Pod názvem „Budoucnost evropského zemědělství 2021“ se ve středu 1. listopadu 2021 uskutečnil v Praze již třetí ročník mezinárodní konference, kterou zorganizovala skupina Identita a demokracie Evropského parlamentu (EP). Cílem konference bylo sdělit širší zemědělské a potravinářské veřejnosti u nás, jaké dopady přinese do zemědělství jak celé EU, tak i a jednotlivých členských zemí, nová Společná zemědělská politika na léta 2021-2027, která obsahuje základní principy Zeleného údělu (Green Deal). Podstatou této nové strategické koncepce Evropské unie je totiž zabránit postupnému oteplování planety Země, a to prostřednictvím dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.
Konferenci zahájil a současně moderoval člen a koordinátor Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu Ivan David. Uvedl, že přes několika týdny byl dovršen proces schválení nové Společné zemědělské politiky na léta 2021-2027. Načež dodal, že podstatnou novinkou je přizpůsobení zemí EU tzv. boji ta klimatickou neutralitu. Přičemž odpovědnost za tuto linii byla, do jisté míry, svěřena členským státům EU. Ty mají připravit vlastní strategické plány, které budou samozřejmě předmětem kontroly ze strany Evropské komise.
Podle něho se do nové Společné zemědělské politiky prolínají hlavní principy koncepce Zeleného údělu (Green Deal), který obsahuje řadu konkrétních strategií, které vytyčují řadu změn v různých oblastech ekonomiky i života společnosti. Pokud jde o zemědělství k těm nejdůležitějším patří strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku nebo také Od zemědělce ke spotřebiteli) a Strategie pro biodiverzitu. K tomu je nutné připočítat i další strategii, která je zaměřena na enviromentální hledisko.
Ivan David dále konstatoval, že evropští zemědělci se musejí potýkat s přísnými normami. V EU je například zakázáno podporovat hmotnostní přírůstky růstovým hormonem. Přitom ale EU prohrála arbitráž kvůli dovozu hovězího masa s růstovým hormonem z USA. Druhým příkladem jde Kanada, která do EU vyváží čočku, ačkoliv je povolen postřik glyfosátem ještě 4 dny před sklizní. Aby Kanada mohla takovou čočku vyvážet do Evropy, byly unijní normy v roce 2012 zvýšeny stonásobně. Ivan David dodal, že v tomto mezinárodním obchodu mezi jednotlivými zeměmi světa je Světová obchodní organizace silnějším partnerem a své normy, které nejsou tak přísné, vnucuje nutí Evropské unii.
Dalším příkladem vnucování jiných zahraničních norem do evropské legislativy bylo i nedávné jednání Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova EP, kdy přítomní experti a zástupci Komise důrazně doporučovali přehodnocení právních norem EU v oblasti genových manipulací. Přitom genové manipulace se dnes intenzivně uplatňují v Číně a USA. Přitom výzkum genových manipulací je v EU drasticky omezen. Navíc, propagátoři Zeleného údělu při tomto jednání prokázali neznalost problematiky zemědělství. Protože jsou proti hnojení nejen syntetickými hnojivy, což berou za své čeští zemědělci, ale i proti hnojení chlévskou mrvou a kejdou, což naopak naši zemědělci uplatňují. Navíc, doporučují nechávat půdu ležet ladem. Dokonce se u jednoho z nich objevil i návrh na zákaz orby.
Další nesmyslnou myšlenkou je, podle Ivana Davida, prosazování omezování konzumace masa, zejména hovězího, a to pro neúměrnou spotřebu vody, krmiv a metanu. Tyto názory propagátorů ozelenění naší planety se odrážejí i v jejich požadavcích na změnu zvyklosti evropských obyvatel ve stravování.
V závěru svého vystoupení Ivan David zdůraznil, že v následujících letech hrozí obyvatelů EU zejména růst cen potravin a současně i zhoršení jejich kvality. Poznamenal, že zemědělcům nastanou ekonomické potíže, protože do EU budou proudit dovozy potravin ze zemí mimo EU, a to za dumpingové ceny.
„Člověk působí extrémy klimatu likvidací oběhu vody – náprava je možná“ – pod tímto názvem přednášky vystoupil Jan Pokorný, ředitel společnosti ENKI, o.p.s., který uvedl, že člověk odlesňuje a odvodňuje krajinu, aby mohl zemědělsky hospodařit. Zemědělská produkce, podle něho, umožňuje rozvoj měst, jejich urbanizaci.
Na konkrétních příkladech Jan Pokorný dokumentoval, jak člověk mění krajinu, a to díky sluneční energii. Podle něho na skleníkovém efektu v atmosféře nehraje roli oxid uhličitý (CO2), ale kolik je vodní páry ve vzduchu. Protože je to právě vodní pára, která má zásadní vliv na tvorbu klimatu. Přičemž její množství v atmosféře je spíš závislejší na teplotě vzduchu než na vodních výparech z vegetace. Praxe ukazuje, že je to právě člověk, který ovlivňuje množství vodní páry v atmosféře, a to například zemědělci tím, jaký druh plodiny má zasetý na poli. A také to, jestli je ta půda mokrá či suchá. Je to právě slunce, které když svítí, ohřeje podložku půdy. Tím se ohřívá vzduch, načež zvyšující se teplota vzduchu přispívá k tomu, že se voda, ve formě páry, vytahuje ze země nahoru, do atmosféry. Podle něho je to člověk, který svými hospodářskými zásahy ovlivňuje tvorbu mraků. Přičemž ale člověk atmosféru neohřívá, neboť je to slunce, které svými paprsky ohřívá zemi a od ní stoupá teplota v atmosféře.
Jan Pokorný se rovněž zabýval otázkou udržení vody v krajině. Na konkrétních příkladech ukázal metody a způsoby, jak toho dosáhnout. Přičemž, na závěr svého vystoupení neopomněl připomenou roli nejvýznamnějšího českého rybníkáře Jakuba Krčína, který utvářel krajinu vybudováním soustavy rybníků v jižních Čechách. Načež dodal, že právě to, co člověk dělá s vodou na zemském povrchu, ovlivňuje krajinu, nikoliv tedy výskyt CO2, jak si někteří lidé i u nás myslí.
Pod názvem přednášky „Příprava Strategického plánu SZP na období 2023-2027 v České republice" byl název přednášky, kterou zpracovaly a s níž seznámily účastníky konference, pracovnice odboru přímých plateb Ministerstva zemědělství ČR Kateřina Bělinová a Alena Kubů. Účastníci konference se mimo jiné dozvěděli, že strategický pln je základním nástrojem, který mimo jiné definuje těchto devět strategických cílů: Zajištění příjmu zemědělců, zvýšení konkurenceschopnosti, zlepšení v hodnotovém řetězci, aktivity spojené se změnou klimatu, ochranu životního prostředí, ochranu krajiny a biodiverzity, podporu generační obměny, podpora zaměstnanosti a místního rozvoje, ochrana kvality potravin a zdraví zvířat. Zároveň byl stanoven desátý, průřezový cíl, a to je modernizace odvětví podporou a sdílením znalostí, inovací a digitalizace.
Další důležitou informací bylo i to, v jakém stadiu je proces schválení strategického plánu České republiky Evropskou komisí. Protože každý strategický plán, než je odeslán Komisi k projednání a ke schválení, musí projít předběžným hodnocením. Tato hodnocení v současné době probíhají již ve své poslední fázi. Předložený koncept strategického plánu byl prokonzultován v 25 odborných skupinách. Na základě připomínek z těchto skupin se strategický plán nyní upravuje.
V závěru přednášky zaznělo, že Česká republika má předložit strategický plán do 31. prosince 2021 Evropské komisi. Tento termín by měl být, podle pracovnic ministerstva zemědělství, dodržen. Potom Českou republiku čeká oficiální konzultace s Evropskou komisí. Ta by měla do tří měsíců vyjádřit své oficiální připomínky. Půjde-li vše dobře, tedy další konzultace a jednání, dá se předpokládat, že strategický plán České republiky bude sválen Komisí někdy ve 3. čtvrtletí příštího roku.
Ovšem, jak dále pracovnice ministerstva zemědělství uvedly, v této chvíli není strategický plán schválen odcházející vládu. Ta ho vzala jen na vědomí, ale přitom schválila výši národního kofinancování. Ovšem, podle oficiálního postupu EU, strategický plán může být schválen až poté, jakmile k němu vydá své stanovisko i české ministerstvo životního prostředí. Toto jejich stanovisko bude mít ministerstvo zemědělství k dispozici až na jaře příštího roku. Pravděpodobně touto dobou, by mělo dojít i ke schválení strategického plánu novou vládou.
„Současná zemědělská problematika a udržitelný rozvoj ve výrobě potravin“ byl název vystoupení předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumíra Dufka, který je, za Českou republiku a odbory, zároveň i členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, tedy poradního orgánu Evropské komise.
V úvodu svého vystoupení Bohumír Dufek uvedl, že, jako předseda zemědělských odborů, je zásadně proti zastropování přímých plateb na hektar. Podle něho totiž výrazně poškodilo české zemědělce, a to tím, že to znevýhodňuje a znesnadňuje hospodářskou soutěž v zemědělství a při výrobě potravin. Načež dále poznamenal, že diskuse o Společné zemědělské politice se v Evropském parlamentu převrátila do polohy boje o co nejvyšší dotace a co největší vliv na zemědělském trhu EU. Zároveň poznamenal, že od v stupu České republiky do EU v roce 2004, je vidět, jak se za uplynulá léta postupně snížil podíl českého zemědělství a českých potravin na tuzemském trhu ve prospěch zahraničních dodavatelů. Výsledkem této politiky řetězců potom je značný pokles soběstačnosti České republiky v základních potravinách. Například u vepřového masa to činí jen 45 procent.
Tato situace přirozeně souvisí s obrovským tlakem zahraničních obchodních řetězců na české zemědělce, kteří mají velice ztížené podmínky, aby se jejich produkty dostaly na pulty prodejen těchto obchodních řetězců. Přitom peníze, které tyto řetězce u nás vydělávají, odtékají, bez zdanění, do zahraničí. V té souvislosti Bohumír Dufek rovněž poukázal na svůj nedávno zveřejněný článek „Pravda o obchodních řetězcích“, kdy obchodní řetězce argumentují tím, že v České republice fungují s velice nízkými maržemi. Toto tvrzení předseda zemědělských odborů odmítl s tím, že cenové návrhy tuzemských dodavatelů se v letošním roce, ve srovnáním s předchozím rokem, vůbec nezměnily, a přitom cena potravin pro spotřebitele v těchto prodejnách roste. Dokumentoval to i konkrétními údaji. Například řetězec Globus ČR, v.o.s., měl v loňském roce obrat 24 miliard korun. Řetězec Kaufland, v.o.s., si v roce 2019 vyplatil a převedl do zahraničí zisk ve výši 2,1 mld. Kč. Načež dodal, že rozhodně nejsou chudé organizace, a přitom svojí obchodní politikou likvidují české zemědělce.
Bohumír Dufek se také věnoval otázce prosperity a efektivnosti českého zemědělství a dalším otázkám. Mimo jiné i otázce mezigenerační výměny v zemědělství, což se u nás týká mladých zemědělců a v západoevropských zemích mladých farmářů. Pokud jde o jejich další podporu, dodal k tomu, že Česká republika připravuje čtyřikráte vyšší dotace, než jsou v sousedním Německu, by mělo u nás zabezpečit lepší postavení mladých zemědělců a malých firem.
Předseda zemědělských odborů rovněž uvedl, že by čeští zemědělci měli požadovat, aby se v rámci Evropské unie vyhlásila potravinová politika, která bude propagovat spotřebu potravin. Konkrétně, aby se potraviny spotřebovali v té zemi, v tom místě, kde se vyrobí. Zdůvodnil to i tím, že uhlíková stopa, která vzniká přesunem potravin napříč Evropou, není opravdu zanedbatelná. Načež dodal, že nelze snižovat výskyt CO2 v přírodě, a to snížením počtu kusů skotu kvůli metanu, který od nich uniká do ovzduší, jak to v současné době to požadují ekologičtí aktivisté.
Při této příležitosti se Bohumír Dufek neopomněl zmínit i o tom, že někteří rádoby ekologové chtějí uplatnit zákaz výroby umělého sněhu na horách. Přitom, právě sníh na horách dokáže udržet vodu v krajině, a to po delší dobu. Je to pro přírodu mnohem účelnější, než když veškerá voda od nás postupně odteče do moře. Zároveň odmítl tvrzení ekologických aktivistů, že jsou to právě zemědělci, kteří se podílejí na znečišťování životního prostředí. Další směřování Společné zemědělské politiky by, podle Bohumír Dufka, mělo být oproštěno od různých, nepodložených ekologických experimentů a výmyslů, které prosazují ekologičtí aktivisté, a kteří se je snaží prosadit do zemědělské výroby.
V závěru svého vystoupení Bohumír Dufek uvedl, že schválený dokument, to je Společná zemědělská politika, který prošel velkou diskusí v EU není příliš dobrý z toho hlediska, že nerespektoval tolik potřebné zájmy zemědělců. Dokument by měl být kvalitnější tím, že by zemědělcům měl vyjít mnohem více vstříc než ekologickým aktivistům.
Pokud jde o zemědělskou politiku nové vlády, která se nyní ustavuje, Bohumír Dufek věří, že vznikající vláda bude v tomto směru rozumná, a že nový ministr zemědělství pochopí v otázce zastropování plateb na první hektary, které určitá část malých zemědělců propaguje, tento propagovaný systém zastropování přímých plateb bude zrušen a bude nahrazen pro zemědělce přívětivější politikou. Jde totiž o to, že největší starosti zemědělců není vyprodukovat potraviny, ale prodat je na trhu.
Pod názvem „Dopad strategie Z farmy na vidličku na francouzské zemědělství“ vystoupil Philippe Chevallier-Chantepie, který je politickým poradcem ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova v Evropském parlamentu. V úvodu svého vystoupení charakterizoval dopady strategie „Z farmy na vidličku“ v tom smyslu, že citoval některé výsledky několika odborných studií, které se zabývaly dopady Zeleného údělu na evropské zemědělství. Znovu účastníkům konference připomněl, že uskutečněním těchto nových strategií by došlo ke snížení zemědělské výroby v Evropské unii a tím i ke snížení zisku farmářů. Vedlo by to ke snížení konkurenceschopnosti francouzských, potažmo evropských farmářů na světové trhu, zatímco jiné státy, mimo EU, nadále podporují svoji zemědělskou produkci. Načež poznamenal, že zemědělci a farmáři musí se musí bránit nekalé konkurenci.
Philippe Chevallier-Chantepie dále upozornil, že francouzský prezident Emanuel Macron v rámci EU razí myšlenku, aby se při výrobě potravin dodržovaly jejich platné standardy. Přičemž poznamenal, že právě kolem této otázky není ještě v EZ uzavřena debata. Podle něho je to příležitost, aby Francie, která bude od 1. ledna 2022 předsedat Evropské unii, tuto otázku položila na stůl. Poté uvedl, že to souvisí se zaváděním tzv. Nutri-Score, což je systém označování nutriční hodnoty na přední straně balení potravin. Zdůraznil, že grafické označování nutriční hodnoty potravin bude jedním ze zásadních bodů francouzského předsednictví EU.
Jde totiž, podle něho, o to, že je to určitá generalizace takto označovaných potravin, kdy je definována maximální spotřeba soli, tuku a cukru. Načež poznamenal, že Nutri-Score může být dobrou příležitostí jako pomůcka pro spotřebitele, ale zároveň se ukazuje, že to má negativní vliv na imaga u některých francouzských potravin. Poukázal na to, že právě francouzské potravinové produkty mají vysokou kvalitu, protože na trhu existují již 100 let. Mají svoje know-how, svoje stanovené a osvědčené výrobní postupy. Zároveň dodal, že francouzský ministr zemědělství Didier Guillaume již dal najevo, že možnost přezkoumání systému Nutri-Score by se měla udělat ještě, než celý systém vstoupí v platnost.
Načež se v této návaznosti věnoval i problematice snížení spotřeby červeného mas, jak razí v EU řada ekologických aktivistů. Tyto tendence je, podle něho, nutné odmítnout.
V závěru prohlásil, že Komise by měla v následujícím období předložit i hodnocení dopadů Zeleného údělu na zemědělství. Konstatoval, že kolem této otázky určitě bude živá diskuse, a to i s návrhy na změny předpisů. Poznamenal, že pravděpodobné tato diskuse neskončí pře volbami do Evropského parlamentu v roce 2024. Je to, podle něho, téma i pro nový E ropský parlament, který vznikne po volbách v roce 2024.
Josef Emanuel Faessler, výzkumný asistent pro výbory „Energie a průmysl“ a „Životní prostředí a klima“ v Evropském parlamentu se ve svém vystoupení zaměřil na téma "Transformace evropské energetiky". V úvodu svého výkladu konstatoval, že s transformací energetiky začali v Německu již v roce 1999, kdy prvotním impulsem pro tyto změny se stal strach z klimatických změn. Podle něho v poslední době tyto tendence v Německu výrazně posílily a výsledkem je nová strategie, to je přechod k elektromobilitě. To je od spalovacích motorů k elektromobilům. Přitom poznamenal, tato změna týká i elektrického vytápění domů a bytů. Přitom, podle Josefa Faesslera, jen 20 % energie se v Německu vyrábí z alternativních zdrojů, zatímco 80 % vyrobené elektřiny je z ropy a uhlí. Ovšem, ústup od těžby uhlí a připravované odstavení šesti jaderných elektráren v příštím roce změní mix vyrobené energie, dodal německý expert na energetiku.
Ovšem, jak je to s alternativními zdroji energie, to je soláry a větrnými elektrárnami. Větrníků je, podle něho, v Německu dost. Táhnou se od Alp až po severní část německé pevniny u moře. Jenže, i v Německu mají dny, kdy nefouká vítr a elektrický proud neproudí do sítě. Pokud jde o soláry, i v tomto případě ne vždy svítí slunce. To v podstatě znamená nulovou energii z alternativních zdrojů v tyto dny.
Poté se Josef Faessler věnoval otázce, co by se stalo, kdyby přechod na elektromobilu dosáhl svého vrcholu. Pokud se v příštím roce odstaví jaderné elektrárny, nastane pro Německo problém, protože nebude k dispozici dostatečné množství elektrické energie z vlastních zdrojů. Elektřinu by potom museli dovážet od sousedů.
Náměty, které občas zaznívají, to je používat místo jádra vodík, zatím nejsou zcela reálné, protože projekt tohoto druhu by stál cca 400 mld. eur, jak naznačují předběžné výpočty.
Načež Josef Faessler dále konstatoval, že v Německu jezdí cca 50 milionů osobních automobilů. Kdyby byly nahrazeny elektromobily, tak by se v rámci ekonomického kalkulu musely vzít do úvahy tyto údaje. Při průměrné spotřebě 15 kWh na 100 km a při najetí cca 13.700 km ročně, by na provoz těchto elektromobilů německá společnost potřebovala 100.000 GWh. Přitom jedna jaderná elektrárna v Bavorsku vyprodukuje 10.000 GWh ročně. To by znamenalo mít k dispozici minimálně 1O bavorských elektráren. Takže, otázka zní, odkud by mělo Německo potom brát elektrickou energii? Pokud jde o spotřebu elektřiny nejde jen o elektromobily, ale i o domácnosti, služby, nemocnice a firmy.
Načež Josef Faessler k tomu dále dodal, že se určitě objeví ještě jeden vážný problém, a tím je skutečnost, že když v šest, sedm hodin večer lidé přijedou z práce domů, budou chtít nabít jejich elektromobil. Takže, v jeden okamžik budou téměř všichni nabíjet své elektromobily. Zvládne to stávající elektrická síť? Když se nad tím vším člověk zamyslí, tak otázka představy takto vysoce koncentrované elektromobility zní spíše iluzorně, poznamenal k tomu Josef Faessler.
Navíc, jde i o životnost baterií do elektromobilů. Ta po určité době skončí. Baterie je zapotřebí zlikvidovat, protože recyklovat se nedají. Prostě je to odpad. To bude, do budoucna, velký problém!
V závěru svého vystoupení se Josef Faesler i otázce výroby a spotřeby elektrické energie v EU i v jednotlivých členských zemích. Mezi problematické země patří například Španělsko, kdyby chtělo ukončit výrobu elektrické enegie z fosilních paliv. Rakousko má sice hodně vodních elektráren, ale dováží elektrickou energii z České republiky a z Německa. Rovněž Italie, ve špičkách, nevyrábí dostatek elektrické energie pro vlastní spotřebu. Přičemž poznamenal, že Německo má zatím dobrý energetický mix, který je založen na uhlí a jaderné energii, a tím je i nezávislý. Jenže, po zrušení jaderných elektráren, nebude Německo již vývozcem elektřiny, ale jejím dovozcem.
Gilles Lebreton, poslanec Evropského parlamentu, člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) vystoupil s příspěvkem na téma „Evropské zemědělství pod hrozbou Green Dealu“. V úvodu svého vystoupení varoval před nebezpečím, jak je představuje Evropský zelený pakt. Konkrétně kritizoval evropskou strategii Farm to Fork, která je odnoží strategie Green Deal pro zemědělství. Nejprve prohlásil, že strategii „Z farmy na vidličku“ nelze zaměňovat s novou Společnou zemědělskou politikou EU, protože jde o dvě různé věci. Zatímco strategii odsuzuje, novou Společnou zemědělskou politiku podporuje, protože, podle něho, bude více respektovat národní suverenitu než bývalá, která loni skončila. Novinkou této nové Společné zemědělské politiky je zavedení národních Strategických plánů. To znamená, že každý členský stát EU si nyní může vypracovat vlastní strategický plán, v němž si svobodně určí národní priority své zemědělské politiky. Například Francie bude moci konkrétně podpořit Francouzské chovatele skotu, kteří se v současné době, podle Lebretona, nacházejí v obtížích.
Dále konstatoval, že poslanecká skupina Identita a demokracie ho pověřila svým zastupováním při jednáních vrcholných orgánů Evropského parlamentu. Byl jedním ze sedmi poslanců Evropského parlamentu, kteří vyjednávali evropské nařízení o národních strategických plánech. Zdůraznil, že se snažil co nejvíce zvýšit svobodu každého státu při stanovování své vlastní zemědělské politiky. Podle něho je výsledek přijatelný, neboť vytvoření národních strategických plánů umožňuje opětovnou nacionalizaci společné zemědělské politiky.
Novou společnou zemědělskou politiku také podporuje i z toho důvodu, že jejím cílem je obnovit přerozdělení evropské finanční pomoci ve prospěch rodinného zemědělství, na němž Francie velmi lpí. Za druhé ji podporuje i proto, že posiluje zvláštní podporu pro usazování mladých zemědělců na farmách, což je nezbytné pro zajištění převodu zemědělských podniků.
V neposlední řadě i proto, že reálně slaďuje zemědělství s ochranou životního prostředí. V této oblasti je její hlavní inovací vytváření ekologických režimů. Jedná se o postupy šetrné k životnímu prostředí, jako je ekologické zemědělství nebo výsadba živých plotů, které podléhají zvláštnímu financování. Tyto ekologické režimy jsou, podle něho, doprovázeny dvojí svobodou. Jednak svobodou každého státu zvolit si ekologické režimy, které chce ve svém národním strategickém plánu. Dále svobodou každého jednotlivce zavázat se či nezavázat se k ekologickým režimům, navrženým v národním strategickém plánu jeho státu.
Načež dále francouzský poslanec uvedl, že nová Společná zemědělská politika je ohrožena strategií Z farmy na vidličku (Farm to Fork), což je iniciativa Evropské komise. Jejím cílem je přimět evropské zemědělství k dodržování velmi ambiciózních enviromentálních požadavků. Přitom k tomu dodal, že je pro lepší ochranu životního prostředí. Proto také podpořil ekologické režimy. Nechce však, aby bylo francouzské zemědělství ohroženo ve jménu nerozumného pojetí ochrany životního prostředí. Bohužel právě to, podle něho, strategie Farm to Fork dělá. Její cíle jsou skutečně přehnané. Požaduje, aby evropské zemědělství do roku 2030 snížilo používání pesticidů o 50 %, používání antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata o 50 %, používání hnojiv o 20 %. Dále požaduje, aby se do roku 2030 ztrojnásobil podíl ekologického zemědělství ze současných 8 % na 25 %. V neposlední řadě požaduje, aby do roku 2030 bylo 10 % zemědělské půdy ponecháno ladem.
Tváří tvář těmto požadavkům, jak dále uvedl, si mnoho poslanců Evropského parlamentu, včetně poslanců skupiny Identita a demokracie, vyžádalo studii dopadů této strategie Farm to Fork na evropské zemědělství. Tuto studii zadala Komise a byla předložena v lednu 2021. Její výsledky jsou, podle Lebretona, natolik alarmující, že ji Komise sedm měsíců tajila, což je skandální. Poslanci ji odhalili až v srpnu 2021, což je jediný měsíc v roce, kdy nezasedá Evropský parlament.
Dále si poslanec Lebreton položil otázku: Co říká studie? Z ní vyplývá, že v případě realizace strategie Farm to Fork poklesne evropská zemědělská produkce v průměru o 15 % a příjmy evropských zemědělců v průměru o 16 %. Studie dále dodává, že tyto ztráty neprospějí ani životnímu prostředí, protože Evropská unie bude nucena dovážet více mimoevropských zemědělských produktů, které nedodržují naše pravidla pro ochranu životního prostředí. Bude je dovážet, aby nahradila pokles zemědělské produkce.
Poslanec Lebreton dále konstatoval, že jiná studie z německé univerzity v Kielu předpovídá ještě katastrofálnější důsledky pro evropské zemědělství. Na svoji otázku, jak může Komise obhájit takovou smrtící strategii, si odpověděl, že je to proto, že Komise je pod vlivem nejradikálnějších ekologických lobby. Jejich nejhorlivějším představitelem je místopředseda Komise Frans Timmermans. Při projednávání nařízení o národních strategických plánech občas nahrazoval komisař pro zemědělství ve snaze vnutit nám ideologickou vizi ochrany životního prostředí. „Je to zelený ajatolláh, který si myslí, že chránit planetu znamená obětovat naše zemědělství,“ dodal Gilles Lebreton.
V další části svého vystoupení se poslanec Lebreton proti dalšímu z požadavků ekologických aktivistů, kteří požadují, aby občané jedli méně červeného masa, protože, podle nich, jde o přežité planety. Takže, zemědělci by měli radikálně snížit stavy dobytka. S tím, Gilles Lebreton nesouhlasí a odmítá tuto myšlenku.
Podle něho existuje i jiná ekologie, která je šetrnější k zemědělství, ale Komise ji přehlíží. Jak se nedávno osobně přesvědčil na jedné modelové farmě v Normandii, snižovat uhlíkovou stopu jde i díky metanizaci, která spočívá ve využívání kravského hnoje a jeho přeměně na bioplyn. Komisi ale tento způsob snižování uhlíkové stopy vůbec nezajímá. Podle něho je to škoda, protože tento proces umožňuje sladit ochranu životního prostředí se zachování stávajícího stavu dobytka.
V závěru svého vystoupení Gilles Lebreton zdůraznil, že strategie Farm to Fork je pro evropské zemědělství smrtelným nebezpečím. Proto poslanci, kteří hájí zájmy zemědělců, musejí udělat vše proto, aby Komisi zabránili v uskutečnění této strategie.
Dalšími řečníky té mezinárodní konference byli i představitelé a zástupci Agrární komory ČR (SK ČR). Jde o viceprezidenta AK ČR a předsedu Zemědělského svazu ČR Martina Pýchu, viceprezidenta AK ČR a předsedu Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, člena představenstva AK ČR a generálního ředitele společnosti RABBIt Trhový Štěpánov Zdeňka Jandejska, členku Evropského hospodářského a sociálního výboru Jarmilu Dubravskou a dále o předsedu představenstva ZD Krásná Hora nad Vltavou Jiřího Zelenku a starostu obce Vernéřovice a chovatele ovcí Tomáše Havrlanta. Jejich příspěvky vydáme během několika dní samostatně.
Miroslav Svoboda
