Koncem března se uskutečnila online konference pořádaná visegrádským fondem na téma Zelená dohoda (Green Deal) pro Evropu. Zúčastnil se jí i prezident Agrární komory ČR Jan Doležal, který ji posléze v mediálním prostoru zhodnotil.
Podle něho americké ministerstvo zemědělství zde prezentovalo závěry své vlastní dopadové studie přijetí dohody v sektoru zemědělství. A je důležité připomenout, že Evropská komise, přestože k tomu byla členskými státy několikrát vyzvána, dopadovou studii odmítá.
V úvodu svého hodnocení konference se věnoval dopadům Green Deal na růst či pokles HDP. Konstatoval, že pokud by Green Deal zavedla jen EU, stálo by ji to 71 miliard amerických dolarů ročního poklesu HDP. V případě tzv. středního scénáře by to pro EU znamenalo pokles 189 miliard dolarů ročního HDP. Pokud by Green Deal byl zaveden globálně, stálo by to celý svět cca 1,1 bilionu dolarů ročně. Načež se akademicky zeptal, jak se tento předpokládaný vývoj situace projeví v peněženkách spotřebitelů? Uvedl, že v případě, že „zezelená“ jen EU, narostou náklady na potraviny pro jednoho člověka v EU asi o 150 dolarů, to je v přepočtu o 3.000 Kč ročně. Pokud dojde ke střednímu scénáři, který počítá i s ochranou evropského trhu proti levným negreendealovým dovozům, lze v rámci EU očekávat zdražení potravin na úrovni až 650 dolarů na osobu a rok, o cca 600 dolarů v případě globálního scénáře bez tarifních bariér.
Zároveň uvedl, že v případě zavedení Green Dealu globálně by potraviny v EU zdražily o cca 50 dolarů na osobu a rok, v zemích dovážejících potraviny do EU o 159 dolarů a ve zbytku světa asi o 450 dolarů na osobu a rok. Současně ale upozornil, že Světová banka (World Bank) přitom klasifikuje objektivní chudobu jako nutnost žít v přepočtu za 1,90 dolaru denně. To dnes musí cca 689 milionů lidí, tedy asi desetina světové populace. Především tito lidé jsou citliví na jakékoliv zdražení potravin, třeba „jen“ o 50 dolarů ročně.
Poté se Jan Doležal opět akademicky zeptal, co z toho vyplývá? Konstatoval, že je důležité stanovovat si realistické cíle, které zemědělci mohou naplnit, aniž by to pro ně znamenalo ekonomický úpadek. A za druhé je třeba vzít v potaz všechny aspekty udržitelnosti, tedy i aspekt sociální. Ten je v případě implementace Green Dealu značný, ačkoliv o něm Evropská komise téměř nehovoří. Načež dodal, že je potřeba se zeptat: Kdo to zaplatí? Tedy, kdo uhradí veřejné rozpočty zemědělcům v EU, to je oněch 71 miliard? Přičemž se opět zeptal, zda to tedy zaplatí spotřebitel ve vyšších cenách potravin?
Poté si položil otázku, zda je možné všechno přepočítávat na peníze? V této souvislosti upozornil, že mladá švédská aktivistka Greta Thurnbergová nedávno na svém Twitteru sdílela článek o tom, jak znečištění planety celosvětově způsobuje zmenšování mužského přirození. Její hloupý a nesmyslný názor okomentoval poté slovy, že jak praví známá reklama na platební kartu: „Některé věci na světě jsou zkrátka (alespoň pro osmnáctiletá děvčata) k nezaplacení.“
Podle mne, tímto citátem nesprávného a nelogického myšlení mladé aktivistky Grety Thurnbergové chtěl Jan Doležal naznačit další možný vývoj naší společnosti. To je, jak dnes říkají mnozí renomovaní ekonomové a analytici, že celý projet Green Deal je sice založen na krásné myšlence, ale její uskutečňování bez reálného zhodnocení dopadů této „zelené politiky“, ve svých důsledcích povede k tomu, že ve srovnání s ostatní ekonomickou a zemědělskou konkurencí ve světě, bude EU silně ekonomicky oslabena. To se nakonec projeví i v oslabení životní úrovně jejích obyvatel. Zvláště když důsledkem této politiky bude růst cen základních potravin, a to především pro spotřebitele.
