Pod názvem „Budoucnost společnosti, ekonomika, sociální dopady na zaměstnanost, společenský život, sociální dimenze a kolektivní vyjednávání v roce 2021“ se 29. prosince 2020 v Kongresovém centru v Praze uskutečnila 6. mezinárodní konference Asociace samostatných odborů (ASO).
V úvodu konference, která byla odvysílána formou videopřenosu, promluvil předseda Asociace samostatných oboru Bohumír Dufek, který uvedl, že v letošním roce jsme byli v důsledku pandemie koronaviru svědky mnoha změn jak v ekonomice, tak i celém životě naší společnosti. Tato pandemie se projevuje i tím, že dochází k většímu propouštění zaměstnanců v těch odvětvích, která již nebudou tolik potřeba, jako jsou služby. Proto na to řada firem reaguje intenzivnějším využíváním informačních technologií a dalším zaváděním digitalizace, automatizace a robotizace. To ovšem vede k vyššímu tlaku na zvyšování kvalifikace a dalšího vzdělávání zaměstnanců. Tyto změny budou mít logicky i sociální dopady na zaměstnanost a celkový společenský život. Ovlivní to i průběh kolektivního vyjednávání pro rok 2021. Bohumír Dufek rovněž připomněl, že konference je tlumočena do španělštiny, maďarštiny, angličtiny, němčiny, polštiny a italštiny.
Budoucnost společnosti z pohledu zemědělské výroby a zajištění dostatku potravin – to byla přednáška zemědělského podnikatele Zdeňka Jandejska, člena představenstva Agrární komory ČR a předsedy představenstva akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, která se velmi intenzivně zabývá rostlinnou a především živočišnou výrobou u nás. Zdeněk Jandejsek úvodem poznamenal, že žije na světě 7,5 mld. obyvatel, přičemž podle odhadů v letech 2050-2055 to bude již 10 mld. obyvatel planety. Ti všichni budou potřebovat jíst. Tedy potřebují potraviny. Zároveň poznamenal, že v řadě zemí světa, zejména v Asi, to je především v Číně, Indii a Indonésii, poroste počet obyvatel ve střední třídě. Odhaduje se, že to budou tvořit až 70 % obyvatel. Tito lidé budou mít vyšší kupní sílu a budou chtít si nechat zajistit i dostatek kvalitních potravin.
Toho lze dosáhnout pouze tím, že se bude zvyšovat produktivita práce a koncentrace a efektivita výroby. Tyto zásady jsou, podle Zdeňka Jandejska, v naší společnosti, a také i v EU, dnes řadou napadány. EU pod rouškou ochrany životního prostředí, v režii několika starých zemí EU, uplatňuje v zemědělské výrobě a potravinářském průmyslu politiku, kdy se snaží oslabit ekonomickou sílu zemědělců střední a východní Evropy. Výrazným prvkem této politiky je podpora malým a rodinným farmám, což je, ve své podstatě, ekonomická podpora západoevropským farmářům.
Zdeněk Jandejsek dále konstatoval, že přitom základní zákonitosti růstu zemědělské výroby respektují hlavně státy mimo EU, to je zejména USA, Izrael, Brazílie, Argentina, Austrálie, Nový Zéland a některé další. Uvedl, že v USA každý rok navyšují vlastně velkost podniků, protože u velkých podniků lze uplatnit zajímavé výrobní a zvláště moderní technologie. Položil si řečnickou otázku: Jaký je výsledek? Načež si odpověděl, že jejich zemědělská výroba je o mnoho procent výkonnější a také mnohem levnější, oproti zemědělské výrobě v EU. Zároveň poznamenal, že zemědělskou výrobu koncentrují i v Brazílii a v Argentině. Vytváří se tam u nich obrovská produkce obilovin a drůbežího a hovězího masa.
Na jednu stranu EU, podle Zdeňka Jandejska, hlásá, že existuje Společná zemědělská politika a jednotný trh. Ta ale ve skutečnosti neexistuje! Markantním příkladem je dotační politika EU. U dotací na plochu zemědělské půdy jsou dotace v původních členských zemích EU14 až 1,7krát vyšší než v nově přistoupivších zemí EU v roce 2004 a později. Uvedl, že někdy je to i čtyřikrát více. Například v Lotyšsku je to 94 eur na hektar zemědělské půdy, ale v Belgii je to již 400 eur na hektar. Také kofinancování Programu rozvoje venkova je v průměru dvakrát vyšší u starých zemí než u nově přistoupivších. Jak dále uvedl, někdy i čtyřikrát. Například Slovensko dostává 25 % a Česká republika 35 % podpory z národního rozpočtu, zatímco Rakousko 100 % podpory. Přičemž dodal, že národní dotace jsou cca čtyřikrát vyšší u starých zemí oproti novým.
Zdeněk Jandejsek zároveň konstatoval, že čeští zemědělci jsou v situaci, kdy ať mají sebelepší výsledky v zemědělské výrobě, proti konkurenci západoevropských farmářů jsou v ekonomické nevýhodě. Přitom se Česká republika ve výrobě základních komodit řadí v EU k těm nejlepším. Potvrzuje to i výroba mléka u nás, kdy jsme na čtvrtém místě v Evropě a na pátém ve světě. Pokud jde o kvalitu potravin, rovněž u nás je několikanásobně vyšší, než je tomu v jiných státech EU. Zkrátka, v rámci Společné zemědělské politiky EU, jsou nastavena pravidla zemědělské výroby tak, že díky ekonomické podpoře západoevropských farmářů, zemědělská produkce, zejména v živočišné výrobě, v nových členských zemích EU poklesla na polovinu a v řadě komodit i méně.
Poté Zdeněk Jandesek uvedl několik konkrétních příkladů této, podle něho, koloniální politiky, která se projevuje i v tom, že například Bulhaři a Rumuni, místo aby pěstovali kvalitní zeleninu a ovoce, jako tomu bylo dříve, dnes jezdí do vyspělých západoevropských zemí, a to jako levná námezdní síla, sklízet ovoce ze stromů. „Takto jsem si nikdy nepředstavoval silnou EU, která může konkurovat světovým velmocem, jako je Čína, USA a další v potravinářském průmyslu. Moje představa byla v rovnoprávném postavení všech států a využití jejich vhodných podmínek k pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat, které bude na nejvyšší technické, technologické, hygienické a dietetické úrovni v světě,“ prohlásil Zdeněk Jandejsek.
Zdeněk Jandejsek také věnoval pár slov Zelené dohodě pro Evropu (European Green Deal). Uvedl, že tragédie současných návrhů vrcholných orgánů EU spočívá v tom, že se v rámci této „zelené politiky EU“ prosazují věci, které nemají nic společného s realitou zemědělské výroby. Například je to požadavek EZ na snížení průmyslových hnojiv o 30 %, kdy Česká republika má podstatně nižší spotřebu než vyspělé západoevropské státy. Vždyť v ČR je to 124 kg čistých živin na hektar, zatímco v Belgii téměř 300 kg a v Irsku dokonce 500 kg. V případě omezení pesticidů o 50 % je to obdobné. V ČR je to 1,86 kg účinné látky na hektar, zatímco v Belgii 8,1 kg a v Itálii 7,8 kg.
Pokud jde o výsledky zemědělského hospodaření, Zdeněk Jandejsek dále poznamenal, že je máme stejné a v řadě případů i lepší, přičemž i z hlediska nákladů jsme sice levnější, ale máme nižší profity na celé vertikále výrobního a prodejního procesu. Problém v podstatě spočívá v tom, že smyslem těchto opatření, jak je v současné době EU prosazuje na příští sedmileté období, je, aby západoevropští farmáři a jejich zpracovatelské podniky měly volné pole volné pole působnosti na trhu nových členských zemí.
Podle Zdeňka Jandejska se rovněž ukázalo, že zemědělskou politiku EU připravují lidé, kteří nemají základní znalosti o zemědělské výrobě. Tuto politiku extenzity zemědělské výroby je, podle něho, nutné odmítnout. Uvedl, že jde v podstatě o další likvidaci zemědělství v nových zemích EU a o ovládnutí jejich trhů. Zároveň konstatoval, že v každé zemi EU je nutné vycházet ze skutečného stavu, ve kterém se daná země v současné nachází, jinak nelze při navržených podmínkách, které nyní Evropská komise a Evropský parlament prosazuje, nadále setrvat.
Poté vystoupila, jako zahraniční host, členka Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) Piroska Kállay, která se věnovala spolupráci maďarských a českých zemědělských odborů. Označila ji za velmi přínosnou činnost, kterou tyto oba odborové svazy, a zároveň i oba jejich představitelé, konají. Zároveň poznamenala, že je, obdobně jako předseda ASO a OSPZV-ASO ČR Bohumír Dufek, již šest let členkou EHSV, což je poradní orgán Evropské komise. Následně několika slovy vyjmenovala, čím vším se EHSV zabývá.
Konstatovala, že pan Bohumír Dufek, a také i ona, jsou členy sekce zemědělství a rozvoje venkova v EHSV. Mimo jiné uvedla, že spolupráce mezi maďarskými a českými zemědělskými odbory se projevila i v tom, že navrhli společné stanovisko, které se týká dopadů Společné zemědělské politiky na mezigenerační výměnu v evropském zemědělství. Bylo předloženo Evropské komisi a v současné době se o tomto problému v EU intenzivně jedná.
Dále Piroska Kállay uvedla, že spolupráce obou odborových svazů se také odehrává v rovině vzájemných návštěv a konzultací k problémům, které trápí země ve středoevropském regionu. Považuje za velice důležité, aby tato spolupráce na regionální úrovni probíhala i nadále, a aby potřebné informace proudily oběma směry. Podle ní k tomu přispívají mezinárodní konference, jako je i tato, které se zúčastňuje.
Dále poznamenala, že maďarské zemědělské odbory se od českých mají co učit. Zejména jde o to, že odbory by měli lépe spolupracovat s vládou a zaměstnavateli, jak to vidí u českých kolegů. Vždyť sociální dialog je tím správným směrem, který by měl v Maďarsku fungovat stejně tak dobře, jako je tomu v České republice.
S přednáškou, pod názvem „Očkování a pandemie v minulosti“, vystoupil historik a etnolog Jan Rychlík, vědecký pracovník Filosofické fakulty UK. V úvodu svého vystoupení se věnoval historii vzniku světových pandemií různých nakažlivých nemocí, jako byl mor, cholera, pravé neštovice, úplavice apod. Konstatoval, že lidé se proti nim neuměli bránit. Tehdy byla jedinou možnou obranou - bariérová ochrana, to je izolace nakažených lidí, ale i jejich rodinných příslušníků, kteří se také nakazili. Poté vysvětlil, jak vzniklo první očkování, a to proti pravým neštovicím, dále proti vzteklině, tuberkulóze a postupně i dalším nakažlivým chorobám, jako bylo v 50. letech minulého století očkování proti dětské obrně.
Po tomto úvodu se věnoval problematice právě probíhající světové pandemii retroviru Covid-19. Konstatoval, že máme na stole již několik vakcín, které se již začaly aplikovat očkováním. Zároveň uvedl, že se, jako vědecký pracovník, podivuje nad tím, že jsou lidé, kteří zpochybňují toto očkování a věří různým nesmyslům. Načež poznamenal, že je smutné, když v současné době, to je v 21. století, kdy existuje vysoká míra vzdělanosti, jsou zde lidé, kteří naslouchají různým nesmyslům, které proces očkování proti Covidu-19 dnes doprovázejí. Dále k tomu uvedl, že vakcíny jsou bezpečné, byť nikoliv stoprocentně. Ale, co je dnes stoprocentní, dodal. Načež konstatoval, že nebyly zaznamenány řádné vážnější negativní reakce u lidí, kteří již byli naočkováni.
Poté se Jan Rychlík věnoval tomu, že odpůrci očkování se ohánějí lidskými právy. Uvedl, že nikde v ústavě není zakotveno právo šířit nakažlivé choroby, je to naopak v zákonech zakázáno. Zároveň k tomu uvedl, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Proto také zájmy jednotlivce musí ustoupit zájmům celku. Zejména, když jde o světovou pohromu, jako pandemie Covidu-18 je. Pokud nebude naše společnost proočkována, přijdou další vlny této pandemie. To není dlouhodobě ekonomicky udržitelné. Proočkování je jedinou možnou a schůdnou cestou, jak se dostat z této krizové situace ven. Podle Jan Rychlíka by toto očkování mělo být povinné, ale chápe, že v demokratické zemi je to neprůchodné. Lidé by měli být k očkování motivováni a vedeni. Na hlasy těch, kteří očkování chápou jako šikanu, uvedl, že očkování či neočkování je jejich svobodná volba. Když ale nebudou očkováni, musí počítat i s tím, že proti nim ostatní společnost nastaví taková pravidla, aby nemohli mezi lidmi šířit potenciální hrozbu, to je nebezpečí nakažení retrovirem Covid-19.
Následoval závěr konference, kdy předseda ASO Bohumír Dufek nejprve zapálil svíčku, jako pietu za zemřelé, kteří se stali obětí pandemie Covidu-19. Poté se věnoval tomu, jak na českou ekonomku dopadla první i druhá vlna pandemie tohoto koronaviru. Poznamenal, že to bude mít značné velmi nepříznivé dopady do české ekonomiky, a že návrat do stavu, který zde byl před vypuknutím pandemie, potrvá určitou dobu, a že nebude hned, to je již v příštím roce, jak si určitá část naší společnosti pořád ještě myslí. Pro vývoj světové, potažmo evropské ekonomiky, označil jako pozitivní fakt, že na Vánoce Velká Británie a Evropská unie se dokázal dohodnout a podepsat obchodní smlouvu.
Poté Bohumír Dufek přešel k popsání ekonomického vývoje v České republice v průběhu roku 2020, který nastal, jako důsledek této pandemie. Uvedl, že Asociace samostatných odborů podporovala rozhodnutí vlády ČR podpořit českou ekonomku zvýšením deficitu státního rozpočtu pro rok 2020, za což ASO sklidila kritiku od Hospodářské komory ČR, která byla proti jakémukoliv posílení českého hospodářství a zadlužování státu. Ukázalo se, že postoj ASO byl správný, což potvrzuje i fakt, deficit státního rozpočtu pro rok je cca 370 miliard Kč, oproti schváleným 500 miliardám Kč. Obdobně ASO podpořilo i státní rozpočet pro rok 2021.
Bohumír Dufek dále poznamenal, že pandemie koronaviru je provázena krizí ekonomiky, přičemž každá takto významná krize, ať už jí vyvolá cokoliv, přináší strukturální změny, které povedou k tomu, že se ekonomika bude vracet k normálu, k růstu za úplně jiných podmínek, než tomu bylo dosud. Je logické, že firmy budou muset uvažovat v kategoriích, že omezení jejich výroby a produkce povede ke snížení počtu pracovních míst, což se ve světě i u nás projevilo především ve službách a turistickém ruchu. V této souvislosti Bohumír Dufek ocenil program Antivirus a prohlásil, že doufá, že parlament urychleně přijme i program Kurzarbeit, který by měl program Antivirus nahradit. Zároveň dodal, že řešením při hledání nových pracovních míst pro propuštěné pracovníky by měl být i systém rekvalifikací, což je především otázka pro úřady práce, aby jej začaly intenzivně uplatňovat.
Potom se věnoval problematice české, ale i evropské minimální mzdy, dále evropským dotacím, bezpečnosti práce a dalším otázkám, k nimž odbory zaujímají svá stanoviska. Konstatoval, že při snaze zvládnout tyto problémy je někdy nutné hledat i netradiční řešení.
V úplném závěru svého vystoupení v vyzdvihl význam pořádání těchto konferencí, jako byla tato, a sdělil, že tyto konference se budou konat i v roce 2021.
