Pod názvem „Odbytová družstva a jejich role v zajištění potravinové soběstačnosti“ uspořádal Zemědělský svaz ČR před několika dny videokonferenci, jejímž tématem bylo přispět k tomu, jak lépe a účinněji prosadit zájmy našich zemědělců v obchodní síti u nás, kterou v podstatě od 90. let minulého století ovládají zahraniční obchodní řetězce se svými supermarkety a hypermarkety. Jednou z cest, jak toho dosáhnout, je podle našich zemědělců, zakládání a vytváření odbytových družstev producentů, které by sdružovaly zemědělské prvovýrobce s cílem, aby měli silnější postavení vůči obchodníkům.
S úvodním slovem vystoupil viceprezident Agrární komory ČR a předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, který se zaměřil na vysvětlení pojmů, co je potravinová soběstačnost a bezpečnost. Zdůraznil, že Česká republika potravinovou bezpečnost potřebuje a poukázal na to v čem je a není potravinově soběstačná. V této návaznosti se dále věnoval významu zemědělských a odbytových družstev v sektoru zemědělství.
Podle Martina Pýchy lze potravinovou soběstačnost definovat tak, do jaké míry může daná země uspokojovat své potřeby v oblasti potravin ze své vlastní, to je domácí produkce. Připomněl, že Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN upozorňuje, že tato minimální míra schopnosti pokrýt potřebu potravin svých obyvatel z domácí produkce je důležitá pro vytvoření stability daného státu a společnosti.
Zmínil se i o potravinové bezpečnosti, kterou FAO v roce 1996 definovala, jako stav, který existuje, pokud všichni lidé mají za všech okolností fyzický, sociální a ekonomický přístup k dostatečnému množství bezpečných a výživných potravin, který splňuje jejich stravovací potřeby a preference potravin pro aktivní a zdravý život.
Martin Pýcha se dále upozornil, že v současné době dochází k výraznému růstu světové spotřeby potravin, čemuž napomáhá enormní růst populace v řadě oblastí světa, ale i kupní síly značné části obyvatel, a to zejména v některých asijských zemích. Zároveň podotkl, že vzrůstá potravinová nejistota, a to díky řadě faktorů. Patří k nim jednak celkový pokles půdy ve světě, který je vhodný pro zemědělskou výrobu, ale i změny klimatu na naší planetě, k níž v posledním období dochází. Nastínil, že také vzrůstá i potravinová nejistota, a to vlivem změny klimatu na naší planetě a také i tlaku řady „ekologů“ na snížení produkce potravin. To se zejména týká Evropské unie, která přijala program Green Deal (Zelený úděl pro Evropu) s navazujícími strategiemi: Farm to Fork Strategy (Z farmy na vidličku) a Strategií pro biodiverzitu. Podle našich zemědělských odborníků v důsledku toho poroste závislost EU na dovozu zemědělských surovin. Přičemž k tomu dodal, že potravinová krize není zapomenutý pojem, jak si mnozí ještě nedávno mysleli.
Martin Pýcha se rovněž věnoval otázce, v čem je a v čem není Česká republika potravinově soběstačná. Uvedl, že v případě obilovin je soběstačná na 140 %, v mléce na 130 %, cukru 130 %, hovězího masa na 120 %, u řepky na 100 %, zatímco u vajec již jen na 90 %, u brambor na 70 %, u drůbežího masa 70 %, u konzumních jablek na 50 %, u vepřového maso pod 50 %, u víno na 39 % a u čerstvé zeleniny na 35 %.
Načež doplnil, že ve světě roste koncentrace všech částí potravinové vertikály včetně potravinářského sektoru. Například v USA se mezi lety 1967 až 2000 snížil počet jatek ze původních 10.000 na 3.000, přičemž 10 největších jatečných společností poráží a produkuje na trh až 88 % masa. Jiným příkladem je brazilská společnost JBS, což je největší zpracovatel masa na světě. Ta je v Jižní Americe, a ve svých pobočkách v USA, Austrálii a v EU, schopna porážet 170 tis. ks hovězího dobytka za týden, 350 tis. prasat za týden a 42 mil. ks drůbeže za týden.
Pokud jde o marže obchodníků, ty v posledních letech významně rostou. V současné době marže obchodníků v České republice představují 40 % obratu potravinářským zbožím. Jestliže v roce 1999 činily cca 16 %, tak v červenci 2019 to již bylo cca 42 %.
Martin Pýcha se dále věnoval situaci v českém družstevnictví. Konstatoval, že u nás působí celkem 519 zemědělských družstev (ZD), která hospodaří na výměře 649 tis. ha., což je cca 18,4 % celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Přitom jedno ZD v průměru obhospodařuje 1.259,4 ha a v průměru 173 členů.
Pokud jde o odbytová družstva, tak jejích význam spočívá především v tom, že zajistí zprostředkování, obchodování a zároveň vytváří i rezervy pro své členy. V případě neúspěšných obchodů takto garantuje členům úhradu v plné výši. Družstvo rovněž vlastní zpracovatelské kapacity a dodává přímo do obchodu. Poté se zaměřil na otázku podpory zemědělských družstev a odbytových družstev u nás.
Na téma Potravinová soběstačnost vystoupila ekonomka Ilona Švíhlíková, která uvedla, že podle klasické definice jde o zajištění rozsahu potravin v takové míře, že daná země může uspokojit své potravinové potřeby z domácí produkce. K častým omylům patří, že různí „experti“ často zaměňují potravinové soběstačnost a potravinovou bezpečnost, což jsou dvě odlišné kategorie. V tomto druhém případě jde o jiný koncept, neboť se potravinová bezpečnost nekoncentruje na domácí trh, ale na zajištění kvalitních a zdravotně nezávadných potravin.
Ilona Švihlíková dále hovořila o konceptu soběstačnosti, o tom, jak probíhal ve vlnách. Například v 60. a 70. letech minulého století se toto téma stalo jedním z ústředních myšlenek společnosti, zatímco v od 80. let, vlivem vzniku neoliberalismu ve světě, se stalo heslem spíše spoléhání se na zahraniční trhy. To přetrvávalo prakticky až do první vážné potravinové krize, která nastala ve letech 2007/2008, což bylo po roce 2008 doprovázeno globální ekonomickou krizí. Na tuto situace tehdy reagovala řada zemí ve světě s cílem dosáhnout potravinové soběstačnosti, případně se k ní přiblížit. Příklady těchto zemí jsou Čína, Indie a Jižní Korea.
Poté se Ilona Švihlíková zaměřila na charakteristiku situace, kterou nyní prožíváme v souvislosti s pandemií koronaviru. Zdůraznila, že došlo k omezení obchodu, volného pohybu osob i pracovních sil. Přitom se však vytvářel další tlak na migraci pracovníků v určitých zemích. Za dané situace, podle ní, nabírá na významu potravinová soběstačnost. Klíčovou roli nyní hraje celková odolnost potravinového systému. Pandemie způsobila globální zlom, neboť se stala katalyzátorem celkových změn. Nyní se zvýrazňuje potřeba zajištění regionální či lokální výroby potravin. Stále častěji se hovoří o odolnosti systému proti šokům a o významu aktivní role státu v této situaci.
Podle Ilony Švihlíkové se však u nás potravinová soběstačnost stala politickým tématem. Často se jedná o ideologické argumenty, a také i o zahraniční zájmy, viz zastoupená českých potravin na pultech maloobchodních prodejců. Zdůraznila, že potravinová soběstačnost může zvyšovat bezpečnost celého potravinového systému. Přičemž dodala, že soběstačnost je o domácích kapacitách a jejich rozvoji.
Ilona Švihlíková se poté věnovala otázce regulace domácího trhu, Konkrétně má na mysli faktický vliv zahraničních obchodních řetězců, kdy český zemědělec je „dole“, tedy na konci tohoto výrobního a obchodního řetězce, zatímco obchodník na jeho vrcholu. Výsledkem politiky obchodních řetězců jsou různé restrikce vůči tuzemským dodavatelům potravin. Nyní je potřeba se zaměřit na informování spotřebitelů, aby kupovali české potraviny. Protože právě spotřebitelé nemají tušení, jaká je pravá cena potravin, a to ve srovnání potraviny prodávané na pultech obchodů s cenou potraviny, kterou dostává český zemědělec, jako její dodavatel. Prohlásila, že řešení této situace by napomohlo vytvoření komplexního národního řetězce, to je od produkce, přes výrobu až k odbytu, neboli k zajištění prodeje tuzemských potravin.
Pod názvem „Role odbytových družstev z pohledu zemědělce“ se dále ujala slova Terezie Daňková z farmy Hoslovice v jižních Čechách. Úvodem shrnula historii jejich rodiny, která se věnovala zemědělství a zároveň i družstevnictví již za první republiky, dále během druhé světové války a po osvobození, dále přes kolektivizaci v 50. letech a až po návrat k soukromého hospodaření po roce 1989. Poté přešla k současnosti, kdy se jejich farma zaměřila i na ekologickou produkci. Zároveň podotkla, že v 90. letech založila odbytové družstvo Centrum, které však posléze ukončilo svoji činnost, protože v té době nebyla u nás situace zralá na zakládání odbytových družstev.
V současné době se Terezie Daňková věnuje dalšímu rozvoji jejich farmy. Zároveň poznamenala, že k činnosti jejich farmy patří i prodej ze dvora. Ovšem, podle ní, prodej ze dvora české zemědělce nezachrání. Zdůvodnila to tím, že pro prodej ze dvora je nutná nejen zemědělská prvovýroba, ale i zpracování vytvořené zemědělské produkce. V této návaznosti podotkla, že při porážce masa, jeho zpracování a prodeji zákazníkům, příslušný hospodář musí mít potřebné odborné vzdělání. Takže, výsledkem v jejich případě bylo, že i jejímu otci, který byl vůdčí osobností návratu jejich farmy k soukromému hospodaření, odbornost vystudovaného veterinárního lékaře s titulem MVDr., podle místních úřadů, nestačila. Proto farma nemohla rozšířit svoji činnost tímto směrem.
Farmářka dále vysvětlila, v čem spočívají problémy prodejem ze dvora či vlastního maloprodeje. Jde o to, že na prvovýrobu musí navazovat zpracování, to je mít zajištěnu obalovou techniku, distribuci, a nakonec i prodej, a to včetně propagace.
Poté Terezie Daňková přešla k charakteristice celkové situace v tomto oboru činnosti. Konstatovala, že u nás v 90. letech krátce dominoval zpracovatelský průmysl, který byl na přelomu tisíciletí vystřídán zahraničními obchodními řetězci. Cestou, jak zajistit prodej českých potravin na pultech těchto supermarketů a hypermarketů, je, podle ní, sdružování a spolupráce našich zemědělců, a to nejlépe formou odbytových družstev. Zároveň zdůraznila, že je rovněž nutná i osvětová práce vůči naší veřejnosti.
Role odbytových družstev z pohledu obchodníka – to byl námět vystoupení Pavla Březiny, předsedy představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev (Skupina COOP). Podle něho, pokud jde o maloobchodní síť v ČR, 80 % trhu zaujaly zahraniční obchodní řetězce, zatímco 20 % trhu zajišťují nezávislí obchodníci. Zároveň poznamenal, že u nás existuje velmi hustá síť maloobchodních prodejen, jelikož příčinou tohoto stavu byla neřízená expanze zahraničních obchodních řetězců na náš trh. Jejím výsledkem bylo, že nebyly dodržovány zásady urbanistického rozvoje sídel. Proto je dnes ve městech značné množství supermarketů a hypermarketů těchto řetězců. Ovšem, na druhé straně, spotřebitelé, tedy zákazníci, jsou spokojeni.
Pro lepší vysvětlení situace na trhu uvedl Pavel Březina názorný příklad města s 10.000 obyvateli. V prvním případě je zde 5 prodejen a ve druhém 10 prodejen. V čem je rozdíl mezi nimi? V tom, že těchto pět prodejen má za rok dvojnásobný obrat, poloviční náklady, vyšší kvalitu a čerstvost a nižší cenu zboží. Ve druhém případě těchto deset prodejen má poloviční obrat, dvojnásobné náklady, nižší kvalitu a čerstvost a vyšší cenu zboží. Takže, ve kterém městě bude zákazník spokojenější? Tam, kde jsou nižší ceny! To platí u nás.
Poté Pavel Březina se věnoval celkové situaci na našem obchodním trhu. Konstatoval, že zahraniční obchodní řetězce na pultech svých supermarketů a hypermarketů upřednostňují potraviny z dovozu před tím od tuzemských zemědělců a potravinářů. Propagace českých potravin je vidět jen v televizních reklamách. Tím, dochází k tomu, že čeští zemědělci ztrácejí vůči zahraniční konkurenci svoji ekonomickou sílu a tím dochází k postupné likvidaci tuzemských prvovýrobců a zpracovatelů. Navíc tomu nahrává i fakt, že zahraniční obchodní řetězce fungují centralizovaně a efektivně, kdy nákup zboží od dodavatelů se řeší centrálně a distribuce tohoto zboří do jednotlivých prodejen probíhá také velmi efektivně, přičemž po 365 dní v roce jednotlivé prodejny dostávají zboží vysoké kvality. Proto, podle Pavla Březiny, jednou z cest, jak z toho ven, zakládání odbytových družstev producentů. Vždyť právě ony jsou pro obchodníky mnohem akceptovatelnějším obchodním partnerem.
Pavel Březina dále poznamenal, že chyba není v zahraničních řetězcích, a ani u zákazníka, ale politické a hospodářské autority našeho státu by měly stanovit jasná pravidla hry. Přičemž dodal, že zájem o tuzemské potraviny nelze vynutit silou, ale výchovou zákazníka.
Poté se ujala slova Jitka Mašková z Ministerstva zemědělství ČR, která hovořila především o způsobu a činnosti organizací producentů. Podle ní význam těchto organizací producentů spočívá především v tom, že se spojují menší producenti do větších celků a tím posilují svoje postavení na trhu u nás. Jednou z jejich předností je zabezpečení pravidelných dodávek prodejcům, vyrovnaná jakost zboží a trvalý sortiment. Podstatnou část svého vystoupení věnovala otázkám legislativy, na jejímž základě organizace producentů u nás fungují. Načež k tomu dodala, ve kterých sektorech produkce a výroby potravin tato odbytová družstva u nás působí. V závěru zdůraznila, že tato odbytová družstva, z hlediska dalšího ekonomického vývoje, mají svoji budoucnost.
Odbytová družstva a jejich role v zajištění potravinové soběstačnosti – byl název vystoupení člena zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Mariana Jurečky, který se v úvodu věnoval historii družstevnictví v českých zemích, které u nás existuje již více než jeden a půl století. Tuto historii shrnul od Rakouska-Uherska, dále přes první republiky, až po situaci, která vznikla po druhé světové válce. Hovořil i o kolektivizaci v 50. letech a následné období až do společenských a ekonomických změn po roce 1989.
Právě 90. léta a družstevnictví v 21. století se staly hlavním námětem vystoupení poslance Mariana Jurečky. V této souvislosti upozornil, že Evropský parlament 2. července 2013 schválil zprávu, která zhodnotila vývoj a roli družstev ve světové hospodářské recesi, která začala v roce 2008. Podle něho zpráva ukázala, že družstva jsou v době krize hospodářsky odolnější v porovnání s řadou konvenčních podniků. Protože jsou schopna lépe reagovat na nové potřeby a podporovat vytváření nových pracovních míst. Zároveň zdůraznil, že družstevní model řízení je založen na společném vlastnictví, demokratické hospodářské účasti a kontrole, a také i na organizaci a řízení ze strany členů družstev. Navíc, model řízení pomáhá udržovat zakotvení družstev v místním hospodářství. Současně dodal, že akumulace kapitálu v družstvech je méně závislá na vývoji finančních trhů. Právě družstva hrají, zejména v období krize, významnou úlohu v evropském hospodářství, neboť přispívají k vytvoření kvalitních pracovních míst, k posilování sociální, hospodářské a územní soudržnosti a k vytváření sociálního kapitálu. Načež uvedl, že Evropský parlament žádá, aby členské státy zavedly opatření k usnadnění přístupu družstev k úvěrům, zejména se zaměřením na zaměstnanecká družstva, sociální družstva, družstva řemeslníků a družstva tvořená mikropodniky. Přičemž vyzývá k podpoře modelu družstevního podnikání a vytvoření právního prostředí nakloněného uznávání významu a úlohy družstev.
Marian Jurečka rovněž prohlásil, že Evropský parlament ve své zprávě Komisi vyzývá, aby na unijní úrovni zavedla „evropskou značku sociální ekonomiky“ pro sociální a solidární podniky, která se bude opírat o jasná kritéria založená zejména na určitém modelu rozdělování zisků, řízení a rozhodování. Ve zprávě poslanci Komisi také vyzvali, aby v příštím víceletém finančním rámci (VFR) pro období 2021—2027 posílila financování Evropského sociálního fondu, Evropského fondu pro regionální rozvoj a programu pro zaměstnanost a sociální inovace, s cílem podpořit sociální ekonomiku a sociální podnikání. V této návaznosti poznamenal, že zisk v současné době přestává být jediné kritérium.
Poté se Marian Jurečka věnoval problematice odbytových družstev, a to zejména v době současné pandemie koronaviru, kterou nyní prožíváme. Uvedl, že v dnešní době obrovsky narostl podíl obchodu prostřednictvím e-shopů. Vždyť jejich obrat činí 196 miliard korun. To je meziroční nárůst o 26 %. Jako konkrétní příklad jmenoval firmu Rohlík.cz, jíž vzrostl obrat o 100 %. Tržby tohoto e-shopu se přiblížili 8 mld. Kč. Dále podotkl, že je to polovina průměrných ročních tržeb některých menších kamenných řetězců, například Globusu. Připomněl, že vzrůst popularity zažívá dnes i byznys s výdejními boxy, které v době pandemie čím dál častěji nahrazují pošty či osobní předávání balíků.
V závěru Marian Jurečka zdůraznil, že družstva, zejména odbytová družstva v agrárním sektoru, jsou zatím stále dostatečně nevyužitou příležitostí.
Význam odbytových organizací v ovocnářství byl název vystoupení předsedy Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, který nejprve hovořil o legislativním rámci založení a fungování odbytových družstev v ovocnářství. Podstatná je skutečnost, že členové odbytového družstva obchodují pod společnou značkou. Podle něho jde o organizaci ve vlastnictví prvovýrobců, přičemž odbytové družstvo slouží k zajištění posklizňové infrastruktury a odbytu.
Martin Ludvík dále uvedl, že v roce 2010 bylo odbytových družstev v ovocnářství v ČR 10, zatímco v EU jich bylo 1593. V roce 2018 činil jich v ČR bylo 21 a v EU 1732. Pokud jde o vývoj obchodované produkce v ČR a v EU, v roce 2010 to bylo v ČR 1,13 mld. Kč a v EU 502,3 mld. Kč, zatímco v roce 2018 šlo v ČR o 2,86 mld. Kč a v EU o 717,1 mld. Kč. Přitom obchodovaná produkce v ČR od roku 2010 do r. 2018 vrostla o v ČR o 283,3 % a v EU o 42,7 %.
Důvodem vzniku odbytových organizací v sektoru ovoce je, podle Martina Ludvíka, větší jistota zpeněžení produkce, eliminace výkyvu cen, koncentrace maloobchodního trhu, investice v posklizňové úpravě, stimul podpory v rámci společné organizace trhu, schopnost společné reakce na zvyšující se požadavky obchodních řetězců, dále úspora na straně vstupů do výroby, vyšší přidaná hodnota a profesionální poradenství. Významným prvkem je i zajištění čerstvosti produkce.
Poté Martin Ludvík hovořil o operačních programech pro ovocnářství, jejichž hlavním cílem je zajištění plánování produkce, zlepšování jakosti produktů, zvyšování obchodní hodnoty produktů, propagace produktů, předcházení krizím a jejich řešení a zajištění environmentálních opatření a metod produkce šetrné k životnímu prostředí.
V závěru svého vystoupení se věnoval činnosti regionálního odbytového družstva EB fruit v Holovousech, které je naší veřejnosti spíše známo pod značkou „Zdravé ovoce z Českého ráje“. Působí v něm od jeho založení v roce 2004, a to jako jeden ze dvou jednatelů.
Na něho navázal Pavel Pastorek, generální manažer Templářských sklepů Čejkovice na Znojemsku. V úvodu svého vystoupení se věnoval historii vzniku tohoto vinařského družstva, které vzniklo v roce 1936 a sdružilo desítky vlastníků zdejších vinic. Jeho pokračovatelem je od roku 1992 firma Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo. Dotkl se i aspektů současné situace na tuzemském trhu s vínem z hlediska dalšího působení vinařských družstev v této sféře činnosti.
Úplný závěr videokonference o činnosti a významu odbytových družstev v zemědělství a potravinářství patřil předsedovi Zemědělského svazu ČR Martinu Pýchovi, který shrnul průběh konference a poukázal na různé problémy, s nimiž se české zemědělství musí vyrovnat.
