V Olomouci se dnes v náhradním termínu konal 29. sněm Agrární komory (AK) ČR, který byl uspořádán jako volební. Z důvodu pokračujících preventivních omezení byla zajištěna jen účast nezbytně nutných osob, tedy delegátů z jednotlivých krajů a členských organizací a personálu zajišťujícího samotný průběh akce. Jediným hostem sněmu byl ministr zemědělství Miroslav Toman, který ve svém vystoupení vyzdvihl pozici AK ČR jako dlouhodobého spolehlivého a zásadního partnera pro tvorbu agrární politiky v podmínkách České republiky.
Sněm, jako vrcholný orgán Agrární komory ČR, zvolil přesvědčivým mandátem 95,5 % hlasů nového prezidenta, kterým se stal jediný kandidát - Jan Doležal. Zvoleno bylo také 28 členů představenstva, z nich dále vzešlo šest nových viceprezidentů a 11 členů dozorčí rady. Mandát všech zvolených osob je tříletý.
Sněm také přijal usnesení, ve kterém vyhodnotil uplynulé období z pohledu vývoje agrární politiky jak z národního, tak z úrovně Evropské unie. Zároveň sněm stanovil priority pro další období. Mezi ně zcela zásadně patří udržení výkonnosti agropotravinářského sektoru, zvyšování jeho konkurenceschopnosti na evropském trhu, obhájení národních priorit při vytváření nového rámce Společné zemědělské politiky (SZP) a jeho financování, dále silný důraz na místní produkci kvalitních potravin, racionální podmínky pro hospodaření v krajině s půdou a vodou, opatření tlumící tlaky klimatické změny, zásadní je také komunikace s vládou ČR a ministerstvy a samozřejmě také směrem k široké veřejnosti, apod. Usnesení Sněmu AK ČR je k dispozici na portále AK ČR.
Viceprezidenty Agrární komory ČR byli zvoleni Leoš Říha, Jiří Milek, Václav Hlaváček, Martin Pýcha, Bohumil Belada a Martin Ludvík.
Jan Doležal, nový prezident AK ČR, ve svém vystoupení uvedl, že „české zemědělství má nyní i do budoucna v národním hospodářství svou nezastupitelnou roli, jejíž zásadní význam jsme si opět uvědomili v uplynulých měsících, kdy jsme byli i za ztížených podmínek schopni naší společnosti zajistit kontinuální a stabilní výrobu kvalitních českých potravin. Ukázali jsme, že tuzemští spotřebitelé se na nás mohou i během krize spolehnout a nyní bychom měli upozorňovat, že ve srovnání se Západem dlouhodobě podfinancované a zákonodárci opomíjené zemědělství potřebuje zaslouženou podporu.“ Poté doplnil svá slova o to, že pokud chceme řešit zadržování vody v krajině, musíme pokračovat v podpoře živočišných odvětví, systematicky řešit problematiku klimatické změny a ochranu přírodních zdrojů. Zaměřit se chce také na komunikaci se širokou veřejností, které je nezbytné vysvětlovat samotnou podstatu práce zemědělců, jejímž finálním výstupem je zajištění dostatku kvalitních, bezpečných a chutných potravin pocházejících z domácí prvovýroby.
Jak dále dodal „řada spotřebitelů bere plné regály stále jako samozřejmost, ale je nutné si uvědomit, že z ´farmy na vidličku´ vede dlouhá cesta plná nejistot a rizik a práce zemědělců a potravinářů nebývá mnohdy oceněna symbolicky, ani finančně. Zemědělci totiž stále potraviny prodávají za ceny ne o mnoho vyšší než v roce 1990, přičemž musí plnit stále se zpřísňující standardy produkce a legislativní požadavky“.
Zdůraznil také, že jeho zásadní vizí je spojování názorů uvnitř komory i napříč jednotlivými nevládními organizacemi se silnou obhajobou společně vydiskutovaných priorit směrem k vládě a dalším institucím v ČR tak k orgánům EU. K tomuto tématu říká, že nás „čekají těžké zápasy o obhajobu již tak v minulosti značně omezeného rozměru našeho zemědělství a potravinářství. Dosavadní roztříštěnost poškozuje všechny zemědělce a vytváří nedůvěru v jejich práci. Naším společným cílem musí být posílení konkurenceschopnosti celého českého zemědělství, zpracovatelského průmyslu a dalších oborů vycházející ze silné pozice venkova, který musí zůstat důstojným a plnohodnotným místem k životu.“
V této souvislosti bychom rádi připomněli i jeho slova z rozhovoru, který publikoval v květnovém čísle časopisu AGRObase, kde uvedl, že se u nás „většinou se hovoří pouze o udržitelnosti environmentální, tedy o ochraně přírody, krajiny a přírodních zdrojů. To je samozřejmě vždy zásadní součást zemědělského podnikání, nicméně zároveň nesmíme opomíjet další roviny udržitelnosti, tedy rovinu ekonomickou. Tedy zda se ještě při současných cenách a vstupech vyplatí tuto podnikatelskou činnost provozovat. Pak je to rovina sociální, která se dotýká otázky, kdo bude vlastně zemědělství dělat, případně co zemědělství přináší společnosti“. V tomto rozhovoru dále zdůraznil, že zásadní otázkou je, aby politická reprezentace, stejně jako široká veřejnost, pochopila, že bez zemědělství to zkrátka nejde nejen v čase koronaviru, ale je třeba o zemědělství přemýšlet jako o kritické infrastruktuře, která si zaslouží strategické zacházení a uvažování.
Jan Doležal v závěru svého vystoupení zároveň poděkoval končícímu prezidentovi a dalším členům vedení za široký objem kvalitně vykonané práce, která v sektoru jednoznačně zanechala svou nesmazatelnou stopu a je tedy kde navázat.
Ministr zemědělství Miroslav Toman úvodem vyzdvihl práci zemědělců a zpracovatelů v době stavu nouze, kdy bylo nezbytné i kvůli utlumení paniky a strachu z neznáma, zajistit trvalé zásobování obyvatel potravinami, což se úspěšně podařilo. Ve svém vystoupení se věnoval aktuální problematice resortu a posílení jeho financování, zacílení národních podpor, nastavení nového rámce SZP, který musí odpovídat potřebám našeho zemědělství se zasazením se o dvouleté přechodné období, podílu českých potravin v prodeji či zajištění pracovníků do jednotlivých odvětví a řešení dopadů změny klimatu především formou adaptace hospodaření a činností v krajině. K aktivitám resortu uvedl, že „zemědělci do svého hospodaření zahrnují ochranu přírody a krajiny už dlouho. Právě Česká republika patří mezi země, která aktivně posiluje požadavky výrobních standardů, kde zároveň nejrychleji klesá objem prodaných pesticidů, přijali jsme zákaz používání glyfosátu, ale také dotační podporu na mechanickou likvidaci plevelné řepy. Omezili jsme plochu hospodaření na erozních plochách na 30 hektarů jedné plodiny či opatření k dalšímu prohlubování welfare chovu zvířat. To vše ale s ohledem na podporu tuzemské výroby, např. podporami PRV a zvyšování soběstačnosti v základních potravinách od prvovýroby po zpracování a jejich následný prodej. I proto bychom například měli důsledně prosazovat stejné podmínky ve všech zemích EU, příkladem může být emocemi zasažená diskuze ohledně klecových chovů nosnic.“
