Podivné představy EU o zemědělství
Všechno ukazuje na to, že Evropské unie usiluje o to, aby už tak nízká potravinová soběstačnost v naší zemi poklesla o dalších 30 procent. Z čeho je možné vycházet? Ve středu 20. května 2020 představila Komise dvě strategie. Komise dlouhodobě plánuje snížení podpor zemědělcům. Právě poklesem podpor zemědělcům, kteří produkují a tím, že tato podpora bude vyplácená mikro, malým případně středním zemědělcům, od kterých se nebude požadovat produkce (nebo dokonce se bude vyžadovat extenzifikace), dojde k výraznému omezení zemědělské výroby a produkce u nás, ale i v jiných zemích přistoupivších v roce 2004 a později. To znamená, že většina našich významných producentů nedostane žádnou podporu a bude to vést k likvidaci podniků. Od malých zemědělců dnes Unie očekává, aby v konkurenčním prostředí dokázali vyrábět potraviny pro všechny obyvatele. To však není možné bez přispění několikanásobně vyšších dotací na jednotku produkce. Jinak, bez výrazně vyšších dotací malým zemědělcům, velcí zahraniční obří producenti budou vítězit. A mluvme reálně, kolik rozpočtů jsme ochotni platit na produkci?
Bohužel jsou dnes i takoví „zemědělci“, kteří místo toho, aby hledali nové příležitosti v inovacích, nových technologiích a v intenzívní výrobě, jen čekají na dotace ve formě „peněz“ za hektar, často z neobdělané půdy či jen posekané trávy na zemědělské půdě. Co se bude pěstovat nebo produkovat, to dnes rozhodují evropští úředníci v Bruselu usměrňováním dotací, avšak bez znalostí zemědělství. Státy dali k tomu Bruselu pravomoci a bojí se vzít si je zpět. Výjimkou byla Velká Británie.
Je zřejmé, že dotace jsou ze samého principu nespravedlivé a silně narušují rovnováhu trhu, ale vidíme, že bez nich to dnes nejde. O tom, kdo bude čerpat dotace, kolik a na co dnes rozhoduje úředník a proti tomuto rozhodnutí je těžko hledat odvolání. Dotace jsou z veřejných zdrojů (jsou to ale peníze i nás, našeho státu, které tvoří rozpočet Unie), a zde by se zásady právního státu dodržovat měly. Dnes se proklamuje, že o všem rozhoduje trh a spotřebitel, ale v praxi vidíme, že to nefunguje, protože celý systém je pokřivený.
Jak to bylo se zemědělstvím na začátku společné Evropy
Zemědělství bylo na začátku vzniku Společenství, tedy přesněji Evropského hospodářského společenství. Základní myšlenka vzniku společné zemědělské politiky byla zakotvená již v Římské smlouvě o založení EHS, tehdy se zakládající členové, tedy Německo, Francie, Italie, Belgie, Holandsko a Lucembursko dohodli, že je nutné vypracovat společný záměr jak zajistit potravinovou soběstačnost a odpovídající životní úroveň pro obyvatele v potravinách. Zemědělce ale nikdo nenutil, aby jejich výroba byla závislá na poptávce, a tak se vlivem značných podpor objevuje nadprodukce potravin. Proto státy začali hledat nové trhy.
Vstupem dalších zemí do Společenstva a vlivem podpor pokračuje nadprodukce potravin v starých zemích a na začátku devadesátých let znamená nadprodukce další problém. Západní země hledají nové příležitosti a nabízí se možnost zemím umísťování nadprodukce na nové trhy zemí střední a východní Evropy. Problémem je ale velmi výkonné zemědělství zemí střední a východní Evropy. Tento problém „západ“ řeší úspěšně, postupně přebírá trhy nových zemí, distribuuje dotované potraviny a likviduje výrobce. Na trhu vítězí zahraniční kapitál. Snižuje se konkurenceschopnost výrobců v nových zemích EU a hledá se východisko. Jedním z nich je návrat k drobnému zemědělskému podnikání. My však víme, že toto je slepá ulička, protože jsme z této cesty vyšli před více než půlstoletím.
Nespravedlivé dotace
Nadále je tento stav řízen pomocí dotací, zemědělci v EU se stávají závislými na dotacích tím i lehko ovládatelnými. A co víc. Zemědělci spolu s potravináři si dnes myslí, že už není naděje na změnu. Stále si opakují a věří, že bude navěky platit, že „lidé budou chtít vždy jíst“. Jsou přesvědčení, že vždy tu budou zástupy lidí, kteří budou chtít jejich produkci a vždy bude pro koho vyrábět. To však nemusí být pravdou. Dotace už dnes mikro a malým zemědělcům nestačí, potřebují stále více peněz, aby dokázali přežít a aby jejich produkce kupovali spotřebitelé. Došlo k zásadnímu narušení konkurenceschopnosti na trhu z důvodu nerovnoměrných podpor, západní státy podporují vytrvale svoje vlastní zemědělce a snaží se v společných pravidlech prosazovat to, co je pro ně nejvýhodnější. Naopak naši zemědělci, kteří chtějí přežít, byli nucení efektivně produkovat, ale výrazně vyšším národním dotacím starých zemí nestačí. A jak je vidí vlastní obyvatelé? Mnozí upřednostňují dotované potraviny ze „západu“, kterým chybí čerstvost, zralost, nebo je jejich kvalita nižší než kvalita domácí produkce.
Naše vláda však má omezení, nemá dostatek finančních prostředků, aby poskytla stejné podpory, protože síla našeho rozpočtu je nižší, jako je síla rozpočtů starých zemí EU 14. Vláda musí respektovat rozhodnutí Evropské unie, a ty jsou často ve prospěch těch nejsilnějších zemí, tj. Německa a Francie, které vytvořili společný superstát.
Stejného názoru je mnoho různých zemědělských ekonomů, kteří poukazují na to, že na nás a náš stát je vytvářen tlak od nadnárodních společností a Evropské unie, aby došlo k útlumu zemědělství a naší produkce. Je možné rozdělit Evropu, tedy členské státy, podle síly při tvorbě evropského HDP. Mezi státy, které mají nejvyšší podíl HDP v EU 27, patří Španělsko, Francie, Německo a Itálie (tyto státy tvoří 70 procent evropského HDP). Velmi významnými státy jsou Belgie, Holandsko, Lucembursko, které spolu s dalšími státy, a to Dánskem, Finskem, Irskem, Rakouskem a Švédskem tvoří téměř 20 procent HDP EU. Země Visegrádské čtyřky spolu se Slovinskem, Maltou, Kyprem, Portugalskem a Řeckem tvoří jenom 9 procent HDP a zbytek HDP, tedy nejmenší podíl (něco kolem 2 procent) tvoří Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Chorvatsko, Litva a Lotyšsko.
Jak to bude v Evropě po odchodu potravinově nesoběstačné Británie z EU
Svět se stále mění. Víme, že Británie není v potravinách soběstačná a je závislá na dovozech potravin, protože není schopná produkovat dostatek všech základních potravin. Je závislá na dovozu ovoce, zeleniny a dalších komodit, ale na druhé straně má nadprodukci hovězího masa. Už jenom ze zásady nebude Británie chtít naše zboží, tedy potraviny z Evropské unie a nedostatek potravin bude řešit dovozem z USA a dalších zemí. A výsledek? V EU zůstane zboží na skladech. A opět máme problém….
Pamatujete si, že není tomu tak dávno, když byly v EU snahy vytvořit dvourychlostní Evropu. A pak jsme se dozvěděli, že 22. 1. 2019 Německo a Francie v tichosti podepsaly kooperační a integrační smlouvu. Díky této smlouvě se vytvořil superstát. Ve světe se snižují rozdíly ve mzdách pracovní síly a na celém světě nastávající změny. Z globálních ekonomik se bude procházet na regionální. Je to přirozený proces. Je důležité, jestli jsme připravení na změny. Má být Unie dvourychlostní? Chceme být v takové Evropě, která se dělí na první a druhou třídu? Jak jsme spokojení se současným stavem a s vývojem?
Musíme podporovat moderní technologie
Naše zemědělství je závislé od financí. Hledáme peníze tam, kde nejsou a nehledáme je tam, kde jsou. Systém dotací má negativní vliv na zemědělství, dochází k zhoršení morálky. Ne však u všech. I dnes vidíme, že dotace na hektar pobírají zemědělci, ale nehospodaří stejně. Ti, kteří mají zájem hospodařit, hledají možnosti jak zvyšovat efektivnost. A ti druzí se jenom přizpůsobují dotacím.
Chceme-li se držet krok s vyspělými zeměmi světa, musíme fungovat stejně jako vyspělé země. Musíme být konkurenceschopní, musíme výrazně začít podporovat moderní technologie. Dnes se stále víc mluví o nutnosti hospodařit efektivně. Jednou z cest je precizní zemědělství.
Je však omyl, když se dnes považuje za nejlepší produkci jenom biokvalita a to jenom od malých zemědělců, kde se očekává, že jejich produkce bude výsledkem fyzicky náročné dřině.
Kvalita je především čerstvost
Špičkové zemědělství se realizuje dlouhodobě ve vyspělých zemích. Příklady najdeme ve Spojených státech, ale i v jiných zemích. Právě tam jsou využívané moderní postupy, nové technologie, speciální odrůdy, či špičková genetika. Amerika dobře ví, že věda, výzkum a inovace jsou jedinou cestou vpřed. Využíváním nejmodernějších postupů dokážeme produkovat kvalitní a čerstvé potraviny a uchovávat je bez využití chemických konzervantů. V USA se využívá zpracování potravin pod vysokým tlakem, tak se uchovávají potraviny čerstvé delší období.
Jsme vydíratelní
Jestli chceme být nezávislí a mít pocit svobody, musíme si vyrábět základní potraviny doma. Jinak jsme vydíratelní a závislí. Dnes, po měsících pod vlivem COVID-19 jsme v situaci, kdy vidíme a cítíme naši závislost téměř ve všech komoditách. A to je špatně. Proč si nepěstovat a nevyrábět doma to, co dokážeme? Nepamatujeme si doby, když stál květák 7 korun a ze zahraničí nám ho vozili za 5, aby naše produkce byla zlikvidována? A vidíte, dnes stojí květák 90 Kč a více a vozí se sem stovky kilometrů…jsme závislí na dovozech potravin, které jsme v minulosti nejen pěstovali pro naše obyvatele, ale ještě jsme je vyváželi. Je lehké zrušit produkci, ale návrat je těžký a někdy téměř nemožný (příkladem je produkce mléka). Dnes mluvíme o životním prostředí a uhlíkové stopě, tak přestaňme vozit základní potraviny stovky kilometrů, jestli to se životním prostředím myslíme vážně.
Autorem textu je prezident Agrární komory ČR Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc.
Materiál je publikován pod patronací prezidenta Agrární komory ČR Ing. Zdeňka Jandejska, CSc.
Hlasujte v ankete: Podporujete návrh, aby se v českých obchodech povinně prodávalo až 85 % českých potravin:
