Prezident Agrární komory ČR (AK ČR) Jan Doležal v rozhovoru pro deník Právo uvádí, že nejistota není pro zemědělce ničím neznámým. Ostatně žně, které právě na mnoha místech republiky vrcholí, bývají, podle něho, vždy velkou neznámou. Dokud se do porostů nevjede a nenaplní se první násypky sklízecí mlátičky, není lehké udělat si obrázek, jak to asi bude letos vypadat. Podle červnového odhadu Českého statistického úřadu (ČSÚ) by hektarové výnosy na většině míst republiky měly být dobré, stejně jako celková sklizeň. Najdou se však určitě lokality, kde se vinou hlavně počasí, ale někdy také extrémního růstu nákladů, a tedy menšího přihnojení nebo nedostatečného ošetření porostů, o úspěchu hovořit nedá.

Dlouhodobě nestabilní situace

Ani ti, kterým se poštěstí sklidit v dostatečném množství a kvalitě, ale nemají vyhráno. Jak k tomu říká prezident Agrární komory ČR: „Náklady jsou u některých položek v porovnání s minulým rokem vyšší o desítky až stovky procent a jen tak se k předválečné úrovni nevrátí.“

Jan Doležal dále konstatuje, že „ceny zemědělských komodit se naopak několikrát propadly, a to nikoliv na základě tržní reality, ale na základě politických rozhodnutí.“ Prvním takovým bylo, podle něho, unijní umožnění bezcelního dovozu pro ukrajinskou zemědělskou produkci na jednotný trh EU, druhým pak uzavření „Istanbulské dohody“ o odblokování černomořských přístavů pro export zemědělských komodit. „Nepomáhají ani výroky některých politiků, kteří v ohrožení pro místní zemědělce vidí naopak příležitost. Vzhledem k tomu, že zemědělská produkce z Ukrajiny nemusí splňovat unijní standardy, nemá podle mého názoru na jednotném trhu co pohledávat a Česká republika by pro toto zboží měla být vždy jen zemí tranzitní,“ je přesvědčen Jan Doležal. Zároveň zdůrazňuje, že původním záměrem unijních institucí bylo vytvořit koridory solidarity tak, aby se ukrajinské obilí dostalo zpět do severní Afriky a na Blízký východ, nikoliv aby se na unijním trhu někdo obohacoval, hazardovalo se s kontaminací skladů GMO produkcí, a hlavně s živobytím evropských zemědělců. Vliv podobných přešlapů na cenu komodit je, podle Jana Doležala, značný, a tento rok tak na úspěšné a neúspěšné, nebude dělit jen agronomický um a přízeň počasí, ale ještě více než kdy jindy správné načasování prodeje.

Chovatelé ruší chovy

Podle Jana Doležala tady ale nejistota nekončí. Nikdo neví, jak se konflikt na Ukrajině bude dále vyvíjet, a z toho důvodu také na světových trzích přetrvává určitá nervozita. Odhady vývoje od renomovaných ekonomů jsou setrvalé, místy i mírně optimistické, ale všichni shodně hovoří o tom, že to nejhorší naši společnost, i při již nastalé dvouciferné inflaci, ještě čeká. Rusko totiž využívá svou ropu, a především pak plyn jako strategickou zbraň a do Evropy za dva tři měsíce přijde podzim a pak zima. „Ono se v létě řekne, budeme topit o 2–3 stupně méně, pár let to vydržíme a pak už nás budou energiemi zásobovat alternativní zdroje. Ale nám zde dnes chybí jak dostatečná kapacita těchto zdrojů, případně zajištění dovozu surovin z jiných zemí, tak navazující logistika či motivační zesílení pobídek státu,“ konstatuje Jan Doležal. Kdo však, podle něho, rozhodně má z nedostatku plynu těžkou hlavu, jsou jak chovatelé drůbeže či prasat, tak zpracovatelé, tedy potravináři, kteří jsou na plynu zcela závislí. Agrární komora ČR dlouhodobě na vládu apeluje, aby do kritické infrastruktury státu byli zařazeni zemědělci a potravináři, kteří zajišťují obyvatelům kvalitní české potraviny za dostupné ceny. K tomu potřebují stabilní dodávky energií, které jsou nezbytné k zajištění pohody hospodářských zvířat a bez nichž může dojít dokonce k ohrožení života těchto zvířat. To může mít fatální následky nejen pro welfare (blahobyt) zvířat, ale také pro posilování potravinové soběstačnosti České republiky, což je mimo jiné součástí priorit ministra zemědělství. Současnou realitu prezident AK ČR Jan Doležal ale popisuje následovně: „Není to jen otázka topení, bez plynu nebude možné zajistit krmivo a v tu chvíli skončí i ti, kteří se doposud potýkali v uvozovkách jen s extrémním nárůstem cen energií. První kolo likvidace zbytků soběstačnosti už máme za sebou. Končí všichni ti, kteří neměli zafixované ceny energií, řada chovatelů prasat a drůbeže, ale i chovatelé dojeného skotu, které čeká investice přesahující stovky milionů korun.“ A dodává: „Při současných úrokových sazbách a nejisté budoucnosti je taková investice ekonomická sebevražda. Ztrátové provozy ale uzavírají mnozí naši členové, třeba i pekaři, kteří dávali obilí a mouce přidanou hodnotu a přispívali k pestrosti a obohacení trhu s pečivem.“

Zde, podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala, nepomohou ani případné dobré výsledky žní či víra v lepší časy. Ostatně obilí, resp. mouka, podle něho, dlouhodobě tvoří zhruba jen maximálně pětinu výsledné ceny chleba či pečiva. Alespoň částečně se vyjasnilo v otázce pravidel pro setí ozimů, respektive pravidel nové Společné zemědělské politiky. Evropská komise totiž 22. července připravila návrh, který pro první rok platnosti pravidel dočasně pozastaví plnou platnost opatření ke střídání plodin a péče o neprodukční plochy. „V tuto chvíli sice ještě není finálně hotovo a nejsou známy detaily těchto změn, nicméně je to alespoň částečný posun věcí dopředu, za který je třeba poděkovat panu ministrovi zemědělství Zdeňku Nekulovi, který 18. července na Radě ministrů na situaci opakovaně upozorňoval a na Evropské komisi v této otázce apeloval,“ říká Jan Doležal.

Sázka o další vývoj na trhu

Čím naopak ministr Zdeněk Nekula zemědělce překvapil, bylo jeho vyjádření do médií, kde tvrdil, že ceny potravin budou v našich obchodech během pár týdnů nižší. „Ne že bychom si to také takto optimisticky nepřáli, ale mnoho faktorů včetně bezohledného chování obchodních řetězců směrem k dodavatelům i směrem ke spotřebitelům nebo pokračujícího růstu cen energií tomu zkrátka nenasvědčuje a realita v obchodech je úplně jiná. Možná by se pan ministr mohl na pulty obchodů a na současné ceny potravin podívat občas i osobně,“ oponuje Jan Doležal. Nárůst o 20–30 %, například u kila kuřecího či vepřového masa, sýrů a dalších mléčných výrobků, másla či pečiva je, podle něho, již naprosto běžná realita, která dopadá na všechny spotřebitele bez výjimky. Nutno však upřesnit, že tento nárůst zůstává na účtech řetězců a není promítnut směrem k dodavatelům. Jak již bylo zmíněno, největším problémem zpracovatelů jsou několikanásobně vyšší účty za energie a paliva, které jedna politická proklamace nevyřeší. Prezident komory Jan Doležal proto už minulý týden ministra Zdeňka Nekulu s určitou nadsázkou na sociální síti veřejně vyzval: „Pojďme, pane ministře, uzavřít sázku. Pokud skutečně za tři týdny půjdou ceny potravin dolů, uznám, že jsem se mýlil. A jako známý milovník vín ode mě dostanete sadu kvalitních červených moravských vín. V opačném případě mám sadu vín já u vás a na naší stránce si o ni budou moci naši sledující zasoutěžit. Tak co? Půjdete do toho, pane ministře?“ Reakce se, Jan Doležal, však doposud nedočkal.

Krácení podpor ohrožuje spolupráci

Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal a předseda Zemědělského svazu ČR (ZS ČR) Martin Pýcha také v polovině července oslovili šéfy partnerských organizací, s nimiž na regionální úrovni spolupracují jednotlivé zemědělské podniky. Jde o Český svaz ochránců přírody, Svaz měst a obcí ČR, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Českomoravskou mysliveckou jednotu a Fotbalovou asociaci ČR. Z průzkumu, který mezi svými členy provedl ZS ČR, vyplývá, že jen v roce 2021 podpořily členské organizace svazu existenci těchto místních sdružení a spolků částkou dosahující téměř 250 mil. Kč. Zpravidla jde o sponzorskou a partnerskou výpomoc, kterou si na vesnici každý dokážeme představit. Jak Doležal upřesňuje: „V našem dopise se konstatuje, že vláda ČR nachystala takovou úpravu dotační politiky, která pro období nadcházejících pěti let plánuje značně omezit příjmy středních a větších podniků z dotací. Snížení dotací za současného výrazného navýšení nákladů na energie, dopravu, hnojivo a další způsobí mimo jiné ekonomické potíže řady zemědělských podniků. Farmáři budou muset přehodnotit všechny své výdaje, včetně investic do okolních komunit a spolků.“ „Jsou to přitom právě zemědělské podniky, které ve svém okolí nejenom jmenované subjekty dlouhodobě a na základě tradičních vazeb významně podporují, a kvůli změnám v dotacích reálně hrozí, že tyto podpory mohou klesnout,“ dodává. Cílem dopisu je požádat tyto partnery o podporu, například při jakýchkoliv jednáních s představiteli územněsprávních celků, samosprávy či státních institucí, tak, aby oboustranná synergie zůstala zachována.

Odstrašující příklad z Nizozemska

Agrární komora ČR varuje před agresivním a likvidačním postojem, který ke svým zemědělcům zaujala nizozemská vláda. Ta nedávno přišla s návrhem na 30procentní redukci chovů hospodářských zvířat, resp. na 30procentní redukci emisí, které bude možné dosáhnout právě snížením počtu dobytka. „S největší pravděpodobností se to bude týkat skotu, ze kterého se stal obětní beránek klimatického náboženství,“ říká Jan Doležal.

To vyvolalo ostrou reakci tamních zemědělců, došlo k blokádě distribučních center, k blokádě silnic a dálnic, a dokonce k potyčkám s policií. Přitom Nizozemsko patří mezi přední producenty mléka v Evropě. Jen v roce 2021 tamní produkce dosáhla 14 miliard litrů mléka. Mléko se z něho téměř nevyváží, ale zůstává zde na zpracování. V produkci másla je na tom Nizozemsko téměř stejně jako osmkrát větší Polsko a v produkci sýrů stejně jako 7,5krát větší Itálie. Jde tedy o významně zhodnocenou domácí produkci, která má v podobě vývozu ve světě velmi dobrý zvuk. Debata se však nevede jen o emisích metanu a oxidu uhličitém, jak se často píše v médiích. Nizozemí má rozlohu zhruba 40 tisíc kilometrů čtverečních. Zatímco u nás se chová jen něco kolem 35 milionů kusů hospodářských zvířat (a číslu značně pomáhá drůbež s 23 miliony), v Nizozemí je to na poloviční rozloze více než 100 milionů kusů. Nepoměr je evidentní. Skutečnost, že tu takový nepoměr existuje, je, podle Jana Doležala, do jisté míry dána rozdílným vývojem v ČR od roku 1990, dotačními podmínkami, ale také systémem mléčných kvót, které situaci v jednotlivých zemích zakonzervovaly a zvýhodňovaly země, kterým nevadilo platit pokuty nebo nebyly s evidencí natolik poctivé jako jiné. „I přes rozdíly v produkci a reálné konkurenci holandských dovozů komora opakovaně vyjádřila s holandskými zemědělci silnou solidaritu. V tomto případě jde především o princip, tedy udržení bytí a existence rodin a farem, které se zemědělství věnují po mnoho generací. Zároveň zde visí hrozba i pro všechny ostatní, protože hloupé politické myšlenky odtržené od každodenního života zemědělců se lavinovitě šíří a mohou inspirovat i další evropské politiky,“ uvádí Jan Doležal. Pro příklad, podle něho, nemusíme chodit daleko. „Stačí si uvědomit, co začalo u našich sousedů, jako byl zákaz klecových chovů nosnic před pár lety v Německu a Rakousku. A v jakou iniciativu a výslednou realitu to přerostlo u nás, bez ohledu na to, že výchozí situace i současný stav byly a jsou v České republice zcela odlišné,“ připomíná. I proto je, podle něho, třeba zůstat s nizozemskými zemědělci solidární.

„EU a její čelní politici, ty české nevyjímaje, zřejmě i nadále žijí v bublině blahobytu, který nemá s každodenní těžkou realitou zemědělců, potravinářů a všech dalších spoluobčanů nic společného. Už je ale dlouho na čase se probrat a začít pracovat ve prospěch celé společnosti,“ uzavírá své vyjádření k současné situaci zemědělců a potravinářů prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.