Pod názvem „Férové podmínky pro zemědělce na evropské úrovni“ se nedávno uskutečnila v Praze mezinárodní konference, kterou zorganizoval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR za spolupráce Zemědělského svazu ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Senátoři, poslanci a zástupci produkčních zemědělců, tj. členové nevládních zemědělských organizací, tj. Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, v budově Senátu hovořili o velmi vážných tématech současné a budoucí evropské, tudíž i české zemědělské politiky.
S tématem „Energeticky soběstačná farma - Udržitelné hospodaření v českých podmínkách“ vystoupil Jiří Horák z farmy Choťovice na Kolínsku. Nejprve představil jejich farmu, která má 40 zaměstnanců, a která se zabývá intenzivní rostlinnou a živočišnou výrobou. Takže, kromě produkce obilí a jiných plodin, chovají v Choťovicích prasata a skot, přičemž součástí jejich činnosti je i prodej masa a uzenin. Zároveň provozují bioplynovou stanici a kompostárnu. Zajímavou vedlejší činností je i agroturistika, k čemuž slouží jejich místní Hotel Na Farmě. Jde o hotel typu wellness pobytů, kdy se ubytované hosty, či spíše turisty, snaží seznámit i se současným moderním zemědělstvím. To je, aby získali představu, co vše se může v tomto oboru dělat v dnešní době automatizace, robotizace a digitalizace.
Načež Jiří Horák ve svém výkladu konstatoval, že současné zemědělství, to není jenom o tom, že se mezi lidmi u nás šíří názory, že zemědělci ve své podstatě škodí, a to jak v hospodářství, tak i v přírodě. Zkrátka, že nedělají nepořádek na silnici, když přemisťují své zemědělské stroje, a že jejich živočišná výroba prostě nezapáchá, jak si ještě pořád někteří lidé u nás myslí.
Podle Jiřího Horáka základním problémem současné doby je to, že se mezi lidmi šíří názory, že velcí a střední zemědělci jsou ti špatní hospodáři, zatímco ti malí, to je převážně rodinné farmy, jsou naopak ti dobří hospodáři. Tato myšlenka je v poslední době šířena z Bruselu a ujala se i mezi některými našimi občany. Jiří Horák k tomu řekl jedno, a to, že špatní hospodáři mohou být ti velcí a současně i ti malí zemědělci. Zrovna tak dobrými hospodáři mohou být ti malí zemědělci a zároveň i ty velké zemědělské podniky. Podle něho by se tato otázka neměla takto paušalizovat, protože to neodpovídá pravdě a zkresluje to obraz našich zemědělců ve veřejnosti. To by nemělo být.
Poté Jiří Horák přešel ke konkrétnímu výkladu o činnosti jejich farmy. Konstatoval, že jejím srdcem je bioplynová stanice, díky níž je jejich farma energeticky soběstačná. Výkon jejich bioplynové stanice činní 835 kilowatt elektrické energie za hodinu. Přitom zhruba 15 procent vyrobené elektřiny spotřebují v rámci jejich farmy. Zbytek dodávají do rozvodné sítě. Pokud jde o využití tepla, což je další produkt bioplynové stanice, využijí 100 procent tepla na vytápění pohoden (stájí) prasnic a všech administrativních budov. Přirozeně, že teplo z bioplynové stanice je odváděno k vytápění wellness hotelu.
Podle Jiřího Horáka je existence a provoz jejich bioplynové stanice naprosto klíčová záležitost, a to z hlediska energetiky, protože, když se vezme do úvahy, jak prudce, vzrostly všechny vstupy do výroby, zejména ceny elektrické energie na trhu, prakticky z roku na rok, tak energetická soběstačnost farmy, díky bioplynové stanici, umožňuje, aby si v Choťovicích i nadále zachovali svoji živočišnou výrobu.
Vždyť, kdyby kupovali elektřinu za spotové ceny, museli by chov prasat zrušit, protože již delší dobu jej dotují z jiné činnosti, což obvykle bývá z rostlinné výroby. Takže se dá říci, že účinnost jejich bioplynové stanice činí 98 procent. Díky tomu může jejich farma fungovat, a to i při dnešních turbulentních cenách vstupů.
Jiří Horák dále poznamenal, že na farmě mají i tři dobíjecí stanice pro elektromobily, které jsou napájeny z jejich zdrojů.
Podle Jiřího Horáka zdrojem „potravy“ bioplynové stanice je chlévská mrva, hluboká podestýlka od prasat, kukuřice a kejda. Jde o klasickou zemědělskou bioplynovou stanici, kterou uvedli do provozu v prosinci roku 2012. V letech 2019 až 2020 ji chtěli obohatit o možnost zpracování bioodpadů z okolních vesnic, zároveň odpadů z nedalekých jatek či různých zbytků z kuchyní z jejich obce či z okolních vesnic. Bohužel, jak dále Jiří Horák podotkl, toto rozšíření „krmiva“ pro jejich stanici neumožnila česká legislativa. Proto se rozhodli, že vybudují novou bioplynovou stanici nebo určité zařízení pro zpracování bioodpadů, a to kromě jejich farmy i z okolních vesnic. Načež poznamenal, že jde i o to, zpracovávat bioodpady, které se nehodí pro prodej v supermarketech a hypermarketech, jako jsou například šišaté brambory, které supermarkety do prodeje nedávají. Pro je, tyto šišaté brambory, spalují v jejich bioplynové stanici.
Podle Jiřího Horáka další takovou problematickou věcí jsou kaly z čistírny odpadních vod. Je velmi problematické je někam uložit či umístit. Takže, i tyto kaly ve svém zařízení dokáží zpracovat. Výstupem t této činnosti je vyčištěný biometan s CNG (stlačeným zemním plynem). Vyprodukované CNG se potom snaží natlačit do svazků, do láhví. Načež dodal, že bohužel nemohou vyrobené CNG vhánět přímo do rozvodné sítě. Pokud by zde ale byla nějakým způsobem snaha snížit závislost na ruském zemním plynu, možnost vyprodukované CNG vhánět do sítě, zde je.
Podle Jiřího Horáka je zde ještě k diskusi další otázka, proč mají bioplynové stanice vyrábět elektřinu, když u nás existují jaderné elektrárny, jako je například Temelín. Farma v Choťovicích produkuje plyn, ale jde přitom o to, umět ho, co nejlépe využít. V současné době ho musejí čistit, aby byl použitelný, přitom by se dal využít i ke spalování, jako surový bioplyn. Takže by odpadlo složité technologické čištění. Plyn by se dal přímo spalovat a vytápět s ním, ať už by šlo o školy, školky a administrativní budovy. To je budovy, které jsou dnes vytápěny plynem ze sítě. Vždyť, podle vývoje situace ve světě, to vypadá, že v příští topné sezóně potíže s plynem u nás budou.
Ve svém vystoupení Jiří Horák dále zdůraznil, že výstupem celého procesu výroby v rámci bioplynové stanice a kompostárny je kvalitní hnojivo, které potřebují pro jejich pole. Takže, produkt, který z tohoto procesu výroby vychází, tj. digestát, oddělí na kapalnou a pevnou složku. Kapalnou složku okamžitě aplikují na jejich zemědělské pozemky, zatímco pevnou složku dále kompostují a vrací ji zpět do půdy ve formě pevného hnojiva. Načež zdůraznil, jak je pro ně zpracování kompostů důležité.
Ovšem, poté Jiří Horák trochu odbočil ke své úvaze o tom, jak by měla být správně využita sláma, která se z okolních vesnic sváží do nedaleké spalovny a tam se spaluje. Přitom, jak dále uvedl, všude se dnes u nás i ve světě přemýšlí, jak zadržet vodu v krajině. Konstatoval, že se neustále vymýšlí zřídit nové remízky, mokřady apod., přitom na polích leží sláma, která se, místo toho, aby se zaorala, a to jako vhodné biologické hnojivo, tak se sesbírá a spálí ve spalovně. Navíc, jak dále dodal, při jejím zaorání by bylo vhodné ji například obohatit kejdou. Podle něho je to krásný příklad toho, jak vrátit organickou hmotu do půdy s tím, že právě toto je to nejlepší, co může zemědělec udělat k tomu, aby se na daném území zlepšilo zasakování vody do půdy. Načež rezistenční schopnost takto připravené půdy se mnohonásobně zvýší.
Ovšem, jak dále poznamenal, spalování slámy z nedalekých polí vede i k tomu, že potom sláma chybí zemědělcům jako podestýlka pro hospodářská zvířata. „Ve finále to nahrazujeme dalšími alternativami, například sušeným separátem či jinak. Prostě, v Polabí volnou slámu neseženete. Je to jenom špatný důkaz toho, jak se dnes chováme s péčí řádného hospodáře ke slámě,“ dodal.
Když už se Jiří Horák ve svém výkladu dostal k problematice hnojiv, to je hledání náhrady za průmyslová hnojiva, představil jejich zajímavý produkt, a to preparát Fugát. Poznamenal, že ještě před časem měli problémy s utužováním půdy. Proto přemýšleli, jak na to, Ve spolupráci s dalšími dvěma zemědělskými podniky z nedalekého okolí, vyvinuly aplikátor, kterým se po poli jezdí v řádcích, takže se tato půda neutužuje. Těmito postřiky jsou, jak dále uvedl, nahrazena průmyslová hnojiva, a to biologickým hnojivem.
Jiří Horák také uvedl, že další alternativou, jak zajistit hnojení polí preparáty biologického původu, je využití závlahového zařízení. Jeho přínosem jsou nízké provozní náklady, dále snížení dopravní zátěže v okolí, protože se hnojivo nemusí převážet cisternami. Tato činnost také přispívá k tomu, že nedochází k utužování půdy. Přitom, podle něho, se závlahový systém dá aplikovat až do konce vegetace. Přirozeně, že Jiří Horák k tomu poznamenal, že využívání závlahového systému má i své nevýhody. To je, že se musí hlídat, kolik dusíku se může, jako hnojiva, použít na hektar. Ale využití závlahového systému je jedna z alternativ k tomu, jak efektivně využít všechny vstupy, které zemědělci mají, a které v rámci rostlinné výroby používají. Podle něho je třena vzít do úvahy, že šlo o zbytky z kuchyně a na konci procesu je z toho biologické hnojivo, kterým se nahradí průmyslová hnojiva, tak se dá říci, že právě tudy vede cesta jak dál. Vznikl tak model toho, jak by to měl na farmě vypadat, aby zemědělská výroba, ať již rostlinář i živočišná byla efektivní.
Svoji úvahu a svůj výklad poté podpořil i ekonomickým argumentem. Jestliže před dvěma lety stál ledek, který se používá jako hnojivo, 4000 Kč za tunu, tak se použití fugátu tehdy nevyplatilo, protože, i když jde o biologické hnojivo, jeho výroba něco stojí. Ale dnes, když ledek stojí 15.000 Kč za tunu, je to, z hlediska ekonomiky, něco jiného. Přitom ledku není dostatek na trhu. Konstatoval, že s fugátem začali na farmě před třemi, čtyřmi roky, dnes jsou schopní ho aplikovat na 100 procentech jejich pozemků. Jenom narážejí na to, že by toho hnojiva potřebovali více.
Dalším závažným tématem, o kterém Jiří Horák hovořil, byla otázka spolupráce farmy a obce Choťovice. Prohlásil, že je to pro něho zásadní téma, a to z toho důvodu, že zemědělec, jak už to v současné době na venkově chodí, je pro řadu spoluobčanů v obci nepřítel, protože mnohdy u nich převažuje názor, že místo hospodářských budov by tam měly být stavební parcely. Ale na druhé straně řada jiných spoluobčanů si naopak cení toho, co zemědělci pro další rozvoj obce dělají. V případě obce Choťovice se vedení farmy, ale i zaměstnanci, snaží pomoci. Proto také farma pomáhá místním lidem, ať již jde například o svoz a zpracování kompostů a bioodpadu či jiné činnosti. Faktem je, jak Jiří Horák dále poznamenal, svoz a zpracování bioodpadu jim dělá problémy, protože v popelnicích a kontejnerem hnědé barvy se mnohdy objeví i plastické výrobky, které patří do žlutých kontejnerů. To potom prodražuje zpracování a výrobu kompostu.
Pokud jde o spolupráci s obcí, podle Jiřího Horáka se farma může pochlubit tím, že vybudovali zhruba 1,5 kilometru teplovodu, kdy teplem z bioplynové stanice zásobují i řadu rodinných domků. Tedy, konkrétně v těch místech, kde byl o to v obci zájem. Nyní se připracuje další, v pořadí již třetí etapa výstavby teplovodu, kde se na tento systém mají připojit další rodinné domky. Ovšem, Jiří Horák k tomu dodal, že bez dotace z evropských peněz by se tento projekt, to je zásobovat teplem rodinné domky řady spoluobčanů, neuskutečnil. Vybudovat tyto rozvody tepla z bioplynové stanice do rodinné zástavby by bylo ekonomicky nad síly a možnosti farmy. Takže, až se dodělá 3. etapa, farma je schopna zásobovat teplem, z jejich bioplynové stanice, až 20 % území obce.
Jiným příkladem spolupráce farmy s obcí je i výsadba stromů, a to v oblasti zastavěné plochy jejich obce. Ale, tato jeho poznámka, vedla Jiřího Horáka k tomu, že se opět projevil jako zemědělec. Prohlásil, že zemědělci nejsou pro, aby se větší bloky půdy rozdělovaly do menších celků. Podle něho to vůbec ničemu neprospívá. Jde čistě o politické rozhodnutí. Jenže, když se na tento problém podíváte z ekonomické i z ekologického pohledu, tímto snížením rozlohy dojde ke značnému zvýšení přejezdů na pole, což, jak říkají zemědělci, je zde vyšší spotřeba pohonných hmot a v případě ekologického posouzení bude docházet k vyššímu nárůstu plochy utužené půdy.
Jiří Horák k tomu dále dodal, že v případě České republiky je stanoveno, že plocha zemědělské půdy, na níž může být zaseta a vypěstována konkrétní plodina, nesmí přesáhnout rozměr 30 hektarů. Vedle již musí být zaseta jiná plodina či meziplodina. Přitom se v současné době hovoří o tom, že rozměr 30 hektarů bude snížen na 10 hektarů, což se týká erozně ohrožené půdy. Načež poznamenal, že když se budou tato pole dělit na ještě menší celky, bude tím ohrožena konkurenceschopnost českých zemědělců. Bude kvůli tomu nižší. Jiří Horák dále konstatoval, že těmto tendencím nahrává i národní Strategický pln Společné zemědělské politiky, tak, jak byl současnou vládou postaven. Vždyť všechny tyto návrhy, jak jsou ve Strategickém plánu SZP popsány, české zemědělce ovlivňují, a to v mnoha případech negativně a zároveň dost znatelně.
Jiří Horák si poté neodpustil určité zamyšlení nad tím, kam bude česká zemědělská, potažmo i potravinářská politika směřovat, začne-li se razantně uplatňovat Strategický plán SZP v českém zemědělství. Konstatoval, že za těch 20 let, co převzali do řízení farmu Choťovice, která, za předchozího vedení farmy, byla na odpis, tak tuto farmu její současné vedení pozvedlo na špičkovou úroveň. Ale, jak dále uvedl, dnes jsou v Choťovicích na rozcestí, jak dál. Momentálně řeší, jestli se přizpůsobit novým tendencím evropského zemědělství, jak je stanoveno ve Společné zemědělské politice na léta 2023 až 2027, a jak byly tyto principy současnou českou vládou transformovány do Strategického plánu SZP. Jestliže se tomuto trendu farma přizpůsobí, vedení farmy zruší chov prasat, skotu, propustí zaměstnance, a bude se na zemědělské půdě pěstovat tráva. Bude se produkovat bioseno a budou se těžit dotace, ať již z národních zdrojů či z Bruselu. To ovšem současné vedení farmy nechce. Byť ho k tomu nabádají různé programy EU, jejichž podstata spočívá v tom, že když zemědělci nebudou nic produkovat, budou na tom ekonomicky lépe, než když budou produkovat.
Podle Jiřího Horáka další směřování evropského, samozřejmě i českého zemědělství, by mělo být zaměřeno na produkci komodit pro výrobu potravin a na jejich samotnou výrobu potravin. Zároveň konstatoval, že když zemědělci produkují tak by měli být odměněni a nikoliv potrestáni, což jim, díky Strategickému plánu SZP, vážně hrozí. Logicky ho napadlo, proč se k nám dováží ze Španělska, to je přes půl Evropy, vepřové maso, které se potom objevuje v regálech supermarketů, zatímco auta na silnicích vypouštějí takové množství škodlivin do ovzduší. Přitom mlčky přihlížíme takovým věcem. To nikomu nevadí? Asi jsme papežštější než papež, dodal.
Vzápětí Jiří Horák vysvětlil, proč na farmě Chotovice nechtějí jít do bioprodukce, i když to současný ministr zemědělství našim zemědělcům tak doporučuje. Je to z toho důvodu, že v Polabí se projevuje obrovský tlak škůdců. Načež dodal, že pokud Brusel zemědělcům diktuje, jaké přípravky na ochranu rostlin mohou používat, respektive nesmí používat, tak to české zemědělce, z hlediska jejich maximální produkce, velmi silně omezuje. Dnes, když se nenamoří kukuřice, tlak škůdců je tak obrovský, že místo devíti tun na hektar, což dělají špičkové zemědělské podniky v Polabí běžně, tak farma potom vyprodukuje zhruba polovinu toho, co by vyprodukovala, kdyby kukuřici, během zrání, normálně ošetřili.
Podle Jiřího Horáka, místo toho, aby se povolovaly nové přípravky, které budou přitom k životnímu prostředí šetrnější, tak se jenom někde v Bruselu od stolu rozhodne o tom, jaké přípravky mohou zemědělci používat či nikoliv. Načež dodal, že za pár let se zjistí, že doporučený či spíše nařízený přípravek nebyl účinný, ale mezitím vzniknou obrovské škody v produkci komodit, potažmo i v objemu vyrobených potravin. Podle Jiřího Horáka čeští produkční zemědělci chtějí pracovat intenzivně, a to jak v rostlinné, tak i živočišné výrobě. Pokud tak postupovat nebudou, a přizpůsobí se požadavkům Bruselu, tak se ze zemědělců stanou zahrádkáři. Přitom to chce, jak dále dodal, používat selský rozum, který se v dnešní době někam vytratil.
Podle Jiřího Horáka by potravinová soběstačnost měla být cílem každé české vlády, měla by být přímo vládním programem. To je nevěnovat se propagované bioprodukci, jenom proto, že ti, kteří ji u nás tak výrazně propagují, vlastní doma dva, tři koně a cca 70 hektarů pastvin, na které budou čerpat dotace. To by, podle Jiřího Horáka, takto být nemělo. Vždyť tito lidé koukají a to, jak z toho, co nejvíce vytěžit.
V závěru svého vystoupení Jiří Horák zdůraznil, že čeští produkční zemědělci chtějí, aby byl v rámci EU rovné podmínky pro všechny, jak jsou oficiálně deklarovány, ale ve skutečnosti tomu tak není. Připomněl, že v některých státech EU jsou tamější farmáři mnohem více dotováni než ti naši. Proto jim čeští zemědělci nemohou konkurovat, byť se snaží sebe více, po 365 dní v roce. Obětují tomu veškerá svůj volný čas. Přesto zemědělci z okolních států dostanou více peněz a je přitom jedno v jaké podobě, tedy, jestli je to formou odpuštění sociálního a zdravotního pojištění nebo formou skrytých podpor. „Ve finále vám to kilo masa buď zlevní či zdraží,“ dodal. Podle něho je to je důkaz toho, že v EU nejsou rovné podmínky pro zemědělce. Načež konstatoval, že v rámci jednotného trhu Evropské unie se neměří všem stejně, a to je určitě špatně.
V úplném závěru svého vystoupení vyzval přítomné senátory a poslance, aby mysleli selským rozumem, jako to dělali naši předkové. Zdůraznil, že produkce potravin by v České republice měla i nadále zůstat. Vždyť soběstačnost je velice důležitá a ne čekat, co nám, kdo pošle, prohlásil.
