Vykašlali se na české zemědělce a potravináře! To říká zastupitel Zlína za SPD Stanislav Skála, odborník v oblasti zemědělské výroby, který působil na krajském odboru Ministerstva zemědělství ČR ve Zlíně, v rozhovoru pro Parlamentní listy kritizuje odmítnutí kvót na české potraviny. Přidává také čísla o cenách výkupu a prodeje.

Na otázku redakce jestli budeme v nastoupeném trendu pokračovat? Odpověděl, že „donutíme naše zemědělce některé komodity, které u nás vždy rostly, vůbec nepěstovat, a tím uvolníme místo různým dovozcům a překupníkům“. Stanislav Skála dále podotýká, že „v 90. letech zanikly původní zemědělské podniky, menší zelinářské závody a sady. Při transformaci zemědělství a dalším vývoji však byla pomoc státu nedostatečná a výsledkem je dnešní stav“.

Na další otázku redakce, do jaké míry vlastně spotřebitelé dávají přednost českým potravinám a zda sleduje zájem mezi lidmi zvyšovat potravinovou soběstačnost státu, odvětil, že podle názoru menších obchodníků jsou české potraviny zákazníky více preferovány. Mezi lidmi je velký zájem o české potraviny, a zejména v uplynulém roce, kdy nás postihla pandemie koronaviru, se to velice silně projevilo.

Poté se odpovídal na otázku, jakým způsobem zemědělské podniky zvládají koronavirovou krizi. Prohlásil, že pro zemědělské podniky byl koronavirus mimořádně velkým problémem, zejména ve dvou rovinách. Jednak v živočišné výrobě, kde se musí zajistit nepřetržitý provoz, neboť zvířata musíte denně nakrmit, poklidit, podojit atd., a každý výpadek pracovníka díky nemoci nebo karanténě je velkým problémem, protože díky manuální náročnosti tohoto povolání není o práci v této profesi zájem. Druhou rovinou byl nedostatek sezonních brigádníků, zejména ze zahraničí, a to zvláště při polních pracích a při sklizni ovoce, zeleniny, chmele, révy vinné atd. Podle něho podniky sice situaci zvládly, ale za cenu zvýšených nákladů.

Poté uvedl, že po celý svůj profesní život působí v zemědělství ve Zlínském kraji. Nejprve působil v prvovýrobě jako předseda představenstva zemědělského podniku. Poté pracoval ve státní správě, kdy vykonával funkci ředitele okresního a posléze krajského odboru Ministerstva zemědělství ČR. Při své každodenní činnosti přicházel do styku s řídícími pracovníky zemědělských a potravinářských podniků, soukromými rolníky, ale i s pracovníky ostatních úřadů státní správy působících v resortu zemědělství. Zároveň k tomu konstatoval, že velká většina z těchto lidí chápe problematiku soběstačnosti v potravinách a podporuje kvóty na české potraviny.

Na otázku redakce, aby charakterizoval situaci kolem schvalování novely zákona o potravinách, to je ohledně stanovení kvót na české potraviny, to je v lednu v Poslanecké sněmovně, odpověděl, že poslanci SPD prosazovali zavést pro velké obchody nad 400 m² regulaci nabídky potravin u potravinářských řetězců tak, aby 55 % vybraných položek pocházelo od českých výrobců. Kvóty by se postupně každoročně zvyšovaly, a to pro rok 2022 by to bylo 55 % s tím, že pro rok 2027 by to bylo 73 %. Přitom se jednalo pouze o zhruba 120 základních položek z 15.000, které jsou v sortimentu potravinářského zboží. Návrh jednoznačně podpořila Agrární komora ČR a Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků.

Sněmovna návrh výše uvedeného zákona schválila 20. ledna 2021. Pro hlasovalo 66 ze 103 přítomných poslanců. Pro přijetí hlasovali poslanci ANO, KSČM, SPD a tři nezařazení. Proti byli KDU-ČSL, TOP 09, ODS, Piráti a STAN. Novelu projednal v půli března Senát a „kvóty na české potraviny“ ze zákona vypustil. Po vrácení zákona Senátem byla novela znovu projednána Sněmovnou dne 13. 4. 2021. Přičemž Stanislav Skála k tomu uvedl, že „při hlasování najednou většina poslanců změnila názor, vykašlala se na české zemědělce a potravináře, a 146 poslanců hlasovalo pro zákon bez ´kvót pro české potraviny´. Projevila se u nich pružnost a bezzásadovost a ukázali všem, že mění svá stanoviska a názory vždy podle toho, jak je momentálně potřeba.“

Následovala další otázka redakce, jaké byly reakce velkých a menších obchodních řetězců na původně schválenou novelu zákona o potravinách. Stanislav Skála odpověděl, že velkým obchodním řetězcům kvóty od počátku velice vadily, neboť by nemohly se svými českými dodavateli provádět různé nekalé praktiky typu regálovné, zalistovací poplatky atd. Dále konstatoval, že zajímavý je postoj menších domácích řetězců, například prodejny COOP, které mají dobré vztahy na lokální dodavatele a podíl českých potravin u nich dosahuje až 80 %. Menším řetězcům by dle jejich vyjádření kvóty nevadily. Podle vyjádření družstva CBA CZ, které sdružuje cca 1000 maloobchodních prodejen v ČR, neschválení zákona v původní podobě ukázalo velmi silnou lobby zahraničních řetězců, které dlouhodobě preferují zahraniční výrobky. „Kvóty byly jednou z mála nadějí, jak dostat české potraviny do popředí, zvýšit jejich spotřebu, tím i výrobu, a stabilizovat ceny na přijatelné úrovni,“ zdůraznil Stanislav Skála.

Poté Stanislav Skála v rozhovoru pro Parlamentní listy charakterizoval situaci, kterou tehdy v dubnu nastolil Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a jeho prezident Tomáš Prouza, který tvrdil, že touto lednovou novelou zákona dojde k omezení nabídky potravin, k jejich zdražování atd. Stanislav Skála k tomu dodal, že Tomáš Prouza tvrdil, že při zvýšen cen potravin půjde o „nalití peněz zákazníků do kapes vlastníků českých zemědělských podniků a potravinářů“. Načež Stanislav Skála konstatoval, že příkladem nesmyslnosti tohoto Prouzova tvrzení je současná situace na trhu brambor, kdy čeští zemědělci prodávají brambory za cenu necelých 3 Kč/kg, ale v supermarketech je cena více jak 12 Kč/kg, což je rabat pro obchodníky ve výši 300 %. Podobná situace je i u dalšího zboží. Zajímavé jsou např. ceny paprik, to je od 125 do 150 Kč/kg. Přičemž Stanislav Skála k tomu doplnil svoji řečnickou otázku: „Kdo tu tedy vydělává a komu jdou tyto zisky do kapes?“ Podle něho si právě z takto „vydělaných“ peněz supermarkety platí reklamní kampaně v televizích a na internetu o škodlivosti „kvót na české potraviny“.

Na připomínku redakce, že i z Parlamentu znělo, že kvóty na české potraviny jsou prostě „nesmysl“, Stanislav Skála odvětil, že je naopak vyložený nesmysl dovážet potraviny, které si u nás v dostatečném množství a kvalitě dokážeme vyrobit sami, a navíc dopravou tohoto zboží silně zatěžujeme naše životní prostředí. Zároveň upozornil, že pan Tomáš Prouza po odmítnutí „kvót na české potraviny“ v Senátu „manifestačně děkoval senátorům, kteří se zasadili o zrušení kvót, a jasně tímto občanům ukázal, pro koho tito vážení senátoři vlastně pracují. Nejde jim o rozvoj českého zemědělství a potravinářství, o zajištění maximální produkce českých potravin a o udržení přijatelné výše jejich cen, ale o otevření našeho trhu pro dovoz zahraničních potravin za každou cenu. Při příjmech těchto zákonodárců je jasné, že jim nevadí, že jsou potraviny čím dál dražší,“ konstatoval Stanislav Skála.

V další části rozhovoru se Stanislav Skála zaměřil na otázku dostupnosti potravin pro naše občany, a to zejména v souvislosti s jejich postupným a neustálým zdražováním. Uvedl, že pro některé skupiny sociálně slabých obyvatel jsou už dnes některé potraviny prakticky nedostupné. Podle něho zrušení kvót na české potraviny bylo špatné rozhodnutí. „Výsledkem této politiky a obdivem některých našich zákonodárců k čemukoliv, co je v zahraniční, znovu potvrzené v tomto případě pány senátory, bude jen to, že donutíme naše zemědělce některé komodity, které u nás vždy rostly, vůbec nepěstovat, a uvolníme tím místo různým dovozcům a překupníkům,“ prohlásil Stanislav Skála. Načež dodal, že tímto jednáním se pouze zajistí to, že kvalita potravin bude čím dál horší a ceny pochopitelně neustále vyšší díky nedostatečné domácí konkurenci. „Časem tak budeme dovážet stále vyšší množství potravin, pokud ovšem díky hospodaření našeho státu, vládnoucích stran a kvalitě této vlády budeme mít ještě vůbec za co,“ dodal Stanislav Skála.

Načež rozhovor se dále stočil o k otázce soběstačnosti českých potravin. Podle Stanislava Skály je pravdou, že v některých komoditách, např. vepřové maso, drůbež, ovoce a zelenina, Česká republika soběstačná není. Je skutečností, že před rokem 1989 se těchto komodit vyrábělo více než nyní. V 90. letech zanikly původní zemědělské podniky, menší zelinářské závody a sady. Při transformaci zemědělství a dalším vývoji však byla pomoc státu nedostatečná a výsledkem je dnešní stav. V současné době je třeba více podporovat zejména výsadbu sadů, investovat do skleníků a podporovat „vertikální farmaření“ při hydroponickém pěstování zeleniny. Účelem musí být prodloužení sklizňové sezony, a tím mnohem delší doba nabídky tuzemské zeleniny na trhu. Dále je třeba masivně investovat do moderních skladovacích prostor pro ovoce a zeleninu, aby mohla být úroda déle skladována a prodávána.