Rozhodují o nás, bez nás! - znělo na úterní demonstraci produkčních zemědělců před Úřadem vlády ČR v Praze, kterou zorganizovala Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR. Více než 4000 účastníků demonstrace na 1,5hodinové demonstraci skandovali, a to opravdu hodně nahlas, řadu hesel, například: Živíme tento národ! Zaměstnáváme lidi na venkově! Nejsme agrobarony! Chceme rovné podmínky a mnohé další.
Asi se v duchu ptáte, proč se tato demonstrace vůbec konala? Na to je jednoduchá odpověď. Protože nová česká vláda premiéra Petra Fialy prakticky ze dne na den změnila podmínky pro schválení Strategického plnu ČR, který má být v těchto dnech odeslán do Bruselu k dalšímu posouzení a případnému schválení. Jenže, musím k tomu dodat, že zhruba 1,5 roku trvalo vyjednávání Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR s bývalou vládou premiéra Andreje Babiše o tom, aby se dosáhlo rozumného kompromisu. To je, aby zmírnily původní požadavky Bruselu, to je zastropovat přímé platby na první hektary, což by ekonomicky poškodilo střední a velké zemědělské firmy u nás. Druhým nepříjemným požadavkem Bruselu bylo stanovené 30procentní redistributivní platby. To je, že střední a velké zemědělské podniky by část svých finančních prostředků předisponovaly malým, rodinným farmám. Tímto rozhodnutím, nová česká vláda shodila ze stolu pracně dojednanou dohodu s bývalou Babišovou vládou. Proto se produkční zemědělci, kterých se to právě týká, se tak hodně naštvali, a proto přijeli do Prahy demonstrovat. Podle nich totiž rozhodnutí nové české vlády ohrožuje další budoucnost českého zemědělství.
Víte, podstata celého problému spočívá v dotační politice EU, konkrétně v tom, že západoevropští farmáři mají až čtyřikráte vyšší národní podpory od tamějších vlád, a to na rozdíl od zemědělců zemí, které do EU přistoupily po roce 2004. Výsledkem této dotační politiky EU ovšem je, že západoevropští farmáři si mohou dovolit k nám, to je na pulty supermarketů a hypermarketů, které jsou ve vlastnictví zahraničních obchodních řetězců, dodávat své potraviny. A to v mnoha případech i za nižší ceny, než jsou na pultech těchto obchodů potraviny od českých zemědělců a potravinářů. Naši zemědělci k tomu dále dodávají, že je to často i za ceny pod jejich výrobními náklady. Takže se naskýtá otázka: Mohou si to tito západoevropští farmáři vůbec dovolit? Podle zákonů ekonomiky by měli přece zkrachovat. Je vidět, že mohou, zvláště, když mají takovou podporu svých vlád, což samozřejmě vrcholné orgány EU v Bruselu podporují.
Mimochodem, v této obchodní politice Bruselu je největší osten namířen právě proti českým zemědělcům. Důvod je opět prostý. Jde o minulost z doby, která skončila před více než třiceti lety. Od počátku 50 let minulého století u nás hospodařily JZD a státní statky. Ty se po roce 1990 transformovaly na akciové společnosti nebo „eseročka“. V rámci vypořádání majetku zůstali v těchto nových ekonomických a organizačních jednotkách mnozí členové původního JZD, zatímco některým z nich se zalíbilo, že v rámci restituce dostanou zpět majetek po rodičích či dědech. Nyní mají malé, rodinné farmy. Podstata problému spočívá v tom, že tito restituenti z rodinných farem se prakticky zabývají jen rostlinnou výrobou. Jen málo kdo z nich si troufne jít i do živočišné výroby, a to alespoň jen menšího rozsahu. Ovšem, naopak mnozí z nich na svých pozemcích, zarostlých travou, s chutí chovají koně. Jsou za to také štědře dotováni přímo z Bruselu. Západoevropským farmářům totiž vyhovuje, že tato zatravněná plocha neprodukuje obilí či něco jiného. Jde přece o konkurenci v rámci EU!
Vraťme se ale k demonstraci zemědělců. Vláda premiéra Petra Fialy se totiž, v rámci svého ideologického zaměření, jak na demonstraci uváděla řada zemědělců, rozhodla více podpořit malé, rodinné farmy, a to právě na úkor středních a velkých zemědělských podniků. Tedy podniků, které produkuji obilí, chová se v nich dobytek, prasata a drůbež, a to především proto to, aby tyto podniky svými zemědělskými výrobky a potravinami zásobily náš tuzemský trh, a nikoliv, aby své potraviny vyvážely do zahraničí. Cíl této obchodní politiky zahraničních řetězců je jasný. Zákazníci si tak koupí zahraniční potraviny od západoevropských farmářů.
Takže, Brusel, v rámci konkurenčního boje, hlásá teorii podpory malých, rodinných farem. To je v době, kdy se v světě, zejména v USA, ale nyní i v západní Evropě, postupně koncentruje majetek, jako tomu bylo předtím v průmyslu či ve stavebnictví. Proto také bylo v Bruselu vymyšleno zastropování přímých plateb na první hektary středním a velkým zemědělským firmám či reditributivní platby od těch středních a velkých ve prospěch rodinných farem.
Jenže, Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR v uplynulém 1,5 roce dokázaly, že se český stát v Bruselu angažoval ve prospěch českého zemědělství. Přitom v rámci složitých jednání s bývalou vládou premiéra Andreje Babiše došlo i k dohodě o rozumném kompromisu, aby byli spokojeni všichni, to je malí, střední i velcí zemědělci. Avšak, Fialova vláda to svým rozhodnutím shodila ze stolu. Nelze se tedy divit produkčním zemědělcům, kteří živí náš národ, že v rámci svého vzteku a rozhořčení přijeli do Prahy demonstrovat. Podle nich totiž hrozí, že během pár let vtrhnou do českého zemědělství silné zahraniční firmy a začnou skupovat zemědělskou půdu, a to u těch akciovek či eseroček, které nebudou na zahraniční konkurenci ekonomicky stačit a začnou zavírat provozy a propouště své zaměstnance.
Takže, jak říkají produkční zemědělci, uvědomuje si Fialova vláda, kam to povede? Když z našeho trhu postupně zmizí střední a velké zemědělské podniky, budou si tito zahraniční vlastníci nových firem diktovat ceny potravin, které půjdou na trh. A nebudou levné! Ostatně to zahraniční vlastníci ukazují i v jiných rezortech. Jde tedy o to, jak se mezi sebou zemědělci ptají, o neznalost zemědělské problematiky anebo přímo o snahu vyhovět zahraničním zájmům? Na tuto otázku si, prosím, odpovězte sami!
