„Vážená paní S.“, začíná tento první mail. Lobbistka Tandlerová neztrácí čas a hned dává najevo, kdo je. Má napojení do politického tábora ministra. „Na doporučení Moniky Hohlmeierové Vám v příloze zasílám naši nabídku. Máme (myšlen je švýcarský obchodník s rouškami a respirátory Emix, kterého Tandlerová zastupuje) aktuálně ještě 3 mil. kusů. Se srdečným pozdravem…“
Andrea Tandlerová je dcerou Gerolda Tandlera, bývalého bavorského ministra a přítele bývalé ikony CSU Franze Josefa Strauße. A Hohlmeierová, která sedí v Evropském parlamentu? Ta je Straußovou dcerou. Tedy prvotřídní propojení struktur uvnitř CSU.
Tandlerová sází na známá jména, na politickou pomoc.
Evidentně je to třeba, protože nabídnutá cena je velmi vysoká: 9,90 eur za jednu ochrannou pomůcku. Kvůli těmto cenám se Tandlerová a šéfové Emixu dostali do novinových titulků. Jako ti, kteří na krizi profitovali. Ti, kteří měli nemilosrdně využít nouzové situace v Německu a ve Švýcarsku. Tam už ostatně probíhají vyšetřování. Zatím ještě proti neznámému pachateli. Měla by však být zaměřena na dva mladé podnikatele z firmy Emix.
Nové dokumenty, které má deník SPIEGEL k dispozici, dělají z nabídek Emixu učebnicový příklad lobbismu kvůli zvýhodňování díky politickým kontaktům. Jeden spolkový ministr a hned čtyři státní tajemníci se osobně starali o nabídky firmy Emix spolkové vládě.
Jak moc tenkrát probíhal miliardový obchod přes politické kontakty, dokazuje od čtvrtka ještě další případ.
Generální státní zastupitelství Mnichov nechalo v Bundestagu prohledat kancelář poslance Georga Nüßleina (rovněž CSU). Tvrdí se, že Nüßlein, vnímaný jako odborník na zdravotnictví, který tato obvinění popírá, měl vystavit účet na 660.000 eur a tyto peníze pravděpodobně i obdržet. Má se jednat o provizi za to, že napomohl jednomu obchodníkovi se zdravotnickými potřebami k obchodu s německými úřady. Firma, za kterou se politik z volebního okresu Neu-Ulm údajně zasazoval, skutečně získala v Bavorsku zakázku za 14 milionů eur, a to od ministerstva zdravotnictví.
Také spolková vláda obdržela přes Nüßleina několik nabídek, na základě kterých měla objednávat. Snad proto, že prodejce, jak ostatně tvrdí i zástupci firmy Emix, mohl údajně dodávat rychle, mnohem rychleji než ostatní? Nebo spíše proto, že tyto nabídky přistály vždy na vrcholu hromady, byly čteny se speciálním zájmem a velmi expresně zpracovány?
Prostě v zájmu zachování dobrých vztahů mezi lobbisty a jejich kontaktními osobami na ministerstvech. Doba, ve které vedle pandemie zemi zachvátila i panika, byla zjevně jako stvořená pro bezcitné povahy, které viděly v krizi druhých především šanci pro sebe, míní Spiegel a další německá média, kterým jsme se v sobotu věnovali.
Mezitím se objevil pohled na bankovní účet, který napovídá, že firma Emix sem tam nakoupila respirátory za 2,65 eur, které pak nabídla za více než trojnásobnou cenu. Emix takové marže popírá, ceny prý byly vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům tržně obvyklé. Jedno je i přesto jisté: Tandlerové se podařilo udat v Severním Porýní-Vestfálsku 527.200 masek za přemrštěnou cenu 9,90 eur za kus a v Bavorsku jeden milion masek za 8,90 euro. Rozhodující však byla spolková vláda, ta u Emixu dle informací SPIEGELu objednala respirátory a další vybavení za zhruba 350 milionů eur, tedy přes devět miliard korun.
Kolují dokonce informace, že to mohlo být 700 až 800 milionů eur. Nakupovalo spolkové ministerstvo zdravotnictví.
Už před několika týdny potvrdil mluvčí ministra Spahna, že si ministr s Tandlerovou posílali e-maily. Pouze u nich však nezůstalo, Spahn přiznává i telefonický kontakt k „nabídkám Emixu“.
Po první nabídce z 5. března 2020 dorazila 9. března do e-mailové schránky „Spahn Jens Laptop“ druhá, tentokrát mířená přímo na ministra samotného. Psána ve zkratce, protože už zjevně věděl, kdo a proč mu píše. „Vážený pane Spahne, zasílám nabídku a certifikáty na 30 milionů kusů. S pozdravem, Tandlerová.“
Pokus byl úspěšný, za tři dny byla na světě smlouva: 60 centů za obyčejnou chirurgickou roušku. Dne 16. března se Tandlerová ozvala znovu, tentokrát jednomu ministerskému úředníkovi: „Na základě opce vyjednané s panem ministrem Spahnem na dalších 50 mil. roušek Vám nyní můžeme zaslat tuto nabídku. Ministrovi jsme nabídku rovněž zaslali.“ Jak je vidět, tady už ministr vyjednával osobně. Jeho mluvčí to však zlehčuje. Šéf prý v té době jednal s mnoha lidmi, protože situace byla vážná.
Při vyjednáváních o ceně však prý vždy poukazoval na to, že rozhodující slovo mají mít jeho odborníci na ministerstvu. S nimi prý byly smluvní podmínky schvalovány, a to zásadně přes e-mail. Jenže to zní tak, jako by Spahn dokonce ceny a další podmínky s Tandlerovou předjednával. V každém případě se nabídky jiných obchodníků tehdy utápěly v ministerské byrokracii, zatímco Emix se těšil VIP podpoře. A to nejen ve Spahnově resortu. Jeho státní tajemník nasměroval Tandlerovou i na ministerstvo obrany. To si masky taktéž pořídilo. I ministerstvo vnitra dopomohlo Emixu do odboru pořizování výstroje a projevilo nápadně silný zájem o to, zda se obchod uskutečnil.
Proč tomu tak bylo?
Tato otázka vede německá média ke dvěma politickým prominentům – vedle Straußovy dcery Hohlmeierové ještě k dalšímu členovi CSU, parlamentnímu státnímu tajemníkovi ministerstva vnitra Stephanu Mayerovi.
Hohlmeierová na dotaz připouští, že Tandlerovou „zná už delší dobu“. Rodiny Straußů a Tandlerů jsou starými známými. A právě v době pandemie je prý její úlohou obstarávat kontakty na zemské i spolkové úrovni. Zrovna to měl být prý i případ Tandlerové. Na začátku března údajně Hohlmeierová poslala jen krátkou SMS ministrovi Spahnovi, že zná firmu, která dokáže dodat pomůcky. Na koho by se mohla obrátit? To samé zaslala bavorské ministryni Melanii Humlové, která také u Emixu nechala nakoupit. Jen krátká SMS, vše bylo čisté, tvrdí Humlová.
S nabídkami, výběrovými řízeními, smlouvami neměla prý Hohlmeierová nic společného. Jenže přinejmenším Tandlerová psala 5. března na email „Spahn Jens Laptop“ následující: „Na doporučení Moniky Hohlmeierové“. A jméno Hohlmeierové, kritičky českého premiéra, přineslo vytoužený efekt: nabídka se okamžitě stala záležitostí ministra.
O necelé dvě hodiny později posílá státní tajemník pro zdravotnictví Thomas Steffen svému kolegovi na ministerstvu obrany Gerdu Hoofemu zprávu. Předmět? „Kontakt masky... Monika Hohlmeierová“. A dále: „Můj M (ministr Spahn – pozn. redakce) mě požádal, abych Vás informoval o nabídkách ochranných prostředků, které mu byly doručeny.“ Je otázkou, „zda můžeme urychlit zadávání zakázek“. O dalších 80 minut později přistála nabídka s „žádostí o další využití“ u prezidentky Úřadu pro vyzbrojování Bundeswehru v Koblenzi. Jenže zdejší nákupčí nebyli zrovna ze společností Emix a z nabídky jejího zboží nadšeni. Obchodník jim připadal vtíravý a podezřelý.
Masky za 9,90 eur mají údajně pocházet od renomovaného výrobce 3M. Úřad pro vyzbrojování proto zavolal do 3M. Výsledek: „Tyto masky mohou být zařazeny maximálně jako jednoduché chirurgické masky. Vzhledem k tomu však neodpovídá poměr nabídnuté ceny a výkonu. Firma 3M si dále dovoluje upozornit, že právě u podobných nabídek se nemusí jednat o její originální výrobky.“
Emix rozčileně popírá, že by kdy prodával falešné roušky anebo respirátory.
Každopádně Tandlerová nabídla ministerstvu zdravotnictví 17. března ještě 18 milionů FFP2 respirátorů egyptské značky Chemi Pharma Medical. Coby zkušená obchodnice k tomu našeptávala: „Emix dosáhl hromadnou objednávkou snížení ceny a tuto výhodu může poskytnout i Vám“. Za 5,95 eur může být prý obchod uzavřen. Dnes k tomu firma Chemi Pharma uvádí, že FFP2 ještě nikdy nevyráběla a její jméno bylo zneužito. Emix k tomu říká, že nakonec ani žádné ochranné pomůcky společnosti Chemi Pharma do Německa nedorazily. Ani žádné od společnosti 3M. Zato dorazily jiné, přímo z Číny.
Na to mohlo přijít i ministerstvo zdravotnictví, to už ale 30 milionů kusů roušek po 60 centech nakoupilo. Další nabídka přistála na ministerstvu obrany a opět pocházela z nejvyšších míst, tentokrát z ministerstva vnitra.
Tandlerová na žádnou otázku SPIEGELu neodpověděla.
Bundestag odebral poslanci Nüßleinovi imunitu, aby u něj mohla být provedena prohlídka. Některé paralely mezi Emixem a případem Nüßleina jsou podle místních médií až zarážející.
Také Nüßlein zjevně zpracovával spolkové ministerstvo zdravotnictví i spolkové ministerstvo vnitra, a v Bavorsku zemské ministerstvo zdravotnictví vedené ministryní Humlovou. Hesenská firma, za kterou se Nüßlein zasazoval, s ním popírá jakýkoliv obchodní vztah. Každopádně je jasné následující: Firma prodala Humlové ministerstvu 20. března 2020 pomůcky v hodnotě 14,25 milionů eur. To vyplývá z oficiálních oznámení o zadání zakázky, ve kterých lze najít další dodávky na zemské instituce v Hessensku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. Na spolkovém ministerstvu zdravotnictví se Nüßlein hlásil zjevně s více nabídkami, také tam vše probíhalo stejně jako v případu Emix přes nejvyšší místa, tedy pravděpodobně přes ministra osobně. Spahn prý ale „veškeré nabídky od pana poslance Dr. Nüßleina odkazoval na zásobovací štáb, popřípadě na vedoucí úřadu spolkové vlády“.
Lobbování se mělo poslanci za CSU vyplatit.
Toto obvinění vyslovili dva zástupci mnichovského státního zastupitelství, kteří vystoupili ve čtvrtek ráno na imunitním výboru Bundestagu. Dle nich měl Nüßlein vystavit fakturu na 660.000 eur, každopádně bez hlášení k DPH u finančního úřadu. Kromě korupce poslance zní podezření také na daňový únik. Zda a jak peníze proudily, to ještě státní zastupitelství vyšetřuje. Nüßleinovi k tomu mohla posloužit jeho firma Tectum Holding a zrovna tak finanční sídlo v Lichtenštejnsku. Přinejmenším i tam provedla policie razii.
