Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny před několika dny vydal doporučení, aby na pultech obchodů bylo povinné procentní zastoupení českých potravin. Parlamentní listy na tuto situaci reagovaly rozhovorem se členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru Jarmilou Dubravskou, aby čtenářům vysvětlila podstatu celého problému, který je v řadě českých médií nesprávně interpretován v převážné většině lidmi, kteří buď danému problému nerozumí anebo vyjadřují zájmy jiných stran. K tomu, proč Parlamentní listy oslovili právě Jarmilu Dubravskou můžeme říci, že jde o významnou odbornici v oblasti zemědělství a potravinářství, která v současné době působí v holdingu RABBIT Trhový Štěpánov, který sdružuje 15 společností zaměřujících se na rostlinnou a živočišnou výrobu.
Hned v úvodu si Parlamentní listy s Jarmilou Dubravskou vyjasňovaly otázku, proč tisková agentura ČTK dala prostor k vyjádření, po tomto hlasování předsedovi Asociace soukromého zemědělství (ASZ) ČR Jaroslavu Šebkovi, tedy organizace, jejíž členové produkují u nás 7 procent potravin a proč se nezeptala těch, kteří vyprodukují oněch 93 procent potravin. Mimochodem, zde musím poznamenat, že zájmy těch, kteří produkují a dodají na trh oněch 93 procent potravin, zastupuje Agrární komora ČR a její členské organizace, například Zemědělský svaz ČR či Potravinářská komora ČR.
Jarmila Dubravská v úvodu svého rozhovoru pro Parlamentní listy si položila několik řečnických otázek: Pro pan Šebek nechce, aby zemědělci prodávali svoji produkci doma, v Čechách. Proč předseda asociace soukromých zemědělců nebojuje za zemědělce, ale „kope“ za maloobchod? Zároveň k tomu dodala, že samotná Unie hovoří o životním prostředí, přičemž právě dovozy potravin nám životní prostředí neochrání, ale naopak, budou nám ho ničit. Další její otázkou bylo, že když je, podle pana Šebka, v Čechách tak hrozná situace pro malé zemědělce, jak je možné, že se počet zemědělců v ČR, jako jediné zemi v EU, zvyšuje a naopak v Německu, Belgii, Francii, Itálii či jiných zemích se počet zemědělců snižuje. Přitom v celé Evropské unii, právě s výjimkou České republiky, každý den končí svoji činnost tisíce z nich?
Jarmila Dubravská dále poukázala na skutečnost, že na druhé straně se výměra farem v ČR snižuje, kdy ještě nedávno byl průměr 136 hektarů, zatímco dnes je kolem 116 ha. Přičemž v jiných zemích EU je trend opačný. Průměrná výměra zemědělských farem se tam zvyšuje.
Dále uvádí, že i rodinné farmy potřebují stovky hektarů, aby dokázaly uživit své rodiny, to, podle ní, ví každý ekonom. Ptá se, jak může „ekonom“ psát o potravinové bezpečnosti, když nechápe, že potravinovou bezpečnost si stát dokáže budovat jenom tím, že si samotná země produkuje potraviny, když má na to vhodné podmínky?
Své tvrzení Jarmila Dubravská dokládá tím, že první dny a týdny po vypuknutí pandemie covidu jsme byli tak zranitelní, že kdyby z „venku“ nebyly dovezeny některé druhy potravin, neměli by naši lidé co jíst. Ve svém rozhovoru klade další otázky: A co když se uzavřou hranice a opravdu nebudeme moct nic dovézt? Co potom budeme dělat? Proč ve světě funguje trend od globalizace k regionalizaci?
Načež si na tyto své otázky odpovídá, že stále více ekonomů mluví o tom, že je nutné posilovat ekonomiky doma, produkovat doma, zaměstnávat lidi, tvořit hodnoty. Ptá se, proč toto nevědí specialisté z Liberálního institutu? Jaký je to ekonom, který nezná zemědělství a píše o něm? Nebylo by lepší, aby si nejdřív nastudoval základy zemědělství a potravinářství a pak o tom psal studie? Zároveň argumentuje, že kdyby byla pravda to, co píše Liberální institut, tak by Francie, Německo a jiné vyspělé země nepodporovaly zvyšování domácí produkce, a to obrovskými národními dotacemi, a nezvyšovaly jejich vývoz do zemí střední a východní Evropy a jiných států. Ptá se, proč vyspělé země Evropské unie, ale i ve světě dávají tří- až pětinásobně vyšší dotace do zemědělské produkce? Proč vyspělé země podporují vývoz doma vyprodukovaných potravin do jiných zemí?
Jarmila Dubravská k tomu dále uvádí, že když budeme všechny potraviny dovážet, lidé s nízkým příjmem si nebudou moci dovolit koupit kvalitní potraviny. Přičemž uvádí, že statistická data dokládají, že dovážené potraviny jsou dražší, než naše domácí. Jako důkaz pro své tvrzení cituje údaje o tom, že náklady na pracovní sílu jsou u nás nižší než v Německu, Belgii, Španělsku či jiných „starých“ zemích EU. Podle ní stačí brát do úvahy průměrné platy, kdy rozdíl u nás a v zahraničí činí 3,5krát více. Zdůvodňuje to tím, že výroba komodit v „malém“ je nákladnější. Právě větší farmy jsou schopné vyrábět efektivněji a jsou světově konkurenceschopné. Proto malé farmy na „Západě“ budují velká odbytová centra a svou malou produkci dávají dohromady, aby zpracovatelé mohli základní suroviny zpracovávat ve velkém, a to s nižšími náklady. Potom dodávat do maloobchodních prodejen. Dovoz potravin ze zahraničí, stovky až tisíce kilometrů k nám, taky něco stojí, nakládání, vykládání, skladování, balení potravin, chlazení, mražení a podobně. Takže sečteno a podtrženo, zahraniční potraviny dovezené k nám jsou prostě dražší a zejména ty, které doma nevyrábíme, protože těm dovezeným nemá co konkurovat. A toto bude, podle ní, platit vždy.
V další části svého rozhovoru se Jaroslav Dubravská vrátila k výroku předsedy Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslava Šebka, konkrétně k tomu, že dotační systémy nejsou správně nastaveny, protože nejsou schopny zajistit soběstačnost Česka v základních komoditách.
Načež k tomu uvádí, že je pravdou, že dotační systémy nejsou dokonalé, což vidíme zejména tam, kde dotace zemědělec jenom pobírá a neprodukuje nic. Tedy ze systému jenom bere a nic nedává. Podle FADN EU, což je zemědělská účetní datová síť EU, tedy podle dostupných statistik, je zřejmé, že jde o zemědělce, kteří podle výměry patří k menším. Často mají jenom trvalé travní porosty, na kterých chovají jenom pár koní, nebo nějakou tu krávu, ale produkce není téměř žádná. Ano, v takovém případě je systém nastaven nesprávně, protože toto není hospodaření. Toto je jen zneužívání systému a pobírání dotací. Takže dotace by měl dostat jenom ten, který produkuje zemědělskou produkci, zaměstnává lidi a pečuje o krajinu. A to se dá vyselektovat snadno. Stačilo by, aby dotace dostali jenom ti, kteří platí odvody na sociální a zdravotní pojištění a jejich obrat je alespoň dvakrát vyšší než požadovaná dotace. To by velice rychle bylo odděleno zrno od plev.
Na otázku, kolik procent takových zemědělců, kteří podle vás nic neprodukují, je, Jarmila Dubravská odpověděla, že v současné době 90 procent produkce pochází od zhruba 1.850 podniků, ale dotace pobírá více než 30 tisíc zemědělských usedlostí.
Na otázku, aby popsala, jak vlastně jednání zemědělského výboru Poslanecké sněmovny probíhalo, Jarmila Dubravská konstatovala, že jedním z bodů programu byl návrh novely zákona o potravinách. Návrh od poslanců SPD se týkal jenom základních potravin, ve kterých jsme byli v roce 1993 soběstační, tedy jde o základní rostlinné a živočišné komodity, které jsme v minulosti vyprodukovali pro všechny naše obyvatele, a ještě jsme je vyváželi. Byli jsme tedy v nich soběstační. Návrh poslanců vůbec neomezuje dovoz. Ať se dovážejí potraviny, nikdo tomu nebrání. Poslanci chtějí vyjít vstříc všem, kterým záleží na životním prostředí. Víme, že ročně k nám proudí více než 100.000 kamionů se základními potravinami, které si však dokážeme doma sami vyprodukovat. Dále upozornila, že denně přes nás ještě jezdí více než 800 kamionů se základními potravinami na Slovensko. Dále přes nás ještě jezdí kamiony do Rumunska, Bulharska či jiných zemí střední a východní Evropy. To, podle ní, nespočítá nikdo. Tím, že na pultech maloobchodních prodejen nad 400 metrů čtverečních bude alespoň 55 procent základních domácích potravin, tak se u nás dosáhne toho, že ceny mnohých komodit se zreální. Nebude se tedy platit několikanásobně více peněz za zboží, které si v České republice dokážeme sami vyprodukovat. Ale hlavně naši občané, spotřebitelé dostanou čerstvé a kvalitní potraviny, které budou pod přísným dozorem českých kontrolních orgánů. Zároveň připomněla skutečnost, jak se hovězí maso od krav určených do kafilerie, bez dozoru státních orgánů, dostalo od našich sousedů k nám, a to přímo do nejlepších restaurací. Poté poznamenala, že když se porovnají výsledky kontrol, tak u potravin z dovozu je víc než dvojnásobně vyšší počet pochybení, než je tomu v případě českých potravin, protože kontrola našich dozorových orgánů patří k nejlepším nejen v EU, ale i ve světě.
Na otázku, že tento návrh poslanců SPD odporuje evropskému právu, Jarmila Dubravská odpověděla, že v jiných státech tuto situaci řeší rovněž. Sice nikoliv úplně totožně, ale řeší to. Například v Rumunsku byl přijat zákon na podporu domácích potravin. Zákon byl sice pod tlakem obchodníků změněn. Ale teď má Rumunsko opět „volnou ruku“, protože samotná Evropská unie přichází s požadavkem na prodej regionálních potravin od místních producentů.
Rovněž na Slovensku byla přijata novela zákona o potravinách, která ukládá povinnost obchodníkům uvádět v letácích, jako i v jiných formách propagace, minimálně 50 procent domácích slovenských potravin. Zákon neurčil formu, a tak zahraniční maloobchodní prodejci určili pro domácí slovenské potraviny menší plochy pro propagaci. Proto slovenské ministerstvo zemědělství vydalo usměrnění, ve kterém popsalo systém, aby nebyly domácí potraviny diskriminované.
Dalším příkladem je Francie. Již v říjnu 2018 přijala Francie zákon, který má nastolit rovnováhu obchodních vztahů v zemědělském a potravinářském průmyslu a zdravé a udržitelné výživě přístupné všem. Základními pilíři vlády Francouzské republiky je zajištění potravinové soběstačnosti Francie, podpora prodeje potravin, které jsou zdravé a šetrné k životnímu prostředí, a snížení nerovnosti zajištěné trvale udržitelného přístupu ke kvalitní výživě. Podle zákona se musejí platit výrobcům spravedlivé ceny, aby za svou práci mohli důstojně žít. Zákon má za cíl posílit kvalitu výrobků z hlediska zdraví, výživy a životního prostředí a má podporovat zdravou, bezpečnou a trvale dosažitelnou výživu pro každého. Tento zákon ve Francii platí už více než dva roky.
Jarmila Dubravská k tomu dále dodává, že uvedený zákon striktně diktuje zachování rovnováhy obchodních vztahů, zejména spravedlivým rozdělením přidané hodnoty výrobců a maloobchodních prodejců. Zakazuje prodej se ztrátou. Takže ve Francii nemůže obchod nakupovat jablka za pět korun, když jejich produkce stojí 12 korun. Pro ilustraci uvedla, že maloobchod nemůže, jablka nakoupená za 12 korun, prodávat za 40 či 60 korun za kilogram. Přitom Francie je v Evropské unii. Česká republika je v Evropské unii. Jarmila Dubravská se tedy ptá: Jsme ve stejné unii? Proč Francouzi mohou kupovat domácí potraviny a my ne? Proč můžou určovat pravidla pro maloobchod a my ne?
Na závěr svého rozhovoru ještě uvedla požadavky zákazníků. Jde o o analýzu preference tuzemských výrobků českými zákazníky, kterou exkluzivně zpracovala firma Nielsen Admosphere dne 28. srpna 2020 s tím, že uvádí, že respondenti preferovali výhradně produkty z české produkce, a to ve výši 73 procent. Co by nejspíš potěšilo ministra zemědělství, je odpověď dotázaných na otázku, zda by produkty z české produkce měly být povinně zastoupeny. Tři čtvrtiny respondentů s touto myšlenkou vyjádřily souhlas.
