Pod názvem „Budoucnost společnosti, ekonomika, sociální dopady na zaměstnanost, společenský život, sociální dimenze a kolektivní vyjednávání v roce 2021“ se 29. prosince 2020 v Kongresovém centru v Praze uskutečnila 6. mezinárodní konference Asociace samostatných odborů (ASO).
V úvodu konference, která byla odvysílána formou videopřenosu, promluvil předseda Asociace samostatných oboru Bohumír Dufek, který uvedl, že v letošním roce jsme byli v důsledku pandemie koronaviru svědky mnoha změn jak v ekonomice, tak i celém životě naší společnosti. Tato pandemie se projevuje i tím, že dochází k většímu propouštění zaměstnanců v těch odvětvích, která již nebudou tolik potřeba, jako jsou služby. Proto na to řada firem reaguje intenzivnějším využíváním informačních technologií a dalším zaváděním digitalizace, automatizace a robotizace. To ovšem vede k vyššímu tlaku na zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání zaměstnanců. Tyto změny budou mít logicky i sociální dopady na zaměstnanost a celkový společenský život. Ovlivní to i průběh kolektivního vyjednávání pro rok 2021. Bohumír Dufek rovněž připomněl, že konference je tlumočena do španělštiny, maďarštiny, angličtiny, němčiny, polštiny a italštiny.
Se studií „Úprava nových forem zaměstnávaní v pracovněprávní legislativě a v kolektivních smlouvách“ vystoupila Marcela Palíšková z Vysoké školy ekonomice a managementu v Praze. Původně ji měla přednést na předchozí 5. konferenci ASO, která byla věnována kolektivnímu vyjednávání, ale kvůli její nemoci, byla tato prezentace odložena na jednání této 6. konference.
V úvodu se Marcela Palíšková věnovala novým formám zaměstnávání. Uvedla, že se dnes prosazují i různé flexibilní formy zaměstnávání, například pracovní úvazky na dobu určitou nebo dohody o provedení práce. Firmy v současné době považují flexibilitu pracovních vztahů jako předpoklad jejich dalšího úspěchu, protože jsou schopny se přizpůsobit rychle měnícím se podmínkám v ekonomice a životě společnosti. Poté vysvětlila pojem smluvní flexibilita. Ta totiž umožňuje podnikům flexibilněji propouštět a přijímat nové pracovníky. Pokud jde o pojem časové flexibility, jde o úpravu pracovní doby. Patří se například částečné pracovní úvazky. Dalším pojmem byla organizační flexibilita, kdy zaměstnanci firem mohou být převáděni k jiným pracovním úkolům v rámci firmy. Poté hovořila o zkušenostech z agenturního zaměstnávání. V závěru svého vystoupení se zaměřila na právní analýzy nových forem zaměstnávání.
Současnost a budoucnost ekonomiky v ČR – to byl název přednášky poslance Pavla Juříčka, člena rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, který se jako podnikatel velmi silně angažuje v českém automobilovém průmyslu. Pavel Juříček se věnoval liberalizaci pracovního trhu, vzdělávání, výzkumu a vývoji, makrocefalusu státu (zbytnění státního aparátu) a obchodní diplomacii.
Právě liberalizace pracovního trhu, podle něho, umožňuje přechod z méně perspektivních oborů do oborů perspektivních. Konstatoval, že svět již daleko více liberalizuje průchodnost pracovního trhu, než je tomu u nás. Zároveň uvedl, že je nutné otevřít náš pracovní trh pro zahraniční pracovníky.
Když hovořil o vzdělávání a vzdělanosti zdůraznil, že bychom měli podporovat především přírodovědné a technické obory, neboť v těchto oborech je u nás vzděláno jen 19 % obyvatelstva, přičemž jen průmysl a doprava u nás vytváří 38 % HDP. Tomu by měla procentuálně odpovídat i vzdělanost našeho národa. Cestou vpřed je orientace na talentované děti na základních, středních i vysokých školách. Je také nutná podpora průběžného vzdělávání při zaměstnání. Doporučil zahraniční stáže nejen pro studenty, ale i pedagogy.
Pokud jde o výzkum a vývoj, je nutná orientace na perspektivní obory, jako jsou zdravotnictví, nanotechnologie, odpadové hospodářství, energetika (jádro, solární energie a vodík). Upozornil, že pro tolik prosazovanou elektromobilitu zatím nejsou v Evropě vytvořeny vhodné technické podmínky. Naopak, perspektivními obory jsou vesmírné programy, vytváření umělé inteligence, podpora digitalizace a robotizace, zavádění patentů do výroby a rovněž i odstranění administrativních bariér pro podnikání a zavádění inovací.
V případě zbytnění státní a veřejné správy konstatoval, že úřednické postupy blokují rozvoj celé naší republiky. Řešením je redukce státní a veřejné správy, a to cestou odstranění zbytečných administrativních bariér.
Když hovořil o obchodní bilanci ČR, uvedl, že ministerstvo zahraničí v současné době upřednostňuje zahraničněpolitickou diplomacii před ekonomickou diplomacií, která je naproti tomu velmi aktivně prosazována ve vyspělých státech světa.
Europoslanec Ivan David, který je členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu, se zaměřil na popsání způsobu a charakteru jednání Evropského parlamentu a dalších orgánů EU. Hovořil o tom, co přinese evropskému, potažmo českému zemědělství, v roce 2020 přijatá politika Zeleného údělu pro Evropu (European Green Deal). Konstatoval, že jsou značné rozdíly ve výši dotací mezi původními členskými zeměmi (EU14) a zeměmi, které přistoupili k EU v roce 2004 a později. Původní západoevropské země EU mají několikanásobně vyšší podpory než nové členské země. To se samozřejmě nejvýrazněji projevuje v evropském zemědělství, kdy jsou zemědělci v zemích střední a východní Evropy značně ekonomicky znevýhodněni oproti západoevropským farmářům.
Poté přešel k problematice zisku a ekonomických ztrát z členství v Evropské unii. Uvedl, že jde o 80 miliard korun Česká republika, které získává z EU, a to jako rozdíl mezi tím, co EU odvede ve formě příspěvků, a co dostává ve formě dotací. Zároveň ale připomněl, že z ČR ročně odchází asi 350 miliard korun ve formě nezdaněných dividend nadnárodních společností, přičemž asi dalších 300 až 600 miliard korun, podle různých ekonomických odhadů, rovněž odchází z ČR, a to jako peníze, které vznikly u zahraničních společností díky jejich vnitřním finančním machinacím s vnitropodnikovými cenami.
V závěru se Ivan David zaměřil na základní cíl EU, to je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Poznamenal, že pokud jde o prvotní cíl EU, tj. omezit zdroje, které vytvářejí CO2, metan a další skleníkové plyny, a to postupným zrušením těžby uhlí, odstavením uhelných elektráren a tepláren a také postupným přechodem od spalovacích motorů k elektromobilitě, toho v současné době nelze jednoduše dosáhnout, a to kvůli praktické nedosažitelnosti dostatečného množství obnovitelných zdrojů. Mimochodem, na tuto skutečnost poukazuje i řada představitelé českého hospodářství, ať již z oblasti průmyslu či zemědělství. Prostě zřizování dalších obnovitelných zdrojů má své limity, zejména v České republice.
Načež europoslanec Iva David dodal, že vzduch se po celé planetě šíří bez ohledu na hranice. Výsledkem nakonec bude, že 94 % světové populace se k 6 procentům obyvatel Evropské unie nepřidá, a vliv EU na oteplování Země se bude prakticky blížit k nule. A jak říkají odborníci, evropské hospodářství bude, díky této politice EU, rozvráceno. Poté dodal, že podle názoru mnoha našich zemědělských odborníků, navrhovaná a prosazovaná opatření v zemědělské politice EU, bude mít negativní dopad na evropské, a potažmo tím i české zemědělství.
Makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungermann uvedl, že až odezní pandemie koronaviru, nic se již nevrátí zpět, tedy do situace, jaká zde byla v roce 2019. Ukáže se, že některé kapacity v ekonomice a hospodářství jsou nadbytečné. Dojde ke zrušení mnoha pracovních pozic, a to především ve službách, zejména v cestovním ruchu, neboť již zde nebudou miliony turistů, jako tomu bylo dříve. Naše společnost musí hledat řešení, jak se s touto situací vyrovná. Skutečnost, že stát bude i nadále podporovat obory, které kvůli pandemii utrpěly obrovské ekonomické ztráty, to nepůjde do nekonečna. Jednou to skončí. Pro propuštěné lidi bude třeba najít jiné zaměstnání.
Jaroslav Ungermann poté přešel k hospodářské politice státu. Konstatoval, že deficit státního rozpočtu pro rok 2020 bude v rozsahu 370 miliard korun, což je samozřejmě lepší číslo než schválených 500 miliard korun. Ale, těchto 370 miliard korun přejde do rou 2021. Tyto přesuny deficitu státní rozpočtu budou pokračovat ještě po určitou dobu.
Jaroslav Ungermann se také věnoval i otázce paktu stability. Ten říká, že státní dluh členské země EU vůči HDP má být nejvýše na úrovni do 60 %, přičemž roční deficit by neměl překročit 3 % HDP. Přitom dnes je dluh EU vůči HDP na úrovní 70 %, načež existuje řada zemí, kde je tato výše dluhu překročena. Kromě Řecka jsou to například Francie a Belgie. Poměr České republiky vůči HDP je 40 %, což nás řadí k těm lepším zemím EU. Zároveň k tomu uvedl, že v každé členské zemi EU je natolik rozdílná úroveň ekonomiky, že tato situace nesnese jednotné pravidlo pro celou EU. To by se ale muselo přistoupit k vyššímu stupni integrace EU. Například v sociálním systému, což by znamenalo mít stejnou mzdu, stejný systém sociálního pojištění v celé EU. To prostě nejde!
Přičemž dodal, že v EU jsou i nadále lidé, kteří na tomto pravidle paktu stability trvají a chtějí ho dále uplatňovat. Ovšem, jak poznamenal, život nakonec ukáže, že do budoucna je pakt stability neudržitelný. Zdůraznil, že o hospodářské politice EU by měli rozhodovat lidé, kteří vědí, co je to státní rozpočet, kteří vědí, co je nutné zajistit na straně výdajů a zároveň i na straně příjmů. Zároveň podotkl, že svět se po pandemii změní. Pandemie by měla být tím impulsem, který by nás měl přesvědčit o tom, že ekonomiku je nutné rozvíjet jiným směrem, než tomu bylo dosud.
Budoucnost společnosti z pohledu zemědělské výroby a zajištění dostatku potravin – to byla přednáška zemědělského podnikatele Zdeňka Jandejska, člena představenstva Agrární komory ČR a předsedy představenstva akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, která se velmi intenzivně zabývá rostlinnou a především živočišnou výrobou u nás. Zdeněk Jandejsek úvodem poznamenal, že žije na světě 7,5 mld. obyvatel, přičemž podle odhadů v letech 2050-2055 to bude již 10 mld. obyvatel planety. Ti všichni budou potřebovat jíst. Tedy potřebují potraviny. Zároveň poznamenal, že v řadě zemí světa, zejména v Asi, to je především v Číně, Indii a Indonésii, poroste počet obyvatel ve střední třídě. Odhaduje se, že to budou tvořit až 70 % obyvatel. Tito lidé budou mít vyšší kupní sílu a budou chtít si nechat zajistit i dostatek kvalitních potravin.
Toho lze dosáhnout pouze tím, že se bude zvyšovat produktivita práce a koncentrace a efektivita výroby. Tyto zásady jsou, podle Zdeňka Jandejska, v naší společnosti, a také i v EU, dnes řadou napadány. EU pod rouškou ochrany životního prostředí, v režii několika starých zemí EU, uplatňuje v zemědělské výrobě a potravinářském průmyslu politiku, kdy se snaží oslabit ekonomickou sílu zemědělců střední a východní Evropy. Výrazným prvkem této politiky je podpora malým a rodinným farmám, což je, ve své podstatě, ekonomická podpora západoevropským farmářům.
Zdeněk Jandejsek dále konstatoval, že přitom základní zákonitosti růstu zemědělské výroby respektují hlavně státy mimo EU, to je zejména USA, Izrael, Brazílie, Argentina, Austrálie, Nový Zéland a některé další. Uvedl, že v USA každý rok navyšují vlastně velkost podniků, protože u velkých podniků lze uplatnit zajímavé výrobní a zvláště moderní technologie. Položil si řečnickou otázku: Jaký je výsledek? Načež si odpověděl, že jejich zemědělská výroba je o mnoho procent výkonnější a také mnohem levnější, oproti zemědělské výrobě v EU. Zároveň poznamenal, že zemědělskou výrobu koncentrují i v Brazílii a v Argentině. Vytváří se tam u nich obrovská produkce obilovin a drůbežího a hovězího masa.
Na jednu stranu EU, podle Zdeňka Jandejska, hlásá, že existuje Společná zemědělská politika a jednotný trh. Ta ale ve skutečnosti neexistuje! Markantním příkladem je dotační politika EU. U dotací na plochu zemědělské půdy jsou dotace v původních členských zemích EU14 až 1,7krát vyšší než v nově přistoupivších zemí EU v roce 2004 a později. Uvedl, že někdy je to i čtyřikrát více. Například v Lotyšsku je to 94 eur na hektar zemědělské půdy, ale v Belgii je to již 400 eur na hektar. Také kofinancování Programu rozvoje venkova je v průměru dvakrát vyšší u starých zemí než u nově přistoupivších. Jak dále uvedl, někdy i čtyřikrát. Například Slovensko dostává 25 % a Česká republika 35 % podpory z národního rozpočtu, zatímco Rakousko 100 % podpory. Přičemž dodal, že národní dotace jsou cca čtyřikrát vyšší u starých zemí oproti novým.
Zdeněk Jandejsek zároveň konstatoval, že čeští zemědělci jsou v situaci, kdy ať mají sebelepší výsledky v zemědělské výrobě, proti konkurenci západoevropských farmářů jsou v ekonomické nevýhodě. Přitom se Česká republika ve výrobě základních komodit řadí v EU k těm nejlepším. Potvrzuje to i výroba mléka u nás, kdy jsme na čtvrtém místě v Evropě a na pátém ve světě. Pokud jde o kvalitu potravin, rovněž u nás je několikanásobně vyšší, než je tomu v jiných státech EU. Zkrátka, v rámci Společné zemědělské politiky EU, jsou nastavena pravidla zemědělské výroby tak, že díky ekonomické podpoře západoevropských farmářů, zemědělská produkce, zejména v živočišné výrobě, v nových členských zemích EU poklesla na polovinu a v řadě komodit i méně.
Poté Zdeněk Jandesek uvedl několik konkrétních příkladů této, podle něho, koloniální politiky, která se projevuje i v tom, že například Bulhaři a Rumuni, místo aby pěstovali kvalitní zeleninu a ovoce, jako tomu bylo dříve, dnes jezdí do vyspělých západoevropských zemí, a to jako levná námezdní síla, sklízet ovoce ze stromů. „Takto jsem si nikdy nepředstavoval silnou EU, která může konkurovat světovým velmocem, jako je Čína, USA a další v potravinářském průmyslu. Moje představa byla v rovnoprávném postavení všech států a využití jejich vhodných podmínek k pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat, které bude na nejvyšší technické, technologické, hygienické a dietetické úrovni v světě,“ prohlásil Zdeněk Jandejsek.
Zdeněk Jandejsek také věnoval pár slov Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal). Uvedl, že tragédie současných návrhů vrcholných orgánů EU spočívá v tom, že se v rámci této „zelené politiky EU“ prosazují věci, které nemají nic společného s realitou zemědělské výroby. Například je to požadavek EZ na snížení průmyslových hnojiv o 30 %, kdy Česká republika má podstatně nižší spotřebu než vyspělé západoevropské státy. Vždyť v ČR je to 124 kg čistých živin na hektar, zatímco v Belgii téměř 300 kg a v Irsku dokonce 500 kg. V případě omezení pesticidů o 50 % je to obdobné. V ČR je to 1,86 kg účinné látky na hektar, zatímco v Belgii 8,1 kg a v Itálii 7,8 kg.
Pokud jde o výsledky zemědělského hospodaření, Zdeněk Jandejsek dále poznamenal, že je máme stejné a v řadě případů i lepší, přičemž i z hlediska nákladů jsme sice levnější, ale máme nižší profity na celé vertikále výrobního a prodejního procesu. Problém v podstatě spočívá v tom, že smyslem těchto opatření, jak je v současné době EU prosazuje na příští sedmileté období, je, aby západoevropští farmáři a jejich zpracovatelské podniky měly volné pole volné pole působnosti na trhu nových členských zemí.
Podle Zdeňka Jandejska se rovněž ukázalo, že zemědělskou politiku EU připravují lidé, kteří nemají základní znalosti o zemědělské výrobě. Tuto politiku extenzity zemědělské výroby je, podle něho, nutné odmítnout. Uvedl, že jde v podstatě o další likvidaci zemědělství v nových zemích EU a o ovládnutí jejich trhů. Zároveň konstatoval, že v každé zemi EU je nutné vycházet ze skutečného stavu, ve kterém se daná země v současné nachází, jinak nelze při navržených podmínkách, které nyní Evropská komise a Evropský parlament prosazuje, nadále setrvat.
Poté vystoupila, jako zahraniční host, členka Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) Piroska Kállay, která se věnovala spolupráci maďarských a českých zemědělských odborů. Označila ji za velmi přínosnou činnost, kterou tyto oba odborové svazy, a zároveň i oba jejich představitelé, konají. Zároveň poznamenala, že je, obdobně jako předseda ASO a OSPZV-ASO ČR Bohumír Dufek, již šest let členkou EHSV, což je poradní orgán Evropské komise. Následně několika slovy vyjmenovala, čím vším se EHSV zabývá.
Konstatovala, že pan Bohumír Dufek, a také i ona, jsou členy sekce zemědělství a rozvoje venkova v EHSV. Mimo jiné uvedla, že spolupráce mezi maďarskými a českými zemědělskými odbory se projevila i v tom, že navrhli společné stanovisko, které se týká dopadů Společné zemědělské politiky na mezigenerační výměnu v evropském zemědělství. Bylo předloženo Evropské komisi a v současné době se o tomto problému v EU intenzivně jedná.
Dále Piroska Kállay uvedla, že spolupráce obou odborových svazů se také odehrává v rovině vzájemných návštěv a konzultací k problémům, které trápí země ve středoevropském regionu. Považuje za velice důležité, aby tato spolupráce na regionální úrovni probíhala i nadále, a aby potřebné informace proudily oběma směry. Podle ní k tomu přispívají mezinárodní konference, jako je i tato, které se zúčastňuje.
Dále poznamenala, že maďarské zemědělské odbory se od českých mají co učit. Zejména jde o to, že odbory by měli lépe spolupracovat s vládou a zaměstnavateli, jak to vidí u českých kolegů. Vždyť sociální dialog je tím správným směrem, který by měl v Maďarsku fungovat stejně tak dobře, jako je tomu v České republice.
S přednáškou, pod názvem „Očkování a pandemie v minulosti“, vystoupil historik a etnolog Jan Rychlík, vědecký pracovník Filosofické fakulty UK. V úvodu svého vystoupení se věnoval historii vzniku světových pandemií různých nakažlivých nemocí, jako byl mor, cholera, pravé neštovice, úplavice apod. Konstatoval, že lidé se proti nim neuměli bránit. Tehdy byla jedinou možnou obranou - bariérová ochrana, to je izolace nakažených lidí, ale i jejich rodinných příslušníků, kteří se také nakazili. Poté vysvětlil, jak vzniklo první očkování, a to proti pravým neštovicím, dále proti vzteklině, tuberkulóze a postupně i dalším nakažlivým chorobám, jako bylo v 50. letech minulého století očkování proti dětské obrně.
Po tomto úvodu se věnoval problematice právě probíhající světové pandemii retroviru Covid-19. Konstatoval, že máme na stole již několik vakcín, které se již začaly aplikovat očkováním. Zároveň uvedl, že se, jako vědecký pracovník, podivuje nad tím, že jsou lidé, kteří zpochybňují toto očkování a věří různým nesmyslům. Načež poznamenal, že je smutné, když v současné době, to je v 21. století, kdy existuje vysoká míra vzdělanosti, jsou zde lidé, kteří naslouchají různým nesmyslům, které proces očkování proti Covidu-19 dnes doprovázejí. Dále k tomu uvedl, že vakcíny jsou bezpečné, byť nikoliv stoprocentně. Ale, co je dnes stoprocentní, dodal. Načež konstatoval, že nebyly zaznamenány řádné vážnější negativní reakce u lidí, kteří již byli naočkováni.
Poté se Jan Rychlík věnoval tomu, že odpůrci očkování se ohánějí lidskými právy. Uvedl, že nikde v ústavě není zakotveno právo šířit nakažlivé choroby, je to naopak v zákonech zakázáno. Zároveň k tomu uvedl, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Proto také zájmy jednotlivce musí ustoupit zájmům celku. Zejména, když jde o světovou pohromu, jako pandemie Covidu-18 je. Pokud nebude naše společnost proočkována, přijdou další vlny této pandemie. To není dlouhodobě ekonomicky udržitelné. Proočkování je jedinou možnou a schůdnou cestou, jak se dostat z této krizové situace ven. Podle Jan Rychlíka by toto očkování mělo být povinné, ale chápe, že v demokratické zemi je to neprůchodné. Lidé by měli být k očkování motivováni a vedeni. Na hlasy těch, kteří očkování chápou jako šikanu, uvedl, že očkování či neočkování je jejich svobodná volba. Když ale nebudou očkováni, musí počítat i s tím, že proti nim ostatní společnost nastaví taková pravidla, aby nemohli mezi lidmi šířit potenciální hrozbu, to je nebezpečí nakažení retrovirem Covid-19.
Následoval závěr konference, kdy předseda ASO Bohumír Dufek nejprve zapálil svíčku, jako pietu za zemřelé, kteří se stali obětí pandemie Covidu-19. Poté se věnoval tomu, jak na českou ekonomku dopadla první i druhá vlna pandemie tohoto koronaviru. Poznamenal, že to bude mít značné velmi nepříznivé dopady do české ekonomiky, a že návrat do stavu, který zde byl před vypuknutím pandemie, potrvá určitou dobu, a že nebude hned, to je již v příštím roce, jak si určitá část naší společnosti pořád ještě myslí. Pro vývoj světové, potažmo evropské ekonomiky, označil jako pozitivní fakt, že na Vánoce Velká Británie a Evropská unie se dokázal dohodnout a podepsat obchodní smlouvu.
Poté Bohumír Dufek přešel k popsání ekonomického vývoje v České republice v průběhu roku 2020, který nastal, jako důsledek této pandemie. Uvedl, že Asociace samostatných odborů podporovala rozhodnutí vlády ČR podpořit českou ekonomku zvýšením deficitu státního rozpočtu pro rok 2020, za což ASO sklidila kritiku od Hospodářské komory ČR, která byla proti jakémukoliv posílení českého hospodářství a zadlužování státu. Ukázalo se, že postoj ASO byl správný, což potvrzuje i fakt, deficit státního rozpočtu pro rok je cca 370 miliard Kč, oproti schváleným 500 miliardám Kč. Obdobně ASO podpořilo i státní rozpočet pro rok 2021.
Bohumír Dufek dále poznamenal, že pandemie koronaviru je provázena krizí ekonomiky, přičemž každá takto významná krize, ať už jí vyvolá cokoliv, přináší strukturální změny, které povedou k tomu, že se ekonomika bude vracet k normálu, k růstu za úplně jiných podmínek, než tomu bylo dosud. Je logické, že firmy budou muset uvažovat v kategoriích, že omezení jejich výroby a produkce povede ke snížení počtu pracovních míst, což se ve světě i u nás projevilo především ve službách a turistickém ruchu. V této souvislosti Bohumír Dufek ocenil program Antivirus a prohlásil, že doufá, že parlament urychleně přijme i program Kurzarbeit, který by měl program Antivirus nahradit. Zároveň dodal, že řešením při hledání nových pracovních míst pro propuštěné pracovníky by měl být i systém rekvalifikací, což je především otázka pro úřady práce, aby jej začaly intenzivně uplatňovat.
Potom se věnoval problematice české, ale i evropské minimální mzdy, dále evropským dotacím, bezpečnosti práce a dalším otázkám, k nimž odbory zaujímají svá stanoviska. Konstatoval, že při snaze zvládnout tyto problémy je někdy nutné hledat i netradiční řešení.
V úplném závěru svého vystoupení v vyzdvihl význam pořádání těchto konferencí, jako byla tato, a sdělil, že tyto konference se budou konat i v roce 2021.
