Tvrdím, že v těchto dnech procházíme klíčovým bodem zlomu současné epidemie Covidu.
Nejprve čísla.
K 25. březnu evidujeme 1 480 tis. osob, které nákazou prošly. Podle lékařů naprostá většina z nich je vůči nákaze imunní minimálně dalších šest a více měsíců. Jen mimořádně se někdo nakazí podruhé.
Podle expertních odhadů, je tu další skupina těch, kteří nákazou prošli a v této statistice nejsou, protože to byli lidé s minimem příznaků. Těch může být – odhadem – až jeden milion. Takže k tomuto datu zde možná máme přibližně 2,5 milionu osob, které mají přirozenou imunitu vůči této nákaze.
Ke stejnému datu bylo očkováno 1, 450 milionu osob, z nich je 400 tis. i druhá vakcína tj. 1 milion osob je chráněn vakcínou proti nákaze. Protože i první vakcína má schopnost zásadně snížit možnost nákazy.
Bodem zlomu i to, že nejpozději 27. března dojde k tomu, počet podaných vakcín převýší počet nakažených a rychlost, se kterou se zvyšuje počet denně podaných vakcín, nejméně třikrát převyšuje denní počet nakažených a tento rozdíl se bude dále zvyšovat. Prostě předbíháme rychlostí ochrany před covidem rychlost jeho šíření.
Celkově tedy zde máme před nákazou chráněno kolem 3,5 milionu osob tj. více než třetinu z celkového počtu obyvatel. Já myslím, že to je velmi dobrý výsledek.
Ten výsledek plně obstojí i v mezinárodním srovnání. Chápu, že se takový závěr těm, co stále bojují s vládou, nemusí líbit. Ale protože v případě těchto „bojovníků“ vůbec nejde o racionální uvažování, těžko jejich postoj změníme.
Jaký bude nejbližší vývoj? Do konce dubna by – podle odhadů - měly být dodány do ČR dva a možná až tři miliony dávek vakcíny. Jak víme, jejich dodávky vůbec na naší vládě nezávisí a my jen se můžeme doprošovat EU, aby na nás nezapomněla. Pokud se prodlouží interval mezi prvním a druhým očkováním – a to je při malém počtu vakcín to nejlepší řešení - pak můžeme dosáhnout stavu, kdy na konci dubna bude oproti nákaze chráněno - jak přirozenou imunitou po prodělané nákaze, tak očkováním až 5 milionů osob, tedy polovina populace.
Za této situace tak dojde k podstatnému útlumu šíření covidu. Přirozeně za předpokladu, že se neobjeví nová mutace, která by byla odolná vůči dosavadní získané imunitě.
Uvedená data také dokazují, že naše pozice – jakkoli je zlehčována jejími kritiky – mezi ostatními evropskými zeměmi vůbec není špatná. Možná, že je lepší, než to na první pohled vypadá a než jsme ochotni si připustit.
Mimořádné výkony českého zdravotnictví
První, co je třeba zvláště zdůraznit, jsou fantastické výkony našeho zdravotnictví. Ten superlativ je plně na místě.
Za klíčový ukazatel efektivnosti našeho zdravotnictví a vůbec péče, která je poskytována v souvislosti s Covidem, pokládám ukazatel dosažené smrtnosti, čili kolik lidí umírá s touto nákazou.
Zde je naše pozice nesrovnatelně lepší než některých okolních zemí. U nás umírá z počtu nakažených přibližně 1,7 % osob nakažených Covidem. V Německu od počátku epidemie zemřelo více než 75 tis. osob při celkové nákaze 2,7 mil osob tj. 2,8 %. V Polsku je to 45 600 zemřelých na 1,8 mil nakažených tj. 2,5 %. V Rakousku je 526 tis. nakažených a 9200 úmrtí tj. smrtnost 1,7 %.
Také v sousedním Slovensku jsou čísla o smrtnosti vyšší – 2,6 % tj. nakažených 354 tis. a 9300 úmrtí. Obdobně je tomu v Maďarsku, kde na 603 tis. nakažených připadá 19 200 úmrtí a tedy smrtnost 3,2 %. Maďarská relativní čísla jsou tak dokonce vyšší než italská, kde se počet úmrtí již dostal na úroveň 106 tis. při nakaženosti 3,401 mil osob tj. smrtnost 3,1 %.
Právě relativně nízká smrtnost na Covid je ukazatelem, který asi není zajímavý pro česká média a opoziční politiky. Má to patrně jediný důvod – nehodí se to ke kritice vlády. Je daleko lepší používat globální čísla o celkové úmrtnosti, protože ta vychází hůře a je to pak důvod k velmi laciné kritice.
Přitom je podle mého soudu ukazatel smrtnosti klíčový, který dokazuje vysokou efektivnost našeho zdravotnictví, jeho odolnost v této nesmírně složité situaci. Co jiného lépe vypovídá o kvalitě práce našeho zdravotnictví než to, že dokážeme zachránit více lidí před fatálním koncem, než v ostatních zemích.
Vždyť kdybychom dosahovali stejné smrtnosti jako Německo nebo Slovensko, pak dnes evidujeme více než 40 tis. resp. více než 37 tis. úmrtí s covidem, tedy o deset tisíc více než dosud.
Bohužel efektivnost našeho zdravotnictví část veřejnosti považuje za cosi samozřejmého a nechce vidět, jaké úsilí stojí za záchranou takového množství lidí. Naše zdravotnictví – i když si to moc lidí nechce přiznat – je na světové úrovni. To tato krize bezesporu dokazuje a všichni, kteří se zvládání této krize podílejí, si zaslouží naši hlubokou úctu.
Naším klíčovým problémem je nekázeň a nedodržování pravidel
Opoziční politici využívají ke své kritice počet úmrtí ve vztahu k počtu obyvatel. Nechtějí však vidět, že pokud je u nás nakaženo covidem 13 % veškerého obyvatelstva, pak je určitý počet úmrtí na tuto smrtelnou nemoc nevyhnutelný.
Náš zásadní problém je v tom, že se nám nepodařilo zabránit tomu, aby se virus v populaci nešířil tak rychle. V Německu jsou nakaženy zhruba 3 % obyvatelstva, na Slovensku je to kolem 6 %, obdobně je tomu v Maďarsku. Naše nakaženost v populaci Covidem je tak minimálně relativně dvakrát vyšší než v okolních zemích.
To je náš hlavní problémem v této pandemii. Z toho pak také pramení vysoký stupeň zatížení kapacit našeho zdravotnictví.
Můžeme vysoce oceňovat efektivnost zdravotní péče a obětavou práci všech zdravotníků, jestliže se však se setkává s vysokým stupněm nakaženosti vyvolaným vysokým stupněm nekázně obyvatelstva, benevolencí a neochotou respektovat doporučení, pak je úsilí všech zdravotníků naprosto znehodnocováno právě těmito kroky, které mají bránit rozvoji epidemie.
Obávám se, že snad nikde v Evropě nenajdeme takový stupeň občanské nekázně, odmítání respektovat hygienická opatření jako je tomu u nás.
Budeme-li kriticky hodnotit, co je hlavní příčinou současné situace s rozvinutím nákazy mezi obyvatelstvem, pak je to zcela nesporně nerespektování hygienických doporučení.
Proč právě v České republice se nakazí za stejnou dobu jako v sousedních zemích daleko větší část obyvatelstva. Máme tu nakažlivější vir, nebo jsme méně odolná populace? Jak jinak než nekázní, nerespektováním hygienických pravidel, či arogancí můžeme tento rozdíl vysvětlit?
Proč tomu tak je? Vidím to především jako širší problém, který bych nazval jako neschopnost státu vymáhat plnění těchto doporučení. V obecnější rovině je to pak známý problém nízké vymahatelnosti práva, ne-li v některých případech doslova rezignace státní administrativy na dodržování právních předpisů, což denně vidíme kolem sebe.
Jen v ČR zřejmě může nastat situace, kdy ačkoli mají být zavřené restaurace příkazem hygieniků, najdete restaurace, kde se každý den otevírá a nic se neděje. Žádná sankce, odebrání živnostenského oprávnění za to, že tento provoz vystavuje občany nebezpečí nákazy resp., dokonce umožňuje její rozšíření mezi populaci. Prostě nic se nestane.
A je to také v obecném povědomí, že úplně největším, medii opěvovaným, hrdinou je ten, kdo tato hygienická pravidla nerespektuje a zcela očividně je ignoruje.
Nejbližší kroky
Jsme v bodu zlomu vývoje současné epidemie. Co udělat dál?
Už po velikonocích – kolem desátého dubna - mohou být otevřeny všechny základní a střední školy v plné šíři. Není důvod s tím dále otálet. Samozřejmě, že za těch podmínek jako v okolních státech – tedy větrání v době výuky, oddělení tříd při pohybu po školní budově atd.
Zrušme jeden měsíc letních prázdnin. Ať děti dohoní to, co zameškaly v redukci učiva při distanční výuce. Školy byly nejméně půl roku v podstatě zavřeny, tak proč by neměly být školní prázdniny jen v srpnu? Copak se děti dostatečně nezrekreovaly v minulých měsících? A někteří učitelé taktéž. Neměli snad opravdu dlouhé prázdniny? Pošleme děti např. na školy v přírodě, ale hlavně - ať se něco učí prezenčně. Mimochodem tím, bychom pomohli i některým hotelům.
Myslím, že v průběhu dubna se dají postupně otevřít i další obchody a služby, nikoli však restaurace, divadla či kina a také masové akce. Tam musíme být stále velmi opatrní.
Musíme také najít odvahu k nevyhnutelnému kroku týkajícímu se restaurací a hotelů. Mnohé naše kapacity jsou závislé na turistickém ruchu. Přijíždělo k nám minimálně 15 mil osob za rok – to skončilo. Praha, Český Krumlov a další prostě musí pochopit, že k takovému rozvoji turistiky v nejbližších 3 - 5 letech v žádném případě nedojde. Nikdo nebude mít chuť sem jezdit. Jsme přece zemí s největší relativní nakažeností obyvatelstva. Evropa nebude mít zájem někam cestovat. To vše se změní a bude trvat roky, než se obnoví zase cestování v minulých rozměrech – pokud vůbec se obnoví.
Musíme už najít odvahu, abychom si řekli, že státní podpory pro tento segment končí – a budou trvat maximálně do května. Daňoví poplatníci to už dál nemohou financovat.
To, že jsme v bodu zlomu, ještě neznamená, že už můžeme opustit všechna nařízení o lockdownu. Naopak, musíme ještě do konce dubna vydržet. Jsme však na dobré cestě ke zvládnutí této pandemie…
