Macho dále konstatoval, že zatímco Evropa přešlapuje na místě, tak zemědělci ze třetích zemí, hlavně ze zemí Latinské Ameriky, jsou ve své zemědělské a potravinářské produkci jdou velmi kupředu. Je proto nejvyšší čas věci správně pojmenovat. Vždyť o zemědělství nyní rozhodují lidé, kteří v životě nebyli na farmě a nemají vůbec představu o tom, jak žijí zemědělci.
Pokud jde o Společnou zemědělskou politiku, podle Emila Macha, je již pět minut po dvanácté. Slovenští zemědělci se na tyto zásadní změny, které nová SZP přinese, musí také připravit. Vždyť zemědělství je běh na dlouhé trati. Připomněl, že strategické plány se mají do Bruselu odeslat za necelých sedm měsíců, přitom dosud nepoznáme ani některé zásadní východiska a principy SZP. Připomněl, že před zemědělci stojí totiž nejen výzvy z hlediska produkce potravin, ale i ekologické výzvy, které jsou, podle něho, často připravované úředníky a politiky v Bruselu, kteří neznají realitu zemědělské výroby a nové principy zemědělské politiky se snaží připravit bez jakékoliv analýzy dopadů na produkci potravin v jednotném evropském trhu. Proto je, podle něho, nepřijatelné, aby úředníci a politici již po tři roky se nedokázali dohodnout na kompromisních návrzích k nové evropské politice.
Poté proběhla rozsáhlá diskuse, v níž se hovořilo o řadě dílčích otázek, o tom, co evropské zemědělce, potažmo české a slovenské zemědělce v příštím období čeká. V této návaznosti padla zmínka i o tom, že by se měla aktivizovat i zemědělská veřejnost v zemích Visegrádské čtyřky, aby požadavky našich zemědělců vůči orgánům EU podpořila. Načež se dále připomnělo, že nevládní zemědělské organizace v zemích EU zastupuje organizace COPA/COGECA, která by měla rovněž do Bruselu vyslat jasný signál o tom, jaké jsou skutečné potřeby řadových zemědělců.
Zároveň se také hovořilo i tom, že když se v rámci Zelené dohody pro Evropu počítá se snížením přímých podpor pro zemědělce, měla by se zvýšit i podpora z národních zdrojů, tak aby alespoň částečně přispěla k tomu, aby připravované krácení finančních prostředků nemělo pro zemědělce tak negativní dopady, které lze, na základě signálů z Bruselu, očekávat.
