Jak se bude dále rozvíjet evropské zemědělství? Jak, v příštích letech, díky Zelené politice Evropské unie (EU), obstojí v ostré konkurenci se zemědělskými a potravinářskými producenty v jiných částech světa? To byly základní okruhy otázek, které si kladli a snažili se na ně odpovědět účastníci mezinárodní konference „Budoucnost evropského zemědělství 2023“, kterou, ve čtvrtek 30. listopadu 2023, uspořádala v Praze skupina poslanců Evropského parlamentu, kteří se zabývají zemědělstvím a potravinářstvím.
Konferenci, která se uskutečňuje každý rok, a letos již po páté, s velkým nadhledem konferoval poslanec Ivan David, který je členem, a současně i koordinátorem, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI) Evropského Parlamentu. Konstatoval, že hlavním problémem evropského zemědělství dotační politika Evropské unie a mnoha národních vlád. Zdůraznil, že již nelze dále poskytovat dotace osobám a podnikům, které nic nevyrábí. Cílem evropského zemědělství by mělo být jasné deklarování politiky potravinové bezpečnosti a následně i potravinové soběstačnosti, a to v rozsahu odpovídajícím vnitřním podmínkám jednotlivých členských zemí EU. To však, podle něho, vyžaduje hlubší zásah do právních norem v rámci EU.
Řekl, že je nutné otázku dotací vyřešit. Zároveň se zaměřit na budování zemědělské infrastruktury, podporu vědeckého a technického zázemí zemědělství. Je nutné sledovat i bilanci pracovních sil a kvalifikační úroveň pracovníků v zemědělství. Poznamenal k tomu, že v evropském zemědělství je zanedbána koncepční činnost, což je dáno především tím, že evropští politici v podstatě uvažují v horizontu od voleb k dalším volbám, nikoliv v dlouhodobém horizontu.
Jaká je budoucnost živočišné výroby v EU?
S tématem „Budoucnost živočišné výroby“ poté vystoupil předseda představenstva a generální ředitel akciové společnosti Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek, který byl, po jednu dobu, i prezidentem Agrární komory ČR.
V úvodu svého vystoupení Zdeněk Jandejsek poukázal na neblahé důsledky politiky Green Dealu. Uvedl, že snížení objemu zemědělské výroby o 20 až 30 % bude znamenat, že se v Evropě pro obyvatelstvo nezajistí potřebné objemy masa, mléka a vajec.
Prohlásil, že jedním z cílů Green Dealu je také postupně nahrazení produkčního zemědělství ekologickým zemědělstvím. Přitom však produkce ekologického zemědělství je, ve srovnání s produkčním, velmi nízká. Dokazuje to i fakt, že v České republice je 17,6 % zemědělské půdy v ekologickém režimu. Přitom ale tato „ekologická“ produkce činí jen 1,3 % objemu zemědělské výroby u nás.
Nedostatek potravin pro obyvatele Evropy bude nutné nahradit dovozem potravin ze třetích zemí, tj. především ze států jižní a severní Ameriky. Půjde přitom o potraviny s nižší kvalitou. Nesmyslné teorie tvůrců politiky Green Dealu
Podle Zdeňka Jandejska je nutné tuto nesprávnou politiku Green Dealu zastavit. Jde totiž o nesmyslné teorie lidí, kteří nemají představu o tom, jak ve skutečnosti funguje zemědělství. Hlavním tvůrcem této politiky v EU byl místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který v průběhu letošního roku z Komise odešel, aby mohl v Nizozemí kandidovat na ministerského předsedu v letošních parlamentních volbách. Volby však ukázaly, že ho jeho vlastní voliči, odmítli. Načež dodal, že i v evropském parlamentu se začínají ozývat hlasy poukazující na negativní důsledky Zeleného údělu.
Je nutné změnit strukturu rostlinné výroby!
Zdeněk Jandejsek zároveň prohlásil, že kdyby se zastavil Green Deal, změnila by se struktura rostlinné výroby. Zejména by k tomu došlo v zemích, které přistoupili k EU v roce 2004 a později. Zemědělská výroba by se rapidně změnila k lepšímu. Díky změnám osevních postup by byl zase k dispozici jetel, vojtěška, hrách a další. Vznikl by dostatek krmiva pro živočišnou výrobu. To by se projevilo ve zvyšování soběstačnosti ve výrobě základních potravin. Změna v rostlinné výrobě by přinesla zkvalitnění zemědělské půdy. K tomu dále poznamenal, že s půdou je nutné pracovat, hospodařit.
Ekonomika zemědělství je na prvním místě
Dále se Zdeněk Jandejsek věnoval ekonomice zemědělství. Podle něho, díky levným dovozům obilí z Ukrajiny, je výkupní cena obilí na úrovní, která ani neuhradí náklady na jeho produkci. Ukazuje se, že velká část podniků, které nemají živočišnou výrobu, je ve ztrátě. Do budoucna jim hrozí existenční problémy. Současná vláda navíc řadě těchto podniků nevyplácí dotace, se kterými počítaly. Dotace však vyplácí těm zemědělců, kteří sami skoro nic nevyrábějí. Připomněl přidělení 23 % z objemu dotací od středních a velkých zemědělských podniků malým zemědělcům, kteří tyto prostředky dostávají na prvních 150 hektarů zemědělské půdy, čímž jsou, oproti středním a velkým podnikům, ve výhodě.
V závěru svého vystoupení Zdeněk Jandejsek znovu prohlásil, že zrušení Green Dealu by vedlo ke zvýšení soběstačnosti v základních potravinách, což by se příznivě odrazilo v české ekonomice. Do státního rozpočtu by se totiž odváděly vyšší částky daní. Přispělo by to ke stabilizaci státního rozpočtu. Podle něho zrušením Green Dealu by Česká přestala být hračkou v rukách bruselských úředníků.
Vyspělé země EU již řadu let bojují s nadprodukcí potravin
S tématem „Dosažitelnost potravinové soběstačnosti v zemích EU“ se poté ujala slova Jarmila Dubravská, generální ředitelka českého masokombinátu Skaličan se sídlem v České Skalici, a která je zároveň i členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise.
Jarmila Dubravská nejprve uvedla, že dosáhnout soběstačnosti v potravinách, je možné nejen ve vyspělých zemích EU, ale i v zemích střední a východní Evropy. Připomněla, že, na rozdíl od zemí střední a východní Eropy, které vstoupily do EU v roce 2004 a později, se vyspělé západoevropské státy již několik let potýkají s problémem nadvýroby potravin. Tyto země se, díky dotační politice národních vlád, potýkají s přebytky, především masa a ovoce.
Načež konstatovala, že po druhé světové válce byla nastavena pravidla extrémního rozvoje živočišné a rostlinné výroby, což se nakonec projevilo v nadprodukci potravin, což znamenalo, že v těch zemích, které je vyprodukovaly, se nedalo tomto množství spotřebovat, a proto bylo nutné hledat další trhy, tedy potraviny vyvážet. Evropská unie neměla žádný regulační mechanismus, který by tuto nadprodukci eliminoval.
Hledání cesty, jak snížit produkci potravin
Důsledkem takto nastavené politiky EU bylo hledání cesty, jak snížit objem produkce potravin. První reformy Společné zemědělské politiky se projevily v 60., 70. a také i 80. letech minulého století. Následně se Evropská unie se snažila reformovat Společnou zemědělskou politiku těsně před rokem 2004, kdy do EU vstoupilo 10 zemí střední a východní Evropy. Jarmila Dubravská k tomu dodala, že si čeští zemědělci tehdy mysleli, že, díky členství v EU, budou mít stejné dotace, jako jejich západoevropští kolegové. Jenže, naši zemědělci byli značně překvapeni, kdy zjistili, že u nás a v zemích střední Evropy, jsou tyto dotace nižší, přičemž pobaltské státy a Rumunsko a Bulharsko na tom byly ještě hůře.
Podpora nadprodukce ve vyspělých zemích EU pokračuje
Podle Jarmily Dubravské stále existují země, kde je nadprodukce jejich potravin i nadále podporována, a to štědrými dotacemi národních vlád, které mají mnohdy i různé skryté formy. Konkrétním příkladem, podle ní, je Nizozemsko, které má například dobře propracovaný systém pěstování okrasných květin. Ty se však, na rozdíl od Nizozemí, pěstují na africkém kontinentě.
Druhým příkladem je Španělsko, které se stalo z dovozce vepřového masa, naopak jeho velkým vývozcem, neboť tamější produkce vepřového masa čtyřnásobně převyšuje jeho spotřebu u nich doma. Španělé prostě svoji zemědělskou výrobu podporují z národních zdrojů. Proto mají tyto výsledky.
Třetím příkladem je sousední Polsko. Jde o zemi, která si se svojí produkcí potravin dokáže poradit, protože má velmi dobře nastavený systém, jak potraviny vyprodukovat a jak je prodat i na zahraničních trzích.
Výroba potravin za podnákladové ceny je nefér
Podle Jarmily Dubravské je vlastně výroba a prodej potravin za podnákladové ceny nefér. Podle ní to odporuje základním principům Evropské unie, tedy volnému pohybu zboží na evropském trhu. Zároveň dodala, že na tuto politiku u nás doplácejí nejen producenti potravin, ale i sami spotřebitelé. Postupné opouštění trhu českými zemědělci vede k vyššímu dovozu potravin, a tím také i k vyšším cenám na trhu. Protože zde, pro zahraniční producenty, chybí dostatečná česká konkurence. To potvrzuje to i každodenní politika obchodních řetězců.
Ve větších celcích je větší ekonomická síla!
Podle Jarmily Dubravské řešením této situace je zvýšit soběstačnost, především ve výrobě základních potravin. Ostatně, o to se snaží právě vyspělé západoevropské země, a to svými národními dotacemi. V té návaznosti uvedla i další příklad ze Španělska, které podporuje vytváření větších územních a ekonomických celků. Například dvě farmy, které se spojí v jednu, obdrží za to dotaci, protože, jako větší celek, lépe obstojí na trhu. Jednak jim vzroste produktivita práce a mají vyšší ekonomickou sílu. I Španělé pochopili, že ve větším celku je síla.
Politika Green Dealu je ekonomický nesmysl
V závěru svého vystoupení Jarmila Dubravská uvedla, že politika Green Dealu je ekonomický nesmysl, což většina lidí u nás již chápe, ale zatím tomu nechávají volný průběh. Podle ní, jestli máme fungovat v Evropské unii, tak musí existovat skutečná spolupráce členských států EU, což neznamená, že někdo toho vyprodukuje více a snaží se to prodat v jiné zemi EU. 5ešením je, podle ní, prodávat přebytky potravin na třetích trzích. Ovšem, to znamená, k tomu správně nastavit pravidla.
Podpořit budoucnost evropského zemědělství, nikoliv útlum
Poté promluvil Bohumír Dufek, předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy - Asociace svobodných odborů ČR, a zároveň i člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, který hovořil na téma „Budoucnost českého zemědělství“. Ve svém vystoupení se věnoval především evropské ekonomické situaci, kdy je Evropa postižena přijímanou evropskou Zelenou politikou, čili Green Dealem. Ta není, podle něho, správně nastavena. Rovněž on připomněl neblahé působení bývalého eurokomisaře Franse Timmermanse, který tyto ekologické nesmysly prosazoval. Bohumír Dufek podotkl, že Rvropa produkuje, ve srovnání se světem, jen 7 % CO2, což znamená že snížení uhlíkové stopy v Evropě snižování CO2 ve světe neovlivní.
Podle Bohumíra Dufka se „zelená politika“ musí zpomalit s tím, že by neměla likvidovat české zemědělství a potravinářství. Připomněl, že snižování zemědělské výroby vede k tomu, že na českém venkově, hrozí postupné utlumení, zejména živočišné výroby. To vytváří pro obyvatele vesnic značně nejistou situaci pro jejich další život. S úbytkem práce nastává i úbytek služeb ve vesnicích. Mládež odchází do měst za prací a mnohdy tam mladí hledají i bydlení. Život na vesnicích se tak dostává do vážných problémů.
Nekoncepční česká zemědělská politika
Podle Bohumíra Dufka jejich příčinou je nekoncepční česká zemědělská politika, zejména dotační. Upozornil, že do procesu dotací v České republice neustále vstupují osobní zájmy politiků, kteří hájí různé zájmy skupin zemědělských podnikatelů, kteří jsou jim, de facto, zavázáni. Podle něho se to ukázalo při demonstraci a stávce odborů 27. listopadu, kdy premiér odjel na návštěvu zemědělského podniku bratra ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, Ten byl, mimochodem, před několika lety rovněž ministrem zemědělství, a tehdy neuvedl, že je ve střetu zájmů. Návštěvou této farmy, podle Bohumíra Dufka, premiér ukázal, že vláda podporuje podniky, které jsou s ní spřízněné.
Bohumír Dufek k tomu dále dodal, že je pro zastavení dotací těmto firmám a žádá, aby to Evropská unie prošetřila. Podle něho by měl přijet k nám komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski, aby začal tuto situaci, v České republice, řešit. Protože jde o to, že zemědělské dotace bere jen určitá skupina zemědělských podnikatelů, kteří jsou příslušní k vládní garnituře. Takto jde o konflikt zájmů. Zároveň předseda odborů dodal, že byla jednomu zemědělskému subjektu vyplacena dotace ve výši 250 milionů korun. Uvedl, že pokud se, při tomto šetření, prokáže, že byly tyto peníze vyplaceny neoprávněně, tak by tato suma peněz měla být vrácena zpět do státního rozpočtu.
Kritika chování obchodních řetězců
Bohumír Dufek dále prohlásil, že nemá problémy s německým kapitálem, protože je mu jasné, že kapitál jde vždy za vyšším ziskem. Ale na adresu zahraničních obchodních řetězců řekl, že se tento německý kapitál nemůže chovat takovým způsobem, že nedodržuje zákony platné v České republice.
Podle Bohumíra Dufka se musí změnit zákon o významné trní síle, aby lépe chránil výrobce zemědělských produktů a potravin před nekalými praktikami obchodních řetězců. Zároveň je zapotřebí i uplatnit i zákon o ochraně spotřebitele, který by měla rovněž chránit naše občany při jejich nakupování v supermarketech a hypermarketech. Právě proto by česká vláda měla pro řešení této situace vytvořit vhodné politické a podnikatelské podmínky. Tedy obdobné podmínky, jako jsou například v sousedním Polsku.
V této souvislosti se kriticky vyjádřil i na adresu vedení Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, které, podle něho, naprosto nedostatečně hájí, zejména vůči vládě, zájmy českých produkčních zemědělců.
Návrhy řešení, jak pozvednout úroveň českého zemědělství
V závěru svého vystoupení Bohumír Dufek předložil několik návrhů, jak zvýšit úroveň českého zemědělství, aby i nadále dokázalo obstát v ostrém konkurenčním boji na evropském a světovém trhu.
Za prvé je přesvědčen, že se zemědělským podnikům musí pomoci, aby měly vlastní vodu, aby si mohly vybudovat vlastní rozvody, studny a vodojemy. Tedy, aby za vodu neplatily dodavatelům. Měly by se také naučit čerpat řek a rybníků. Podle Bohumíra Dufka bude voda limitujícím faktorem pro další rozvoj zemědělství. Připomněl i Baťův kanál na Moravě s tím, že podnikatel Baťa dobře věděl, proč ho vybudoval.
Současně dodal, že se zemědělci musí naučit zpracovávat i splaškovou vodu a začít ji používat v živočišné a rostlinné výrobě.
Za druhé, podle Bohumíra Dufka, zemědělci musí mít vlastní výrobu elektrické energie. Tím by se měla snižovat jejich závislost na veřejné rozvodné síti elektrické energie. Zároveň by tak měli snižovat závislost na fosilních palivech a zdrojích. V některých oblastech je nutné posilovat i regionální energetické zdroje. Poznamenal, že vysoké ceny elektrické energie zásadně vstupují v nákladové položce zemědělské produkce. Je potřeba také využít velké rekuperační jednotky, aby se snížila nákladovost při využívání tepla, chlazení mléka či větrání.
Za třetí, podle Bohumíra Dufka, limitujícím faktorem je hnojení, které musí být z vlastní produkce. Zdůraznil, že je potřebné zvýšit spotřebu organických hnojiv. Omítl nesmysly o tom, že by se měly porážet krávy a tím snižovat emise CO2.
Za čtvrté, podle Bohumíra Dufka, všichni zemědělci hovoří o nákladech v administrativě. Prohlásil, že je nutné odmítnout administrativu, která je absolutně nadbytečná. Podpořil zavádění elektroniky, satelitní techniky a digitalizace. Poznamenal, že je také nutné snížit byrokracii ze strany státu. Podle něho česká státní je opravdu unikum v celé Evropě. Růst byrokracie, jak dále poznamenal, vede zemědělce k tomu, že je odvádí od vlastní zemědělské činnosti.
Za páté, podle Bohumíra Dufka, jde o o výrobu bioplynu v bioplynových stanicích. Ty mohou zužitkovávat odpad ze zemědělské výroby, ale i odpad komunální. Výroba bioplynu zemědělským podnikům pomůže nejen v zemědělství, ale i při diverzifikaci a stabilizaci jejich výroby pohonných hmot pro jejich vlastní spotřebu, tak i pro veřejnou infrastrukturu v komunální dopravě.
Za šesté, podle Bohumíra Dufka, jde o to, aby úrodná půda sloužila k produkci potravin. V této návaznosti odmítl, podle něho, zelené šílenství, které se projevuje tendencemi uvádět zemědělskou půdu do klidu, což by se projevilo snížením zemědělské produkce. V této návaznosti dodal, že čeští zemědělci jsou přesvědčeni, že nelze převážet potraviny z jednoho konce Evropy na druhý konec. Podle něho by se potraviny měly spotřebovat v zemi, kde se vyprodukují. Je třeba podpořit výrobu regionálních potravin.
Za sedmé, podle Bohumíra Dufka, je potřeba, aby stát, ministerstvo zemědělství, případně i příslušné státní instituce, sloužily zemědělcům, a to jako garance pro jednání v bankách. Protože není nic složitějšího než vyjednat v bance úvěr pro zemědělské podnikání. Bankéři totiž velice dobře vědí, že zemědělci mají jednu obrovskou nevýhodu, a to, že za prvé jsou sezónní a v tomto procesu hraje velice důležitou roli počasí.
Za osmé, podle Bohumíra Dufka, je nutné přepsat celý zákon o významné tržní síle. Tedy, aby znění tohoto zákona bylo zformulováno tak, aby zákon ochránil zemědělce od nekalých praktik obchodních řetězců a velkých potravinářů.
V závěru svého vstoupení Bohumír Dufek dodal, že si úmyslně vybral oblast nákladů na zemědělskou výrobu, protože, podle něho, výrobní náklady limitují další možný růst či naopak pokles zemědělské výroby.
Dalším řečníkem byl i vysokoškolský pedagog na České zemědělské univerzitě v Praze docent Jan Vopravil, který je současně působí i ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy v Praze, a to s tématem „Degradace zemědělské půdy a možnosti, jak jí předcházet“. Ve své přednášce hovořil o všech hlavních aspektech o tom, jak je právě kvalita zemědělské půdy velmi důležitá pro rozvoj zemědělské výroby a je nutné ji nadále zkvalitňovat. Svým výkladem podpořil myšlenku, že půda potřebuje organické živiny, aby dobře plnila svojí roli, to je úspěšně produkovat zemědělské plodiny,
Na něho navázal docent Jan Pokorný, vědecký ředitel společnosti ENKI, o.p.s., který hovořil na téma „Úloha vody a vegetace v distribuci sluneční energie a utváření klimatu“. Ve své přednášce vysvětlil, jakou úlohu hraje voda v půdním systému, což je základní předpoklad pro kvalitu půdy a zemědělskou výrobu. Zmínil se i o koloběhu vody v přírodě, jak je nutná pro život na naší planetě.
Dopolední část konference uzavřela Nikola Zbořilová, poradkyně Evropského parlamentu ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI). Ve svém vystoupení poukázal především na to, jakým způsobem jsou v Evropském parlamentu nastaveny pravidla projednávání důležitých materiálů, které, po jejich projednání a schválení, jsou vydávány formou nařízení EU. Konstatovala, že, hlavním garantem, která se v EP k tomuto tématu, projednávají, je Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Ostatní výbory, tj. včetně výboru AGRI, mají právo Výboru pro dávat své připomínky, o nichž poté výbor ENVI hlasuje a buď je schválí či spíše neschválí. Podle takto nastavených pravidel EP potom, podle Nikoly Zbořilové, na plénu EP projde téměř vše, co překládá výbor ENVI.
Ještě se musíme zmínit o tom, že v rámci politicko-odborného výkladu o budoucnosti evropského zemědělství v odpolední části, která jinak byla věnována vystoupení zahraničních účastníků konference, hovořil i Jan Ulricha, ředitel Zemědělského svazu ČR, který přednesl téma „Perspektiva evropského zemědělství v kontextu Zelené dohody“. Nejprve uvedl, že, podle všech poznatků, jak se již v současné době ukazují, tak Zelená dohoda není cestou k potravinové bezpečnosti. Zároveň snížením produkce zemědělství v EU dojde k vyšším dovozům potravin z tzv. třetích zemí. Současně poukázal na to, že tlak na extenzivitu zemědělství povede k vyšším cenám potravin. Postupně rozebral všechny aspekty dopadů Zeleného údělu na evropské zemědělství.
Pokud jde o vystoupení zahraničních účastníků, s jejich obsahem vás seznámíme v další zprávě, kterou vydáme v nejbližších dnech.