Rozhovor se členem představenstva Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem

Jak hodnotíte vystoupení pana premiéra Petra Fialy v Poslanecké sněmovně PČR k zemědělství?

Vystupování pana premiéra Petra Fialy při interpelaci k nové Společné zemědělské politice na léta 2023 až 2027 byla nejen plná lží a mystifikací, ale hlavně ukázala, na jaké znalostní úrovni v oblasti zemědělství, se nachází náš premiér a profesor politologie.

Pan premiér řešil velikost farem v České republice a u sousedů v Evropské unii, kdy informoval o růstu velkosti farem v České republice, opak je ale pravdou. Ve všech zemích EU se výměra farem zvětšuje, například ve Španělsku se za posledních sedm let zvýšila velkost farem čtyřikrát. U nás v roce 2004 bylo cca 9 500 subjektů evidovaných u Státního zemědělského a intervenčního fondu, dnes je to cca 31 tisíc, jak uvádí Státní zemědělský intervenční fond (SZIF).

Jak se nová dotační politika současné vlády projeví v praxi?

Třetina subjektů registrovaných v LPIS, to je u podniků, které pobírají podpory, tak tyto podniky mají měně než 5 ha. Přitom průměrná výměra u nás je cca 116 ha a v bývalém východním Německu je větší než 230 ha a trvale roste. Přičemž kolem roku 1990 jsme měli výměru farem obdobnou. Na výměře 5 ha je produkce potravin minimální, a přitom dotace jsou u nich v plné výši! Dá se říci, že úroveň obdělávání půdy si může každý prohlédnout při pohledu na tato hospodářství.

Stát chce rozdělovat obrovské peníze přes redistributivní platby do 150 ha zemědělské půdy, a to ve výši 9,5 až 25 tis. Kč na hektar, aniž by požadoval příjmy na sociálním, zdravotním či důchodovém pojištění, na dani z příjmu či DPH. Z našich daní, to je těch zemědělců, kteří hospodaří vyváženě a mají rostlinnou i živočišnou výrobu, budou ve skutečnosti financování ti, kteří nemusí do státního rozpočtu přinést vůbec nic.

Současné rozhodnutí vlády zajistí na prvních 150 hektarech cca 10 tis. Kč na hektar zemědělské půdy při konvenčním zemědělství a 20 až 25 tis. korun na hektar zemědělské půdy při ekologickém hospodaření, a to bez jakékoliv produkce z hektaru zemědělské půdy.

Pro hospodáře nad 150 hektarů zemědělské půdy, kteří produkují v rostlinné i živočišné výrobě pak zůstane na každý hektar jen cca 1874 Kč na hektar zemědělské půdy, to je opravdu „rozhodnutí hodné státníka“.

Podniky produkující rozhodující objem potravin, kterých je cca 1 850, zajištují potraviny z více než 80 %, tak ty budou v ekonomických potížích a svoji výrobu, zejména živočišnou, budou nuceni tlumit a později i likvidovat. Zvyšovat masivně podpory bez jakékoliv produkce na prvních 150 hektarů je zvěrstvo na občanech České republiky, kteří musí rozpočet naplnit.

Kdo a kdy tyto nápady, které nepřinesou českým zemědělcům prospěch, vlastně vymyslel?

Tento nápad pochází od kormidelníků Asociace soukromých zemědělců (ASZ) a zároveň i poslance Petra Bendla, kteří mají na svých pozemcích zanedbatelnou živočišnou výboru. Přičemž jejich snahou je inkasovat dotace na zemědělskou půdu s minimální nebo nulovou produkci potravin. Pokud by měli tito rádoby zemědělci opravdový zájem něco změnit, byla by k těmto redistributivním dotacím rovněž nastavena podmínka pobíraní dotací s přiměřenou tržbou z jednoho hektaru půdy, na kterou by byly dotace směrovány.

Víte, podpora zemědělců má, podle Společné zemědělské politiky Evropské unie, směřovat k zvýšení produktivity práce, k zajištění stabilních dodávek potravin za dostupné ceny. To je nikoliv inkasovat podpory bez produkce a likvidovat ty, kteří vyrábějí potraviny, zaměstnávají lidi a odvádějí do rozpočtu sociální, zdravotní a důchodové pojištění, daně z příjmu a DPH.

Přitom naše rozkulačování výkonných zemědělských podniků je v plném rozporu s podporou německých farem, kde při jejich spojování inkasují hospodáři další dotace. Ve Francii zákonem zakazují dělit hospodářství a zemědělskou půdu mohou kupovat jen ti, kteří na ní hospodaří. Tím je vyřazen spekulativní kapitál a stabilizuje se nejen cena nájmu, ale i cena půdy. U nás je zemědělská půda volně obchodovatelná jako běžné zboží, ve skutečnosti je zemědělská půda pro každý stát národním bohatstvím, a proto má svá specifika a je chráněna zákonem.  Náš zákon o ochraně zemědělského půdního fondu č. 334/1992 Sb. je, ve své právní podstatě, mimo evropské zákony.

Co tyto změny v dotační politice, oproti původním plánům předchozí vlády expremiéra Andreje Babiše, nakonec způsobí?

Nově nastavená zemědělská politika v České republice způsobí další pokles soběstačnosti. Obyvatelstvo to pocítí při jakýchkoliv výkyvech ve výrobě a zásobování v Evropě. Lze předpokládat obrovský nárůst cen potravin, hlavně živočišného původu, ale i chleba, pečiva a všech komodit, které se u nás nebudou vyrábět nebo bude výroba v minimálních procentech.

Dojde k velmi citelnému poklesu zaměstnanosti v zemědělství a tím k poklesu plateb na daních a podstatně nižšímu výběru DPH, které není na dovozové zboží. To jsou všechno příjmové položky státního rozpočtu. Pokud stát vydává na podpory prostředky, i když přes Unii, měl by je směrovat do těch oblastí, odkud budou do státního rozpočtu plynout i příjmy. Tato nová zemědělská politika, z pohledu státu, nebude přinášet nic. Je to politika krátkozraká a není tvořena zájmem o stabilizaci zemědělství a zabezpečení obyvatelstva vlastními potravinami. Má v podstatě za cíl uspokojit menšinu, která nic nevyrábí a jen inkasuje.

Stát potřebuje naplnit státní rozpočet, ale vláda dělá kroky k jeho oslabení. Není přece logické podporovat zemědělskou a potravinářskou výrobu a neočekávat příjmy do státního rozpočtu. To národohospodář a vláda, která říká, že usiluje o vyrovnaný rozpočet, přece nedělá. To nejde dohromady.

Ještě k tomu musím dodat, že nově upravená společná zemědělská politika současně způsobí růst cen půdy a růst nájmů se zemědělských pozemků, tím nebude naše zemědělství konkurenceschopné. Vše uvedené se bude promítat do nákladů a jak již bylo uvedeno, také do cen potravin.

Nová koncepce dotační politiky v zemědělství se asi projeví i ve snížení objemu investic…

Dalším obrovským problémem je podhodnocení investičních projektů, které jsou zastropovány ve výši 30 mil. Kč investičních dotací. Celá Evropa i vyspělé zemědělské státy dnes staví obrovské výrobní kapacity v chovech prasat, drůbeže i zpracování těchto komodit, aby zvýšili koncentraci výroby a produktivitu práce k zajištění vysoké konkurenceschopnosti, přičemž my, těmito opatřeními, budeme nesmyslně podporovat nekonkurenční výrobu a vyhazovat finanční prostředky, které nezajistí lacinou výrobu. To je prostě nerozum!

Úvahy o tom, že jednotlivé výrobní kapacity budou stavěny u menších hospodářů na vesnicích je utopie. Žádná vesnice nenechá postavit provozy živočišné výroby v blízkosti sídel. Je nutné stavět konkurenceschopné kapacity na starých brownfieldech, mimo sídla, kde zemědělská výroba nebude nikomu překážet. Takže, konečným výsledkem těchto změn v zemědělské dotační politice, bude snižování výroby potravin, nižší soběstačnost a nekonkurenceschopnost.

Ve druhém pilíři Společné zemědělské politiky, to je Programu rozvoje venkova, je nutné podporovat to, co zajistí růst výroby a současně ochranu životního prostředí. Prostředky je nutné směrovat do zajištění dobré pohody zvířat (welfare), do podpory oblastí s horšími přírodními podmínkami (LFA), do výroby citlivých komodit v rostlinné i živočišné výrobě, jako je ovoce, zelenina, brambory, mák, dojnice, masný skot atd. V neposlední řadě je nutné prostředky směrovat na viditelné uplatnění precizního zemědělství, kde je třeba velkých honů. Precizní zemědělství v prvé řade zamezuje erozi, proto není nutné zmenšovat hony na 10 hektarů, a když už řešit velikost honů, tak individuálně podle reliéfu, to je svažitosti v dané oblasti.

V národních dotacích je nutné finanční objem zajistit v minimální výši 5,5 mld. Kč, což je ve srovnání se starými zeměmi EU na úrovni cca 25 %. Pokud nebudou prostředky z národních zdrojů, skončí chov a výkrm prasat, výkrm drůbeže i produkce vajec u nás a s tím skončí řada potravinářských provozů a podniků v České republice.

Jaké důsledky vlastně přinese toto omezení živočišné výroby?

Obrovská redukce živočišné výroby naruší vyváženost životního prostředí a tím bude docházet k snížení úrodnosti půd, to je, že dojde k poklesu procent humusu v půdě. Současně bude narušen potravní řetězec, následovaný úbytkem ptactva, a to díky nedostatku potravy a zároveň i k úbytku živočichů v půdě.

Také dojde k nedostatku vody v půdě, načež půda nebude mít dostatek vzduchu a rovněž nebude mít drobtovitou strukturu. Dojde také i k postupnému okyselování půd.

Celkově tato nová Společná zemědělská politika v České republice povede k nižším výnosům v rostlinné výrobě, k znehodnocování půd a životního prostředí. Budeme bez vody, nedokážeme ji zadržet v půdě, kde je vody více než ve všech řekách, přehradách a rybnících dohromady.

Tuto novou Společnou zemědělskou politiku chceme uplatňovat již v neúnosném stavu českého zemědělství.

Přitom žádná rozvinutá země nepřipustila takový vývoj. V případě vypuknutí konfliktu či přírodní katastrofy je obyvatelstvo bez dostatečné potřeby mléka, mléčných výrobků, masa, vajec, ovoce a zeleniny, brambor atd.

Oslabování přísunu organického hnojiva do půdy po dlouhá léta působí na snižování úrodnosti půdy a její devastaci.

Je to neuvěřitelné, ale za 31leté úsilí devastace české živočišné výroby se podařilo stavy hospodářských zvířat dostat na měně než 30 %, zatímco uvedené staré, členské země EU, několikanásobně zvyšovaly výrobu, i když máme společný trh a v roce 1990 byla výroba v těchto zemích obdobná na 1 hektar zemědělské půdy.

Pokud by zemědělská politika nebyla u nás nastavena ve prospěch extenzivní výroby, ale ve prospěch skutečných hospodářů, kterých máme dostatek, nebyly bychom na pokraji likvidace některých odvětví živočišné výroby.

Tabulka:

Současný stav hospodářských zvířat vyjadřuje stav českého zemědělství (srovnání s rokem 1990)