Máme jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii a schopné lidi, kteří chtějí pracovat. Přesto český trh práce zaostává. Ukázalo se totiž, že v rámci Evropské unie se propadl až na 16. místo. Podle magazínu Peníze.cz o tom nedávno informoval Index prosperity a finančního zdraví, který porovnává kvalitu života v Evropské unii, a který připravují experti z České spořitelny, Sociologického ústavu Akademie věd ČR a sdružení Evropa v datech.

„Prvenství zaujalo Dánsko, následované Nizozemskem a Rakouskem,“ říká Tomáš Ostrčil, analytik Evropy v datech. Naopak, podle něho, se poslední příčka se stala sdílenou, a to mezi Řeckem a Chorvatskem. Trojici států s nejméně příznivým trhem práce uzavírá Bulharsko.

Nejlepšího výsledku Česká republika o dosáhla v indikátoru nezaměstnanosti, která je, podle posledních údajů, 3,5 procenta. Oblastí, kde v posledních letech rovněž patříme na přední příčky, je nezaměstnanost mladých do 25 let.

„Ačkoliv podle červnových dat Eurostatu dosáhla nezaměstnanost mladých v Česku rekordních hodnot a přiblížila se průměru Evropské unie, z dlouhodobého hlediska je stále nízká,“ říká Tereza Hrtúsová, analytička České spolřitelny. Podle ní průměr za prvních sedm měsíců letošního roku činí 9,4 procenta. Na tento nárůst má vliv jak demografický vývoj, tak změna trendu mezi absolventy, kteří se po ukončení studia před nástupem do zaměstnání rozhodnou pro pauzu. „Ať již proto, že chtějí cestovat, nebo nenašli vyhovující pracovní pozici,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová.

S vysokou nezaměstnaností mladých se, podle Indexu prosperity a finančního zdraví, dlouhodobě potýkají státy jako Řecko či Španělsko, kde míra jejich nezaměstnanosti v loňském roce dosahovala 30 procent. Hranice 20 procent dosahuje nezaměstnanost mladých také na Slovensku.

Nadprůměrné hodnoty má Česká republika i ve vysokém podílu produktivní populace, která může pomoci zaplnit neobsazená pracovní místa. „Také 1,62 procenta výzkumníků v pracovní síle je nadprůměrnou hodnotou. V první polovině evropského srovnání se Česko nachází i v otázce flexibility práce. O čase i místě výkonu své pracovní činnosti může do jisté míry rozhodovat téměř třetina pracujících,“ doplňuje Tereza Hrtúsová.

Za změnou k flexibilnějšímu pracovnímu prostředí stojí hodně koronavirová pandemie, které se musely firmy přizpůsobit a řada lidí se naučila pracovala z domova. Načež dodává, že k vyšší flexibilitě přispívají i požadavky generace Z, tedy lidí narozených mezi roky 2000 až 2010. Ti vyžadují v práci dynamiku a volnost, na kterou jsme u nás nebyli dosud zvyklí a zaměstnavatelé zatím, podle všeho, mají motivaci jim vyjít vstříc, dodává Tereza Hrtúsová.

O rozmachu flexibility svědčí i průzkum společnosti Edenred, podle kterého jen desetina podniků v současnosti vůbec nenabízí práci z domova a naopak až 53 procent firem umožňuje pravidelný home office.

V celkovém srovnání Česká republika přesto nedopadla nejlépe. Příčinou je, mimo jiné, i setrvale klesající produktivita práce, kterou řada podnikatelů považuje za jeden z předních problémů tuzemské ekonomiky. V hodnocení přidané hodnoty na hodinu odvedené práce se český výsledek rovná zhruba 76 procentům unijního průměru.

Podle Martina Vohánky, člena správní rady Druhé ekonomické transformace a zakladatele firmy Eurowag, je problém v nedostatečném využívání zahraničních expertů. „Chceme-li bohatší Česko, potřebujeme přitáhnout talenty ze zahraničí. Studenty, podnikatele, experty. Stejně tak jako je normální, že se v zahraničí nakupují různé součástky a subdodávky do výrobků, které u nás nevyrábíme, v případě mozků potřebujeme totéž. Problém je nejen omezený počet povolení, který neodpovídá potenciálu české ekonomiky, ale i extrémně dlouhý a komplikovaný proces přijímání zahraničních pracovníků,“ říká Martin Vohánka.

Nevalné hodnocení má Česká republika také v otázce zkrácených úvazků. Ačkoliv se jejich nabídka postupně zvyšuje, stále představují jen šest procent všech pracovních poměrů. Unijní průměr je 13,7 procenta. Rekordního výsledku dosáhlo Nizozemsko, kde zkrácené úvazky představují 42,6 procenta pracovních úvazků.

Podle Martiny Mysíkové ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR zkrácené úvazky, mimo jiné, pomáhají i matkám, které pečují o děti. Díky nim pak lépe zvládají skloubit péči o děti s prací. Právě nerovný přístup k ženám a mužům zůstává, podle ní, na českém trhu práce nadále problémem.

Ačkoliv se, podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů, situace u nás o něco málo v poslední době zlepšila, v porovnání se zbytkem Unie jsme obsadili 24. místo.

Ohledně rovného odměňování jsme skončili na 20. místě. Podle Martiny Mysíkové k pozvolnému snižování rozdílu mezi průměrnými mzdami mužů a žen v České republice dlouhodobě dochází, ale k nejvýznamnějšímu posunu došlo v roce 2020, tedy v období pandemie, což ale paradoxně nemusí znamenat snížení genderových rozdílů na trhu práce. Během pandemie o pracovní příjmy přišly nepoměrně častěji právě ženy s nižšími příjmy. Statistiky tohoto období tedy zahrnují ženy s relativně vyššími mzdami, takže zaznamenaný pokles je spíše technickou záležitostí a nemusí odrážet reálný pokles nerovnosti, dodává Martina Mysíková.

Kromě toho, že muži často pracují na vyšších pozicích ve velkých firmách a lépe placených odvětvích, vidí socioložka příčinu výrazného pay gapu (tj. rozdílu v platovém ohodnocení mužů a žen – pozn. red.) i v délce české rodičovské dovolené. Podle Martiny Mysíkové, ačkoliv je již pro matky v současnosti o poznání snazší vrátit se na trh práce dříve než po třech letech, mnoho žen to nedělá. Dále uvedla, že míra zaměstnanosti matek ve věku 20 až 49 let s jedním dítětem do šesti let je v Česku 39 procent, zatímco v Evropské unii je to 70 procent.

Institucionální péče o děti do tří let je v České republice, hned po Slovensku, nejméně využívaná ze všech zemí EU. Důvodem může být, podle socioložky, i přetrvávající nedostatek míst ve školkách a také nízká rozšířenost částečných úvazků, které by ženám pomohly sladit práci a rodinu.