Evropský „Green Deal“ je dnes strašákem průmyslníků i zemědělců. Co stojí za jeho vznikem? A je Evropská unie ve svých klimatických ambicích skutečně sólovým hráčem, jak se někdy v Česku říká?
Průměrná roční teplota v České republice se od roku 1961 zvýšila o 2 °C. Na první pohled se to může zdát jako marginální nárůst, při pohledu do historie je však jasné, že planeta není v pořádku. Jak uvádí server Fakta o klimatu, zatímco ve vzdálené minulosti – při přechodu mezi dobou ledovou a meziledovou – trvalo planetě Zemi oteplení o 1 °C více než tisíc let, teď je tempo ohřívání překotně rychlé.
Vědci varují, že do konce 21. století se Země může oteplit o dalších 0,5 až 3 °C. Razance oteplení přitom závisí především na chování lidí a na tom, kolik emisí skleníkových plynů vypustí. Právě skleníkové plyny totiž oteplování planety způsobují.
Vědci hovoří jasně. Současná klimatická změna je způsobena člověkem. Lidé pro zajištění tepla, světla a dopravy spalují obrovské množství uhlí, ropy a zemního plynu. Mění tak složení zemské atmosféry.
Výsledkem je tání ledovců, stoupající hladina oceánů, období sucha střídaná přívalovými lijáky a další extrémní projevy počasí. Své zkušenosti s nimi má už i ČR, příkladem je i rekordní teplota zaznamenaná na konci roku 2022, která v některých oblastech přesáhla 18 °C. Teplotní výkyvy se samozřejmě odehrávaly i dříve v minulosti, nikoliv však s takovou razancí a frekvencí.
Klima řeší celá planeta
Změna klimatu zasahuje celý svět a její dopady začínají pociťovat i běžní občané, podnikatelé a zemědělci. Vegetační doba se prodlužuje, zimy se zkracují a pokrývky sněhu se stávají spíše vzácností. Extrémní počasí s sebou přináší rizikové situace, záplavy či vlny veder, které mohou ohrožovat lidské životy i světovou ekonomiku.
Změna je zřejmá a svět se na ni snaží reagovat. Téměř 200 zemí světa se na konferenci v Paříži v roce 2015 dohodlo, že budou usilovat o to, aby nárůst globální teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Mezi signatáři dohody je i Evropská unie a její členské státy, tedy i Česká republika.
Evropská unie se rozhodla nezůstat pouze u slibů a závazků na papíře a přišla s ambiciózním plánem – Green Dealem – do češtiny překládaném jako Zelená dohoda pro Evropu. Jejím cílem je v EU razantně snížit emise skleníkových plynů tak, aby jich v roce 2050 evropský kontinent vypouštěl jen tolik, kolik jich dokáže zlikvidovat. Dohoda stanovuje také průběžný cíl v podobě 55% snížení emisí do roku 2030. K tomu už má schválenou i závaznou legislativu.
Zelená dohoda přitom není žádným „nařízením Bruselu“. Má podporu všech sedmadvaceti členských států EU, včetně České republiky. Podobných „zelených dohod“ vzniklo po celém světě více, ambice snížit emise se tak rozhodně netýká jen EU, ale i Spojených států amerických, Číny nebo Indie.
Svůj „Green Deal“ má i Velká Británie, která Evropskou unii oficiálně opustila začátkem roku 2020. I Britové se rozhodli převzít svůj díl odpovědnosti a schválili vlastní klimatický zákon. Podle něj by měla Velká Británie snížit emise skleníkových plynů o 100 % do roku 2050. Nastavila si tedy stejný cíl jako EU. Nejedná se přitom o pouhý slib na papíře. Podle zákona musí britská vláda plnit tzv. uhlíkové rozpočty. Ty se plánují vždy na pět let a Británie se v nich zavazuje na snížení konkrétního objemu emisí v dané „pětiletce“.
Do poloviny století chtějí dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů i Spojené státy americké, které rovněž podstupují velkou transformaci průmyslu a zemědělství „zeleným“ směrem. Své odhodlání nezmírnily ani s ohledem na globální ekonomickou situaci. Naopak, nový americký zákon, který má pomoci zemi zkrotit vysokou inflaci, se opírá o robustní investice do výroby čisté bezemisní energie.
Americký prezident Joe Biden ve svém loňském projevu vyčíslil škody způsobené důsledkem klimatických změn na 145 miliard dolarů za rok.
„V sázce je i naše národní bezpečnost. Extrémní počasí již poškozuje naše vojenská zařízení zde ve Státech. Ohroženo je i naše hospodářství. Musíme tedy jednat. Extrémní počasí narušuje dodavatelské řetězce a způsobuje zpoždění a nedostatek zboží pro spotřebitele a podniky. Změna klimatu je doslova existenční hrozbou pro náš národ i pro celý svět,“ prohlásil krátce před podpisem inflačního zákona Biden s tím, že jako prezident si bere boj proti klimatické krizi jako svou prioritu.
Ochrana klimatu je paradoxně velkým tématem i v Číně, která patří k největším světovým znečišťovatelům. Do roku 2030 chce Čína snížit svou uhlíkovou náročnost o 65 % oproti roku 2005. Masivně také staví větrné a solární elektrárny a do roku 2030 chce dosáhnout toho, že její energetická spotřeba bude z 25 % pokryta obnovitelnými zdroji.
Konkurenceschopnost a ochrana klimatu jdou ruku v ruce
Evropská unie ve svých klimatických snahách rozhodně není ojedinělá, ba právě naopak. Pokud by nevytvořila svůj Green Deal, zařadila by se tak mimo skupinu hlavních světových mocností. Ochrana klimatu a snižování emisí skleníkových plynů je zkrátka globální trend. Pokud by se do něj Evropa nezařadila, mohla by tím ohrozit nejen planetu, ale i svou konkurenceschopnost a ekonomiku.
Válka na Ukrajině, rekordní inflace a nejisté dodávky energií by na první pohled mohly patřit k důvodům, proč by měla Evropa od svých klimatických cílů upustit. To se však nestalo. EU se naopak v oblasti zelené transformace rozhodla sešlápnout plyn a provádění Green Dealu urychlit.
Unie byla dosud závislá na fosilních palivech dovážených zejména z Ruské federace, to je však dnes nepřijatelné, obchod s Ruskem by totiž pomáhal financovat jeho válečné tažení. EU se proto rozhodla ruský zemní plyn a ropu nahradit dodávkami z ostatních třetích zemí a také rozvojem domácí produkce energií, zejména té čisté. Během loňského „válečného“ roku se tak razantně zvýšila výstavba obnovitelných zdrojů energie a kladl se mnohem větší důraz na úspory energií – což patří mezi hlavní pilíře Zelené dohody pro Evropu. Evropa také aktualizovala své strategie a přišla s návrhem REPower EU, který odkazuje na potřebu najití nových zdrojů energie pro starý kontinent.
Na druhou stranu, některé země opět sáhly po svých „uhelných“ zásobách, slíbily však, že budou doma vytěžené uhlí používat pouze dočasně, než se energetická krize vyřeší.
„Na konferenci COP (celosvětová klimatická konference, která se koncem roku konala v Egyptě – pozn. red.) mi bylo mnohokrát řečeno, že Evropa zabíjí Zelenou dohodu, že je s ní konec, že Evropa opět kope uhlí. Myslím, že mohu přesvědčivě dokázat, že se Zelené dohody držíme, a to prostřednictvím jednání, která jsme vedli s našimi spoluzákonodárci,“ prohlásil na konci listopadu místopředseda Evropské komise zodpovědný za Zelenou dohodu pro Evropu, Frans Timmermans.
„Dokonce můžeme říci, že můžeme jít i nad rámec našeho cíle snížit do roku 2030 emise alespoň o 55 %. Na základě toho, co jsme doposud udělali, mohu s říct, že pravděpodobně dosáhneme alespoň 57% snížení. A kdo ví, pokud budeme pokračovat ve vyjednávání, můžeme být ještě lepší,“ dodal Timmermans, který v loňském roce opakovaně navštívil Českou republiku, kde se setkal i se zástupci místních podnikatelů.
Evropa se tak dnes staví do čela globálních snah o ochranu klimatu. Svůj podíl na tom má i Česká republika, která v uplynulém roce Evropské unii předsedala. Během českého předsednictví se totiž podařilo odsouhlasit celou řadu legislativních návrhů, které mají ambiciózní cíle Zelené dohody pro Evropu naplnit. Mezi nimi je například 100% snížení emisí u nově prodávaných vozů po roce 2035, reforma systému obchodování s emisními povolenkami nebo přísnější emisní limity pro dopravu, budovy i zemědělství. Ke snižování emisí v oblasti zemědělství má vést především reformovaná společná zemědělská politika EU, která funguje od ledna letošního roku.
Přestože transformace evropské ekonomiky směrem k zelenější budoucnosti nebude snadná, vědci se shodují, že je nezbytná. Mezivládní panel pro klimatickou změnu sdružující experty z celého světa vydává pravidelné zprávy, ve kterých hodnotí globální pokrok v ochraně klimatu a upozorňuje na nové hrozby. Právě vědecká komunita neustále nabádá světové politiky a úředníky, včetně těch v České republice a Bruselu, aby emise omezovaly. Pokud tempo globální oteplování v následujících letech nezpomalí, již nebude cesty zpět a planeta se razantním způsobem změní – v neprospěch lidstva i přírody.
