Jak se bude dále rozvíjet evropské zemědělství a jak, díky „zelené“ politice EU, v příštích letech obstojí v ostré konkurenci se zemědělskými a potravinářskými producenty v jiných částech světa? To byly základní okruhy otázek, které si kladli a snažili se na ně odpovědět účastníci mezinárodní konference „Budoucnost evropského zemědělství 2023“, kterou koncem listopadu t.r. uspořádala v Praze skupina poslanců Evropského parlamentu, kteří se zabývají zemědělstvím a potravinářstvím.
Konferenci, která se letos již konala popáté, kvalifikovaně moderoval poslanec Evropského parlamentu (EP) Ivan David, který je členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova EP (AGRI). Počátkem prosince t.r. jsme na webech Asociace samostatných odborů (ASO) vydali první obsáhlou zprávu o jejím průběhu, ve které jsme se zaměřili na charakteristiky vystoupení českých účastníků konference. Nyní, ve druhé části naší zprávy jsme se nyní zaměřili na charakteristiky vystoupení zahraničních účastníků konference.
Dohody EU s ostatními zeměmi ve světě, poškozují zemědělce
Jako první se představil poslanec EP Gilles Lebreton, člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), který řekl, že Evropská unie, vedená ultraliberální ideologií, se rozhodla podepsat dohody o volném obchodu se zeměmi po celém světě. Bylo podepsáno již dvanáct dohod, z nichž většina již platí. Problém těchto dohod spočívá v tom, že obsahují kapitoly, které otevírají evropský trh zemědělským produktům ze zemí, které mají uzavřené partnerské dohody s EU. Pro tyto země je evropské zemědělství volně otevřeno, a to z důvodu uvolnění možnosti vývozu průmyslových a chemických výrobků k nim.
Podle něho těmito dohodami nejvíce utrpělo odvětví hovězího masa, na druhém místě je drůbež a na třetím cukr. Postižena jsou však téměř všechna zemědělská odvětví. Například dohoda s Novým Zélandem umožňuje bezcelní dovoz 38.000 tun skopového masa, 36.000 tun másla, 25.000 tun sýra, 15.000 tun sušeného mléka a 10.000 tun hovězího masa ročně. Dohoda s Kanadou umožňuje dovážet více než 80.000 tun vepřového masa a téměř 70.000 tun hovězího masa ročně. Dohoda s Chile umožňuje dovoz 40.000 tun kuřecího masa ročně. Načež Chile, jako protislužbu, povolila vývoz mědi, lithia a vodíku do EU, zejména do Německa, které je potřebuje pro rozvoj svého elektroenergetického průmyslu. Poté uvedl i více příkladů, viz originál záznamu.
Dovozy potravin ze třetích zemí nemusí splňovat normy EU
Gilles Lebreton dále poukázal, že přitom zemědělské produkty, které se masově dostávají do EU, nemusí splňovat evropské normy v oblasti životního prostředí a zdraví. Načež k tomu poznamenal, že v důsledku toho čelí francouzští zemědělci nekalé konkurenci. Zároveň dodal, že například dohoda s Chile obsahují doložky, které odkazují na respektování životního prostředí, ale francouzské zemědělské komory nedávno zveřejnily zprávu, z níž vyplývá, že tyto doložky nejsou závazné a nemají žádnou skutečnou váhu, pokud za jejich porušení neexistují žádné sankce.
Gilles Lebreton to označil za záměrné obětování evropského, v jejich případě francouzského zemědělství. Podle jeho názoru je potřeba této nesprávné praxi uzavírání mezinárodních dohod odolávat a vzdorovat. Vždyť „naši zemědělci jsou zárukou naší potravinové bezpečnosti a také pomáhají zachovat naši krajinu, naše tradice a národní identitu. Zaslouží si, abychom je bránili,“ zdůraznil v závěru svého vystoupení!
Přijetím zákona, se Itálie postavila proti umělým potravinám!
Na téma „Obrana tradičních zemědělských produktů proti novým, umělým potravinám“ hovořila poslankyně EP a členka výboru AGRI Paola Ghidoni, která poukázala na nutnost obrany kvality dosavadních zemědělských produktů, které se v rámci EU produkují. Varovala před nástupem nových znepokojivých trendů, jako je syntetické maso. Uvedla, že jde o byznys sponzorovaný několika mocnými nadnárodními korporacemi, jejichž cílem je vnutit spotřebitelům nový model konzumace a myšlení, a to vše ve jménu falešné udržitelnosti. Toto tvrzení, podle ní, potvrdila studie prestižní Kalifornské univerzity, která uvádí, že výroba syntetického masa spotřebovává až 25krát více zdrojů, než chov hospodářských zvířat!
Vyzdvihla iniciativu italských poslanců strany Liga (italsky Lega), kterým se podařilo prosadit, že italský parlament, jako první ve světě, schválil zákon zakazující výrobu a komercializaci potravin vyrobených v laboratořích. Tímto okamžikem Itálie postavila umělé potraviny mimo zákon s tím, že přitom zakázala používat tradiční názvy, související s živočišnými bílkovinami, pro výrobky rostlinného původu. Zároveň zdůraznila, že zatímco Itálie hájí své farmy a potravinářské výrobky, Evropská komise svojí politikou diskriminuje výrobu potravin v EU, což je potřeba, podle ní, odmítnout.
Odmítnutí nových tendencí inovativního křížení rostlin
Poslankyně EP a členka výboru AGRI Elena Lizzi si připravila příspěvek na téma „Nové genomické techniky: Rozhodne se Evropská unie pohlédnout do budoucnosti a vyjít vstříc potřebám zemědělců?“. V něm se věnovala novému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o rostlinách, získaných některými novými genomickými technikami v zemědělství a potravinách a krmivech. Prostřednictvím několika odborných výrazů a vysvětlení se snažila o přiblížení podstaty systému zpětného křížení vybraných rostlin s ušlechtilými rodičovskými rostlinami, kdy se, v rámci tohoto procesu, vyřazují méně vyhovující rostliny. Podle ní se ve směrnici Evropské komise z roku 2021 k uplatňování nových genomických technik, se Komise dopustila omylu, a to navzdory opačnému názoru zemědělského světa, který nebyl vyslyšen! Podle italské poslankyně je zapotřebí tuto směrnici Evropské komise změnit, načež ocenila iniciativu skupinky italských poslanců, kteří se o to snaží od roku 2019. Přičemž vycházejí i z vědeckých poznatků získaných od akademiků z Institutu aplikované genomiky na univerzitě v Udine v Itálii.
Poslankyně Elena Lizzi dále prohlásila, že je zapotřebí, v Evropské unii, prosadit nový legislativní rámec, který se týkal zavádění a uplatňování těchto inovativních technologií v praxi s tím, že by přihlédl i názorům odborníků ze zemědělské praxe. Podle ní, již také nový návrh Evropské komise dorazil k poslancům Evropského parlamentu. Načež poznamenala, že doufá, že také skupina poslanců, kteří se k těmto inovativním technologiím stavějí skepticky, „bude moci pracovat na vytvoření silného stanoviska v parlamentu, které budou moci využít při vyjednávání v trialogu a dát zemědělcům zákon, který jim usnadní každodenní život“.
Snaha oživit život na venkově, v podhorských oblastech
Poslanec EP a člen Výboru pro regionální rozvoj (REGI) Alessandro Panza, se ve svém příspěvku zabýval tématem: „Zemědělství v Evropě: Výzva pro hory“. Podle něho je zemědělství v Evropě stále ohroženo ideologickou politikou. Konstatoval, že současná Evropská komise považuje zemědělské podniky a chovatele hospodářských zvířat za příčinu hlavních problémů životního prostředí a udržitelnosti.
Zdůraznil, že během svého působení v Evropském parlamentu vždy hájil zemědělce a chovatele, zejména ty, kteří působí v horských oblastech. Upozornil, že je také poradcem pro horskou politiku italského ministra pro regionální záležitosti. Přičemž jeho povinností je zachovat roli, kterou zemědělství v těchto podhorských oblastech hraje. Konstatoval, že se v Itálii pracuje na zákonu, který přizná lidem z podhorských oblastí odpovídající občanský status. Připomněl, že běžný život v podhorských oblastech, na venkově, je, pro tamější občany, velmi obtížný, a to kvůli nedostatku služeb a pracovních příležitostí.
Podle něho by se, i na evropské úrovni, měla horským a podhorským oblastem zaručit stejná práva a možnosti, jako mají všichni ostatní občané ve svých zemích. Proto také on sám pracuje na tom, aby byla, na evropské úrovni, přijata strategie, která přinese lidem, žijícím v podhorských oblastech, mnoho výhod, a současně i lidem, žijícím v městských oblastech.
Z farmy na vidličku: Hrozba pro evropské zemědělství!
Poslankyně EP a členka Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) Sylvia Limmer seznámila účastníky konference s tématem: „Z farmy na vidličku: Hrozba pro evropské zemědělství“. V úvodu řekla, že tato strategie vnímá zemědělství, jako sektor, který ničí životní prostředí a nabízí, jako řešení, pouze přechod k udržitelnému, ekologickému zemědělství. Cílem této strategie je, podle ní, snížení spotřeby obyvatel, a to prostřednictvím změny jejich stravovacích návyků.
Dále se zaměřila na objasnění „Strategie pro biodiverzitu do roku 2030“, ve které se například hovoří o snížení používání pesticidů o 50 %, o ekologickém pěstování plodin na minimálně 25 % zemědělské půdy, o zatravnění části zemědělské půdy a obnově různých vymezených oblastí do roku 2030. Konstatovala, že, podle názoru ekologů, tato strategie zaručí biologickou rozmanitost v přírodě.
Podle Sylvie Limmer tyto názory nejsou vědecky podložené. Naopak různé studie hovoří o tom, že výnosy u ekologického zemědělství jsou o 50 až 60 procent nižší, než je tomu u konvenčního zemědělství. Podle ní to znamená, že přechod na ekozemědělství bude vytvářet obrovské problémy se zajištěním dostatku potravin pro nasycení obyvatelstva, které má do roku 2050 vzrůst na cca 10 miliard lidí.
Dále poznamenala, že politici v EU hovoří o tom, že zemědělci již nebudou zajišťovat produkci potravin. Naopak, budou se starat o ukládání uhlíku do půdy, a zároveň si dokumentovat svoji uhlíkovou stopu. Zavedena bude fiktivní uhlíková dotace, což, podle německé europoslankyně, bude mít negativní dopady a v extrémních případech to může ovlivnit i zajištění potravin pro zranitelné skupiny obyvatel.
Poté dále popsala další různé nesmysly zelené ideologie, které Evropská komise, potažmo i Evropský parlament, zavádějí do evropského zemědělství. Zdůraznila, že potravinová bezpečnost je základem společnosti, přičemž tento princip musí být zachován a chráněn. Podle ní je nutné zajistit dostatek potravin, a to i pro populaci z měst. „Je potřeba hájit tyto principy, které jsou založeny na selském rozumu,“ řekla závěrem.
Utopický zákon o obnově přírody neprošel díky opozici
S tématem „Zákon o obnově přírody - utopický projekt proti potravinové bezpečnosti“ Loïc Saliou, asistent francouzské poslankyně Evropského parlamentu Aurélie Beigneux, která je členkou výboru ENVI. Loïc Saliou nejprve konstatoval, že návrh tohoto zákona se stal obrovským milníkem pro prosazování enviromentálních tendencí. Upozornil, že Komise sice všechny ujišťuje, že potravinová bezpečnost v rámci EU, bude nadále zajištěna. Ne však všichni tento názor sdílejí. Dodal, že původně předložený návrh zákona považuje jako utopický projekt proti potravinové bezpečnosti.
Podle něho je prvním cílem zákona obnova mokřadů a rašelinišť. Dále je to úprava vodních toků, což se týká 25.000 kilometrů řek v rámci EU. Přičemž tyto řeky by měly být zregulovány do roku 2030, což je v podstatě neproveditelné.
Druhým závažným tématem tohoto zákona jsou lesy a péče o ně. Komise stanovila cíl, to je vysázet 3 miliony stromů do roku 2030, což je, podle něho, rovněž utopie.
Návrh zákona pamatuje i na obnovu některých zemědělských oblastí a mořských ekosystému. V tomto případě je velkým problémem společná rybářská politika EU. Nakonec se ukázalo, že si v ní, nikdo v EU, nepřál žádné změny.
Loïc Saliou poté uvedl, že v Komisi prošel původně navržený text tohoto zákona hladce. Ale, na základě různých připomínek a oponentur od některých skupin poslanců, byl předložený text nakonec zamítnut, a to oběma výbory, tj. AGRI i ENVI. Podle něho opozici proti přijetí původního textu zákona tvořilo Nizozemí, Švédsko, Finsko, Itálie a Polsko. Přičemž tyto země vyjádřily velké znepokojení v otázce obnovování mokřadů, ale i jiných navrhovaných změn v zákoně.
Poté poznamenal, že otázka zajištění potravinové bezpečnosti je velké téma, o kterém se v EU hodně hovoří a diskutuje. Faktem však zůstává, že v současné době je již na světě další verze tohoto zákona, která sice již není tak agresivně formulována, jako původní verze, ale, podle zahraničních účastníků konference, by její přijetí, mělo rovněž negativní dopady do evropského zemědělství.
I na vlámské zemědělství negativně dopadá „zelená“ politika EU
Poté si vzal slovo člen Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a Výboru pro životní úroveň a sociální péči vlámského parlamentu Immanuel De Reuse, který vystoupil s příspěvkem „Zemědělství ve Vlámsku: Hrozba EU“. Nejprve seznámil účastníky konference se základními informacemi o zemědělství ve Vlámsku. Uvedl, že za posledních 20 let došlo k výraznému poklesu počtu farem o jednu třetinu, kdy z téměř 35.000 farem v roce 2003, klesl jejich počet na nynějších 22.500 farem. Poznamenal, že 1000 zemědělců, každý den, uzavírá svůj podnik.
Dále se věnoval problémům, které trápí vlámské farmáře. Upozornil, že, jako součást ochrany přírody, byla v minulosti přijata směrnice EU o přírodních habitatech (prostředí), s tím, že vlámská vláda zastává názor, že dusík je největší hrozbou pro životní prostředí. Dodal, že toto ustanovení vlámská vláda zneužívá k šikaně vlámských farmářů. Poznamenal, že, díky politice vlámské vlády, hrozí, že se budou zavírat další farmy. Podle této politiky, se mají snížit emise dusíku o 60 %, ale vlámské farmy jsou inovativně vybaveny příslušnou technikou a čisté. Nakonec to povede k tomu, že se chovy prasat, či jiného dobytka, se sníží o 30 procent.
Zmínil se i o akčním plánu na používání hnojiv, který navazuje na evropskou směrnici. Ta vyžaduje, aby se zavedly akční plány pro limitaci využívání hnojiv v zemědělství. Zároveň podotkl, že stejná pravidla o dusíku, mají platit i v případě uhlíku.
Dalším nesmyslem vlámské vlády je snaha zavést opatření, podle kterého by nebylo možné, po 1. září každého roku, sklízet brambory, což by se týkalo až 80 % úrody brambor ve Vlámsku.
Immanuel De Reuse se dále vyjádřil k zákonu o obnově přírody, který byl zamítnut, protože byl kontroverzní. Poznamenal, že ale stále pokračuje boj za jeho přijetí, byť v mírnější verzi. Vyjádřil se, že by i nový návrh měl být zamítnut.
Podle něho politiku Green Dealu prosazují lidé, kteří se snaží, co nejrychleji, z jejich ztřeštěných ekologických nápadů, prosadit vše. Mají obavu z blížících se červnových voleb do Evropského parlamentu. Bojí se, že v něm ztratí svoji dosavadní většinu. Zároveň poznamenal, že lidé toho začínají mít dost, pokud jde o tyto nesmyslné ekologické názory. Zdůraznil, že „změny klimatu nesmí být náboženstvím, kterému budeme slepě věřit“.
Poté se věnoval i agribashingu, což se týká kritizování hospodářské činnosti zemědělců, a to ve snaze proti nim ovlivnit širokou veřejnost. Určité vlády, neziskové organizace a skupiny ekologických aktivistů prohlašují, že zemědělci ničí životní prostředí. Načež ale dodal, že se již naštěstí určitá část veřejnosti od těchto názorů začíná odvracet. Zdůraznil, že lidem, je potřeba vysvětlovat, v čem spočívá podstata práce zemědělců.
V roce 2050 bude potřeba nakrmit 10 miliard lidí!
S příspěvkem –„Globální výzva - Světové zajištění potravin v roce 2050“ vystoupil Samuel H. Clovis, Jr., který byl, v době prezidenta Donalda Trumpa, poradcem americké vlády pro zemědělství. Ve svém vystoupení se věnoval otázce zajištění dostatku potravin pro obyvatele ve světě, a to pro celé období do roku 2050. Poznamenal, že v té době bude na naší planetě žít 9,7 miliardy lidí, které je potřena nakrmit, nasytit. Podle něho jde o strategickou výzvu. Ale, jak zároveň podotkl, problém spočívá v tom, že lidstvo nemá dostatečně vybudovanou infrastrukturu zemědělců, která umožní tyto lidi nakrmit.
Poté představil americké zemědělství. Poznamenal, že 53 % půdy se v USA používá pro zemědělství. Ale, ve Spojených státech, se projevuje nedostatek pracovní síly, což se týká zejména venkova. Díky tomuto trendu se počet pracovníků v americkém zemědělství silně snižuje. Pro práci v zemědělství je velice těžké najít nové zaměstnance. Je to dáno snižující se populaci, kdy nepomáhá ani příliv imigrantů.
Samuel Clovis se dále zaměřil na charakteristiku vývojových tendencí, které svět čekají do roku 2050. V první řadě si všiml, že se ve světě snižuje úmrtnost dětí. Stále více dětí přežívá a dožívá se dospělého věku. To bude vytvářet obrovský tlak na ekonomiku těchto rozvíjejících zemí. Nebude totiž pro ně dostatek pracovních příležitostí.
Poukázal i na to, že dnes lidé žijí déle. V důsledku toho se zvyšuje počet obyvatel ve světě, což povede k vyšší poptávce po stravě, zejména po proteinech. To ovšem vytvoří další tlak na produkci masa a masných výrobků. Ale, tuto výrobu nelze zvyšovat do nekonečna, dodal. K tomu dále uvedl, že vážné problémy nastanou v Africe, protože tam roste populace opravdu rychle. Navíc, tento kontinent se vyznačuje nedostatkem zemědělské infrastruktury. Podle něho by se přitom v těchto afrických zemích dalo mnohem pěstovat více plodin, která by pomohly nakrmit tamější populaci. Totéž platí i o některých zemích v jihovýchodní či střední Asii, poznamenal.
V této návaznosti konstatoval, že je potřeba najít rovnováhu mezi zemědělstvím a celým potravinovým řetězcem, což, podle něho, ztěžují environmentalisté. Poznamenal, že mnozí lidé ve Spojených státech jsou skeptičtí, pokud jde o další oteplování klimatu, jak tvrdí ekologové. Prostě, odjakživa je zemědělství závislé na počasí. Ovšem, jak se počasí mění, je nutné k tomu vybalancovat zemědělskou výrobu.
Dále uvedl, že globálním problémem je, a bude, zajištění dostatku vody pro zemědělství, a to vody kvalitní, což je jeden z nejdůležitějších aspektů dalšího rozvoje zemědělství. Přičemž poukázal na to, že v celém tomto kontextu je zapotřebí vidět celý problém klimatických změn.
Poté se vrátil ke svému působení poradce americké vlády pro zemědělství v době prezidenta Donalda Trumpa. Konstatoval, že i ve Spojených státech mají podobné problémy, jako jinde ve světě. Snaží se je řešit. Podle něho si Spojené státy přejí, aby se mohlo volně obchodovat se zemědělskými produkty ve světě. Podle něho by neměly existovat překážky ve formě regulace volného obchodu.
V závěru svého vystoupení se zaměřil na názory environmentalistů. Konstatoval, že tito lidé přehánějí problémy, které souvisí s klimatickými změnami. Mnozí z nich nechápou, či se ani nezajímají o to, jak zemědělci musí pracovat, aby dokázali nakrmit lidi, ve své zemi, ve světě. Podle něho je důležité je s lidmi těchto názorů hovořit, vysvětlovat jim pohled zemědělců na to, čím se zabývají, čím žijí, a jaký je jejich přínos pro společnost. Poznamenal však, že na tento „dialog“ se musíme zemědělci dobře připravit, ale i na jejich otázky, která jim, díky jejich pohledu na svět, mohou klást. V závěru dodal, že je v široké veřejnosti razit myšlenku, že klimatické změny by se neměli zneužívat, jako překážka pro zemědělskou výrobu.
Několik zahraničních účastníků konference z řad poslanců Evropského parlamentu se v podstatě shodlo, že „zelená“ politika EU, kterou od voleb v roce 2019, v Evropské parlamentu, a následně i v Evropské komisi, prosadili ekologové a environmentalisté, ve své podstatě evropskému zemědělství škodí. Především tím, že snížením zemědělské produkce, výroby potravin, dochází k tomu, že do EU přichází stále více potravin z tzv. třetích zemích, které nesplňují přísné normy EU o jejich výrobě. Ve svých důsledcích to znamená, že nebude dostatečně zajištěna potravinová bezpečnost v členských zemích EU. Důsledky takového postupu a vývoje si určitě umíte představit.