Členové ze skupiny zaměstnavatelů Evropského hospodářského a sociálního výboru nepodpořili na dnešním plenárním zasedání stanovisko Výboru k minimální mzdě. Odlišně od stanoviska Výboru, které schválila většina členů ze skupin zastupujících odborové organizace a různé zájmy (nevládní organizace, spotřebitelé či zemědělci), zaměstnavatelé přijali protistanovisko, ve kterém upozorňují, že oblast minimálních mezd musí zůstat výhradně v kompetenci jednotlivých členských států. Rovněž upozorňují, že návrh evropské směrnice o minimální mzdě z října 2020 postrádá řádné posouzení dopadu probíhající hospodářské krize spojené s pandemií Covid-19 a může vést k dalšímu prohlubování rozdílů a nerovností v Evropě.

Zaměstnavatelé nerozporují, že větší sbližování mezd, včetně minimálních mezd, může přispět k lepší sociální a ekonomické soudržnosti v Evropě a odstranit rozdíly v odměňování žen a mužů či zlepšit životní a pracovní podmínky při současném zajištění rovných podmínek na jednotném trhu.

Rozporují však způsob, jakým chce Evropská komise konvergence mezd dosáhnout.

• Podobně jako některé členské státy se zástupci zaměstnavatelů domnívají, že k dosažení tohoto cíle není vhodná směrnice. Alternativními nástroji jsou například doporučení Rady.
• Rovněž právní základ návrhu není jednoznačný. EU může přijímat právní nástroje týkající se pracovních podmínek na základě článků 151 a 153 Smlouvy o fungování EU. Smlouvy EU stanoví, že článek 153 se nevztahuje na „odměňování“. Již dnes máme k dispozici judikaturu EU a stávající směrnice, které považují otázku odměňování za klíčovou pracovní podmínku.
• Skupina zaměstnavatelů se dále domnívá, že stanovení minimálních mezd spadá do národní kompetence a je řešeno v souladu se zvláštnostmi jednotlivých vnitrostátních systémů. V tomto ohledu se zástupci zaměstnavatelů rozcházejí s postoji jiných členů Výboru, kteří se domnívají, že stanovení minimálních mezd je v kompetenci EU. Na druhou stranu se k názoru zaměstnavatelů přiklánějí severské odborové organizace, které jsou proti právnímu zasahování do autonomního kolektivního vyjednávání o mzdách mezi sociálními partnery. Komise uvedla ve svém memorandu vysvětlujícím navrhovaná opatření, že členské státy s vysokým pokrytím kolektivního vyjednávání dosahují lepších výsledků než ostatní, pokud jde o vyšší mzdy a mají menší počet pracovníků s nízkými mzdami. To lze vysvětlit tím, že se stát nepodílí na stanovení kritérií pro kolektivní smlouvy ani na jejich prosazování, a že sociální partneři mají v této oblasti plnou odpovědnost a autonomii.
• V tomto ohledu by směrnice EU o minimální mzdě narušila systémy kolektivního vyjednávání, zejména v zemích, kde jsou minimální mzdové limity stanoveny kolektivními smlouvami.
• Evropská politika minimální mzdy by mohla mít potenciálně negativní dopad na zaměstnanost, zejména v případě mladých lidí a pracovníků s nízkou kvalifikací, a mohla by prohloubit nedodržování předpisů, což by mohlo také přinutit řadu pracovníků s nízkou mzdou k práci na černo. Nehlášená práce vede k nespravedlivé hospodářské soutěži a zhoršuje sociální a daňové systémy a nerespektuje práva pracovníků, včetně práv na slušné pracovní podmínky a minimální mzdu.

Současná hospodářská a sociální situace je velmi vážná, a proto je nutné před zavedením každé nové právní úpravy řádně posoudit její dopad a její příspěvek k hospodářskému oživení, aby nedocházelo k opačnému účinku. 

Komise by proto měla znovu zvážit a zaujmout vyváženější a opatrnější přístup a usilovat o skutečné sbližování EU prostřednictvím nezávazného nástroje při plném respektování autonomie sociálních partnerů a různých modelů průmyslových vztahů, jak požaduje skupina zaměstnavatelů.

Protistanovisko skupiny zaměstnavatelů přijaté na plenární schůzi Výboru bude zveřejněno v Úředním věstníků EU jako příloha stanoviska Výboru a zástupci zaměstnavatelů budou toto stanovisko prosazovat směrem k institucím EU.