Potraviny byly v Česku v minulosti brzdou inflace, která se nyní mění spíše na inflační motor. Jídlo na pultech obchodů v posledních týdnech zdražuje, ale zákazníci nejsou jediní, kdo to pociťuje

Prodražuje se také samotná výroba českých potravin a zemědělci mají omezené možnosti promítnout tento cenový růst do cen, za které prodávají. „Cenu potravin neurčujeme my, tu diktují obchodní řetězce, které nejenže mnohdy doslova ždímají své dodavatele, ale v mnoha případech využívají specifický tuzemský trh jako místo, kde si vůči zemědělcům a potravinářům, ale i vůči zákazníkům mohou dovolit daleko více než ve své mateřské zemi,“ říká v květnovém čísle časopisu AGRObase prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.

Na otázku redakce, že někteří lidé obviňují ze zdražování potravin zemědělce, a jak si to tudíž vysvětluje, Jan Doležal odpověděl, že lidé si často představují, že cena potravin znamená totéž, co cena základní suroviny pro její výrobu. To je ale mýtus, který se Agrární komora ČR snaží dlouhodobě vyvracet. Vedle cen zemědělských výrobců zahrnuje cena potravin v obchodě náklady a přirážku zpracovatelů, náklady na skladování a přepravu, a především náklady a přirážku velkých obchodních řetězců.

V této chvíli se, podle Jana Doležala, navíc schází několik negativních vlivů, z nichž některé jsou systémovým a dlouhodobým problémem. Načež uvádí, začněme „na konci“ dodavatelsko-odběratelské vertikály, tedy tam, kde se určuje konečná cena. Obchodní politika maloobchodu, který je v České republice vysoce koncentrovaný, dlouhodobě směřuje k minimalizaci nákladů a maximalizaci jejich zisku. V rukou 11, převážně zahraničním kapitálem vlastněných subjektů, je fakticky 75 % trhu s potravinami. Cenu potravin neurčují zemědělci, tu ale ve skutečnosti diktují obchodní řetězce, které nejenže mnohdy doslova ždímají své dodavatele, ale v mnoha případech využívají specifický tuzemský trh jako místo, kde si vůči zemědělcům a potravinářům, ale i vůči zákazníkům mohou dovolit daleko více než ve své mateřské zemi.

Ve veřejném prostoru v posledních týdnech rezonovalo téma extrémních obchodních přirážek na některé potraviny, které se pohybovaly ve stovkách procent. To je něco, co by si obchodní řetězce ve svých domovských zemích nemohly dovolit a rozhodně by to nedokázaly mediálně ustát, dodal Jan Doležal.

Na otázku redakce, jak tento mýtus vzniká, Jan Doležal uvedl, že lobbisté obchodníků rádi a často používají jako argument „ziskovosti“ zemědělců tzv. souhrnný zemědělský účet, který podle nich dokazuje, že zemědělci jsou v černých číslech a nemají si nač stěžovat. Zaprvé je to úsměvné, když samotné řetězce určitě netřou bídu s nouzí, poznamenal prezident Agrární komory ČR. Současně konstatoval, že nejbohatším Němcem za rok 2021 je, podle časopisu Forbes, Dieter Schwarz, majitel Schwarz Gruppe, kterému patří řetězce Lidl a Kaufland se jměním přibližně 40,5 mld. dolarů. „Předpokládám, že ty peníze nevyhrál v lotynce a že asi nebude maloobchodu tak zle, jak se nám snaží posluhovači německých obchodníků v České republice namluvit,“ dodal k tomu Jan Doležal.

Za druhé, podle něho, bilanci souhrnného zemědělského účtu nelze vydávat ani zaměňovat za „zisk“. Jedná o informativní bilanci, statistický údaj. Statistika je obvykle přesný součet nepřesných údajů, a to platí i v tomto případě. Souhrnný zemědělský účet totiž na straně příjmů vychází z teoretické zemědělské produkce, jež se vynásobí její teoretickou hodnotou v daném roce.

Přitom nikdo detailně zemědělskou produkci, ani cenu, za kterou se do posledního jablka, zrnka pšenice či litru mléka prodává, neeviduje. Skutečný zisk sektoru, který vychází ze skutečných ekonomických údajů zemědělských podnikatelů, je, podle propočtů Agrární komory ČR, přibližně poloviční, a na jeden podnikatelský subjekt vychází na přibližně 300 tis. Kč ročně. To ze zemědělství činí jedno z nejméně ziskových odvětví národního hospodářství, zdůraznil Jan Doležal.

Navíc, podle něho, pokud se odečtou základní komodity, jako jsou pšenice a řepka, a přitom se zjišťovalo to, co zemědělci dodávají přímo do maloobchodu, zjistí se, že se jedná o nejen nejméně ziskové, ale také nejvíce rizikové obory zemědělského podnikání.

Na další otázku redakce, že ministerstvo zemědělství chce sledovat vývoj marží obchodníků, a jestli to k nápravě situace nebo alespoň veřejnému mínění pomůže, Jan Doležal odpověděl, že jako gesto směrem k řetězcům a spotřebitelům je to určitě dobrá věc. Agrární komora ČR dlouho upozorňuje na to, že spotřebitel by měl mít právo vědět, kolik dostal zaplaceno dodavatel, respektive zemědělec nebo potravinář. Komora se nicméně obává, že tak, jako v minulosti, se maloobchod přizpůsobí a bude, jako marži, vykazovat rozdíl mezi tím, za kolik prodal a nakoupil, a to nikoliv od zemědělce či potravináře, ale od třetího subjektu. Přitom třetím subjektem může být nákupní aliance nebo dceřiná společnost řetězce, přes kterou se řeší nákup. Marže tak bude oficiálně nízká, ale propastný rozdíl mezi tím, co zaplatí spotřebitel, a tím, co dostane zemědělec, zůstane.

Proto také Agrární komora ČR požádala své členy o účast na dotazníkovém šetření, ve kterém zjišťovala výši jejich marží, marži obchodníků a také zkušenosti s nespravedlivými obchodními praktikami. „Všem zapojeným bych chtěl moc poděkovat za účast. Chápu, že vyplňování podobných dotazníků stojí naše členy velké množství času a energie, ale poskytují nám cenná data, která můžeme využít během jednání k hájení zájmů našich členů a také je medializujeme,“ konstatoval Jan Doležal.

Na otázku redakce, co by vzkázal lidem, podle kterých by zemědělci dávno přestali podnikat v tomto oboru, kdyby to pro ně bylo tak nevýhodné, Jan Doležal uvedl, že on osobně tuto situaci opakovaně vysvětluje na příkladu oboru pěstování ovoce. Pěstitelé hospodaří pod širým nebem a větru dešti poručit nedokážou. V posledních letech se opakovaně objevují dva teplejší týdny ke konci zimy, které mohou nastartovat vegetaci a stromy začnou kvést. Následně přijdou jarní mrazíky a zničí veškerý produkční potenciál sadu. To samé platí o krupobití, suchu a dalších extrémních meteorologických jevech. Proti některým rizikům se lze ochránit jen částečně, proti některým vůbec. Například proti suchu nelze produkci většiny plodin ani pojistit. „Když se bavíme o chvíli, kdy pěstitel chce svoji produkci prodat, musí se s cenou dostat na stejnou nebo nižší úroveň než polský pěstitel jablek, který má mnohonásobně vyšší dotace. Zároveň musí prodat teď a tady, protože dlouhodobé skladování pro něho představuje další náklad. Navíc se stává, že to, co obchod neprodá, vrátí zpět dodavateli a odmítne zaplatit. Pěstitel pak jablka, jakožto komoditu podléhající rychlé zkáze, nemá šanci prodat dále,“ říká Jan Doležal. To všechno, podle něho, samozřejmě přispívá k motivaci zavřít podnik a jít do jiného oboru. „Ale řekněte sám, skoncoval byste jen tak s podnikáním, do kterého jste investoval spoustu peněz a kterému se věnovalo několik generací vašich předků? To si 2krát rozmyslíte,“ dále prohlásil Jan Doležal. Přesto má Agrární komora ČR signály od některých chovatelů a pěstitelů, že takto radikální rozhodnutí zvažují.

O tom ale mluvíte opakovaně, konstatovala redakce a zeptala se, proč potraviny zdražují lidem zrovna teď, a tak rychlým tempem?

Jan Doležal odpověděl, že se stačí podívat na tzv. ceny zemědělských výrobců, kterým se někdy také říká také farmářské ceny, a to v časové ose posledních 30 let, zjistí se, že se v mnoha případech prakticky nepohnuly. Načež dodal, že v posledním půlroce se situace u některých komodit zásadně změnila. Je to způsobeno skokovým nárůstem vstupních nákladů, jako jsou pohonné hmoty, energie, minerální hnojiva nebo třeba krmné směsi v případě živočišné výroby. Nicméně cenu těchto položek zemědělci nedokáží ovlivnit a složenky stejně jako mzdy jejich zaměstnancům musí zaplatit. Zemědělci mají v podstatě tři možnosti. Zaprvé promítnout zvýšené náklady do realizační ceny, což i vzhledem k výše zmíněné obchodní politice maloobchodu jde stěží a pomalu. Za druhé, jít s prosíkem za Evropskou unií, případně národní vládou se žádostí o kompenzace těchto nákladů, což zemědělcům umožní udržet nízkou cenu a nepropadnout se do ztráty. No a potom jde zde třetí možnost, která je bohužel pro řadu členů Agrární komory ČR krutou realitou, a to je přestat si dělat naděje, že se situace zlepší, a s odpovědností k vlastní rodině v případě rodinných farem nebo akcionářům či podílníkům v případě právnických osob s touto ztrátovou činností skončit.

Na otázku redakce, u kterých oborů to hrozí nejvíce, Jan Doležal prohlásil, že s velkými problémy se momentálně potýkají chovatelé hospodářských zvířat. Například z nedávného průzkumu Agrární komory ČR mezi chovateli drůbeže vyplynulo, že více než polovina respondentů se chystá v letošním roce omezit chovy a úplně skončit chce necelých 6 %. Jako nejčastější důvod pro omezení či ukončení chovu dotázané podniky uvedly nízké výkupní ceny a raketově rostoucí vstupní náklady.

V obdobné situaci jsou ze stejných důvodů také chovatelé prasat. Podle průzkumu Agrární komory ČR se letos chystá omezit chovy 43 % oslovených a úplné ukončení zvažuje třetina. Podobným způsobem přemýšlí také pěstitelé takzvaných citlivých komodit, jako jsou ovoce, zelenina, brambory, ale ohrožen je také mimořádně kvalitní a mezinárodně oceňovaný český chmel. Na otázku, co to bude znamenat pro spotřebitele, Jan Doležal uvedl, že Česká republika je v produkci většiny potravin nesoběstačné, a když jich bude vyrábět ještě méně, bude muset k uspokojení poptávky zákazníků zvýšit dovozy.

Jako příklad uvedl Jan Doležal vepřové maso. Podle nedávno zveřejněné statistiky klesl meziročně počet prasnic o téměř 11 procent na aktuálních 81 tisíc. Počet prasat se pohybuje kolem 1,5 milionu, což je historicky nejnižší hodnota za posledních 100 let. Zároveň došlo i k výpadku produkce ve Španělsku, které bylo závislé na dovozu krmného obilí z Ukrajiny. Výsledkem je vepřová panenka nebo bůček s cenovkou třikrát vyšší, než na co byl spotřebitel doposud zvyklý. „Pádnější argument pro posilování vlastní potravinové bezpečnosti těžko pohledat,“ zdůraznil Jan Doležal.

Načež prezident Agrární komory ČR konstatoval, že jestliže Česká republiky byla v roce 2020 v žebříčku potravinové bezpečnosti pátá, v roce 2021 jsme obsadila až čtrnáctou příčku. Největší propad zaznamenala v hodnocení „affordability“, tedy cenové dostupnosti potravin. V letošním roce. jak Agrární komora ČR předpokládá, to bude ještě horší.

Takže lze očekávat, že ceny potravin se zvýší ještě více? Zeptala se redakce. Jan Doležal odvětil, že pokud se nenormalizuje situace na trhu s energiemi a situace na Ukrajině, bude cena potravin dále růst. To koneckonců, podle něho, potvrzují i analýzy Světové banky zveřejněné na konci měsíce dubna. Podle nich se cena potravin nestabilizuje další tři roky. To není samozřejmě dobrá zpráva ani pro zemědělce, zejména pro ty, pro které jsou zemědělské komodity v podobě krmiv vstupem. Zdražují ale třeba také osiva v rostlinné výrobě.

Podle Jana Doležala je třeba současně říci, že nejlepším lékem na drahotu je produkce. Příští Společná zemědělská politika Evropské unie nicméně jde úplně jiným směrem. Zásadní vládní dokument Národní strategický plán SZP, podle kterého se budou v období let 2023–2027 rozdělovat zemědělské podpory, počítá s výrazným omezením produkce. Na 75 tis. ha nesmějí, podle unijních pravidel, příští rok zemědělci cokoliv pěstovat. Navíc jsme, podle Agrární komory ČR, v mnoha ohledech bruselštější než samotný Brusel, a jako vždy jdeme dále, než musíme. Jan Doležala chápe, že instragramový post, ve kterém se prodá nějaké zelené téma „olajkované“ městským liberálním voličem, je pro současné politiky jako droga, ale příjmy do státního rozpočtu ani levnější potraviny to nezajistí. Navíc Česká republika oproti našim sousedům přišla s extrémně vysokou tzv. redistributivní platbou. V praxi to bude znamenat, že se téměř stejná částka, kterou zemědělci dostali z Unie přidělenou v roce 2014, přerozdělí s preferencí na tzv. první hektary. Přeloženo do češtiny to znamená, že se některým přidá, a přitom, především středním podnikům, které zajišťují většinu produkce potravin v České republice, se zase peníze seberou. Údajně, aby se tak potrestali ty největší zemědělské podniky, u kterých by ale bývalo dávalo největší smysl tzv. zastropování plateb, které uplatňují například na sousedním Slovensku. Tam se navíc počítá s tím, že větších podniků, které ale zároveň zaměstnávají větší počet lidí, se zastropování nebude týkat vůbec nebo jen omezeně. Cílem Slováků je zachovat zaměstnanost a produkci potravin na venkově.

U nás se namísto toho „jede“ laciný politický marketing. Ten ale v praxi zahubí spoustu zemědělských podniků, které patří rodinám sedláků, jež se prostě jen dali dohromady, aby v 90. letech odolali drsnému tržnímu prostředí. V jejich čele přitom nestojí žádní „agrobaroni“, ale potomci sedláků. Zároveň se právě tyto podniky zabývají živočišnou výrobou a pěstováním náročnějších rostlinných komodit, jako jsou právě ovoce, zelenina a další plodiny. Další znevýhodnění těchto zemědělců na trhu povede k jedinému – přizpůsobí se. Budou pěstovat ve větší míře obiloviny, řepku a další ekonomicky rentabilnější plodiny. Zároveň budou chovat méně hospodářských zvířat, a tím budou mít méně organické hmoty do půdy, která může částečně nahradit drahá minerální hnojiva.

Jediným vítězem této reformy budou zemědělci, kteří hospodaří na vlastních 150 ha, respektive ti, kteří si třeba 600 ha rozdělili na 4krát 150 ha. Přitom střední zemědělské podniky často sdružují mnoho desítek vlastníků a při rozpočítání na jednoho vlastníka by na každého vycházelo třeba jen 10 ha. Podle české vlády jsou to ale zlí velcí zemědělci.

Na Západě přitom menší zemědělci nefungují jako právnické osoby, ale jako tzv. kooperativy, přičemž se každý počítá jako samostatný žadatel o dotace. Z toho vychází unijní průměr 16 ha, ale skutečnost je často jiná. Hektarová velikost jednoho žadatele je umělá veličina, se kterou politici rádi operují. Podle názoru prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala by se Česká republika měla, to je obecně v dotacích, vrátit k principu rozdělování zemědělských podpor za plnění společenské objednávky, kterou je produkce potravin a péče o půdu.

Na poznámku redakce, že Jan Doležal, který je sám malý zemědělec, taky by měl logicky, tyto změny v rozdělování dotací, spíše vítat, Jan Doležal odpověděl, že jeho rodina provozuje malou farmu s výměrou 120 ha. Pěstují pšenici, řepku, mák, sóju a brambory. Na jednom místě tato rodina hospodaří více než 300 let. Jeho otce, jeho dědu, jeho pradědu přitom vždy živila práce a zemědělská výroba, ne dotační podpory. I on od malička slyšel „vstávej, jdeme vybírat brambory“, a ne „pospi si, odpoledne jdeme pro dotace“. Stejně, jako mnoho dalších zemědělců, chápe dotační podpory jako nutné zlo, a ne jako smysl života. Je přesvědčen, že Česko potřebuje všechny zemědělce, nejen ty, kteří mají správný mediální a politický profil.

Osobně nemůže vystát hochštaplery, kteří si přes známé či korupci ve správný čas koupili státní půdu za směšné ceny, kde deklaratorně „ekologicky hospodaří“, bez práce pobírají miliony dotačních podpor, a ještě mají tu drzost říkat si „sedlák“. Samozřejmě nemá nic proti ekologii a skutečným sedlákům, má k nim tu největší úctu. Ví moc dobře, jaká je to dřina, odpovědnost a nervy. Jestli se ale něco v Unii, a hlavně u nás nezmění, je ale výše popsaný případ bohužel obraz „správného“ zemědělce.

Na otázku redakce, jestli je ještě šance něco změnit, Jan Doležal odvětil, že nyní probíhají diskuse mezi odborníky z Agrární komory ČR a Ministerstva zemědělství ČR, a členové komory věří, že když bude vzájemná vůle, může se najít kompromis přijatelný pro všechny. Samozřejmě vždy půjde o kompromis z kompromisu, ale, podle Jana Doležala, je potřebné se dohodnout. Jde totiž o zajištění potravinové bezpečnosti Česka.

Ministr zemědělství Zdeněk Nekula, podle Jana Doležala, Agrární komoře ČR přislíbil otevřít téma úpravy výše redistributivní platby na jednání vládní koalice. Podle něho ale nejde jen o redistributivní platbu. Jde o praxi. Je třeba zdůraznit, že v této situaci si černého Petra vytáhli samotní zemědělci, kteří čekají na finální znění pravidel. Vědí jen, že musejí dělat více, i když není jasné čeho, a musí to dělat za situace, kdy je tu extrémní nárůst vstupů a extrémní nejistota dalšího vývoje na trzích. Jan Doležal samozřejmě vnímá nejistotu a narůstající napětí mezi zemědělci, a jejich záměr znovu vyjít do ulic, aby upozornili na svou situaci. Načež dodává, že pokud se Agrární komora ČR s politiky nedohodne, tak půjde demonstrovat jako první.