„Odstoupit a předat v klidu úřad zodpovědnému odborníkovi,“ vzkazuje Bývalý prezident Agrární komory ČR Jan Veleba.Negativně zhodnotil vystoupení premiéra Petra Fialy, která pronesl při zahájení agrosalonu Země živitelka, když kladl důraz jen na zajištění potravinové bezpečnosti a tvrdil, že Česká republika nemůže jít cestou zajištění potravinové soběstačnosti, protože domácí produkce naše obyvatelstvo neuživí.
Jan Veleba jeho slova považuje za nesmysl, a na podporu svého stanoviska ve svém článku uvádí řadu faktických údajů o českém zemědělství a potravinářství. Například píše o to, jak u nás dochází k postupné likvidaci sadů u nás a nahrazení ovoce obilím. Zároveň upozorňuje, že soběstačnost České republiky u ovoce je již jen necelých 40 procent. Současně citoval i názor předsedy Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, například k postoji obchodních řetězců vůči našim pěstitelům ovoce. „Obchodní řetězce zajímá jen nejnižší cena a podpora lokálních zemědělců je pouze marketingová pohádka,“ uvádí, mimo jiné, Martin Ludvík, který je rovněž viceprezidentem Agrární komory ČR.
Podle Jana Veleby v roce 2016 vláda expremiéra Bohuslava Sobotky schválila Strategii resortu do roku 2030 – komplexní, ucelenou, nejlepší, jaká tu v novodobé historii byla. Ministrem zemědělství byl tehdy Miroslav Toman, ministrem financí Andrej Babiš. Tedy, kromě předsedy vlády, dva rozhodující činitelé, kteří se na tvorbě tohoto dokumentu podíleli. Tato strategie je platná dodnes, leč, podle Jana Veleby, zůstala jenom na papíře, přestože resort zemědělství má, na rozdíl od jiných, významné nástroje, aby taková strategie byla podnikatelským prostředím naplňována.
„Mám na mysli Společnou zemědělskou politiku a dotační nástroje na národní úrovni, které mohou výrazně stimulovat podnikatelské prostředí k dosažení cílů ve strategii. To se v praxi bohužel nestalo, přestože v Strategickém plánu resortu do roku 2030 k tomu byla jedinečná příležitost,“ konstatoval Jan Veleba.
Podle Jana Veleby tuto příležitost ovšem současný ministr zemědělství Zdeněk Nekula, potažmo celá vláda, zahodil. „Řekl bych, že záměrně,“ upřesnil. Podle něho ministr zemědělství totiž „objevil jakési kyvadlo, které prý se vychýlilo ve prospěch podpory velkých zemědělských firem, a že prý je potřeba je vrátit ve prospěch podpory malých sedláků, malých zemědělců, rodinných farem atd.“ Načež Jana Veleba k tomu uvedl svoji malou vsuvku: „Dnešní doba je trošku dále. A i ti malí sedláci, podle Nekuly, budoucnost, nic proti nim, mají takové stroje, že se nemohou vydat na polní venkovské cesty. Mají traktory od výkonu 300 ks, mají stroje na obdělání půdy 10, 15 metrů šířky záběru. Na polích pak vidíme hlavně obilí, obilí a zase obilí. K tomu většinou žádné stáje, žádný dobytek, žádné mléko. Co tím chci říct? Že idylický obrázek sedláka je už vlastně dávnou minulostí,“ tak charakterizoval současný obraz zemědělství Jan Veleba.
„To je zkrátka realita, na kterou ministr Nekula reagoval tak, že do Bruselu poslal přepracovaný Strategický plán do roku 2030, kde mimo jiné jedním ze základních parametrů, redistributivní platba, je ve výši 23 %, kde jediným kritériem je velikost farmy, nikoliv její zaměření na produkční potenciál. Volně přeloženo – peníze z národních dotací dostanou malé farmy, automaticky, aniž mají povinnost něco vyrábět, produkovat. Umím si představit, že pokud by tato platba byla směřována k malým farmám, které mají živočišnou výrobu, které pěstují ovoce, zeleninu, brambory, tedy komodity, u nichž máme nízkou soběstačnost, tak nic proti tomu. Naopak absolutní podpora,“ objasnil Jan Veleba podstatu strategie současného vedení ministerstva zemědělství. Načež dodal, že právě k podpoře malých zemědělských podniků směřovala podpora Strategie resortu do roku 2030. Podle Jana Veleby právě toto mohl být ideální nástroj podpory pro malé podniky, pro malé farmy, ale není. „Potenciál redistributivní platby k tomu novou vládou a ministrem Nekulou nebyl využit a domnívám se, jak už jsem uvedl, že záměrně,“ uvedl.
Dále se Jan Veleba ve svém článku opět věnoval ovocnářství. Konstatoval, že díky likvidaci sadů a dosahuje soběstačnost u ovoce necelých 40 procent! Uvedl příklad ovocnářských komodit, které se v naší zemi pěstovaly po staletí, to je jablek, švestek, hrušek atd. Strategie resortu do roku 2030, schválená vládou v roce 2016, počítala u ovocných sadů, které měly v tomto roce 14.500 hektarů, s následujícím vývojem: Rok 2020 – 15.000 ha, rok 2025 – 18.000 ha, rok 2030 – 23.000 ha, přičemž soběstačnost u ovoce měla činit 88 %.
Jaká je, podle Jana Veleby, současnost? „Máme už jenom 12.500 hektarů ovocných sadů a soběstačnost u konzumního ovoce necelých 40 %! Výhled do roku 2025 je, že se nám nepodaří udržet současnou výměru sadů, o zvyšování plochy nemůže být řeč. Nakonec i v Těšeticích, kde ministr Nekula nedávno starostoval, se sady likvidovaly,“ uvedl Jan Veleba. Zároveň si položil řečnickou otázku: Je možné obraz krajiny bez kvetoucích stromů změnit? Přičemž si odpověděl slovy předsedy Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, kdy citoval jeho stanovisko: „Za současné situace se do roku 2025 nepodaří udržet ani současnou výměru sadů, natož plochy takto navýšit. Kromě strategického plánu, který bude řídit společnou zemědělskou politiku u nás minimálně do roku 2027 a není parametricky nastaven k tomu, aby plocha sadů u nás rostla, tu byl další nástroj, který mohl alespoň zastavit další propad ploch sadů. Tím je novela zákona o významné tržní síle. Ale bohužel ambice upravit výrazně postavení dodavatelů vůči obrovským nadnárodním korporacím je velmi bídná. Řada nekalých praktik, které vidíme v legislativě jiných zemí EU, nebyla do našeho zákona implementována. To povede k dalšímu poklesu produkce. Obchodní řetězce zajímá jen nejnižší cena a podpora lokálních zemědělců je pouze marketingová pohádka. Platí pěstitelům ovoce ceny, které nepokrývají náklady a ti se chystají snížit produkci tak, aby s ní nemuseli na pulty řetězců a mohli prodávat na nezávislém trhu. Na něj by se mohla postupně přesunout část poptávky českých zákazníků po českém ovoci. Budou-li řetězce pokračovat v dosavadní zničující obchodní politice a domácí pěstitelé budou prodávat na nezávislém trhu, pak bude potřeba jenom 5 tisíc až 7 tisíc hektarů sadů,“ vysvětlil situaci českých pěstitelů ovoce předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík.
Podle Jana Veleby takto čte vývoj trhu s ovocem odborník, předseda Ovocnářské unie ČR, a současně viceprezident Agrární komory ČR, Martin Ludvík. „A já, který se narodil do selské usedlosti a prožil mládí v osadě, která byla obklopena ovocnými sady plus zahrady se stovkami ovocných stromů, tak se mohu pod závěry tohoto významného odborníka, pana Ludvíka, podepsat,“ dodal Jan Veleba.
Načež si opět položil řečnickou otázku v tom smyslu, jestli je na tom, z hlediska pochopení situace, lépe obyčejný člověk z venkova je než premiér České republiky? Jan Veleba k tomu zároveň dodal, že právě tuto konkrétní situaci vidí premiér, politolog Petr Fiala jinak. Na důkaz svého tvrzení Jan Veleba citoval z vysílání Profimedia ze dne 28. srpna 2022, kde bylo sděleno: „Na výstavě Země živitelka český premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že Česko není potravinově soběstačné a domácí zemědělská produkce nás neuživí. Dovoz potravin je podle něj dobrý, protože pomáhá snižovat ceny pro spotřebitele i udržovat širší sortiment.“
„Co na to říci?“ - položil si opět řečnickou otázku Jan Veleba. Podle něho „normální člověk, který vyrostl na venkově, který má odbornost, ale i ten, který ji nemá a zachoval si zdravý rozum, tak je na tom lépe než premiér České republiky. Tedy akademik otitulovaný mnoha tituly před a za jménem, Petr Fiala. Na otevřený dopis, který v Parlamentních listech byl v plném znění otištěn, který podepsali pověření signatáři platformy Klub 2019, tedy Ivan Vyskočil, Zdeněk Troška, Zdeněk Jandejsek a já, pan premiér nereagoval. Odpověděl nám pouze prezident Hospodářské komory pan Dlouhý, budeme informovat. Ale zpět k premiérovi. Ten zmíněný otevřený dopis se týkal právě upadající potravinové bezpečnosti ČR a dalšího meziročního propadu produkce živočišné výroby a výzvy k neprodlenému řešení,“ vysvětlil Jan Veleba podstatu tohoto sporu, to je, zda jít nejen cestou potravinové bezpečnosti či jít i cestou potravinové soběstačnosti. „Je-li odpovědí předsedy vlády České republiky vystoupení na ´Živitelce´, tak musím s plnou vážností konstatovat, že pan premiér není schopen pochopit základní národohospodářské vazby a souvislosti, že je v tomto směru čistý amatér, a že by si měl vybrat jednu ze dvou možností,“ dále konstatoval Jan Veleba.
„Ta první, nejrychlejší – odstoupit a předat v klidu úřad zodpovědnému odborníkovi. Ta druhá, delší – dál žít ve svém světě, bublině a čekat na druhou revoluci. Sám na jeho místě bych volil možnost první. Můj postřeh promovaného sociologa – v České republice je obdobná nálada, i když z jiných důvodů, jako byla v roce 1989,“ dodal Jan Veleba.
