Aby čtenář měl informace úplné, a ne jenom jednostranné, je nutné reagovat na článek z pondělí 1. února 2021, který byl uveřejněn v Lidových novinách. Je nutné uvést fakta, protože v médiích, v televizi, v rozhlase mluví kupa „odborníků“ a mnozí navrhovanou novelu zákona o potravinách viděli z deseti metrů, ale nikdy ji nečetli. Do ekonomiky dnes mluví kdekdo. Stejně tak do zemědělství. Kdekdo se považuje za zemědělského analytika, stačí když rozvážel housky. A najednou je poradcem europoslankyně. Jak pak můžou vypadat ty analýzy? Jak pak můžou vypadat rady? Pak se nedivme, že redaktor napíše nesmysly, když vychází z neúplných, mylných nebo zmatečných dat. Tak se na ty nesmysly pojďme spolu podívat. A zjistíme, kde je realita.

1. Češi nemají v mnoha komoditách na výběr, bez dovozu se Česko neobejde.

V současném období je Česko soběstačné v potravinách na cca 55 až 58 %. Z hlediska procent to tedy vychází, že z deseti potravin je téměř 6 domácích. V některých komoditách jsme soběstační a dokonce je vyvážíme. V jiných jsme naopak úplně závislí, často jde o druhy potravin, které si nedokážeme doma vyrobit, tedy u rostlin je nemůžeme u nás běžně vypěstovat a u živočichů je běžně nechováme (banány zatím nepěstujeme, a taky se nechytáme na chov mořských ryb). V základních potravinách, které potřebujeme pro svůj život soběstační můžeme být na 100 %, a není tomu tak dávno, byly jsme ve všech základních komoditách jako například brambory, zelenina a ovoce mírného pásma, maso, vejce, mléko a mléčné výrobky, nebo chléb, pečivo soběstační. Dokonce jsme kvalitní potraviny vyváželi a saldo zahraničního obchodu s agropotravinářskými komoditami jsme měli kladné. A jak je to dnes? Dnes se k nám často dováží zboží nižší kvality (proč už léta se v EÚ mluví o dvojí kvalitě?), nebo se kvalita zboží snižuje vlivem několikadenním dovozům a skladování v ne právě ideálních podmínkách. Pak se Vám stane, že koupíte namrzlou bramboru a to není chyba pěstitele, problém je u toho, kdo zboží na pult vystavuje, protože má zboží zkontrolovat, zabezpečit podmínky při přepravě ze skladu a případné uskladnění před vystavením na pultě. Problém je, že podle výsledků zahraničního obchodu se situace každým rokem zhoršuje, každým rokem stoupá dovoz zemědělských komodit každým rokem dovážíme čím dál více potravin. A i když se doma snažíme poskytovat dotace zemědělcům, jsou tyto dotace výrazně nižší, než jsou dotace pro zemědělce v „starých“ zemích EU. A výsledek? Zemědělců je míň, snižuje se domácí produkce komodit, které se k nám díky neúměrně vysokým dotacím v zahraniční dovážejí, snižuje se produkce toho, co si dokážeme doma sami vyrobit, vypěstovat. Naším zemědělcům, kteří pěstují, chovají a dodávají komodity dotace nestačí, protože v konečném důsledku zemědělce o dotace připraví obchod. Je nutné nastavit systém, který mají západní země a který u nich funguje. Pěstitelé, chovatelé a zpracovatelé musí mít prostor pro prodej produkce za férové ceny. Že jste se s tímto pojmem už potkali? Ano, část obchodníků začíná prodávat tovar za férové ceny, ceny, které kryjí náklady prvovýrobců. Příkladem je prodej kávy z Afriky. Ale vraťme se k dovozům. Česká republika není odkázaná na dovozy všech komodit, ty základní potraviny si dokážeme doma vyrobit. Ještě není pozdě. Jestli nedostanou domácí producenti možnost prodávat domácí potraviny doma za férové ceny, prohráli jsme všichni.

2. Co uvádí „odborník“ v analýze?

Vysoký dovoz zeleniny do České republiky. Je to více jak 283 500 000 kg, tedy v průměru na 1 obyvatele dovážíme přibližně 28 kg zeleniny za rok. A jak je to u brambor? Dovážíme „jen“ 196 000 000 kg, tedy 19,6 kg na obyvatele za rok. Dovážíme brambory přes několika zemí, dokonce z jiných kontinentů (dováželi jsem brambory z Maroka, dokonce z Nového Zélandu). Dovážíme brambory, které jsme si v minulosti vypěstovali doma. Pozor, nedovážíme jenom brambory ve slupce, ale také ve výrobcích a polotovarech z brambor, v roce 2019 jsme takto dovezli dalších 124 000 000 kg brambor (je to už přepočet z výrobků na brambory). Dovezli jsme tedy 320 000 000 kg brambor, ve slupce a ve výrobcích. Doma jsme ve stejném roce vypěstovali 622,6 tisíc ton brambor (tu musíme počítat s určitou ztrátou, protože se vypěstované brambory ještě třídí, a tak skutečná produkce je nižší, přibližně o 20 %). Ze země, která v roce 1990 pěstovala brambory na téměř 110 000 hektarů s produkcí 1 755 000 000 kg jsme „klesli“ na 23 tisíc hektarů s produkcí 622,6 tisíc tun. Brambory pěstovat umíme, ale z důvodu změn na trhu, z dovozu výrazně více dotované produkce, díky čemu byla cena dovážených brambor nižší než cena domácích brambor, došlo k velkému poklesu výroby. Nárůst osevných ploch není problémem, problém je odbyt brambor za „normální“ ceny. Co nám z tohoto vyplývá? V bramborách jsme byli soběstační a není problém, abychom zvýšili výrobu brambor.

A jiné druhy zeleniny? Dnes, díky novým technologiím a pokroku dokážeme bez problémů vypěstovat základní druhy zeleniny, a to i mimo sezónu. Jak je to možné? Uveďme jsi příklad u rajčat. Jeden ze zemědělských subjektů (a takových máme na území ČR víc) vybudoval skleníky na ploše cca 2,8 hektarů. Skleníky, ve kterých v České republice pěstujeme chutná rajčata bez chemie, využíváme dešťovou vodu (šetříme přírodu, využíváme vodu, která by jinak jenom odtekla pryč) a „přebytečné“ teplo, a to po celý rok, tedy bez ohledu na roční období, bez ohledu na sezónu, bez ohledu na vítr, déšť, slunce, sníh. Skleníky, vybaveny automatizovaným systémem stínění, větrání, zavlažování, vytápění i hnojení. Při zavlažování rajčat je využívána dešťová voda zachycená ze střech budov družstva (i tohle je ekologie a rozumné využívání vody) a teplo z přilehlé bioplynové stanice. A že se myslelo i na to, aby skleníky nebyly zdrojem „světelného smogu“? Součástí skleníku je stínění, takže nezáří do okolí nikoho na vesnici v noci „neoslňují“.

A jak je to se samotnou produkcí rajčat? Roční produkce jenom od jednoho zemědělského podniku je více než 800 tun rajčat za rok. Rajčata zemědělci produkují 11 měsíců ze 12 (životní cyklus rostliny je 12 měsíců), tedy ne jak uvádí tzv. „analytik“, že „dvě nebo tři úrody tu nikdo neudělá“. Rajčata se sklízí v plné zralosti, nepoužívá se chemie. Jak je to možné? Jde o čistou biologickou ochranu produkce. Hmyz a škůdce likvidují jejich predátory, dravé ploštice a parazitické vosičky. Na téměř 3 hektarech se pěstuje asi 40 tisíc rostlin, každá rostlina potřebuje individuální péči a je opylovaná čmeláky.

A co je na tom všem nejdůležitější? Produkce pěstovaná bez postřiků, rajčata, které zemědělci sklízí zralá, čerstvá, voňavá, chutná se v průběhu jednoho dne dostanou přímo k nám spotřebitelům. A víte, kde je problém? Rajčata v nejvyšší kvalitě zabalená podle požadavků obchodníků prodává zemědělec přibližně za 80 Kč kilogram. A na pultě byly včera za 79 Kč za 500 gramů, teda kilogram za 158 Kč. Víte, kde končí 78 Kč, tedy téměř 100 % ceny, kterou dostane zemědělec? Správně, u obchodníka.

Proč se tedy dováží rajčata, které se sklízí nezralá, vozí se tisíc i více kilometrů několik dní k nám, jsou bez chuti a vůně? No někde se přebytky prodávat musí….

3. EU nikdo neporučí

Česká republika je plnoprávným členem Evropské unie od roku 2004. Když jsme 1.5.2004 vstupovali do Evropské unie, dostali jsme slib, že se budou podmínky vyrovnávat a stejně tak dotace. Od začátku přispíváme do společného rozpočtu, který se pak dělí mezi všechny země. Od roku 2004 máme výrazně nižší dotace, jak mají zemědělci v dnes už EU 14. Proč? A že dotace není jediný problém vidíme právě na zákone o potravinách. Země, které jsou v EU od minulého století (dokonce minulého tisíciletí) mají skutečně „navrch“ desítky let. Mají vychovaného spotřebitele, který vyhledává a kupuje zejména domácí zboží. A proč? Protože ví, že tím, že koupí domácí zboží, podpoří v konečném důsledku sebe, ekonomiku svého státu, zdravotnictví ve své zemi, školství, kulturu, vědu, výzkum, ale i vlastní důchod…. Ne, není to nesmyls, je to realita. Domácí zboží přispívá do státního rozpočtu různým způsobem, přímo přes DPH. Zákazník ví, že nákupem domácí produkce podpoří domácího zemědělce, domácího zpracovatele a dokonce domácího obchodníka. To však není náš případ. Protože největší část produkce se prodává přes maloobchod, který není v rukou domácího vlastníka, finance odchází pryč. A čím víc kupujeme dovážené zboží, tím míň plníme státní kasu (úplně přicházíme o DPH u dovozových potravin). A nejen to. Jsme 17 let v unii a dotace jsou stále rozdílné i když se srovnávají jiné náklady, takže se naše konkurenceschopnost stále uměle díky neúměrně vysokým dotacím v zahraničí snižuje. Dalším problémem jsou různé marže na stejné výrobky. Obchodní přirážku dává maloobchod, a to bez jakéhokoliv omezení. Pak se běžně stává, že na brambory, které nakoupil řetězec za 2 Kč kilo, získá 22 Kč „čistého“, protože je prodá za 24 Kč kilo. Na tuně je to 22 000 Kč.do ČR se podle statistik dováží jenom brambor ve slupce 196 000 tun, 196 000 x 22 000 Kč, jenom na bramborách je to více jak 4,3 miliardy Kč a ještě přičtěte brambory, které nakupují od domácích pěstitelů a výrobky, ve kterých jsou brambory (už jsem si ukázali, že jde o dovoz v přepočtu na brambory o 124 000 000 kg), jde tedy jenom na bramborách o zisky v desítkách miliard korun (jenom za jednu jedinou komoditu).

Jsme plnoprávným členem EU? Pak musíme mít srovnatelné podmínky pro výrobu, srovnatelné podmínky pro život. Už 17 let jsou podmínky nerovné, čeští zemědělci dokážou vyrábět levněji, avšak nemají šanci konkurovat produkci ze zahraniční, která je dotovaná několikanásobně více, jak může být trh za takových podmínek rovný?

4. „My s tou soběstačností u řady potravin nejsme tak mizerně, akorát vyvážíme surovinu a dovážíme hotové výrobky“.

No zaplať pán Bůh levně vyvezeme surovinu, dáme práci lidem v zahraniční, od dopravců, přes zpracovatelé, obaly, výrobce technologií, energie vyvezeme surovinu a zpátky dovážíme výrobky, kde surovinu proplatíme několikanásobně více, co je tohle za rozum? Kromě tohoto, že vyvážíme surovinu s nízkou přidanou hodnotou, přicházíme o DPH, podporujeme zvyšování tak omílané uhlíkové stopy, zhoršujeme stav silnic, zvyšujeme počet dopravních nehod a srážek, a to i těch se zvěří, zvyšujeme množství výfukových plynů, zhoršujeme vlastní životní prostředí, to nikomu nevadí? To je v pořádku?

5. Kvalita potravin

Není tomu tak dávno, co jsme sledovali prodej nejlevnějšího masa z krav bez evidence v nejdražších restauracích. Není tomu tak dávno, co v Belgii našli fipronilová vejce, které se museli likvidovat a mezitím se významná část zpracovala do výrobků, které snědli naše děti, dováží se potraviny z jiných zemí EU a také ze třetích zemí, kde je kvalita, čistota, systém jiný a není tajemstvím, že často jde o pochybení, podle údajů jde v případě zahraničních potravin o několikanásobně vyšší pochybení jak u našich potravin. U nás můžeme provozy sledovat a kvalitu kontrolovat. Na kvalitu zboží v zahraniční nemáme žádný dosah a věřte, zachytí se jenom mizivé procento nekvalitních potravin.

6. Rozhoduje nižší cena

Většina z nás si vybírá zboží podle ceny. A mnozí žádají, aby bylo zboží čím dál levnější a mělo čím dál vyšší kvalitu, je to však možné stále zlevňovat? A co kvalita? Protože každým rokem roste cena energií, roste cena práce (mzdy v České republice podle statistik rostou každým rokem), není možné, aby se ceny produkce při zvyšovaných vstupech výrazně zlevňovaly.

A je domácí zboží dražší? Potraviny ze zahraniční jsou vysoce dotované, podle údajů zveřejněných na stránkách Evropského parlamentu byly v roce 2019 a 2018 zemědělské dotace u nás několika násobně nižší (v průměru 4 až 6 krát nižší, ale rozdíl byl i 10 násobek). V realitě tedy když zemědělec v ČR dostane 1 000 Kč, tak zemědělec v Německu 6 000 Kč, a zboží prodávají do stejného řetězce. Dalším problémem je už výše zmiňovaná marže není stejná na domácí a dovážené zboží, nadnárodní řetězec přidává vyšší obchodní přirážku na domácí zboží, které často kupuje pod výrobní náklady a k tomu ještě domácí dodavatel musí maloobchodu zaplatit reklamu, výrobu spotů, letáků, jestli nesouhlasí s cenou reklamy řetězce, nemusí. Je to jeho rozhodnutí, ale jenom jeden jediný krát. Jednoduše vás obchod „vylistuje“, tedy neprodáte v řetězci nic, al vůbec nic, a tak zemědělci žádají dotace, jinak nemají šanci přežít. To, že dotace nakonec končí v supermarketu u obchodníka běžný zákazník nevidí a ani neví. Kdyby na cenovce bylo uvedeno, že kilo českého vepřového masa koupil řetězec za 35 Kč a prodává ho za 80 Kč, co byste vy, jako zákazník a spotřebitel na to řekl?

7. Kvóty?

Nesmysl. Zákon stanovuje procentuální podíl přesně 131 položek potravin z více jak 15 000 prodávaných. Kvóta byla kdysi na mléko, nebo na cukr, teda bylo nám přesně stanoveno množství produkce, tedy kolik můžeme vyprodukovat. U procentuálního podílu potravin je uvedené, jaký má být podíl 131 položek, tedy potravin, které doma dokážeme vyrobit a má být od našich výrobců. Pozor, jde jen o velké maloobchodní prodejny, s prodejnou plochou nad 400 m². Zákon se neuplatňuje na specializované prodejny a prodejny s prodejnou plochou pod 400 m². Zákon tedy nezamezuje žádný dovoz, zboží se může dál vesele vozit ze zahraniční na naše území. Je divné, že ještě zákon není účinný a už proti němu „brojí“ Francouzi, Němci, Italové, Španělé, Holanďané…proč asi? Jde jim „jenom“ o peníze? Nejen to, jde o trh, o místo, kde se prodávají jejich přebytky.

8. Prodej a značení

Dnes deklarují maloobchodní prodejci zájem o české zboží. Při nákupu posloucháte z reproduktoru, že čeští zákazníci podle dotazníků žádají české zboží, protože je čerstvé, je zdravé, je kvalitní a je domácí. Maloobchod tvrdí, že 70 % zboží je domácí. Proč je problém prodat 55 % českého zboží v roce 2022, když už dnes podle obchodníků máme téměř tři čtvrtiny českých potravin?

Je těžké být si jistí, že kupujete skutečně české zboží. Je nutná kontrola a jasné označení. Asi před měsícem jsme se dozvěděli, že v Polsku snášejí české slepice vejce, polské vejce byly označené s kódem České republiky. Jak máme věřit obchodníkům?

9. Miliónové pokuty za nedodržení limitu?

„Odborník“ tvrdí, že za nedodržení limitu hrozí pokuty od 3 do 50 miliónu korun. Opět lež, nebo jen někdo nečetl návrh zákona. Aby byli podmínky vyrovnané pro obě strany, tedy pro dodavatele i pro odběratele, kteří nedodrželi podmínky jsou stanovené sankce. Tedy, když dodavatel dodá do maloobchodu zboží, které deklaruje jako české a není to pravda, zaplatí pokutu do 1 mil. Kč. V případě maloobchodu se rozlišuje, jestli jde o maloobchodní provoz s prodejní plochou od 400 do 1 000 m², který nedodržel závazek, zaplatí pokutu od 1 Kč do 3 mil. Kč. V případě maloobchodu s prodejní plochou nad 1 000 m², který nedodržel závazek, zaplatí pokutu od 1 Kč do 10 mil. Kč, tedy ne od 3 do 50 miliónu Kč. Je to moc pro maloobchod, který má obrat miliardy Kč každý rok?

10. ÚHOS nemá zkušenosti s kontrolou a bude potřebovat desítky možná stovky pracovníků

Je možné, že pracovníci ÚHOS nemají zkušenosti. Základem pokroku je však učení, tedy nemůže být problém, aby dokázali pracovníci zkontrolovat data, které jsou součástí softwaru. Vždyť dnes, když kupujeme zboží, všechno je automatika, tedy přistoupíte ke kase, vyložíte na pás zboží a prodavačka naskenuje všechno zboží (všechno je ve skladových položkách zaneseno v systému).

Je zajímavé, že mluvčí ÚHOS dokáže vypočítat potřebu desítek nebo stovek pracovníků. Proč, máme nešikovné pracovníky? Asi bychom měli spočítat, kolik lidí dnes dělá kontrolní činnosti. Dnes víme, že v zemědělství dělá asi 100 000 lidí a dalších 30 000 pracuje v potravinářství. Tahle „armáda“ dnes dokáže hospodařit na 3,5 mil. ha zemědělské půdy a vyrábět zmíněných cca 55 až 58 % základních potravin pro 10 miliónový národ. To je efektivnost, stejně tak by mohli být efektivní i kontrolní orgány.

11. Je novela v rozporu s právem EU?

Dnes má 6 právníků 7 právních názorů a všechny jsou správné. Asi tak, jako JUDr. Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu (STAN) u paní Jílkové v pořadu Máte slovo, když tvrdil, že zemědělské dotace se v tomto období  v EU srovnaly, tedy pro všechny zemědělce jsou stejné. Jestli je 400 eur na hektar zemědělské půdy pro zemědělce v Belgii a 95 eur na hektar zemědělské půdy pro zemědělce v Litvě stejná dotace, tak pan doktor neměl získat maturitní vysvědčení a ne to ještě ukončit práva. Nemyslíte? Jak je možné, že europoslanec, mladý člověk, který by si mohl aspoň něco zapamatovat, nemá jasno v základních věcech? Jak je možné, že sedí v parlamentu už druhé období? Co tam dělá? Nač myslí? Co řeší? Čím se zabývá?

A že je to v rozporu s evropským právem? Jakým právem to někdo tvrdí, když od nás stejná Evropská unie vyžaduje snížení uhlíkové stopy, zvýšení regionálních a lokálních produktů, zaměstnanost na venkově či péči o životní prostředí? Že to nějak nejde do sebe, vozit přes celý svět potraviny a zároveň chránit životní prostředí? Co to, že pan europoslanec mluví mimo mísu? To, že o evropském právu mluví štědře placený zástupce obchodu je jasné, jde mu o zisky, ne o dobro či zdraví nás spotřebitelů.

A co soběstačnost? Pamatujete se na první vlnu COVID-19, když nebylo možné koupit nikde kvasnice? Kdysi jsme kvasnice vyráběli a byli jsme v nich soběstační. Ale k tomu se ještě vrátíme.