Opomíjenou oblastí v přidělování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen „OOPP“) je otázka jejich účinnosti proti rizikům. Při špatném výběru OOPP mohou tyto prostředky zaměstnancům ztěžovat výkon práce nebo dokonce je nechránit proti rizikům vyplývajícím z této práce.
Nejhorší možný případ nastane v okamžiku, kdy použitý OOPP nejenže nechrání proti riziku, ale přímo ohrožuje zdraví zaměstnance.
Na výše uvedené případy proto pamatuje § 104 odst. 1 zákoníku práce. Totéž ustanovení zaměstnavateli ukládá povinnost, aby přidělované OOPP splňovaly požadavky stanovené zvláštním právním předpisem, jímž je nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.
Osoby odborně způsobilé v prevenci rizik musí být nejen dokonale seznámeny s veškerými činnostmi a procesy na daném pracovišti, ale musí vzít v potaz i možnost vzniku mimořádných situací. Při procesu analýzy rizik je nezbytné dodržet hierarchii všeobecných preventivních zásad stanovenou v § 102 odst. 5 zákoníku práce, zejména pak zásadu přednostního uplatňování prostředků kolektivní ochrany před prostředky ochrany individuální. Přidělení OOPP musí tedy být opatřením „poslední instance“ proti zbytkovému riziku.
Při vlastním výběru OOOP je třeba vycházet z návodů k jejich použití, popř. dalších dokumentů specifikujících jejich ochrannou vlastnost před působícími riziky, jako jsou např. technické listy, certifikáty apod. Specifikace ochranných vlastností je pak nutno ověřovat i v příslušných technických normách pro jednotlivé druhy OOPP.
Zaměstnanci mohou obdržet pouze takové OOPP, u kterých výrobce nebo dovozce posoudil shodu vzorku autorizovanou osobou (zkušebnou) dle nařízení vlády č. 21/2003 Sb., které je prováděcím právním předpisem zákona č. 22/1997 Sb., a spadajícím do kontrolní kompetence ČOI.
Výjimkou jsou jednoduché OOPP, u kterých uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany poskytované proti jednotlivým, postupně účinkujícím minimálním rizikům, jež mohou být včas a bezpečně uživatelem rozpoznána.
Příkladem, kdy nevhodně zvolený OOPP neochránil zaměstnance před rizikem, může být těžký pracovní úraz, ke kterému došlo v r. 2015 při odlévání hliníku. Zaměstnanec prováděl ruční lití tekutého hliníku do připravených forem. Při lití do jedné z forem, ve které zůstala zbytková vlhkost, došlo k explozi a rozstřiku taveniny. Jelikož zaměstnanec stál nad formou na zvýšené kovové platformě, došlo k zastříknutí hliníku pod slévárenský plášť. Pracovní kalhoty, které měl zaměstnanec na sobě, měly ochrannou vlastnost pouze proti sálavému teplu, ale nechránily proti postřiku roztaveným hliníkem. Zaměstnanec utrpěl rozsáhlé popáleniny 2. a 3. stupně ve spodní části trupu a na nohách.
Druhý příklad, při němž použitý OOPP přímo představoval ohrožení zdraví zaměstnanců, nalezneme v chemickém provozu, ve kterém byli zaměstnanci v určité fázi výrobního procesu krátkodobě vystaveni účinku organických par z rozpouštědel a bylo tedy nutno použít obličejových polomasek. V důsledku nedopatření na straně zodpovědného zaměstnance však měli zaměstnanci přiděleny filtry proti pevným částicím, které byly proti organickým parám neúčinné. Při použití těchto filtrů došlo u tří zaměstnanců k nadýchání se par z ředidel, což naštěstí skončilo jen jejich krátkodobou nevolností spojenou se zvracením a bolestí hlavy.
