Členka Předsednictva sekce zemědělství, rozvoje venkova a životního prostředí Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) Jarmila Dubravská, která je členkou tohoto poradního orgánu Evropské komise za Českou republiku a Agrární komoru ČR, napsala v dubnovém čísle časopisu AGRObase, že Španělé dotují své farmy, aby se slučovaly, protože v tom vidí budoucnost španělského zemědělství.

Dubravská tuto skutečnost popsala v informačním magazínu Agrární komory ČR proto, že se počátkem března počátkem března zúčastnila výjezdního zasedání členů předsednictva sekce NAT (zemědělství, rozvoj venkova a životní prostředí) EHSV do Španělska. Toto výjezdní zasedání bylo zaměřeno na návštěvu fungujících zemědělských družstev, přesněji řečeno skupině podniků, které poskytují těmto zemědělským družstvům své výrobky, přičemž družstvo jich následně zpracuje, propaguje a prodává. Členové těchto družstev tak, díky tomu, přežívají.

Dubravská k tomu zároveň dodává, že ve Španělsku je všem jasné, že tato družstva potřebují mnohem efektivněji pracovat a působit na trhu, proto španělské ministerstvo zemědělství dotuje farmy, aby se slučovaly a byly tak většími a konkurenceschopnějšími podniky. Prostě proto, aby tato sloučená družstva mohla fungovat efektivněji, aby si mohla kupovat mechanizaci, kterou potom skutečně využijí.

Zároveň si položila otázku, zda je to zvláštní? Odpověděla si, že nikoliv, protože španělský stát si uvědomuje, že mikro farmy a malé farmy budou v konkurenčním boji na zemědělském trhu zanikat. Proto, aby nedocházelo k opouštění zemědělské půdy a k jejímu nevyužívání, španělský stát dotuje jejich farmy, které se rozhodly, že se sloučí.

Dubravská dále uvedla, že prvním podnikem, ve kterém měli členové EHSV možnost získat informace o výrobě, zpracování a odbytě, a současně i o propagaci, bylo družstvo Unio ve městě Reus. Družstvo vzniklo v roce 1942, tedy v době II. světové války, přitom dnes vyváží svoji produkci do 17 zemí světa, načež jeho obrat činí cca 54 mil. eur. Družstvo je zaměřeno na tři hlavní komodity: ořechy, víno a olivový olej. Při pěstování ořechů, hroznů či oliv je důležité zejména zpracování této jejich produkce a její následné zpeněženění.

Zároveň poznamenala, že vznik družstva v těžkých válečných časech ve čtyřicátých letech minulého století by, podle ní, mohl být příkladem pro současné těžké časy. Tedy, nevzdávat to a snažit se nejen přežívat, ale zachovat zemědělskou produkci.

Dále v článku konstatovala, že členové družstva produkují různé druhy ořechů, které jsou následně zbavované skořápek, čištěné, tříděné a podle požadavků zpracované, a to buď celé anebo semleté podle velikosti síta na šest skupin. Družstvo Unio pěstuje a dodává na trh mandle, vlašské ořechy, lískové oříšky a další druhy ořechů. Nejde jen o produkci ořechů pro přímý konzum, jejich sušení, pražení, solení apod., ale i o výrobu pomazánek (různé druhy podle požadavků), přísad používaných při výrobě zmrzlin a jiných výrobků.

Žádná část jejich výroby není odpadem, tudíž zátěží pro životní prostředí. Skořápky jsou semlety a rozdrceny na různé velikosti zrna, to je od prachu až po výrobu pelet, které slouží jako krmivo pro prasata. Z odpadu z výroby se dále vyrábějí například brčka, poháry či jednorázové rozložitelné obaly na potraviny, anebo slouží jako obyčejné hnojivo.

Ovšem, jak dále Dubravská uvedla, výroba těchto rozložitelných obalů či pohárů je však finančně výrazně nákladnější v porovnání s výrobou klasických, to je umělohmotných, nerozložitelných obalů. Takže, jak to tamější farmáři zvládají? Dále se autorka článku zeptala. Načež si odpověděla, že část nákladů je kryta z dotací a druhou část musí členové družstva „vykrýt“ z vlastních zdrojů. Vedení družstva ale doufá, že v dalším období se výroba rozložitelných obalů zvýší, a tak by se náklady na výrobu snížily.

Přičemž dodala, že díky přísné disciplíně podnik letos oslaví již 70 let své existence s tím, že filosofie tohoto podniku spočívá ve snaze vyvážet většinu své produkce jednak do států EU, ale také i do třetích zemí.

Pokud jde o druhou komoditu, to je víno, a třetí, to je olivový olej, Dubravská dále upozornila, že jde o typické produkty nejen pro Španělsko, ale i pro Itálii či Francii. Proto, z hlediska tohoto faktu, vedení družstva zdůrazňuje, že nízká produkce a velmi malé farmy ve Španělsku nejsou na trhu konkurenceschopné a nedokáží vytvářet zisk. Proto ministerstvo zemědělství podporuje slučování malých farem.

Přičemž dodala, že ani ve Španělsku nemá na farmách kdo pracovat. Protože i zde mladí lidé odcházejí z farem, ve kterých vyrostli a kde přitom viděli těžkou práci svých rodičů. Mnozí farmáři ale chtějí fungovat „po starém“, aby se nemuseli dělit o traktor či jiný stroj. To je, podle ní, problém. Ale, v případě, že by každý farmář s výměrou pár hektarů měl samostatný stroj a zařízení, není možné zemědělce „ufinancovat“, dodala.

Podle ní je toto družstvo výjimečné i v tom, že podobně, jako to dělají některé zemědělské společnosti v České republice, nevyplácí žádné dividendy. Načež dodala, že vedení družstva je zvoleno jednou za dva roky, kdy se zároveň volí 20členné předsednictvo družstva.

Jarmila Dubravská ve svém článku dále uvedla, že po prohlídce tohoto družstva následoval přesun do městečka Falset a čtyřhodinové zasedání předsednictva sekce EHSV pro zemědělství. Přičemž konstatovala, že kromě členů předsednictva zemědělské sekce EHSV, se tohoto jednání zúčastnili i hosté. Jedním z nich byl i Ramon Armengol, současný předseda zemědělské organizace COGECA. Zároveň k tomu poznamenala, že významná evropská organizace COPA COGECA, která vznikla v roce 1958, reprezentuje cca 23 mil. farmářů a 60 členských subjektů, přičemž COGECA zastupuje 22.000 zemědělských družstev a 35 členských subjektů. Podle Dubravské přitom různé modely družstevnictví v jednotlivých členských státech EU nevytvářejí nějaký problém či problémy na jednáních organizace COGECA.

Dubravská dále konstatovala, že neformálních diskusích, se členové sekce zemědělství EHSV dozvěděli, že Španělsko se snaží svým zemědělcům pomoci nejen finančně, ale i vytvořením vhodných podmínek pro jejich hospodaření. Výsledky jejich hospodaření jsou vidět v téměř čtyřnásobné produkci vepřového masa nad vlastní spotřebou a jeho vývozem do třetích zemí a do států střední a východní Evropy, ale i při produkci různých druhů ovoce a zeleniny, která se dostává na náš trh bez jakýchkoliv problémů.

Podle Dubravské potřebujeme více pozitivních příkladů, abychom dokázali podporovat vlastní zemědělce a připravovat jim vhodnější prostředí pro jejich hospodaření a lepší život.