POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT Nad tím, kde jsou hlavní problémy české potravinářské výroby, se zamýšlí prezident Agrární komory Zdeněk Jandejsek. „Nesmyslné výlevy řady našich europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami, je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné,“ tvrdí otevřeně Zdeněk Jandejsek
Stále častěji se mluví o tom, že český zákazník má dát v obchodech přednost českým potravinám. Proč, když velmi kvalitní jsou také potraviny z dovozu?
Běžný český spotřebitel má velmi zkreslené představy o skutečném zpracování zemědělské produkce, jak rostlinného, tak živočišného původu. Jsou nám předkládány trvale velmi pozitivní zprávy o specialitách vyráběných na farmách v Rakousku, Itálii, Španělsku, či Francii a SRN. Určitě je pravdou, že speciální potravinářské výrobky od drobných výrobců s dlouholetou rodinnou tradicí jsou vynikající, i když ve vyšších cenových relacích. Je ale třeba znát celkovou bilanci vyráběné potravinářské produkce v jednotlivých zemích. Jde samozřejmě jen o jednotky procent z celkové zemědělské výroby, resp. spotřeby. Rozhodující výrobu potravin, která zajišťuje potravinovou soběstačnost v jednotlivých zemích i vývoz výše uvedených zemí, se zpracovává a vyrábí v nesrovnatelně větších mlékárnách či masokombinátech než jsou u nás. I proto by čeští zákazníci měli dát přednost českým potravinám.
Nesmyslné výlevy řady našich europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné. Vážím si každého hospodáře, který hospodaří se svou rodinou na desítkách či stovkách hektarů zemědělské půdy 365 dní v roce a produkuje tržní plodiny, živočišnou produkci, či přímo potravinářské výrobky a dává je na náš trh. Nejsem přesvědčen, že tito hospodáři budou přibývat a výroba jejich potravin bude růst, protože je to neskonalá dřina, která v dnešní době nebude ani náhodou naší mladou generací akceptována. Pocházím z rodinného hospodářství, kde její historie je zaznamenána již od roku 1630, a jako školák jsem práci na hospodářství s rostlinnou i nemalou živočišnou výrobou zažil. Svět se ale vyvíjí zcela jinak a je ho třeba respektovat a přizpůsobovat se mu. Určitě se nezvyšuje počet hospodářství po vzoru Rakouska či Bavorska, které nikterak nedehonestuji, ale reálně ve světe tento způsob hospodaření neroste.
O „skvělé“ budoucnosti malých rodinných farem se ale často mluví také v EU
To, co káže v Evropském parlamentu řada zelených, lidovců a dalších, o tom správném směru zajišťování potravin, je přesně o tom, že „káží vodu a pijí víno“. Uvedu vám reálný příklad o současném trhu s vepřovým masem v Evropě, který byl zpracován programem financovaným Technologickou agenturou ČR. Oblast genetiky prasat v celém světě rozhodující měrou naplňují firmy: PIC, Hypor, TOPIGS a Danbred. Zpracování zajišťuje, mimo jiných, největší skupina Tönnies s kapacitou kolem 20 milionů poražených kusů prasat za rok. Jedna z největších kapacit je ve Wiedenbrücku, kde se denně poráží přes 30 tisíc kusů prasat a roční kapacita je 11,4 milionů kusů prasat. Oproti tomu u nás největší denní kapacita porážky prasat u největšího zpracovatele se pohybuje kolem 1 500 kusu denně, to je 5 procent kapacity německé porážky a celková porážka v celé ČR za rok představuje cca 2,2 milionů kusů, to je 19,3 procent ve srovnání pouze s porážkou v německém Wiedenbrücku. Tato porážka ve Spolkové republice Německo by veškerá námi zpracována prasata za rok na desítkách našich jatek porazila za dva měsíce a deset dnů.
Řadu největších porážek prasat v Evropě, ale i v USA ovládá čínský kapitál (například polský ANIMEX a AGRI-PLUS, španělskou Camprofrio či Smithfield Foods z USA a mnoho dalších). V současné době se budují a uvádějí do provozu ve Španělsku, Německu a Francii farmy s 3 000 a více kusů prasnic na jednom místě. U nás jsou největší farmy s kapacitou prasnic 600 až 1 200 kusů, výjimku tvoří několik farem s 1 500 kusy prasnic.
Země s nejvyššími stavy prasat jsou: Španělsko má kolem 30 milionů zvířat, se soběstačností 374 procent, Spolková republika Německo má kolem 29 milionů zvířat, se soběstačností 122 procent (tři zpracovatelské společnosti ovládají 60 procent německého trhu spolu s korporací Danish Crown a katalánskými porážkami ovládají ceny vepřového masa v České republice). Dánsko má kolem 25 milionů zvířat, se soběstačností 880 – 920 procent a Francie má kolem 16 milionů zvířat, se soběstačností 107 procent.
I tak přes zajištěnou soběstačnost v letech 2012 až 2017 končí ve Spolkové republice Německo 6 400 chovatelů, tj. 21,4 procent chovů a nahrazují je koncentrované podniky s vysokou produktivitou práce, obdobný vývoj v chovech prasat je ve Francii a Španělsku. V České republice jsou průměrné stavy v posledních letech kolem 1,5 mil. kusů zvířat se soběstačností 38 až 39 procent. To je realita vývoje zemědělství a potravinářství ve výrobě vepřového masa u nás, kterou bychom si měli zapamatovat.
Co bychom měli dělat, aby se česká potravinářská výroba změnila ve prospěch postupného zvyšování soběstačnosti, aby o českých potravinách bylo v obchodech vědět na první pohled?
Tak například sjednotit značení všech českých potravin českou státní vlajkou na viditelné straně pro spotřebitele. Pokud má potravina českou státní vlajku, musí být ze 100 procent české suroviny (mimo koření a obalu). Jakékoliv výjimky či úlevy přinesou jen manipulace, podvody a nepomohou výrobcům a zpracovatelům českých surovin. Současná praxe, kde jen zabalení výrobků v České republice, dává možnost na povrchu obalu mluvit o českém výrobku a někde na špatně viditelném místě, a ještě miniaturními písmeny, se dozvíme o skutečném původu suroviny. Jde o zbytečné matení spotřebitele. Na vrchní straně například masného výrobku je nutné uvést, kde se zvíře narodilo, kde bylo odchováno, kde poraženo, kde bylo zboží zpracováno a zabaleno. Spotřebitel pak může preferovat region a chovatele, od kterého pochází surovina pro výrobu konečného výrobku. Je současně nezbytné oddělit v regálech české výrobky, se 100 procent českou surovinou, aby měl zákazník přehled a neztrácel čas a obchodníci si nehráli na schovávanou, jak to v současné době je u velké části potravinářských výrobků.
U českých potravin je nutné vidět hygienickou kontrolu celé vertikály, která zabezpečuje zdravotní bezpečnost a hlavně čerstvost zboží a minimální uhlíkovou stopu. Kontrola českých potravin je jedna z nejdůslednějších na světě.
Důležitá je i podpora nákupu inovativních technologií z investic z II. pilíře Společné zemědělské politiky. Druhý pilíř, program rozvoje venkova, je tvořen z prostředků EU a z kofinancování státem, v současném období je kofinancování českým státem ve výši 35 procent (v ostatních státech EU 14 je to až 100 procent, jako například Rakousko a téměř 60 procent Spolková republika Německo a Holandsko). Tento pilíř by měl doznat strukturálních změn ve prospěch investic, které zajistí trvalé zvyšování produktivity práce a technická úroveň výroby potravin bude odpovídat nejnovějším světovým trendům. Jen uvedený směr v potravinářském průmyslu zajistí konkurenceschopnost v tuzemsku i v zahraničí.
V souvislosti s kvalitou potravin je často vzpomínaná značka QCZ. Co to znamená?
Podpora produkce QCZ potravin by měla být na předním místě, jedná se o výrobu kvalitních potravin z certifikovaného zboží. Jde například o krmiva z domácí produkce, která jsou pod kontrolou (rostlinolékaři, osiváři, veterináři atd.), zvířata odchovaná v českých provozech pod kontrolou, kde jsou zajištěny dobré životní podmínky zvířat (kontrolují plemenáři, veterináři atd.). Dále jde o zvířata vykrmovaná v českých provozech z certifikovaných krmiv (non GMO – bez použití geneticky modifikovaných rostlin), bez ošetřování nepovoleným prostředky (neonikotinoidy apod.), nepoužívání hormonů a antibiotik atd. Jedná se také o zvířata poražená a zpracovaná v domácích provozech, kde je zajištěn stálý veterinární dozor, který dohlíží na zacházení se zvířaty a na používaní povolených přísad a komponentů do uzenářských a dalších výrobků a rovněž balení výrobků ve zpracovatelských provozech pod trvalou veterinární kontrolou.
V těchto dnech je u nás projednávána novela zákona o poměru českých potravin v obchodech. Vás ale zajímá také připravovaný zákon o významné tržní síle. Proč?
Tento zákon musí zajistit vyvážené obchodní vztahy mezi prvovýrobcem, zpracovatelem a maloobchodním prodejcem s tím, že spotřebitel obdrží odpovídající kvalitu za odpovídající cenu. Spotřebitel má dnes zájem nakoupit za co nejlepší cenu, a to vede prodejce nakoupit co nejlevněji surovinu bez ohledu na její kvalitu a samozřejmě na kvalitu výrobků a nutriční hodnotu a složení výrobků, výrobce produktu je tlačený cenou nikoliv kvalitou. Tento nešvar vede k snižování kvality běžných spotřebitelských produktů a tím nepřispívá ke zkvalitňování potravin a nepůsobí na zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, ale naopak. Zdravá výživa je základem dlouhověkosti a snižování spotřeby léků a samotného léčení.
Je nezbytné rozumně upravit promoční akce za nesmyslně nízké ceny (za které není možné vyprodukovat ani základní suroviny), které nevedou k zvyšování nutriční hodnoty potravin. V akcích se u nás prodává 70 až 80 procent základního potravinářského zboží (v Německu 18 až 19 procent, jde spíše o doprodeje nebo o nově zaváděné výrobky na trh). Kritizujeme také prodej za podnákladové a podnákupní ceny. Ty tlačí na nižší kvalitu. Aby dodavatelé nezkrachovali, využívají suroviny nižší kvality a receptura je nastavena k nejlevnějším a méně kvalitním surovinám. Podnákladové ceny tlačí české producenty, kteří mají nižší podpory než v zemích EU 14 k mizivé rentabilitě a ukončení výroby. Tím je uvolňován trh pro cizí zboží, které se nevyrábí laciněji, ale je podstatně více dotováno, ale tuto skutečnost spotřebitel nezná. Běžný spotřebitel pak nemá nejmenší tušení, kolik má potravina skutečnou hodnotu a hospodaření s ní je pak vidět v popelnicích.
Zákon o významné tržní síle musí vyřešit vyváženost smluv mezi dodavateli a maloobchodními prodejci posílením postavení nejslabšího a nejzranitelnějšího článku, a to je prvovýrobce. Pokud nezapracujeme výše uvedené návrhy, zlikvidujeme prvovýrobce a jeho domácí produkci a tím uvolníme trh pro dovozce, kteří budou dovážet nadprodukci z jiných zemí a budou rozhodovat o cenách potravin prodávaných v České republice.
Materiál je publikován pod patronací prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.
