Čeští zemědělci jsou v nelehké situaci a valí se na ně stále více povinností svázaných s neúměrnou administrativou. Stále větší množství často nesmyslných pravidel, která vymýšlí úředníci bez znalosti praxe a zákonitostí hospodaření v přírodě, určuje, jak zemědělci smějí a musejí hospodařit na půdě nebo se starat o hospodářská zvířata. K tomu neřešení situace s ukrajinskou produkcí, která před blížící se sklizní zastavila obchod s obilím a řepkou. „Práce rozhodně nebude málo. Zemědělci vznáší oprávněné požadavky, ale zůstávají většinově nevyslyšeni. I proto mi někteří s nadsázkou spíše kondolovali, než blahopřáli,“ uvedl znovu zvolený prezident Agrární komory ČR (AK ČR) Jan Doležal v sobotním rozhovoru pro deník Právo.
V úvodu svého rozhovoru poděkoval za své znovuzvolení s tím, že to chápe nejen, jako ocenění jeho práce v této funkci v minulém volebním období, ale i jako ocenění práce celého vedení Agrární komory ČR. Poté se již věnuje sdělení zásadních problémů, s nimž se musí čeští produkční zemědělci, členové AK ČR, vyrovnat. Znovu připomněl slib místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který před rokem v pražské Lucerně přislíbil rukoudáním reálnou pomoc formou zachování národních podpor a úlev na sociálním pojištění pro nejnáročnější zemědělská odvětví. Podle Jana Doležala slib zůstal, i přes urgence AK ČR, dlouho viset ve vzduchu, a nakonec skončil pohřben asi hodně hluboko pod konsolidačním balíčkem.
Načež dodal, že rovněž přístup premiéra Petra Fialy k problémům zemědělců a potravinářů lze dlouhodobě označit jako přehlíživý, kde jim chybí nejen snaha o řešení jejich požadavků, ale postrádají především to základní, co by měl premiér vůči jednomu ze základních odvětví národního hospodářství plnit, a to je oboustranná komunikace.
Přičemž dále konstatoval, že příliš zastání bohužel čeští produkční zemědělci nemají ani na ministerstvu zemědělství, které je jen utěšuje, že myslí dva až tři tahy dopředu, ale přitom hmatatelné výsledky, ze strany ministerstva zemědělství, zemědělci nevidí.
Další otázka byla směrována k vysvětlení, co je to Olomoucká výzva, kterou přijal poslední sněm Agrární komory ČR. Jan Doležal k tomu uvedl, že i přes určitou skepsi, o níž se v úvodu rozhovoru zmínil, Agrární komora ČR nechce s vládou bojovat. Ale, naopak, chce, aby vláda s komorou komunikovala, aby dovedla naslouchat a řešit problémy vlastních zemědělců, aby vnímala specifika zemědělství obecně, specifika českého zemědělství a jeho postavení jak v EU, tak na jednotném trhu. A aby také vnímala tlaky, kterým jsou čeští zemědělci vystaveni. Načež podotkl, že říká tlaky, ale, podle něho, to jsou již spíše nátlaky, hrozby a sankce. Proto sněm AK ČR přijal dokument, který, podle místa jeho přijetí, členové komory nazvali Olomoucká výzva, v němž vyzývají vládu ČR k aktivnímu přístupu k pěti nejpalčivějším okruhům či tématům.
Tím prvním tématem je bezodkladné řešení faktického selhání tzv. jednotného trhu Evropské unie. Evropa je v současnosti zaplavena zemědělskými komoditami z Ukrajiny, které měly původně směřovat k tradičním odběratelům této produkce ve třetích zemích. Zásoby nyní před sklizní činí více než 150 procent oproti evropskému průměru předešlých let a hrozí další zhoršení situace. Propad tržeb našich zemědělců přesahuje 30 miliard korun s výrazně negativním dopadem na životaschopnost zemědělských podniků a potravinovou bezpečnost České republiky.
Za druhé žádají rovné podmínky na tomto údajně jednotném trhu EU. Opatření, která mají pomáhat evropským zemědělcům a jsou vyplácená z národního či unijního rozpočtu, fakticky ještě více pokřivují jednotný trh EU. Čeští zemědělci mají aktuálně jednu z nejnižších základních plateb na hektar, což dále prohlubuje vysokou míru národních, regionálních a dalších mimořádných podpor a úlev schválených v posledních letech. Žádají proto o minimální navýšení rozpočtu národních dotací v roce 2023 na úroveň roku 2022.
O třetím tématu, tedy o spuštění programu na podporu zaměstnanosti na venkově formou úlev na sociálním pojištění s vyslovenou garancí ministra Jurečky, se Jan Doležal již zmínil v úvodu rozhovoru. Podle něho program by měl mít úzkou provázanost na tzv. redistributivní platbu, která je stanovena na úrovni 23 procent, a jež platí od 1. ledna 2023, přičemž vyjadřuje podíl z obálky přímých plateb, který je přidělován na prvních 150 hektarů podniku. V této s Jan Doležal zdůraznil, že úroveň 23 procent je rozhodnutí současné vlády, která, bez ohledu na dopady na produkční zemědělce, chtěla čistě politicky podpořit ty nejmenší. Současně dodal, že rozhodně neplatí, že by malí zemědělci nebyli přínosem pro soběstačnost České republiky, ale bez středních a větších firem se náš trh neobejde. Stále totiž platí, že 80 procent tuzemských potravin vyrábí 20 procent větších a středních podniků. Rozhodnutí o podpoře malých farem tak nebylo podloženo analýzou potřeb trhu ani jakoukoliv dopadovou analýzou. Jde pouze o splnění politického zadání. Soběstačnost klesá a dovozy potravin nám i díky tomu nadále rostou.
Další otázka redakce směrovala k představení zbývajících dvou bodů Olomoucké výzvy. Jan Doležal odpověděl, že v souladu se Strategií rozvoje resortu do roku 2030, Agrární komora ČR považuje za nezbytné zajistit podporu pro citlivé komodity, jako je ovoce, zelenina, brambory, produkce masa, mléka a vajec, u kterých klesá míra soběstačnosti České republiky. Upozornil, že do roku 2030 zbývá jen sedm let, přičemž vytyčenou Strategii rozvoje resortu se nejen nedaří plnit, ale naopak jsou podnikány kontraproduktivní kroky vůči plnění dílčích cílů. Jen za rok 2022 se, podle oficiálních statistik, snížily stavy drůbeže meziročně o 8 procent na 23,8 milionu kusů a stavy prasat meziročně o 11 procent na 1,3 milionu kusů. Plochy ovocných sadů se za posledních dvacet let snížily o 33 procent na 12.225 hektarů. České zemědělství přitom nejenom zde přichází o produkci, kterou by si naši zemědělci uměli zpracovat do vlastních potravin, a český stát by přitom měl mít na tom, ve jménu svých občanů, primární zájem.
Posledním bodem, podle Jana Doležala, je splnění vládního příslibu z roku 2022, podle kterého se měl v co nejkratším čase vyhodnotit první rok fungování národního Strategického plánu pro provádění stávající Společné zemědělské politiky EU. Konstatoval, že v tomto případě je nutné se zaměřit především na snižování administrativní zátěže, přísnější podmínky základních pravidel a plateb a jejich dopad na potravinovou bezpečnost České republiky. S ohledem na výsledky tohoto vyhodnocení by se měla Česká republika obrátit na Evropskou komisi a požádat o případné změny. Praxe ukázala, že požadavky tu rozhodně jsou a my je chceme prodiskutovat a řešit.
Další otázka redakce směřovala vy vysvětlení podstaty protestů středo- a východoevropských zemědělců, které se konaly 23. května, a jichž se Agrární komora a další profesní zemědělské organizace zúčastnily. Jan Doležal k tomu řekl, že v centru Bruselu se, před budovou Evropské komise, sešly stovky zemědělců z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska, Rumunska a dalších zemí východní Evropy, kteří vystoupili s transparenty a vlajkami jménem mnoha desítek tisíc zemědělců ve všech uvedených zemích, kterých se existenčně dotýkají nekontrolovatelné dovozy ukrajinských komodit a potravin. Načež dodal, že zemědělci středo- a východoevropského regionu se dnes cítí nejenom ohroženi, ale také politicky zrazeni, a to ve jménu mantry o pomoci Ukrajině.
Poté zdůraznil, že reálná pomoc všech forem a způsobů ukrajinskému lidu proti ruské agresi je nezpochybnitelná, potřebná a oprávněná. Ale jaksi zrovna, zde v zemědělství, se Evropě vymkly otěže z rukou a přitom kvalitní, bezpečná a přísně kontrolovaná zemědělská produkce leží ve skladech, a do zpracování jde levné ukrajinské obilí, jehož výrobní historii nebo podmínky skladování či stáří naši zemědělci ani neznají. Dodal, že v rámci dobré myšlenky pomoci sice byly zřízeny takzvané koridory solidarity, které ale nejsou kontrolovány a dočasné uvolnění pravidel evropského jednotného trhu EU pro Ukrajinu, které jinak platí pouze pro členy EU, je zneužíváno překupníky na úkor ukrajinských i evropských zemědělců. Podle informací, které má Agrární komora ČR k dispozici, navíc dochází k míchání obilovin a olejnin z Ukrajiny s evropskou produkcí, aby se snížilo riziko záchytu látek nepovolených v EU. Spekuluje se také o přebalování ukrajinských vajec a drůbežího masa v Polsku či na Slovensku s cílem označit na obalu výrobku evropský původ a zatajit ten skutečný, protože dovozy těchto komodit do EU jsou povolené pouze ze schválených provozů na Ukrajině. Načež Jan Doležala zdůraznil, že pomoc ukrajinským zemědělcům, nemůže jít na účet těch českých, a za cenu ztráty jejich ekonomické stability.
Další otázka redakce směřovala ke konsolidačnímu balíčku, v jehož rámci byly vyhlášeny škrty a úspory i v zemědělství. Jan Doležal k tomu uvedl, že české zemědělství prožívá již několik velmi náročných let, kdy pěstitelé a chovatelé čelili nejdříve protipandemickým opatřením a následně, kvůli válce na Ukrajině, raketovému růstu nákladů a zpřetrhání dodavatelsko-odběratelských vztahů. Kritická je především situace v živočišné výrobě a pěstování náročnějších plodin, jako jsou ovoce, zelenina, brambory či chmel. Za těchto podmínek oznámit zemědělcům škrt v dotačních podporách ve výši 10,2 miliard korun v následujících dvou letech, a bez uvedení dalších detailů, považuje Agrární komora ČR za populistický a nesystémový krok. Podle Jana Doležala je to jen další projev toho, že českému zemědělství chybí ucelená vize pro budoucí vývoj ze strany státu, které by se poté vláda skutečně držela. Navíc dodal, že za poskytnutou lhůtu několika málo dní, nelze do detailu nastudovat materiál čítající mnoho set stran, a jak se obecně u nás konstatuje, čert se mnohdy skrývá právě v detailu.
Jan Doležal dále konstatoval, že, kromě ambiciózních a zároveň nespecifikovaných škrtů, představuje pro zemědělce největší problém zvyšování zdanění nemovitostí, které se má týkat také zemědělské půdy, včetně sadů či rybníků. Už nyní čelí zemědělci vysokému růstu produkčních nákladů a tlaku na zvyšování mezd, kterému bude při vyšší daňové zátěži těžké vyhovět. Zemědělci jsou navíc prostřednictvím zákonů a vyhlášek omezeni v jejím produkčním využití, což samo o sobě představuje určitou formu daně. Navrhují proto vyšší zdanění budov a zavedení pravidelného poplatku za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, čímž by se mohly financovat pozemkové úpravy.
Poslední otázka redakce byla zaměřena problematiku, kdo, v souvislosti s vyjádřením Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), u nás nese hlavní vinu za zdražování potravin. Načež Jan Doležal zdůraznil, že zákazníci si zaslouží vědět, jakou část dávají zemědělcům, potravinářům či obchodníkům z ceny, kterou platí za potraviny. A to nejenom za poslední rok, kdy ceny raketově vzrostly, ale dlouhodobě tak, aby zákazník věděl, za kým stojí hlavní díl rizik z výroby a zpracování, a kdo jen poskytuje prodejní pulty, a na obě strany diktuje koncové ceny. Agrární komora ČR proto byla ÚOHS k dispozici po celou dobu šetření cen vybraných komodit, jako je mléko, mouka, máslo, vejce a kuřata, a podala řadu podnětů, stejně tak s ním spolupracovaly i profesní svazy zemědělských prvovýrobců. Prezentované výsledky šetření přiznávají na první pohled odpovědnost za vysoké ceny potravin všem článkům v rámci dodavatelsko-odběratelské vertikály. Nicméně, ve skutečnosti to tak vůbec nemusí být, protože komora postrádá detailní informace o vztahu mezi výší nákladů vůči ceně konkrétní komodity a výši obchodní přirážky, přestože se těmito otázkami ÚOHS, podle informací AK ČR, také zabýval.
Současně zdůraznil, že čeští chovatelé a pěstitelé, stojící na začátku potravinové výrobní vertikály, mají se svou produkcí zdaleka nejvíce práce a také nákladů. Například kuřata jsou vykrmována po dobu 35 až 50 dní a po celou dobu se o ně chovatel stará, což znamená náklady na krmné směsi, energie, pohonné hmoty, mzdy pracovníků. Jsou zde rizika nákaz, nepřízně počasí a mnohé další. Tyto náklady přitom čeští zemědělci ani nemohou v plné míře promítnout do koncových cen svých produktů.
Agrární komora ČR zásadně odmítá úvahu, že by čeští zemědělci zdražovali lidem potraviny, jak tvrdí navzdory výsledkům šetření Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Závěrem k této otázce, Jan Doležal ještě upozornil, že prodej potravin má ve svých rukách právě několik málo obchodních řetězců, které diktují tuzemským dodavatelům naprosto dehonestující podmínky, a bez rozpaků a kdykoli, nahradí kvalitní českou produkci méně kvalitním, ale levnějším dovozem. Na což ve svém důsledku doplácejí naši spotřebitelé. I to je, podle Jana Doležala, důvod, proč by veřejnost měla znát pravdu, a podporovat svého zemědělce a potravináře.
