Letošní rok byl náročný pro domácnosti i podnikatele různých odvětví a zemědělství není výjimkou. Raketový růst nákladů přerostl v energetickou krizi, které podnikatelé budou čelit nejen v letošním roce. Logicky tomu budou čelit i ti zemědělští. Proto také deník Právo otiskl rozhovor na toto téma s prezidentem Agrární komory ČR Janem Doležalem.
V úvodu tohoto rozhovoru Jan Doležal uvedl, že především zástupcům velkých zahraničních obchodních řetězců se nelíbí, když Agrární komora ČR nahlas hovoří o neférových praktikách, které tyto řetězce uplatňují vůči svým tuzemským dodavatelům. Komora tak hájí zájmy svých členů, kteří se dlouhodobě potýkají s tím, že jsou v rámci potravinové výrobní vertikály skutečně tím nejslabším článkem. Přičemž takto chrání i české spotřebitele, aby na pultech našli potraviny české produkce. Přehnaná reakce Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR svědčí o tom, že naše argumenty jsou slyšet.
Zároveň k tomu dodal, že novelu zákona o významné tržní síle, kterou již podepsal prezident republiky, Agrární komora ČR sice považuje za nouzové řešení, k němuž museli čeští zákonodárci přistoupit vzhledem k tomu, že Česká republika jako jedna z posledních zemí Evropské unie dosud plně nepřevedla do národní legislativy směrnici Evropského parlamentu a Rady EU o nekalých obchodních praktikách, ale je to, podle něho, jednoznačně dobrý začátek. Jan Doležal také konstatoval, že komora bude nadále upozorňovat zákonodárce na další nešvary velkých obchodů, jako je odběr zboží za podnákupní nebo podnákladové ceny ve vazbě na zneužití výsadního tržního postavení, a mnoho dalších praktik, proti nimž je třeba zakročit. Tímto způsobem komora chrání české potraviny na českém trhu, i když zrovna právě to zahraniční obchodní řetězce hrozně nerady slyší.
V další části rozhovoru se Jan Doležal věnoval turbulentnímu růstu výrobních a životních nákladů, který zasáhl celou naši společnost. Uvedl, že samozřejmě čeští zemědělci se s touto těžko řešitelnou situací potýkají také. I proto se komora snaží do veřejného prostoru stále silněji přenášet své argumenty k dalším aktuálním tématům, jako jsou inflace a ceny potravin, růst výrobních nákladů, energetická krize a státní pomoc s drahými energiemi, nový způsob rozdělení zemědělských dotačních podpor podle pravidel Společné zemědělské politiky od roku 2023 nebo ambiciózní klimatické cíle Evropské unie. Konstatoval, že každé z těchto témat, vzato samostatně, znamená značný zásah do prvovýroby i zpracování, natož pak pokud se tato témata vyskytují souběžně.
Zároveň podotkl, že podniky sice šetří, kde se dá, ale práci na poli ošidit nelze, natož pak skončit s chovem zvířat, který vychází z každodenní náročné lidské péče. „Mnozí nyní stojí před rozhodnutím, co bude s jejich výrobním zaměřením dál. Mají zůstat nadšenými srdcaři a pokračovat i za cenu značných ztrát, nebo se mají soustředit jen na ekonomiku podniku? Osobně věřím, že i přes nejisté výhledy většina tlak ustojí, a děkuji jim za to,“ uvedl v rozhovoru. I proto komora realizuje několik propagačních projektů, jejichž cílem je zlepšení image českého zemědělství a přenos informací do naší společnosti o tom, jak zemědělci pracují, protože ta již zřejmě úplně zapomněla, odkud potraviny pochází. S nadsázkou řečeno, je to asi pro mnohé překvapení, že produkce potravin je výsledkem každodenní práce zemědělců. Dále připomněl, že lidí by se měli v nadcházejícím adventním období uvědomit, že každá potravina má svůj příběh, svůj původ, svého konkrétního výrobce. Takže, pro naše občany je to ideální možnost vybrat si právě tu tuzemskou produkci a podpořit tak české zemědělce a potravináře.
V této návaznosti se redakce Jana Doležala zeptala, jak vnímá obraz českých zemědělců ve společnosti. Prezident Agrární komory ČR odpověděl, že jak se lidově říká, že „každý v hospodě by mohl být trenérem národního fotbalového mužstva, tak si za poslední roky často pomyslí, že každý druhý v naší společnosti ví nejlépe, jak pěstovat ovoce, chmel, zeleninu nebo chovat různé druhy zvířat. Iniciativ, spolků, jedinců, populistů nebo ochránců čehokoliv, kteří z nejrůznějších směrů atakují české zemědělce a dávají jim hraběcí rady, je dnes tolik, že se pod tím zemědělská praxe úplně ztrácí“. Podle něho jsou zemědělci, to je bez pochopení a poděkování za jejich práci, tak zavaleni množstvím nesmyslných požadavků a mnohdy negativních informací, což vede buď k rezignaci a odevzdání se, nebo k radikalizaci. Přitom jsou nyní na stole velmi důležitá témata, která jsou společná a zásadní pro všechny. Od nové definice erozních ploch přes environmentální záležitosti, jako je nařízení pro udržitelné používání přípravků, uhlíkové povolenky, řešení nedostatku hnojiv, osud živočišných a speciálních rostlinných výrob, až třeba po tzv. agrivoltaiku. Při tom se pomíjí ta nejzásadnější úloha zemědělství, a tou je výroba kvalitních a bezpečných potravin, zdůraznil Jan Doležal.
„Nedá mi, abych nepřipomněl nákupní šílenství v době covidu nebo obavy o zabezpečení potravin během eskalace ruské agrese na Ukrajině. Rychle zapomínáme, kdo společnost na kraji všech sil podržel. Byli to právě čeští zemědělci a potravináři,“ připomněl roli, jakou zemědělci sehrávají v naší společnosti.
Poté redakce Jana Doležala požádala, aby uvedl příklad nesmyslných požadavků státu na zemědělskou prvovýrobu. Načež odvětil, že jako příklad populismu, který vítězí nad potřebami každodenního hospodaření, může uvést aktuální úvahu o tvrdém rozšíření erozně ohrožených ploch na 65 procent orné půdy od ledna 2024. Komora o tom již dlouho diskutuje s politiky i s úředníky, kterým její zástupci přednesli řadu argumentů i konkrétních příkladů dopadů na konkrétní podniky, ale zodpovědná ministerstva zemědělství a životního prostředí zástupce komory sice přijmou, ale následně již „nevidí, nepamatují a neslyší“. Načež dodal, že tato prosazovaná opatření, která jsou navržena od stolu, jsou v podstatě pro zemědělce likvidační. Znamená to například, že nastane konec pěstování brambor nejen na Vysočině, ale celkem až i na 17 procentech orné půdy v celé České republice.
Komora proto navrhuje, aby tato definice měla pouze informativní a preventivní, nikoliv restriktivní charakter. Zemědělec by i pak i ve vlastním zájmu na těchto plochách zvláště dbal na to, aby zde nedocházelo k erozi. To nutně neznamená nepěstovat kukuřici nebo brambory, ale pěstovat je s využitím protierozních technologií. Teprve v okamžiku, kdy by se eroze objevila, by například zatravnění takového pozemku bylo povinné.
Na otázku redakce, že obecně řečeno, ochrana půdy proti erozi dává smysl, tak proč proti tomu komora tak bojuje, Jan Doležal odpověděl, že zemědělci by byli sami proti sobě, kdyby si cíleně ničili svůj základní výrobní prostředek, tedy půdu. Na druhou stranu není možné 17 procent půdy vyloučit z produkce nebo na nich zásadně ochudit osevní sled. Je to jen další tlak k tomu, aby zemědělci opustili výrobně náročná odvětví a přešli jen a pouze na ekonomiku hospodaření. Plošná omezení z titulu eroze přinesou další snížení ploch náročnějších odvětví a chovů hospodářských zvířat a budou zemědělce tlačit do již dnes kritizovaného obilí a řepky, které však patří mezi lukrativní a dobře obchodovatelné komodity. Zároveň se zemědělci paradoxně trvale potýkají s úbytkem kvalitní zemědělské půdy na úkor logistických a průmyslových center nebo silničních a bytových zástaveb, kde mizí půda navždy a nenávratně. Tento tzv. vyšší, či možná lépe řečeno byznysový zájem, však nechává naši společnost relativně v klidu, konstatoval Jan Doležal.
Na otázku redakce, kde by čeští zemědělci měli hledat podporu pro své připomínky a kritické výhrady k současné zemědělské politice EU, prezident Agrární komory ČR uvedl, že v polovině listopadu navštívil v Bruselu několik europoslanců z různých členských zemí a různých politických frakcí. Šlo o zpravodaje a stínové zpravodaje dvou důležitých legislativních návrhů Evropské komise.
Jedním z nich je nařízení o udržitelném používání přípravků na ochranu rostlin, druhým takzvaná směrnice o průmyslovém znečištění. V případě přípravků na ochranu rostlin se do návrhu Komise podařilo prosadit rozdělení členských států na tři kategorie podle současné průměrné spotřeby, kde jsou rozdílné cíle snížení. Pro Českou republiku to znamená „jen“ 35 procent snížení spotřeby přípravků do roku 2030. S ohledem na skutečnost historického snížení spotřeby v tomto segmentu o 40 procent máme vlastně splněno.
Nařízení nicméně obsahuje úplný zákaz použití pesticidů v tzv. citlivých oblastech. Tam ale nemají patřit jen oblasti NATURA 2000 (národní parky, přírodní rezervace apod.), ale mají čerpat také z vodní směrnice a směrnice nitrátové. To znamená, že zranitelnou oblastí, bez možnosti cílené ochrany, by byly oblasti v nespecifikované blízkosti vodních toků, vodních zdrojů, vodních ploch, a hlavně oblasti zranitelné dusíkem. To by konkrétně v České republice znamenalo až 80 procent území. Tedy na 80 procentech území bychom byli bez jakékoliv možnosti ochrany proti chorobám a škůdcům, na zbytku 35procentní redukce. A to je další požadavek, který, čistě od stolu, znamená likvidaci českého zemědělství, potažmo produkce českých potravin.
Poté logicky následovala druhá otázka, jak se tyto výhrady komory týkají druhé směrnice o průmyslovém znečišťování. Jan Doležal odpověděl, že v tomto případě se navrhuje povinnost evidence znečištění z živočišné výroby na úrovni farmy, která má více než 150 VDJ (Velká dobytčí jednotka), což si můžeme představit jako kravín o 150 kusech skotu. Navíc je zde institut „agregace“, respektive blízkosti ve vztahu k dané lokalitě. „Přeloženo do češtiny, pokud máte 71 krav, nemáte vyhráno, protože soused ve vesnici jich má 80. Směrnice předpokládá, že vedení a kontrola evidence vyjdou zemědělce na asi dva až tři tisíce eur ročně. Další byrokratická zátěž bude, zejména pro menší zemědělce, nevyčíslitelná,“ konstatoval.
Komora proto navrhuje, aby skot do směrnice zařazen vůbec nebyl, aby se výrazně zvýšil současný práh takzvaného zatížení, a aby byl ze směrnice vyškrtnut princip „agregace“. V ideálním případě by pak směrnice měla skončit v propadlišti dějin. Pro Českou republiku, kde se emise ze zemědělství podílejí na emisích skleníkových plynů jen ze šesti procent, je taková směrnice spíše „buzerací“ než čímkoliv smysluplným.
Přirozeně, že redakce položila další otázku, proč Agrární komora tak důrazně vystupuje proti znění Strategického plánu Společné zemědělské politiky, jak ho schválila současná vláda. Jan Doležal odpověděl, že současný Strategický plán vznikal za zcela jiných podmínek, než v jakých nyní žijeme. Podle něho jej také negativně změnilo rozhodnutí nové vlády, která prosadila razantní změny, a to proti návrhu Strategického plánu SZP za předchozí vlády, který byl v podstatě kompromisem při stanovení podmínek činnosti našich zemědělců. Zkrátka, politikaření „zvítězilo“ nad požadavky praxe.
Do toho hned následně zasáhla ruská agrese a válka na Ukrajině, která omezila dostupnost fosilních zdrojů, zvýšila ceny ropy a zemního plynu a razantně i výrobky z nich a výrazně také ovlivnila mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami po celém světě. Na rozdíl od populistických úprav, se tato zásadní faktická záležitost jaksi již nestihla zohlednit, a to zemědělci považují za velkou chybu vlády.
Agrární komora ČR i proto bude dále usilovat o přehodnocení podmínek na úroveň běžnou v jiných státech EU nebo požadovat jiné cesty podpory produkčních zemědělců, zejména těch, kteří se věnují speciální rostlinné a živočišné výrobě. V tuto chvíli se ale zemědělci musejí soustředit především na to, jak se novým pravidlům přizpůsobí. „Současně je třeba říci, že komora považuje za mimořádně nešťastné snížení národních dotací z letošních pěti miliard korun na 2,7 miliardy korun v příštím roce. Načež dodal, že v době, kdy se naše společnost potýká s doslova historickou inflací, se nemůžeme realisticky bavit o snížení na téměř polovinu původní částky. Proto také komora varovala vládu před fatálními dopady na budoucí vývoj zemědělské prvovýroby a zpracovatelského průmyslu, ale čeští zemědělci nebyli touto vládou dosud vyslyšeni,“ uvedl Jan Doležal.
V závěru rozhovoru se redakce prezidenta Agrární komory ČR zeptala, zda sdělit alespoň nějaký hmatatelný úspěch a podporu českých produkčních zemědělců. Jan Doležal odpověděl, že jednak musí zdůraznit a zároveň i poděkovat, že se v rámci vzájemné komunikace a spolupráce s ministerstvy zemědělství, průmyslu a práce a Poslaneckou sněmovnou podařilo zabránit hrozbě zdanění tzv. nadměrných zisků u bioplynových stanic, a tedy využití pěstované a odpadní biomasy, kde by naprosto nedávalo smysl, a v případě schválení původního záměru by hrozilo zavření těchto provozů. „V době značné nestability celého sektoru to pro naše zemědělce znamená alespoň nějakou jistotu. Jinak ale mají čeští zemědělci za sebou mimořádně náročný rok, kdy se potýkali s mimořádným nárůstem cen vstupů, nízkými výkupními cenami a zároveň velkou nejistotou ohledně odbytu,“ konstatoval. Současně dodal, že vedení komory se zástupci ministerstva zemědělství opakovaně řešilo situaci zemědělců s tím, že snahy o nalezení řešení byly oboustranné, i když ne vždy úspěšné a dostatečné.
Podle Jana Doležala to ale neznamená, že by komora měla v těchto jednáních přestat, tím by českým zemědělcům nepomohla. Naopak, podle něho, efektivnější bude, snažit se najít společné řešení. „A opakuji – všichni společně. To je jediná cesta, jak zachovat zemědělskou prvovýrobu v Česku,“ zdůraznil.
„Nebudu tvrdit, že příští rok bude jednodušší. Nebude. Přijdou nové výzvy, kterým budeme muset čelit. O některých víme a mluvil jsem o nich, ale řadu dalších nelze předvídat. Když se jim ale postavíme společně, máme větší šanci na úspěch,“ konstatoval závěrem rozhovoru.
