Rozhovor s viceprezidentem Agrární komory ČR a předsedou Zemědělského svazu ČR Martinem Pýchou

Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR a Slovenská polnohospodářská a potravinářská komora nedávno vydaly společné prohlášení, že jednání Evropská komise, Evropského parlamentu a Evropské rady o Společné zemědělské politice (SPZ) na příští období vás zklamalo. Proč?

O tom, jak bude vypadat Společná zemědělská politika na léta 2021-2027 se v EU hovoří a diskutuje již do roku 2016. Tedy v několikaletém předstihu. Ale, původní záměr, že nová zemědělská politika dokáže skloubit cíl vyprodukovat dostatek kvalitních a bezpečných potravin pro obyvatele EU, při zlepšení ochrany životního prostředí a snížení byrokracie, po posledních volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 v podstatě vzal za své. Nová Evropská komise a Evropský parlament začaly totiž razantně razit cestu ochrany životního prostředí, což je sice důležitá věc, ale musí se uskutečňovat na reálném základě, nikoliv jen na zbožných přáních.

Již během několika měsíců v předloňském roce totiž vznikl v EU projekt Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu, který byl schválen orgány EU loni, a jehož cílem je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Tomuto projektu se nyní prakticky podřizuje vše, tudíž i to, jak bude vypadat nová Společná zemědělská politika na léta 2021-2027. Zkrátka, mnohé principy a zásady projektu Green Deal se mají zahrnout a zapracovat i do nové SZP.

Teď se vrátím k vaší otázce. Cílem tohoto nedávného jednání vrcholných orgánů EU bylo najít kompromis mezi silně ekologickým postojem Evropského parlamentu za tiché asistence Evropské komise, a názory, které na schůzkách Evropské rady prezentují představitelé jednotlivých členských států EU. Ti totiž, na základě stanovisek řady národních ministerstev zemědělství a nevládních agrárních organizací, jako je naše Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR, se snaží do nové SZP prosadit realistické představy o tom, jak by mělo fungovat evropské zemědělství na reálných ekonomických základech, a přitom ctít navrhované myšlenky ochrany životního prostředí. Jenže, jak se nedávno v Bruselu ukázalo, na tomto jednání vrcholných orgánů EU nedošlo k dohodě těchto tří stran. To bylo, pro nás, to je pro české, ale současně i pro slovenské zemědělce, velkým zklamáním a rozčarováním.

Co vlastně bylo příčinou této nedohody těchto tří vrcholných orgánů EU?

Řekl bych, že základní příčinou, proč nedošlo k této dohodě, je skutečnost, že vrcholní představitelé EU, to je především členové Evropské komise a zejména členové Evropského parlamentu, nepochopili realitu současného evropské zemědělství a jeho úlohu při udržení rovnováhy mezi produkcí potravin a ochranou životního prostředí. Přitom nám, to je zemědělcům, bylo slibováno, že onen trialog rozhodne o tom, jak by měla vypadat Společná zemědělská politika na příští období.

Chci k tomu dále dodat, že jestliže má Společná zemědělská politika začínat od roku 2023, tedy po dvouletém přechodném období, tak už je, podle našeho názoru, pět minut po dvanácté hodině. Jsme totiž v situaci, kdy je to pro národní státy neakceptovatelné, takto odkládat zásadní rozhodnutí o budoucnosti evropského zemědělství, a tudíž i o zemědělství v jednotlivých členských státech.

Víte, požadavky, které jsou předkládány ze strany některých činitelů Evropské komise, a zejména řady poslanců Evropského parlamentu, jsou opravdu značně radikální. Mohou totiž velmi významně ovlivnit ekonomiku, životaschopnost a celkové fungování zemědělství v jednotlivých členských zemích EU, včetně České republiky. To že dosud nebyl schválen základní rámec budoucí zemědělské politiky znamená, že zemědělci nemohou plánovat, přitom právě zemědělství je o dlouhodobém plánování.

Dostáváme se do časového presu, a to nejen z hlediska přípravy z hlediska samotných zemědělců, ale i z hlediska přípravy národních strategických plánů. I zde potřebujeme mít nějaký čas na diskusi v rámci České republiky. Tyto strategické plány musíme předložit Evropské komisi, a to sice do konce roku, ale předtím musí proběhnout neformální diskuse o tom, jak by měly strategické plány vypadat. Musí se to schvalovat i v rámci politických jednání u nás, přitom v říjnu jsou volby. Je zapotřebí připravit dotační systém, s ním se také musí zemědělci včas seznámit. Ti k tomu také musí přizpůsobit svoje hospodaření. To není možné udělat ze dne na den. Pro zástupce zemědělské veřejnosti je takovýto přístup vrcholných orgánů EU neakceptovatelný.

Říkáte takovýto přístup vrcholných orgánů EU je pro vás neakceptovatelný. Jaký by vlastně měl být?

Selhání trialogu vidíme i v tom, že některé evropské orgány neplní dostatečně svoji roli. Mimochodem, zklamáním je pro nás i role komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Janusze Wojciechowského. Podle nás by to měl právě on, který by měl být tím garantem, který dovede dva hlavní orgány EU, to je Evropský parlament a Evropskou radu, ke kompromisní dohodě. Máme dojem, že Evropská komise, místo aby hrála roli mediátora, přichází s dalšími, to je jejími vlastními návrhy. Takže se dá říci, že z původního dvoustranného jednání, za účasti třetí strany, to je mediátora, se v podstatě stává třístranné jednání. Proto vznikla tato nedohoda.

Zde musím navíc ještě upozornit, že ze strany některých členů Komise, zejména jeho místopředsedy Franse Timmermanse, jde mnohdy o požadavky, které jsou obtížně uskutečnitelné. Obdobné názory zastávají i mnozí europoslanci s tím, že vycházejí z názorů ekologických aktivistů, kteří vůbec nepřihlížejí k ekonomickým souvislostem a negativním dopadům, které v případě příliš razantního uplatnění těchto návrhů, nastanou nejen v evropském zemědělství, ale i v životě celé evropské společnosti.

Zároveň bych rád dodal, že tím, že Evropský parlament de facto soustavně stupňuje své požadavky, zejména v poslední době, narušuje možnost dojit k nějaké rozumné dohodě nad kompromisním stanoviskem. Je to pro nás velkým zklamáním. Navíc, jak jsem se již zmínil, rovněž Evropská komise selhává ve své roli mediátora dialogu mezi Evropským parlamentem a představiteli jednotlivých členských států EU, kteří tím, že odpovídají za ekonomiku ve svých zemích, vidí řadu návrhů Zelené dohody pro Evropu reálněji, a jsou připraveni, společně s Komisí a Evropským parlamentem, hledat rozumnou dohodu.

O jaké požadavky, které prosazuje Komise a Evropský parlament, v podstatě jde?

Zelená dohoda pro Evropu, která se má stát základem hlavních principů i při vytváření nové Společné zemědělské politiky EU na příští období, obsahuje řadu ekologických a klimatických ambicí. Přičemž k tomuto cíli, to je dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050, si stanovila řadu konkrétních strategií, z nichž nejdůležitější jsou dvě – Strategie Od zemědělce ke spotřebiteli neboli Farm to Fork, a Strategie pro biodiverzitu. Přičemž, obě tyto strategie mají za cíl, aby evropské zemědělství prošlo zásadní proměnou.

Takže, konkrétně jde například o omezení používání pesticidů o 50 %, snižování úniku živin o 50 %, snižování užití hnojiv o 20 %, redukci antimikrobiologických přípravků, tj. antibiotik, o 50 %, a zvýšení ploch ekologického zemědělství na 25 %.

Kontroverzní je také požadavek na vyčlenění 10 % orné půdy zcela mimo produkci, bez kompenzace propadu příjmů zemědělců.

Podle nás, to je aktivních zemědělců, jde o cíle, které jsou vynucovány vrcholnými orgány EU spíše byrokratickou cestou, to je nařízeními než nějakou rozumnou dohodou, co je z takto vytýčených cílů účelné a jakým způsobem by se to mělo uskutečnit, aby na tom evropské zemědělství netratilo, to je, aby to bylo pro jednotlivé zemědělce i ekonomicky přijatelné. Navíc, v nich to vyvolává dojem, že naopak poroste byrokratická zátěž jednotlivých zemědělců, které je v současné době již tak příliš.

Uvedu zde pro názornost jeden konkrétní příklad. Jedním z požadavků je, aby Program rozvoje venkova, aby se alespoň se 30 procent zaměřoval na opatření k ochraně přírody a boji proti klimatické změně. Česká republika v současné době tento požadavek plní z 57 procent, to znamená o 20 procent více, než požadují evropské orgány. Chci ještě uvést, že Česká republika plní řadu dalších závazků Zelené dohody pro Evropu, přičemž paradoxně má řadu požadavků splněno, než mají jiné státy EU. To je zásadní rozpor, který je nutné nějakým způsobem vyřešit. Podle nás je třeba jednoznačně oddělit Evropskou zelenou dohodu od vyjednávání o Společné zemědělské politice. Apeloval bych na vrcholné představitel EU, aby dokončili reformu SZP jak o tom hovoří jednotlivé členské státy EU, to je při zachování současných podmínek.

Zmínil jste se, že Česká republika by měla Komisi odevzdat strategický plán ke schválení. O co v něm půjde?

Jde v podstatě o tom, že principy a zásady Společné zemědělské politiky, které zatím nebyly v EU odsouhlaseny, by měly být rozpracovány do strategických plánů jednotlivých členských zemí EU. Přitom vlády sedmadvacítky EU je mají v definitivní podobě odevzdat do konce letošního roku. Jenom k tomu podotknu, že Komise očekává, že nástin hlavních principů tohoto strategického plánu Česká republika odešle do Bruselu již v letních měsících, nejpozději v září. Přitom u nás sice začala diskuse nad tím, jak by měl strategický plán přesně vypadat, ale když není celá reforma zemědělské politiky schválena, bavíme se stále o možných variantách. Těch je ale vzhledem k velmi odlišným postojům vyjednávajících evropských orgánů opravdu mnoho. Proto je nejde ani pořádně namodelovat.

Zároveň bych dodal, že Česká republika může předpokládat, že když do tohoto nástinu strategického plánu nezahrne enviromentální požadavky Zelené dohody pro Evropu, Evropská komise nebude spokojena a strategický plán České republiky neschválí. Takže, vypadá to na to, že tyto principy Zelené dohody pro Evropu se nakonec v nové Společné zemědělské politice, a tím i ve strategických plánech jednotlivých členských zemí, objeví. Tím se ale pro naše zemědělce stanou závaznými. Právě to je ten důvod, proč nás zklamalo, že se vrcholné orgány EU před několika dny nedohodly. Kdyby se našlo rozumné kompromisní řešení, mohlo být vše jednodušší, ale takto zatím nevíme, s čím vším musí naši zemědělci v příštích měsících a letech počítat.