Rozhovor Haló novin se členem představenstva Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem
Nedávno český zpravodajský server Forum24 zveřejnil článek svého šéfredaktora Pavla Šafra nazvaný »Agrobaroni v české vládě prosadili v Bruselu dohodu, že jim EU má i nadále posílat peníze«. Protože jste dlouholetým předsedou představenstva a generálním ředitelem akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, jednoho z nejvýznamnějších zemědělských a potravinářských podniků u nás, jaká je vaše reakce na tento článek?
Ptáte-li se na moji reakci, musím poukázat na ubohost tohoto tvrzení šéfredaktora Pavla Šafra. Česká republika má v Bruselu 21 poslanců ze 705 a jsme jen jedním ze 27 států Evropské unie, přičemž české zájmy hájí tak maximálně pět až šest našich europoslanců. Když tato minorita prosadí vlastní zájmy proti všem, tak musí jít o mimořádné osobnosti. Co je pravdou? I zástupci ostatních zemí respektují zákony v ekonomice a mají odpovědnost za své země a za životní úroveň vlastních obyvatel, proto došlo k nastavení návrhu Společné zemědělské politiky v souladu s udržitelným rozvojem, rostoucí produktivitou práce a možnostmi zajištění kvalitních a cenově dostupných potravin. Nesmysly o extenzitě zemědělské výroby, návratu ke způsobu hospodaření meziválečných a poválečných let mohou hlásat jen negramotná individua v zemědělské problematice typu pana Šafra, kteří v zemědělské výrobě nepracovali a neprokázali žádné výsledky. Nenechme se manipulovat lidmi, kterým jsou cizí slova vlast, národ a obyvatelstvo naší země.
Prý velké zemědělské podniky hospodaří průmyslovým a méně ekologickým způsobem, než jak hospodaří běžní farmáři. Jak to je?
Nelze dělit podniky na velké a běžné farmáře. Toto dělení neříká vůbec nic. Je třeba mluvit o hospodářích, kteří produkují zemědělskou produkci a zajištují výživu národa, ať jsou velcí, střední či menší a zároveň pečují o životní prostředí a udržitelnost trvalého rozvoje, a o těch, kteří jen mluví o ekologii, biodiverzitě a neprodukují téměř nic, přitom jejich dotace u řady z nich převyšují příjmy z jejich činnosti.
Nevím, co je průmyslové zemědělství, neznám zemědělskou výboru ve fabrikách, zemědělství je produkční záležitostí, a to pak buď konvenční či ekologické, které produkuje levné a zdravé potraviny, jelikož k tomu má výkonné stroje s vysokou produktivitou práce a současně se stará o krajinu. Přičemž to dělá jak řada menších, tak i středních a větších podniků. Potom ale existuje i relativně velká skupina těch, kteří tlačí na maximální dotace na plochu s minimální, někdy zanedbatelnou produkci potravin.
Velké podniky, které využívají beze zbytku dosažený technický rozvoj, mají na vysoké úrovni organizaci práce podniku, dosahují vysokou intenzitu a celosvětově konkurenční výsledek, čerpají nejméně dotací na 100 korun vyrobené produkce. Tyto dotace se pohybují od 4 Kč do 15 Kč na 100 Kč produkce a při započítání potravinářských výrob se dotace pohybují od 2 do 7 Kč na 100 Kč zemědělské a potravinářské produkce. Naopak ti, kteří mluví o extenzitě a udržují krajinu mulčováním trávy, většinou čerpají dotace ve výši 30 až 90 Kč na 100 Kč výroby. Je směšné usilovat o likvidaci podpor velkých zemědělců. Ti přece s minimální podporou dokáží živit národ kvalitními domácími potravinami s kontrolou celé výrobní vertikály. Pokud je zlikvidujeme, český trh obsadí importy ze zahraničí s obrovskou uhlíkovou stopou bez kontroly podmínek výroby a vždy půjde o zboží z přebytků jednotlivých zemí. To chceme?
Holdingy mají prý velké zisky a dotace u nich postrádají smysl. Proč se západní Evropa tak bojí fungujících zemědělských podniků u nás a proč to píší redaktoři v českých médiích?
Je to opět mystifikace, ba přímo lež. Nelze přece srovnávat zisk v absolutní hodnotě u hospodáře s 20 ha půdy a 7 kravami, kde pracuje jen rodina, se zemědělským podnikem s 3000 ha a 1500 kravami a 100 zaměstnanci, kteří živí rodiny. Toto srovnání může dělat jen hlupák. Rozhodující je přece dosažený zisk na 100 Kč výkonů či produkce. Přitom u průměrných a lepších holdingů se zisk pohybuje ve výši cca 3 až 7 Kč na 100 Kč prodaných produktů. Je to hodně? Já si to nemyslím, vždyť je nutné investovat, aby se zajistil technický pokrok. Pokud by nedostaly tyto podniky dotace, propadly by do trvalé ztráty a jejich činnost by byla ukončena. Dotace v zemědělství neřeší vyšší příjmy zaměstnanců či majitelů, ale ceny potravin. Pokud by dotace nedostával nikdo, jsou holdingy konkurenceschopné, dojde pouze ke zvýšení ceny potravin, a to nejméně o 40 % a více. Toto je totiž průměrné číslo dotací v EU.
Proto se EU bojí našich fungujících zemědělských podniků, vždyť dotace našich holdingů na produkci je v průměru 4 až 5krát nižší, než je průměr starých zemí EU a našich extenzivních hospodářů.
Lži o dotacích do velkých zemědělských podniků kritizují na objednávku opoziční představitelé, kterým média typu Forum24 přizvukují, a opět živí závist, nejhorší to vlastnost našeho národa. Jde také o eurohujery, kteří usilují o to, aby se naše vlast stala 17. spolkovou zemí SRN.
Proč se v médiích objevují nepravdivé informace ohledně dotací?
Důvod je jen jeden. Ti, kteří produkují minimum zemědělské produkce, jsou z větší části voliči současné opozice a média, to je většinou hlásná trouba opozice. Jejich hysterická kampaň proti všemu s využitím různých konspirací a lží se snaží dezinformovat voliče a postavit je proti současné vládě. Vůbec jim nevadí, že škodí národu a vystupují proti těm, kteří vytvářejí hodnoty a platí daně, z nichž se společnost rozvíjí. Jde jim jen o plná koryta a moc. To je dnes jediný motiv těch, kteří chtějí uchopit moc do svých rukou.
Komu »leží« v žaludku naše fungující podniky?
Za prvé těm, kteří téměř nic nevyrábějí, čerpají peníze na plochu a prostředky, které nejprve odvádíme do Bruselu, přitom ale nepřinášejí užitek obyvatelům naší země, ale jen většině trávníkářů, to je těm, kteří většinou trávní porosty jen mulčují. Pokud by nedostaly podpory fungující podniky, více by se dostalo na ty bez produkce.
Za druhé těm, kteří podporují vše, co se dováží, a dělají vše pro to, abychom se stali, jak jsem uvedl, 17. spolkovou zemí SRN.
Za třetí, v zahraničí těm, kteří se bojí našich fungujících podniků, které jsou schopné konkurovat hospodářům ze starých zemí, kde vlády a jejich europoslanci udělají vše, abychom u nás uvolnili trh pro svou produkci a aby ovládli to poslední, to je zemědělství, které ještě není v jejich rukou.
V EU se předkládá návrh na zastropování dotací, tedy vyplacení dotací v celkovém objemu 60 000 nebo 100 000 eur ročně na podnik. Co by se v zemědělství změnilo, když by se zastropovaly dotace, a kdo by v tomto případě získal a kdo ztratil?
Pokud by se zastropování schválilo, pobíraly by dotace podniky do výměry 232 ha při stropu 60.000 eur a 386ha podniky při stropu 100 000 euro. Takovéto podniky u nás produkují převážně výrobky rostlinného a živočišného původu v zanedbatelném objemu, tedy v jednotkách procent. Větší podniky by nebyly schopné konkurovat a musely by ukončit svoji činnost, nebo by je odkoupil zahraniční kapitál a to poslední, co je ještě v českých rukou, by skončilo v zahraničí. Příkladem mohou být zpracovatelské giganty koupené a dobudované v Polsku holandskými a německými vlastníky. Trh s potravinami by ovládli ti, co potřebují umístit své přebytky a kvalitou ovlivňovat naše chutě, jak je při dovozech produktů zdůvodňována nižší kvalita stejných produktů prodávaná u nás, ve srovnání s těmi, co se prodávají ve starých zemí EU.
Jaký je poměr produkce a hospodaření v ČR, když více než 30 tisíc zemědělců pobírá dotace, jak je uvedeno ve statistikách?
Situace je velice zajímavá. Jen přibližně 1850 podniků z více než 30 tisíc žadatelů o dotace produkuje 90 % produkce a pracuje na výměře cca 60 až 70 % zemědělské půdy. Zbylých 10 % produkce produkuje 28 tisíc »hospodářů« a využívá cca 25 % dotací a hospodaří na zbylé výměře. Kdo si tedy zaslouží dotace neboli podpory?
Prý mají západní státy dotace zastropované. Jak je to?
Je to jedna velká mystifikace. Nejenže dotace nejsou ve starých zemích zastropované, ale jejich úroveň je podstatně vyšší. Tak například dotace na plochu jsou u nás cca 234 eur na hektar zemědělské půdy a ve starých zemích až více než 500 eur na hektar. Evropské dotace na rozvoj venkova jsou ze strany národních rozpočtů u nás posíleny o 35 %, u starých zemí, například Rakouska, až o 100 %. Národní podpory jsou ve starých zemích 4 až 5krát vyšší než u nás. A to jsme v roce 2004 podepsali přístupovou smlouvu, kde se mluví o společné zemědělské politice a jednotném trhu, který nikdy neexistoval, a tyto nerovné podmínky byly nastaveny k ovládnutí zemědělství a trhu s potravinami u nás. Takže se vás, kteří zastáváte stejné názory jako šéfredaktor Pavel Šafr, ptám: Jde vám o likvidaci českého zemědělství a domácích potravin ve prospěch těch, kteří nikdy nebudou považovat naše obyvatele za rovnoprávného partnera?
Miroslav SVOBODA
