Pod názvem „Férové podmínky pro zemědělce na evropské úrovni“ se v pondělí 21. března 2022 uskutečnila v Praze mezinárodní konference, kterou zorganizoval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR za spolupráce Zemědělského svazu ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Senátoři, poslanci a zástupci produkčních zemědělců, tj. členové nevládních zemědělských organizací Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, v budově Senátu hovořili o velmi vážných tématech současné a budoucí evropské, tudíž i české zemědělské politiky.
Podle organizátorů konference bylo jejím cílem si vyjasnit, v jakém stavu je české zemědělství, jaké bude další nastavení Společné zemědělské politiky EU v příštích několika letech a co tato evropská zemědělská politika přinese našim zemědělcům v praxi. Přirozeně, že na programu konference bylo projednání a vyjasnění si dalších otázek, jako je například jaké budou možnosti dalšího rozvoje produkce českých potravin či zda budou čeští zemědělci konkurenceschopní? Zároveň se hovořilo i o tom, jestli lze projekt Green Deal, to je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, považovat za hrozbu nebo příležitost?
S úvodním projevem vystoupil předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který je zároveň i viceprezidentem Agrární komory ČR. Ten ve svém vystoupení zdůraznil, že klíčovou věcí jsou pro každého zemědělce, aby měl rovné podmínky pro svoji práci, pro svoji činnost. Konstatoval, že Společná zemědělská politika (SZP) EU původně vznikla proto, aby garantovala rovné podmínky pro všechny členské země EU. Vždyť v jednotlivých členských zemích existuje rozdílná úroveň zemědělství. Zároveň poukázal i na to, že právě rozdílná úroveň ekonomiky jednotlivých členských zemí vedla v minulosti i k různým střetům ekonomického charakteru. Takže, jak tomu dále dodal, zpočátku byla Společná zemědělská politika definována tak, aby se v členských zemích nejprve zajistila potravinová soběstačnost a uživilo se tamější obyvatelstvo té které země. Postupně se ale další Společné zemědělské politiky, které byly definované a přijaty na další léta, přeorientovaly na zajištění rovných podmínek pro všechny členské země. Ovšem, v současné době se Společná zemědělská politika přiklání k tomu, aby plnila i enviromentální a sociální cíle na venkově.
Poté se Martin Pýcha věnoval objasnění ekonomických vazeb v zemědělství. Poukázal na to, že ekonomickou konkurenceschopnost zemědělců ovlivňují na jedné straně náklady a na straně druhé příjmy. „Když hovoříme v zemědělství o příjmech, jsou tam dvě hlavní skupiny příjmů, první skupina jsou příjmy z tržní realizace. Druhá skupina jsou podpory a dotace. Ty dnes nesmírně ovlivňují ekonomiku zemědělství. S tím souvisí nastavení SZP a také nastavení strategických plánů jednotlivých zemí,“ konstatoval.
Podle něho se v současné době vede velká diskuse o tom, jestli je Společná zemědělská politika ještě společná? Načež dodal, že i když celková linie SZP byla stanovena pro celou EU, tak dále uvedl. Že každý členský stát má svůj přijatý a schválený Národní strategický plán SZP, což je vlastně velmi dobře. Protože to reaguje na to, že každý stát má jiné ekonomické podmínky, ať již jde o celé hospodářství či o zemědělství jako takové. Právě z této skutečnosti vyplývá, že v rámci EU se vede diskuse o tom, zda je SZP opravdu ještě společná?
Předseda Zemědělského svazu ČR se poté zaměřil na otázku příjmů zemědělců. Nejprve hovořil o rozdělení prvního pilíře SZP, přičemž podotkl, že II. pilíř, tj. Program rozvoje venkova, je nastaven velmi individuálně v každé členské zemi. Uvedl, že i II. pilíř SPZ ovlivňuje konkurenceschopnost zemědělců. Současně připomněl, že česká vláda potvrdila, že kofinancování SZP bude ve výši 65 %. To označil za velmi důležité.
Poté Martin Pýcha vysvětlil, že základní podpora pro udržitelnost se v současné době se nyní nazývá BISS. Zatímco dříve se uváděl termín SAPS. Pro názornost předvedl přítomným senátorům, poslancům a zástupcům odborné zemědělské veřejnosti několik grafů. Na nich ukázal, jak na tom Česká republika je ve srovnání s jinými zeměmi EU. Tyto grafy vyjadřovaly první analýzu Národních strategických plánů, jak je jednotlivé země musely předložit ke schválení Evropské komisi do Bruselu. Podle prvního grafu je na tom Česká republika, spolu s valonskou částí Belgie, nejhůře v tom smyslu, že bude mít nejnižší základní podporu příjmů pro udržitelnost. Označil to za velmi významný signál pro české zemědělce, protože tím Česká republika přichází o značné finanční prostředky.
Načež dodal, že díky stanovení pravidla určité podmíněnosti v budoucnu přestane platit, že Česká republika část těchto finančních prostředků používala pro výrobu citlivých komodit. Například ve srovnání se sousedním Rakouskem bude tato podpora na úrovni jedné třetiny, což naše zemědělce staví do velmi nevýhodné pozice z hlediska konkurenceschopnosti. Dříve tato podpora, to je SAPS a nyní BISS, pokrývala téměř všechny náklady s tím spojené. Nyní se BISS spojuje s tzv. podmíněností.
Pokud jde o tzv. ekoschémata nebo ekoplatby, dá se říci, že v minulosti ministerstvo zemědělství učinilo řadu pozitivních kroků k ochraně životního prostředí, ale bohužel nikde to není hodnoceno pozitivně, Naopak čeští zemědělci se neustále setkávají s neoprávněnou kritikou naší veřejnosti.
Martin Pýcha se poté věnoval základnímu problému, o němž dnes hovoří čeští produkční zemědělci, a to je redistribituvní podpoře malých zemědělců od středních a velkých zemědělců, která je nastavena ve výši 23 procent obálky. Konstatoval, že v případě České republiky je tato reditributivní podpora nejvyšší ze všech zemí EU. Zároveň k tomu uvedl, že to, že některé země nemají povinných 10 procent redistribuce, jak ji schválil trialog, to je Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU. Ovšem to neznamená, že tuto část jejich povinnosti neplní. Plní to pouze jinou formou, například zastropováním či jinak. Dále konstatoval, že velká většina zemí EU se drží povinné redistribuci ve výši 10 procent. Načež znovu poznamenal, že v přepočtu na eura bude reditributivní platba v České republice nejvyšší z celé EU. „Tedy i v tom absolutním vyjádření,“ dodal.
Poté hovořil o tom, jak to vypadá v případě plateb na produkci. Česká republika bude využívat maximálně možných 15 procent. Tyto podpory byly totiž započítány do celkových podpor pro zemědělce, a právě z toho byla vypočítána redistributivní platba, a to ve výši 23 procent.
Současně uvedl, že z předloženého grafu vyplývá, že mladé zemědělce bude Česká republika dotovat 0,5 procenty obálky, ale přitom 2,5 % bude mladým zemědělcům distribuováno prostřednictvím Programu rozvoje venkova.
Martin Pýcha dále upozornil, že české zemědělství je méně intenzivní a méně produkční. Je to dáno mnohem nižší živočišnou výrobou, než mají jiné státy.
Načež přešel k otázce ziskovosti českého zemědělství. Podle něho jde o velmi důležitou záležitost. Konstatoval, že maximální ziskovosti Česká republika dosáhla v roce 2014. Od té doby nastal trend klesající ziskovosti s menšími výkyvy. Podle něho je to dáno tím, že se neustále zvyšují náklady, které se ovšem nepromítají do možnosti zvýšit realizační ceny zemědělců, což by se mělo logicky do těchto cen promítnout. Ale neděje se tak. Zároveň uvedl, že v roce 2021 činil zisk našich zemědělců 2600 Kč na hektar. Toto číslo 2600 je, podle Martina Pýchy, shodou okolností i dlouhodobý průměr ziskovosti českého zemědělství.
Poté předseda Zemědělského svazu ČR porovnal současné nastavení prvního pilíře. Tedy, jaké to bude mít dopady na budoucnost českého zemědělství. Dokumentoval to na konkrétním zemědělském podniku, který je členem svazu. Z etických důvodů jej raději nejmenoval. V tabulkách poté Martin Pýcha dokumentoval, jaké ekonomické rozdíly pro zemědělské podniky s novým nastavením zemědělské politiky vznikají. Upozornil, že pro splnění podmínek, aby zemědělci dostali platby, musejí splnit mnohem větší ekologické povinnosti, než tomu bylo dosud. Zároveň zdůraznil, že díky tomu existují dvě velké skupiny zemědělců, mezi nimiž existují rozdílné zájmy. V první skupině jsou farmáři, kteří mají hospodářství do 150 hektarů a ve druhé skupině jsou ti farmáři, kteří mají rozlohu svého hospodářství nad 150 hektarů.
Mezi těmito dvěma skupinami, podle Martina Pýchy, vznikly velké rozdíly. Ukazuje se totiž, že mnozí farmáři, díky tomuto nesprávnému nastavení podmínek v Národním strategickém plánu, nebudou schopni platit vyšší pachtovné. To povede k další atomizaci českého zemědělství, dodal. Konstatoval, že to bude zemědělce motivovat k rozdělování farem, a to na podniky o 150 hektarech. Sice dodal, že ministerstvo zemědělství a Státní zemědělský intervenční fond budou posuzovat účelovost tohoto dělení, ale vše má své ale. Přičemž dodal, že z hlediska konkurenceschopnosti českých zemědělců není tato situace úplně ideální.
Martin Pýcha se také stručně věnoval otázce tzv. dotačního kyvadla. Na základě tabulek objasnil, že střední a velcí zemědělci mají o zhruba 2000 Kč větší dotace na hektar než malí zemědělci. Proto vznikla myšlenka, že je potřeba malým zemědělcům tuto jejich „ztrátu“ kompenzovat vysokou redistributivní platbou. Podle něho je realita je taková, že tato částka 2000 Kč odpovídá tomu, že vznikla díky různým aspektům zemědělského podnikání a činnosti. V prvé řadě jde o to, že tito produkční zemědělci chovají hospodářská zvířata, a právě na ně čerpají podpory. Do této skupiny patří i cca 450 zemědělců, kteří provozují bioplynovou stanici. Plní cíle v oblasti produkce obnovitelných zdrojů energie, a přitom budou vlastně potrestáni, a to tím, že budou pokráceni na základní BISISové platbě. To není, podle Martina Pýchy, fér.
V závěru svého vystoupení předseda Zemědělského svazu ČR sdělil přítomným účastníkům konference 10 bodů, v nichž shrnul hlavní myšlenky svého výkladu na konferenci. Za prvé kombinace krácení rozpočtu a zároveň nastavení nejvyšší podpory ekoschémat a nejvyšší reditributivní platby, povede k nejnižší základní podpoře českých zemědělců ve srovnání s kolegy z jiných zemí EU.
Za druhé nastavení 1. pilíře a nové podmínky (tj. DZES, ekoschémata atd.) povede k tomu, že střední a velké zemědělské podniky padají do ztráty. „Pokud se jim nepodaří zvýšit ceny, za kterou realizují svoji produkci. Pokud to nebude, musejí tito zemědělci opustit produkci té výroby, kde je nejvyšší nákladovost a nejnižší ziskovost,“ dodal.
Za třetí, produkční zemědělci dotují citlivé komodity z platby na plochu a budou zvažovat, zda tyto komodity nezruší. Přitom se to již dnes děje v řadě podniků a firem děje.
Za čtvrté současně růst cen hnojiv, pohonných hot, energií, mezd, to je inflace, tak toto chování bude akcelerovat. Podle něho jde o obrovský růst nákladů. Konstatoval, že v řadě případů jde i o více než 300procentní nárůst cen, například u hnojiv. V konečném důsledku to bude podporovat růst cen inflace, a tím také i růst cen potravin. Růst cen potravin vede k vážné diskusi o této situaci v EU, přičemž nyní se vede diskuse o potravinové bezpečnosti a potravinové soběstačnosti.
Za páté ziskovost zemědělství soustavně klesá.
Za šesté Vysoká redistributivní platba bude motivovat k účelovému dělení farem (atomizace zemědělství) a růstu pachtovného.
Za sedmé hlavním motivem současného nastavení zemědělské politiky je snižování produkce, ať již jde o vyšší ekologizaci nebo vyčlenění většího množství plochy mimo produkci, což ve svém důsledku znamená zvyšování cen. Martin Pýcha dále sdělil, že Slovensko, společně s Itálií, budou na Radě ministrů předkládat návrh na odložení Společné zemědělské politiky a přehodnoceni strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ neboli „Z farmy na vidličku“ (F2F), a to ve vazbě na to, že další snižování produkce povede k růstu cen potravin.
Osmým bodem je otázka, zda v současné době chceme či nechceme snižovat produkci potravin? Podle něho jde o přehodnocení strategie F2F, jak to doporučuje Zemědělský svaz ČR.
Za deváté zpoždění a nejistota podmínek povede k odložení spuštění Společné zemědělské politiky, Právě to způsobilo ono značné zpoždění SZP. Upozornil, že jestliže zemědělci mají zakládat úrodu na příští rok, tak musejí znát pravidla v polovině roku. To znát rozhodně nebudou.
Za desáté připomněl, že díky nesprávně nastaveným podmínkám Národního strategického plánu SZP, jsme u nás vykopali nejhlubší příkopy mezi dvěma skupinami zemědělců.
Poté následovalo vystoupení dalších řečníků, z nichž některé další příspěvky zveřejním v nejbližších dnech. V úplném závěru i velmi bohatá diskuse účastníků konference, během níž zemědělci volali, aby si vláda i členové parlamentu uvědomili, v jak složitém období se čeští produkční zemědělci nacházejí. Načež, jak dále konstatovali, zatím na to česká vláda příliš neslyší.
