Velice mě v negativním slova smyslu pobavil článek v Lidových novinách z 20.10.2020 od současného europoslance za TOP 09 Luďka Niedermayera, vystudovaného kybernetika matematika, od roku 1993 ředitele řízení rizik ČNB, od roku 1996 člena bankovní rady a později viceguvernéra České národní banky jmenovaný naším prezidentem Václavem Havlem.

Po uveřejnění svých doporučení se nedivím, jak dopadl náš bankovní sektor v době privatizace, když jsme téměř zdarma odevzdali náš bankovní sektor Evropským bankám, které dnes velice štědře stabilizují své banky, pobírají tučné dividendy a nebylo jim ani hanba prodat u nás svá sídla, peníze transportovat do vlastních zemí a u nás platit nájmy za svá bývalá sídla, aby nemuseli platit tak velké daně ze svých zisků.

Stejně tak tento pan s pozice viceguvernéra přihlížel na privatizaci našich úspěšných podniků a díval se, jak se naše země téměř ve všech odvětvích dostává do rukou zahraničního kapitálu za směšné ceny a stát se ocitá ve stejné situaci jako po Bíle hoře v roce 1620. V té době trvalo 300 let než jsme se jako Češi k našemu majetku opět dopracovali. Doufám, že nebude trvat opět 12 generací, než dostaneme majetek z rukou cizího kapitálu do rukou těch, kteří v České republice žijí, zvyšují životní úroveň našeho obyvatelstva a vytvářejí dobré podmínky pro naše potomky.

Ve svém článku pan europoslanec kritizuje koncentraci v zemědělské výrobě, preferuje jen malé a střední podniky. Kritizuje vysoký průměr 130 hektarů zemědělské půdy na farmu v České republice oproti 16 hektarům v Evropské unii a razantně kritizuje velké podniky s několika tisíci hektary.

Z této první části článkuje je patrné, že pan europoslanec není gramotný  nejen v oblasti zemědělství, ale i v oblasti ekonomiky. Vždyť koncentrace výroby je v jakémkoliv oboru vedle intenzity výroby a produktivity práce základním faktorem pro zvyšování růstu ekonomiky, zajištění konkurenceschopnosti, zlevňování jakéhokoliv výrobku, zvyšování životní úrovně obyvatelstva a dalších faktorů ekonomické prosperity, jak kteréhokoliv odvětví tak státu. Je vidět, že nezná situaci nejen v Evropě, ale i v zemědělských velmocích na světě. Východní část Spolkové republiky Německa zvýšila výměru podniků na více než 200 hektarů, většina podniků výměrou roste a je skutečností, že podniky s výměrou 3 až 10 tis. hektarů vyrábějí rozhodující část zemědělské produkce. Podniky na produkci monogatrů (chov a výkrm prasat, výkrm drůbeže) a zpracovatelské podniky (v rostlinné výrobě,  v produkci mléka, vepřového masa, drůbežího masa) jsou  v koncentraci vyšší 5 až 10 krát  než je tomu u nás. Zemědělské  podniky ve výměrách 200 až 5 000 hektarů a více, kde koncentrované podniky zajištují převážně výživu obyvatelstva, můžeme vidět v severní Itálii, Anglii, v části Francie, USA, Brazílii, Austrálii, Argentině a dalších zemědělských státech.

Znalosti europoslance v oblasti zemědělství jsou bohužel na úrovni žáka 6. B. Pokud zvýšíme podporu pro malé podniky, které ve větším počtu na hektar zemědělské půdy produkují velmi málo produkce, nedočkáme se zlepšování životné úrovně ani zlepšování životného prostředí, ale hlavně ztratíme konkurenceschopnost úplně. Českých potravin bude na našich pultech podstatně méně a střední a velké podniky koupí zahraniční kapitál a bude využívat několika násobně vyšší národní dotace z mateřských zemí. Tento scénář nemůže prosazovat gramotný člověk ve věcech zemědělských ani ekonom, který se ekonomem sám nazývá.

K dalšímu moudru, že na produkci zaměřené hospodářství rychle znehodnocují půdu a vytváří tak problém do budoucna a polovina půdy je u nás postižená erozí, je úplný nesmysl a svědčí o tom, že pan europoslanec nemá elementární znalosti o zemědělské výrobě, stavu českého zemědělství a používá formulaci těch, kterým jde o to, abychom doma nic nevyráběli a vše vozili se starých zemí EU.

Proč nemáme chtít produkční zemědělství, když Spolková republika Německo produkuje 2,3 krát více mléka na hektar zemědělské půdy, 5,3 krát více vepřového masa na hektar zemědělské půdy a 3,4 krát více hovězího masa na hektar  zemědělské půdy než produkujeme u nás. Holandsko produkuje 9,8 krát více mléka na hektar zemědělské půdy, 11,1 krát více vepřového masa na hektar zemědělské půdy a 9,9 krát více hovězího masa na hektar  zemědělské půdy než  produkujeme my. Z jeho myšlenek se zdá, že si chtějí uvedené země znehodnotit půdu, jsou to podle pana Niedermayera špatní hospodáři, nebo to je naopak a chce tento pan likvidovat naše zemědělství k naplnění svých politických ambicí nebo plní pokyny ze zahraniční k naplnění nezištných cílů?

Kde je pravda? Půda, pokud se na ni pracuje podle zásad vyvážené rostlinné a živočišné výroby svou úrodnost ZVYŠUJE. Naopak pokud se na ní nehospodaří podle zásad správné zemědělské praxe svou úrodnost ztrácí, na trvalých travních porostech a na travných porostech na orné půdě, kde neobnovujeme porosty, nehnojíme statkovými hnojivy, časem rostou jen plevele a řada ploch produkuje obrovské množství alergenu což působí velmi negativně na naše obyvatelstvo, zvláště citlivé osoby (alergiky).

Co se týká erozí jsou čísla opět mimo mísu. Netvrdím, že nejsou plochy ohrožené erozí, ale pokud by byly u nás podpory na farmu (podnik) jako je to ve starých zemích EU, byla by živočišná výroba podstatně větší a pěstovali by se ve velkém rozsahu krmné plodiny jako je jetel, vojtěška, hrách, bob a další vzdušný dusík poutající plodiny k zajištění krmivové základny a snížily by se tak plochy řepky a obilí, které téměř z 50 % vyvážíme jako surovinu a s ním od nás odchází i nedostatkový fosfor a pak dovážíme potraviny, hlavně maso a masné výrobky s vysokou přidanou hodnotou, která by se mohla tvořit u nás. Tyto krmné plodiny v osevních postupech by vyřešili ve většině případů skloňovanou erozi, nic neděláním to je neprodukováním nic nevyřešíme a bez jakéhokoliv přínosu pro stát (zaměstnanost, daně sociální a zdravotní, DPH z našich výrobků atd.) dotace vyhodíme z okna. To, o čem  mluvím  je udržitelné hospodaření s půdou a efektivní využívání dotací k tomu, aby potraviny byly cenově dostupné všem i těm z nižších příjmových skupin.

Láteření k vysokým výměrám monokultur pana europoslance je zbytečné pokud jsou nastaveny pravidla podpor bez vazby na živočišnou výrobu. Bude-li hospodaření podporováno jen v případě vyvážené rostlinné a živočišné výroby bude běžně využíván sedmi honný osevný postup a nikoliv maximálně čtyř honný postup jak je tomu dnes u podniků bez živočišné výroby. Pak je zbytečné mluvit o obrovských lánech monokultur. Je třeba se seznámit s reálným stavem a ne vykřikovat nesmyslné proklamace a mystifikovat obyvatelstvo. To může dělat opravdu ten, co neví co činí. Použil bych biblická slova: „Otče, odpusť mu, neboť neví, co činí“.

Stejně tak pan europoslanec Niedermayer tvrdí, že dnešní systém dotací přispěl ke zvýšení koncentrace podnikání v zemědělství oproti roku 2007 se prý snížil počet farem o třetinu a jejich rozloha se zvýšila bezmála o polovinu. Dotace na jednotku jsou prý u středních a větších podniků stejné, nebo jen mírně nižší.

S touto lží může uspět pouze u těch, kteří o této problematice nevědí vůbec nic. Tedy správná čísla, které lze najít ve výročních správách SZIF a na stránkách ČSÚ jsou:

Naopak dochází k zvyšování registraci nových malých zemědělců, kteří žádají o dotace, k roku 2020 je žadatelů o dotace na plochu již 30 324 a průměrná výměra na jedno hospodářství klesla ze 164 hektarů v roce 2006 na 116 hektarů v roce 2020. Oproti východní části Spolkové republiky Německa, která měla stejné historické podmínky se průměrná výměra na jedno hospodářství pohybuje na více než 200 hektarech zemědělské půdy.

Co se týká podpor pro malé a velké podniky, opět snůška lží a mystifikace naších občanů. Malé firmy mají podstatně vyšší přímou dotaci na plochu a jsou jim schvalovány veškeré investiční dotace z Programu rozvoje venkova (v roce 2020 jde o projekty na 2 mil. Kč), v letošním roce dokonce ani nevyčerpali  nastavený rozpočet plánovaných podpor, oproti tomu u velkých podniků se vykrytí žádostí pohybovalo od 25 do 35 % předložených žádostí. Při srovnání skutečného čerpání provozních podpor se u středních a velkých produkčních podniků pohybují provozní dotace na úrovni 8 až 14 % na 100 Kč tržeb. U malých podniků pak kolem 40 až 60 % na 100 Kč tržeb, je však mnoho případů, kde veškeré oficiální příjmy představují jen dotace, bez jakýchkoliv tržeb. To jsou skutečnosti, které může potvrdit platební agentura ČR.

Poslední je opět prokazatelná lež, že koncentrace podnikání citelně poškodila rozvoj obcí, jelikož velké farmy zaměstnávají měně lidí a často se obejdou bez pracovníků. Opak je pravdou. Většina malých farem hospodaří extenzivně a nezaměstnává téměř žádné lidi. Naopak střední a větší podniky mají produkční hospodaření, kde je silná živočišná výroba, kde je třeba pracovníky, kterých je stále nedostatek i přes vysokou produktivitu práce. Je mi smutno z těchto lží, které se snaží zlikvidovat zbytek těch, kteří produkují české potraviny na úkor dovozu potravin ze zemí staré dnes už EU 14 s několika násobně vyššími  národními dotacemi. Takovýto postoj českého europoslance nedokážu ani pojmenovat, komu slouží a proč poškozuje české zájmy si každý už dokáže představit sám.